Jak důležité je při mírnění důsledků koronavirové krize nezapomínat na obranu a armádu a proč?
Nezapomínat na obranu je důležité vždycky. Má to kromě zajištění obranyschopnosti i nesporný význam pro ekonomiku. Tuto krizi zvládneme lépe, bude-li stát investovat - jak do infrastruktury, tak do obrany. Spousta plánových projektů v obraně jsou investiční s výrazným zapojením českého průmyslu. Velká část těch výdajů tak zůstane v české ekonomice.

Tomáš Pojar Od devadesátých let působil jako ředitel nevládní humanitární organizace Člověk v tísni. Od roku 2005 zastával funkci 1. náměstka ministra zahraničních věcí ČR a poté byl velvyslancem ČR v Izraeli. Nyní je prorektorem soukromé vysoké školy CEVRO Institut a působí jako bezpečnostní konzultant.

Projekty budou garantovat zaměstnanost v českých krajích. Když se navíc podíváte na strukturu obranného průmyslu, tak jsou to velmi často vysokoškolsky vzdělaní pracovníci. Takže jde o práci s vyšší přidanou hodnotou a vyššími platy. A následně vyššími odvody do rozpočtu. Vždy je lepší dávat smysluplnou práci než rozdávat sociální dávky.

Diskutuje se o případném odsunutí například nákupu bojových vozidel pěchoty za 50 miliard. Myslíte, že je to chyba?
Nemají se zastavovat plánované investice a především ty, ve kterých je významný podíl domácích výrobců. Byla by to chyba. V době krize dvojnásobná. Jistě lze diskutovat o jednotlivých parametrech, nemělo by se však vše zastavit nebo výrazně zpomalit. Bojová vozidla pěchoty mohou být při zapojení domácích firem významnou podporou české ekonomiky.

Není to jenom o obraně a bezpečnosti, ale i ekonomice. Investicemi do obrany navíc zabíjíme tři mouchy stejnou ranou - posilujeme zároveň bezpečnost, spojenecké vazby i ekonomiku.

Aliance vyzývá, že je sice pochopitelné řešit zmírňování následků, ale země by měly zachovat růst výdajů na obranu. Ukazuje se, že právě armády jsou v první linii, která koronaviru bezprostředně čelí.
Ano. Když se podíváme, jakou mají u veřejnosti podporu vojáci, hasiči, policisté, tak je právem velká. Stát dokázal celkem rychle reagovat i díky všem článkům Integrovaného záchranného systému a všichni vidíme, že na policisty, hasiče, zdravotníky a vojáky je spolehnutí. Fungují. Pokud máme mít životaschopnou armádu, tak je potřeba do ní investovat.

A její role není klíčová jen v době případného vojenského konfliktu. Důležitá je právě i v době běžného fungování státu a jakékoliv krize. Vzpomeňme si na povodně. Armáda, hasiči, policisté, ti všichni sehráli významnou roli. To samé nyní a veřejnost to oceňuje. Lidé navíc naštěstí chtějí v bezpečnostních sborech pracovat. Vidí, že jsou funkční a nezapomíná se na ně. Jsou to spojité nádoby.

Je třeba tedy nahlížet na výdaje na obranu nejen jako na bezpečnostní záležitost, ale i jako klasickou pobídku ekonomice a zaměstnanosti?
Platí to stoprocentně. Uvažuje tak celá řada vyspělých a bohatých zemí – Izrael, Norsko, Singapur, Spojené státy…. A jsem přesvědčen, že i Čína nebo Rusko. A musí tak uvažovat i Česká republika, respektive všichni, kteří si chtějí uchovat rozhodování o svém osudu alespoň částečně ve svých rukách.

Koronavirová debata, zavírání hranic a boj o zajištění dodávek navíc jasně ukazují, že si státy a jednotlivé civilizační celky musejí uchovávat strategické výrobní schopnosti. Proto je potřeba dlouhodobě investovat do udržení si soběstačnosti a samostatnosti v oblasti obrany a kritické infrastruktury. Něco to stojí, ale v době krize se to zaručeně vrátí.

Jak čelit tomu, aby zdravotní krize nepřešla v bezpečnostní problém v souvislosti s varováním, že některé země jako Čína se mohou při oslabení jednotlivých ekonomik snažit ovládnout kriticky důležité sektory, schopnosti a kapacity?
Kritickou infrastrukturu včetně obranného průmyslu by měl mít stát alespoň částečně pod kontrolou. Neměl by ji nikdy zcela pustit. Může toho docílit různými způsoby, rozhodně to neznamená vždy nutně přes státní vlastnictví. To je dokonce často na škodu, protože jak známo, stát nebývá dobrým hospodářem.

Daleko lepším se ukazuje nastavení dlouhodobé a vzájemně výhodné spolupráce mezi státem a soukromým sektorem. Je to o tom, co částečně kontrolujete a na co máte reálný vliv a opět se to nejvíce zúročí v době nějaké krize. V následujících letech je potřeba přenastavit český systém tak, aby se měl v době další krize na co spolehnout. A nezapomínejme, že větší bezpečnostní nebo ekonomické krize přicházejí obvykle jednou za deset let.