Summit NATO 2023
Repatriace ostatků brigádního generála Františka Moravce na žádost jeho rodiny byla součástí cesty ministryně obrany Jany Černochové do USA.
„Kamkoliv jsme ve Spojených státech přijeli, tam jeho jméno znali, rezonovalo tam a vážili si ho. Svou zemi musel opustit třikrát, poprvé bojoval za první světové války jako legionář, podruhé bojoval z britského exilu proti nacistům a potřetí musel odejít před komunisty,“ řekla ministryně Černochová.
Armádní speciál s nimi přistál v úterý přímo na základně v Čáslavi, odkud byly po ceremoniálu převezeny a slavnostně uloženy v kolumbáriu čáslavského hřbitova. Dlouhých 56 let od úmrtí této legendární osobnosti.
„Nikdy nesmíme vzdát spravedlivý boj pouze proto, že se situace zdá beznadějná. Žádná moc na světě nemůže navždy zotročit lidského ducha,“ uvedla během ceremoniálu předsedkyně poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová.
Brigádní generál František Moravec je jednou z nejvýznamnějších postav v historii vojenského zpravodajství. A doslova také hrdinou tří odbojů.
Jako mladíček nejprve projevil odvahu na válečném poli první světové války, chránil republiku před nacistickým nebezpečím, vysílal parašutisty do okupovaného protektorátu a nakonec odešel do zahraničí, aby bojoval proti komunistické totalitě.
Špión, velitel, strůjce atentátu na nacistického říšského protektora Reinharda Heydricha.
Narodil 23. července 1895 v Čáslavi. Pocházel ze skromných poměrů, z deseti dětí. Po maturitě roku 1913 v Čáslavi začal studovat na Karlově univerzitě v Praze filosofii s kombinací čeština – francouzština. Pak přišla první světová válka.
V březnu 1915 nastoupil u 12. zeměbraneckého pluku v Čáslavi jako jednoroční dobrovolník. Přeběhl do Ruska, aby pomohl bojovat za svobodu svého národa. „Byl Jsem mladík dvacetiletý, když jsem vstoupil do zahraniční armády a pobyl jsem za hranicemi čtyři léta,“ vzpomínal ve svých pamětech.
„Nikdy nesmíme vzdát spravedlivý boj pouze proto, že se situace zdá beznadějná. Žádná moc na světě nemůže navždy zotročit lidského ducha.”
Ostatky generála Moravce se dnes, 56 let po jeho smrti, navrátily do naší země. Spolu s @jana_cernochova jsme uctily jeho památku. https://t.co/VlquDcQKiX
V Oděse byl zařazen k srbské dobrovolnické divizi v Rusku. Po brigádní důstojnické škole bojoval v poli jako velitel čety a roty. Dne 4. září 1916 utrpěl v boji u Dobrudže zranění a 15. září byl povýšen do hodnosti poručíka. Od června do října 1917 velel četě na rumunské frontě.
Na soluňské frontě pak bojoval v únoru 1918 a od března byl přeložen k československým legiím ve Francii. Přes boje na italské frontě u Padovy pak skončil válečnou pouť na Slovensku jako velitel praporu, v hodnosti kapitána.
„Po uzavření míru jsem byl postaven před rozhodnutí: buď pokračovat v přerušených studiích, nebo zůstat v činné vojenské službě. Rozhodl jsem se pro kariéru vojenskou, neboť po čtyřletém přerušení válečným životem, necítil jsem dosti síly a neviděl jsem mnoho předpokladů, že bych zdárně obnovil svoje vědecká studia,“ uvedl v pamětech.
Roku 1920 se oženil s Vlastou Novákovou. V roce 1921 se manželům Moravcovým narodila dcera Hana a o rok později druhá dcera Taťána. V prosinci 1925 absolvoval Vysokou školu válečnou v Praze.
Osudová práce vojenské zpravodajce
Mezníkem Moravcovy vojenské kariéry se stalo přemístění k vojenskému zpravodajství. Od listopadu 1929 byl u Zemského vojenského velitelství Praha přednostou 2. oddělení štábu. Od září 1934 byl trvale přidělen k ministerstvu národní obrany jako přednosta skupiny B na 2. oddělení hlavního štábu. V červenci byl povýšen do hodnosti plukovníka.
Koncem ledna 1939 byl na nátlak Němců donucen odstoupit dosavadní přednosta 2. oddělení František Hájek a Moravec se stal jeho prozatímním nástupcem.
Před 15. březnem 1939 dostal informaci o chystaném obsazení zbytku republiky německými vojsky, ale vládní představitelé varování bagatelizovali.
V předvečer okupace odletěl spolu s jeho deseti nejbližšími spolupracovníky a značnou částí zpravodajského archivu do Británie. Tento čin se stal unikátní nejen u nás, ale i v zahraničí. Únik Moravcovy skupiny de facto znamenal vznik zahraničního vojenského odboje.
Takzvaná Moravcova jedenáctka v Londýně okamžitě začala pracovat na obnovení svobodného Československa. Pro prezidenta Beneše a jeho exilovou vládu zajišťovali přísun informací z okupované vlasti a v rámci svých možností se rovněž snažili pomáhat domácímu odboji.
Dnes se do Čech vrací speciál s ostatky generála Františka Moravce. Armádní airbus doprovodí od hranic až na čáslavskou základnu dvojice hotovostních gripenů. Pane generále, děkujeme! https://t.co/XnjIPe15VP
Moravec řídil československou zpravodajskou službu, která dodávala spojencům cenné poznatky. A to i díky spojení s agentem A-54 Paulem Thümmelem, vysokým důstojníkem Abwehru. Legendární špion poskytoval československým zpravodajcům mimořádně závažné informace – například o chystaném napadení Francie, o přípravě útoku na Sovětský svaz či o vývoji nových německých zbraní. Spojenci jim ovšem ne vždy přikládali dostatečnou důležitost.
Vrcholem činnosti Moravcovy skupiny byl pak výcvik a organizace výsadkových skupin složených z dobrovolníků z řad československé zahraniční armády, mezi jejich nejznámější mise patří operace Anthropoid k zabití říšského protektora Heydricha.
Další exil krátce po válce
Do vlasti se vrátil 5. června 1945. Až do roku 1948 byl jako komunistům nepohodlný důstojník odsunut v armádě na podřadné místo.
Tajný výsadek Anthropoid odstartoval legendární operaci |
Hned v únoru 1948 se František Moravec stal jedním z 26 generálů, které požadoval komunisty ovládaný ústřední akční výbor Národní fronty okamžitě propustit z armády a 1. března 1948 dostal zdravotní dovolenou ze služebních důvodů. Krátce poté generál Moravec zmizel.
Po útěku přes Šumavu se pravděpodobně dostal do Británie a téhož roku odjel do USA. Na přelomu let 1949-1950 odcestoval do tehdejšího Západního Německa, kde pod patronací USA začal pracovat zpravodajsky proti komunistickému režimu v Československu.
V čele Special Service Company (SSC) se pomocí svých kontaktů v Československu snažil mapovat politickou a společenskou situaci a možnosti zvratu politického systému.
Koncem roku 1954 ukončil svoji tamní zpravodajskou činnost a odjel zpět do Spojených států, kde pracoval ve službách ministerstva obrany. Stihl během let také sepsat své paměti, ale vzpomínky zaznamenal pouze do roku 1948.
Poslední roky svého života pracoval generál Moravec ve vojenské rozvědce americké armády jako poradce pro Československo.
Za součást odkazu generála Moravce považuji schopnost včas rozpoznat blížící se nebezpečí a stát pevně na správné straně. Jak ukazuje současný konflikt, je tento odkaz plně aktuální i dnes. Věřím, že návrat jeho ostatků domů bude tento odkaz všem připomínat.
Zemřel 26. července 1966 na infarkt během cesty do kanceláře v Pentagonu ve Washingtonu.
„Všechno, co jsem docílil, dosáhl jsem jen vlastní prací. Nic jsem nedostal zadarmo. V obou válkách, které vyplnily můj život, jsem se postavil na správnou stranu a pracoval ze všech svých sil pro národ a vlast. Této práci jsem dával vždy přednost před svými věcmi osobními a rodinnými,“ uvedl ve svých pamětech.
Po roce 1989 byla Františku Moravcovi vrácena hodnost brigádního generála a prezident republiky jej vyznamenal Řádem M. R. Štefánika in memoriam. V květnu 1999 propůjčil prezident Václav Havel čestný název elitní jednotce - 601. skupina speciálních sil generála Moravce.
tisknout 
