„Pevně věřím, že se tady nic takového opakovat nemůže. Jde o jeden z celé řady skladů, které armáda provozuje. Zabezpečení a signalizační prvky jsou na nejmodernější a nejvyšší úrovni. A ochranná opatření se stále rozvíjejí,“ řekl ministr obrany Lubomír Metnar, který přijel na kontrolu areálu.

Vlastně jediným nepovolaným, komu se podařilo za dvacet let do zdejšího areálu na kopci proniknout a dostat se zase ven jen s pár šrámy od žiletkového drátu, byl medvěd. Nikoliv ten „ruský“, ale mladý tříletý samec ze Slovenska.

24 fotografií

Na jaře 2012 při svém putování přes hranice hledal místo, kde by se usadil. A do areálu se mu podařilo dostat během krátké doby hned dvakrát. Poprvé zůstal jen přes noc, podruhé pobyl v zakázaném území celých 30 hodin. Pak zmizel. Pokaždé byl ale pod dohledem kamer.

„Vlastně za posledních dvacet let neexistuje jiný incident v rámci našich armádních muničních skladů, než ten v Hostašovicích, kdy medvěd přelezl plot a narušil celý perimetr,“ konstatoval Metnar.

Areály s municí pro armádu mají nejvyšší možný stupeň zabezpečení. Po vypuknutí skandálu se zapojením ruských zpravodajců do výbuchů ve Vrběticích armáda opakovaně ujišťuje, že svoje sklady pečlivě střeží.

V Hostašovicích rozlehlý areál na ploše asi 200 hektarů tvoří přes tři desítky skladišť rozesetých zdánlivě nahodile po lese. Vše je vymyšleno tak, že když by například došlo k nehodě v jednom z objektů, výbuch neohrozí munici uloženou na dalších místech.

Každá budova má svou vlastní elektronickou ochranu. Vstup do každé má jen několik přesně určených a prověřených osob, které za obsah zodpovídají.

Oblast lemuje přes šest kilometrů zdvojeného plotu. Uvnitř pásu pak každých pár metrů stojí vysoký sloup s detektory pohybu a kamerami i s nočním viděním. Všechny systémy jsou důmyslně jištěny, pro případ poruchy.

Podobných skladišť má armáda po České republice celkem osm. Je v nich uskladněna munice pro cvičné úkoly ale i bojové mise za několik miliard korun. Od dělostřelecké, přes náboje do ručních zbraní až po granáty.

Před vjezdem jsou zátarasy. Dvojitá brána na cestě a u ní nenápadný přízemní domek, ve kterém se ukrývá špičkově vybavené centrum. Sem se sbíhá obraz ze stovek kamer a senzorů z širokého okolí. Když se někdo dostane příliš blízko k plotu, systém okamžitě spustí poplach a na obrazovkách se automaticky objeví záběry přímo z inkriminovaného místa.

Dříve, než kontrolu nad oblastí převzala technika, obcházeli kolem dokola vojáci v pěších hlídkách, co dvě hodiny. Každý ze strážců tak měl za službu v nohách i 30 kilometrů. Donedávna ještě na stromech, než padly kvůli kůrovci, byly vidět bílé značky, kde už mohli proti „narušiteli“ použít zbraň.

Posledním „vážným narušitelem“ byl postarší pán - houbař, který se pokusil v plotě prostříhat díru. A v dobách na přelomu tisíciletí, ještě s vojáky pochodujícími okolo, se do areálu na chvíli dostala skupinka ukrajinských lupičů, kteří patrně dobře tušili, co sklady ukrývají.