Dosud stále platný strategický koncept NATO byl schválen v roce 1999 na summitu ve Washingtonu zároveň s přijetím České republiky, Maďarska a Polska. I když se o jeho revizi začalo uvažovat bezprostředně po 11.září 2001, v Alianci nebyla shoda na tom, zda tuto otázku vůbec otevírat. Výsledkem diskuze byla Všeobecná politická směrnice přijatá na summitu NATO v Rize v roce 2006. Nadále pokračovaly úvahy o tom, že Aliance potřebuje zevrubnou diskuzi o aktuálních úkolech, jakousi obdobu procesu, který vedl k přijetí takzvané Harmelovy zprávy z roku 1967.
Nakonec bylo na posledním summitu Aliance ve Štrasburku/Kehlu v dubnu tohoto roku rozhodnuto, že bude připraven nový strategický koncept NATO. Přípravou návrhu byla pověřena skupina expertů pod vedením Madeleine Albrightové, která má do dubna příštího roku připravit doporučení pro generálního tajemníka NATO.
Hlavními hosty semináře byli náměstek generálního tajemníka NATO pro obranné plánování Jiří Šedivý a velvyslanec Hans-Friedrich von Plötz, člen expertní skupiny. V diskuzi vystoupili představitelé ministerstva zahraničních věcí a obrany, bývalý náčelník generálního štábu AČR generál Jiří Šedivý, bývalý zástupce velitele KFOR francouzský generál Phillipe Sommaire a novinář Luboš Palata. (Podrobný program semináře naleznete ve formátu pdf ZDE)
Co považuje za důležité česká bezpečnostní komunita
Účastníci diskuze se považují za potřebnou rozsáhlou veřejnou debatu o klíčových otázkách Aliance a její roli v mezinárodní bezpečnosti. Cílem nové strategie bude aktuálně odpovědět na to čím Aliance je, čeho a jakými prostředky chce dosáhnout.
|
Další původní materiály na natoaktual.cz týkající se nové strategické koncepce NATO: J. Šedivý: Co od nové strategické koncepce očekáváme? gen J. Šedivý: Proč je nová strategická koncepce NATO důležitá? |
Podle českých diplomatů by nová strategická koncepce měla potvrdit základní principy Aliance, zejména článků 4 a 5 Washingtonské smlouvy, platnost transatlantické vazby a politiku "otevřených dveří" zejména ve vztahu k partnerům, kteří neaspirují se stát členy Aliance. Bezpečnost aliančního území a jeho obyvatel by měla zůstat primární agendou NATO. Lze očekávat, že se otevře otázka dělby nákladů spojených s kolektivní obranou (článek 5), podle specifických zájmů a možností jednotlivých spojenců. Nového významu nabývají politicko-vojenské konzultace (článek 4).
Důležitým pilířem Aliance byl a zůstává princip odstrašení. Jaká bude jeho praktická podoba v XXI. století? Princip jaderného odstrašení není nutné ani žádoucí měnit – jaderné zbraně nikdy nebyly operační, ale politickou silou. Funguje odstrašení vůči omezeným schopnostem nekonvenčních útoků ze strany některých států? Jakou roli bude hrát protiraketová obrana? V této souvislosti byla nastolena otázka, zda bude nová strategické koncepce koherentní s novou zahraniční politikou Spojených států.
|
Přečtěte si na natoaktual.cz další materiál Jiřího Schneidera: |
Nové členské země by měly pocítit členství v Alianci i jinak, než vysíláním vojáků do zahraničních misí. Přirozeně vnímají nestabilitu a konflikty v bezprostřední blízkosti (v post-sovětském prostoru) než globální hrozby. Partneři Aliance se oproti roku 1999 změnili. Jelcinovské Rusko bylo jiným aktérem než Rusko putinovské. Lze vnímat jako partnera souseda s nekonvenčními a raketovými kapacitami a koncepcí oprávněnosti prvního úderu? Znovu se vyjevil rozpor v názorech na to, jak jednat s Ruskem.
Na jedné straně byl názor, že je nutno jednat s Ruskem, jaké je, nikoliv s Ruskem, jaké si přejeme. Nemůžeme stavět na společných hodnotách, ale na společných zájmech, ty je potřeba definovat v nové strategické koncepci.
Na druhé straně zazněl právě opačný názor: Rusko je evropská země, dnes nás s ním spojují společné hodnoty a snaha je chránit.
Čechy zajímá přístup k Rusku
Je tedy Rusko vojenskou hrozbou? Někteří argumentují tím, že rozdíl vojenských sil Ruska a USA se bude prohlubovat, a zároveň tím, že není důvod, proč by USA měly Evropě stále zajišťovat bezpečnost. Problém tkví v tom, že pro evropské státy – zejména sousedy Ruska – nejsou ruské vojenské kapacity zanedbatelné. Třebaže válka v Gruzii prokázala, že v otázkách velení, komunikace, řízení, organizace je ruská armáda na úrovni 70. či 80. let minulého století, stále představuje výraznou hrozbu pro své sousedy. Ruská armáda má prokazatelně potenciál a doktrínu schopnou destabilizovat bezprostřední sousedství NATO. Pokud NATO přenechá pole dalším aktérům, jako se stalo v reakci na válku v Gruzii, může tím ohrozit stabilitu ve svém sousedství.
Někteří účastnící diskuze upozornili, že Rusko nemusí disponovat vojenskou sílou, bude mu stačit energetická síla.
Zejména pozice Ukrajiny je v tomto ohledu "velmi křehká". Jak bude věrohodná politika otevřených dveří, pokud přijetí Ukrajiny a Gruzie zůstane mimo hru?
|
Pozor! Máte zájem se zapojit do odborné diskuse o nové Strategické koncepci NATO? Kontaktujte nás na info@natoaktual.cz. |
Nová strategická koncepce by měla najít rovnováhu mezi zárukami kolektivní obrany a angažovaností v zahraničních misích. Otázka zní jednoduše: dostáváme od Aliance tolik, kolik do ní přispíváme? Je zřejmé, že v době globálních hrozeb je nutné posílit a posilovat alianční mise. Aliance by měla být připravena reagovat globálně, například v případě Afghánistánu, Somálska a tak dále, aniž by měla přehnané ambice být globálním hráčem. Na druhé straně stojí Aliance před novými výzvami. Jak přispět - vedle dalších aktérů, kupříkladu Evropské unie, k energetické bezpečnosti, jak být přepraveni na bezpečnostní důsledky klimatických změn, jak čelit kybernetickým hrozbám? Všechny tyto hrozby jsou natolik komplexní, že budou vyžadovat nesnadnou spolupráci s dalšími partnery. Strategická koncepce NATO by měla být základem, na němž bude možno o tuto spolupráci usilovat. Je to ve strategickém zájmu České republiky.
Jiří Schneider
Autor je programovým ředitelem
Prague Security Studies Institute
tisknout