Obraz jako z nějakého válečného tažení nebo vojenského cvičení, napadlo by každého, když se vojenské náklaďáky řítí po klikaté cestě a zastavují ve srubovém táboře v lesích, kdesi daleko od vyškovské vojenské akademie, která rozsáhlé lesy využívá k výcviku.

"Vysedat!" velí hlas z útrob jednoho z náklaďáků. Z vozů však nevyskakují vojáci ale odrostlejší děti, studenti středních škol, kteří uspěli ve vědomostní části mezinárodní soutěže o znalostech NATO a postoupili do finále. To však narozdíl od prvních kol soutěže prověří jejich fyzickou a psychickou odolnost, přesně podle vzoru specializovaných závodů v přežití.

Týmová záležitost
Ve srubovém městečku uprostřed vyškovských lesů panuje čilý ruch. Finalisté soutěže procházejí po prostranství a pokoušejí se vyzvědět, kdy samotný finálový závod začne a jaké úkoly na ně čekají.

Přichází první překvapení. Soutěžní skupiny budou mezinárodní, jedna dvojice z každého státu. Po vzoru losování fotbalových pohárů s označenými míčky si dvojice vytahuje z výsadkářských přileb své spolubojovníky, se kterými bude překonávat všechny nástrahy tratě.

ALIANTE 2003

Zcela unikátní projekt Aliante sliboval od počátku opravdové dobrodružství. Chcete se podívat na opravdovou bojovou ponorku nebo americkou leteckou základnu? Takovými atraktivními cenami lákali organizátoři projektu Aliante, aby se středoškoláci zúčastnili soutěže, která probíhá celý rok prostřednictvím internetu. Jedinou podmínkou k účasti, kromě studia na střední škole, byla přitom jen e-mailová adresa. "Vždycky říkáme, že studenti mohou vyhrát dovolenou, kterou si nikde nekoupí. Jak jinak se můžete dostat na taková místa," říká hlavní organizátor Zbyněk Pavlačík, který působí jako ředitel Informačního centra o NATO v Praze a jehož občanské sdružení Jagello 2000 soutěž pořádá. Pravidla soutěže jsou jednoduchá, dvoučlenný tým se zaregistruje, v prvním kole odpoví na sérii otázek o NATO a bezpečnostní problematice. Podle počtu správných odpovědí postoupí dvojice do druhého kola, kde jsou již vědomostní otázky daleko složitější. Autoři nejlepších prací pak postupují do finále, které prověří jejich fyzické schopnosti. "Smyslem je netradiční formou zbudit u studentů zájem o členství České republiky v NATO a o samotnou Severoatlantickou alianci jako takovou," vysvětluje Pavlačík. Někdo možná poznamená: "No jo, pár dětí si hraje na vojáky", ale fakta hovoří trochu jinak: do letos již třetího ročníku Aliante se přihlásily tisíce studentů z celé České republiky, Slovenska i Polska. Punc vážnosti pak dodala skutečnost, že záštitu nad soutěží převzal jeden z nejuznávanějších světových expertů na mezinárodní vztahy, Zbigniew Brzezinski z Centra strategických a mezinárodních studií ve Washingtonu, který působil jako poradce amerického prezidenta Cartera. Účast v samotném finále ve Vyškově a naději na neobyčejné výhry si vybojovalo jen třicet dvoučlenných týmů, po deseti z každé země.

"Češi, Slováci a Poláci, budou muset spolupracovat a především se dorozumět, bude to o týmové spolupráci," konstatuje podplukovník Jindřich Starý, velitel elitního 11. průzkumného praporu z Prostějova, který spolu se svými vojáky připravoval závodní trať finále.

Z šestičlenných hloučků se ozývají první anglické pokusy o komunikaci a první nově složené týmy si vyzvedávají výstroj pro samotný závod. "Tady máte batohy, ešusy, repelenty a celty," hřímá důstojník u výdeje.

"To mám sníst, to není jídlo na dva dny ale zásoba na týden," ozývá se o kousek dále, kde armádní kuchaři vydávají pečlivě připravené tašky s potravinami a pitím. Ti zkušenější ze závodníků hned obsah tašky přebírají. Plechovka coly a několik konzerv nechávají v táboře.

"Zbytečně se s tím budeme tahat, bude stačit čokoláda, polévky v pytlíku a zásoby vody," přemítá Miroslav Vácha z Tábora. Letošní Aliante jeho třetí, dvakrát už se mu podařilo zvítězit. Jeho týmoví kolegové mu svěřili velení.

Setkání s adrenalinem
Je pozdní odpoledne a rozlehlou plání duní střelba. Finalisté Aliante mají před sebou ještě chvíli před samotným startem a elitní čeští průzkumníci jim předvádějí svou výzbroj, včetně samopalů a kulometu. V areálu Vojenské akademie ve Vyškově si vyzkoušeli slaňování na umělé stěně a prohlédli trenážéry i virtuální simulátory bojových vozů.

Tohle je však akčnější. "Pěkně těžká věcička," zkouší ještě cvičně zalícit s nenabitou ostřelovací puškou jeden ze slovenských finalistů. Přichází první závodní disciplína. Střelba z malorážky na pevné terče. "Musíš mít mušku i hledáček v jedné přímce a zadrž dech," radí ti zkušenější spolubojovníci svým dívčím kolegyním v týmu. Na střelbě se zdrží asi čtvrthodinku, pak dostanou vojenskou vysílačku a vyrazí na trať.

Tým, který odstartoval jako první, má za sebou první kilometry rychlého pochodu a naráží na další úkol. Hod granátem na cíl. "Vnější kruh je za pět bodů, vnitřní za deset," vysvětluje úkol hlídka u stanoviště.

Na paseku přibíhá další skupinka závodníků. "Už pochopili týmovou spolupráci," spokojeně říká velitel průzkumníků Jindřich Starý, když silnější a vytrvalejší dvojice ze skupinky nese vojenské batohy i dívčím spolubojovnicím.

Rychle a co nejpřesněji odházet a znovu na trasu. Na řadě je "zrychlený přesun na čas". Ještě nahodit výstroj na záda, poslední vteřiny a celá šestice závodníků mizí tryskem v záhybu lesa. Čeká je běh na několik set metrů s kilogramy zátěže k dalšímu stanovišti.

"Tak tohle nezvládnu," couvá malá dívka před provazovým žebříkem, který vede kamsi do koruny vzrostlého stromu. Další úkol, který elitní průzkumníci připravili, je vskutku adrenalinový.

Po provazovém žebříku vysoko do koruny stromu, pak ve výšce asi deset metrů nad zemí ve stoje po lanech k druhému stromu. "Neboj, nedívej se dolů, to dokážeš," burcuje celý tým dívku, kterou dělí od druhého stromu celý patnáct metrů a dole pod sebou vidí jen malé postavy. Opatrně sahá na karabinu a lano u pasu, aby se přesvědčila, že ji zkušený voják na zemi jistí a lehce se během chvilky dostává na druhou stranu.

Na druhém stromě už čeká další z vojáků a dívenku posílá o několik větví výše do koruny. Tam ji zavěsí na dlouhé lano, které vede snad dvacet metrů k veliké sítí roztažené mezi stromy kdesi v hloubi lesa. "Zpevni tělo a jedeééš!" Vysoko mezi stromy se rychle mihne skrčená postava, krátké zapištění a dívenka jako hrdina z dobrodružného filmu jede po laně a končí polapena v obří síti.

Maskováni v lese
První etapa finálového klání pomalu končí. Na lanové dráze bojují s časem poslední týmy. Na závodníky však čeká ještě jeden nelehký úkol. Postavit lesní přístřešek pro celou šestičlennou skupinu, zvolit vhodné místo i maskování a přečkat v něm celou noc.

Za necelé dvě hodinky už na vymezeném území v hustém lese stojí nejrůznější konstrukce. "Jeden, dva, tři, čtyři... musíme to prodloužit, jinak se tam nevejdeme," volá Michal Semian z Prahy na dvojici svých týmových kolegů, kteří na zemi v jehličí kolem konstrukce hloubí odvodní strouhu pro případ, že by v noci pršelo.

O několik metrů dále už další tým maskuje svůj noční příbytek velkými větvemi a listím. "Natrhejte další trávu," pokřikuje Přemysl Krch a na roztaženou celtu rozprostírá husté chomáče dlouhých listů.

Nad oblastí se prožene krátká dešťová přeháňka a slunce zapadá. Elitní průzkumníci pomalu obcházejí jeden noční přístřešek za druhým a hodnotí. Body mohou dostat týmy za výběr vhodného místa, kde si přístřešek postavily, zda se pod něj všichni z týmu schovají i za maskování a za zabezpečení proti dešti.

"Některé stavby jsou opravdu perfektní. Jeden přístřešek jsme dokonce při bodování přešli, vůbec jsme ho neviděli a to je tedy co říct," hodnotí později zkušení průzkumníci. Většina z nich má přitom za sebou několik zahraničních misí, včetně těch v Kosovu, Bosně, Iráku i Afghánistánu.

Ranní překvapení
Slunce začíná nepříjemně pálit hned od prvních ranních minut. Den bude pěkně parný. Týmy se probouzejí ve svých lesních úkrytech a hned po ránu je čeká jedno nemilé překvapení.

Ve velkých vojenských vacích si mohli, sem na místo přenocování, nechat navést všechno, co chtěli: spacáky, zásoby jídla i vodu. "V další etapě závodu si vše ponesete na zádech sami," oznamuje na nástupu velitel Jindřich Starý a na tvářích finalistů je vidět, že přemýšlejí o tom, jak na už dost těžké batohy navěsit další kilogramy.

Některé týmy volí radikální řešení. Na místě zahodí potraviny a zbytečně objemné láhve s vodou. Výbavu redukují, na co možná nejnutnější věci. Ještě zbourat a sbalit přístřešek a druhá, rozhodující etapa závodu může začít.

Podle mapy a buzoly se týmy musí doslova prokousat několikakilometrovou trasou, zdolat údolí a splnit další fyzicky náročné úkoly. První na řadě je přeprava břemene v podobě čtyřicetikilogramové klády do táhlého kopce. Na vrchol hřebene vede od startu úzký asi pět set metrů dlouhý koridor, který by v zimě mohl klidně sloužit jako sáňkařská dráha.

Zdolat tento kopec dá zabrat i člověku bez jakékoliv zátěže, natož běžet koridorem s těžkou kládou. "Jdeme, jdeme, jdeme...," povzbuzuje se hlasitě tým, když vyráží na dráhu. Listí pod nohama podkluzuje a za druhou zatáčkou se zjevuje nečekaná překážka - přes cestu leží vyvrácený kmen. Tým se musí i s kládou pod stromem s hustými větvemi doslova podplazit. Ještě sto metrů a vrchol hřebene je tu. Vyčerpaná šestice padá do trávy a oddechuje.

Mezitím další skupina dorazila na druhé stanoviště, střelecké. Tentokrát však závodníci střílí ze vzduchovky na dřevěné špalíčky. "Opět zásah," radují se spolubojovníci, když jejich kapitánka z pěti ran čtyřikrát trefuje. Na jednotlivých týmech je pomalu znát vyčerpání. V dusném odpoledni, upocení, s minimem tekunin a hlavně několikakilogramovou zátěží na zádech se dostavují i první trhliny v týmové spolupráci.

VÍTĚZOVÉ SOUTĚŽE

Česká republika: Přemysl Krch (Tábor) Václav Růžek (Tábor) Marek Dvořák (Praha) Michal Semian (Planá nad Lužnicí) Martina Smitková (Plzeň) Miroslav Vácha (Tábor) Polsko: Jędrzej Górski (Pisz) Rafał Paweł Sidorowicz (Pisz) Eliza Janicka (Grodzisk Mazowiecki) Magdalena Skibińska (Żyrardów) Anna Olak (Warszawa) Ewa Jurczak (Raszyn) Slovensko: Peter Pindják (Bratislava) Miroslav Chlebiš (Bratislava) Ondrej Marchevský (Bardejov) Maríjan Zachar (Bratislava) Radoslav Pittner (Turček) Monika Jellušová (Turčianske Teplice)

Boj s časem
Skrz husté koruny stromů pronikají jen úzké paprsky pražícího slunce. Další stanoviště nevypadá zprvu nijak zvlášť zajímavě. Metry lan a několik sedacích postrojů a přileb se válí na rozprostřené plachtě.

Stačí jen pár kroků směrem k prosvítajícímu slunci a pod závodníky se rozevře skalnatý masív, který musí slanit a opět na čas. "Zapři se!" pokřikuje tým na jednoho ze svých členů, když po prvních krocích nad skálou závodník uklouzne a rozplácne se na drolící se kámen. Zanedlouho poslední ze skupinky rychle slaní a celý tým úprkem nechává asi dvacetimetrovou skálu daleko za zády. 

Dole pod kopcem stojí vojenská sanitka. "Máte před sebou obyčejnou zlomeninu, musíte ji správně ošetřit a na nosítkách zraněného přepravit přes potok," vysvětluje úkol voják u stanoviště. Dívka z týmu ulehá na nosítka a ostatní spolubojovníci rychle zpevňují a ovazují pomyslné zranění. Ještě přes vodu k cestě a zpět, čas běží.

Dvojice hochů popadne nosítka a řítí se s figurantkou přes potok. Závodník vzadu však ztrácí rovnováhu a padá i s nosítky do mělké vody. "Nahoru, běž, běž...," diriguje zbytek týmu na druhé straně potoka. Dvojice znovu vybíhá a na zpáteční cestě přes vodu raději přibrzdí.

Finále Aliante vrcholí. Desítka šestičlenných týmů je roztroušena po stanovištích na trati. Některým se podařilo předstihnout i skupinky, které z místa přenocování vystartovaly daleko dříve. Cesta vede přes kopce do dalšího údolí. Na mapě, kterou mají týmy k orientaci, se doslova vyjímá velká modrá skvrna - nádrž. Tam je cíl závodu.

K nádrži přibíhá první tým. Závodníci míří přímo k vodě. Odhazují batohy i vysílačku a oblékají záchranné vesty. Nasedají do gumového člunu a mocnými tempy vyráží do středu vodní plochy. "Raz, dva, raz, dva... k té bílé bojce," hřímá kapitán týmu a člun pomalu nabírá správný směr. Na vodě je rozeseto šest bójek. Jen u čtyř z nich však visí kleště, kterými tým musí procvaknout papírovou kartu. Objet tak musí skupinka všechny bójky, aby ta správná místa s kleštěmi našla. Čas přitom stále neúprosně běží.

Konečně, kartu zdobí čtyři dírky a tým přiráží ke břehu. Povytáhnout člun na souš a rychle do cíle. Takřka neslyšitelné cvaknutí časomíry a závod alespoň pro jeden tým takřka končí. Ještě zátěžový psychotest ve velkém vojenském stanu a znavené upocené postavy padají do trávy.

Pocit vítězství
Do cíle doráží další soutěžící. Kolečko na vodě, test a odpočinek. Únava po vyčerpávající soutěži je znát. "Dole pod slaňováním ze skály jsem v tom prudkém svahu spadl přímo na nos," komentuje s úsměvem Přemysl Krch krvavé šrámy na obličeji. Jeho polský týmový kolega jej tahá za rukáv, na noze má totiž přisáté klíště. "Po cestě jsme jich popravili spousty," vtipkuje Krch, když vytaženého lesního parazita pálí v plameni sirky.

K nádrži dobíhají poslední týmy. Závod končí a rozhodčí začínají kompletovat výsledky z celé soutěže. Vojenské náklaďáky odvážejí týmy zpět do srubového tábora. Finalisté se konečně dostávají ke sprše, po dvou dnech v parném počasí. S nejistotou pak závodníci večer usínají. Ráno se dozví, kdo získá atraktivní ceny.

"Tyhle boty mi přinesly vítězství už třikrát," vzhlíží na roztrhané tenisky Miroslav Vácha z Tábora. On i jeho tým uspěl. Spolu z dalšími čtyřmi týmy se koncem června podívá na základnu polského válečného námořnictva v Gdyni, americkou leteckou základnu v německém Ramsteinu i do bruselské centrály NATO.

Zvítězit mohlo jen 18 závodníků, všichni finalisté však třímají v rukou certifikát o absolvování kurzu přežití, který jim elitní průzkumníci z Prostějova vystavili.

Finalista soutěže Aliante 2003 slaňuje ze skalního masivu na trasse závodu. (Vyškov, 12.-15. června 2003)

Soutěžní tým ve člunu hledá na vodní nádrži kontrolní bójky. (Vyškov, 12.-15. června 2003)

V cíli čekal na finalisty Aliante ještě zátěžový psychotest. (Vyškov, 12.-15. června 2003)

Závodní týmy nasedají do útrob vojenského náklaďáku, který je odveze ke startu. (Vyškov, 12.-15. června 2003)

Tým přiráží se člunem ke břehu, do cíle závdu zbývá jen několik metrů. (Vyškov, 12.-15. června 2003)

Soutěžící na jednom ze stanovišť ošetřují simulovanou zlomeninu. (Vyškov, 12.-15. června 2003)

Závodníci museli s figurantkou na nosítkách absolvovat na čas asi stometrovou dráhu. (Vyškov, 12.-15. června 2003)

Týmy kontorují před závodem výstroj, kterou dostaly. (Vyškov, 12.-15. června 2003)

Experti Vojenské akademie ve Vyškově předvádějí finalistům speciální virtuální simulátory bojových vozidel. (Vyškov, 12.-15. června 2003)

Polští finalisté si losují své spolubojovníky do mezinárodního týmu, dva z Česka a dva ze Slovenska. (Vyškov, 12.-15. června 2003)

Velitel 11. průzkumného praporu z Prostějova, podplukovník Jaroslav Starý vítá finalisty. Jeho elitní vojáci připravovali trať závodu. (Vyškov, 12.-15. června 2003)

Po vzoru fotbalových soutěží si finalisté vylosovali do mezinároního týmu vždy čtyři cizince. Tým tak tvořili závodníci vždy po dvou z České republiky, Polska, a Slovenska. (Vyškov, 12.-15. června 2003)

Závodníci kompletují vojenskou výstroj, kterou k závodu dostali do průzkumníků. (Vyškov, 12.-15. června 2003)

V areálu Vojenské akademie ve Vyškově absolvovali finalisté Aliante nejprve krátký horolezecký kurz. (Vyškov, 12.-15. června 2003)

Navléci sedací postroj a naučit se správné uzly. (Vyškov, 12.-15. června 2003)

Vojenské náklaďáky odvážejí finalisty Aliante do lesů na Vyškovsku. (Vyškov, 12.-15. června 2003)

Elitní průzkumníci předvedli finalistům Aliante ostré střelby ze samopalů, ostřelovací pušky i kulometu. (Vyškov, 12.-15. června 2003)

Jedna ze soutěžních disciplín - hod granátem na cíl. (Vyškov, 12.-15. června 2003)

Soutěžní tým hledá podle mapy cestu, kudy se vydat k dalšímu stanovišti. (Vyškov, 12.-15. června 2003)

Voják u terče počítá finalistce Aliante zásahy ze soutěžní střelby z malorážky. (Vyškov, 12.-15. června 2003)

Soutěžní tým u prvního stanoviště - střelby z malorážky. (Vyškov, 12.-15. června 2003)

Finalista soutěže Aliante 2003 míří speciální ostřelovací puškou, kterou používají elitní vojenští průzkumníci z Prostějova. (Vyškov, 12.-15. června 2003)

Tým vybíhá na trasu s několikakilogramovou zátěží na zádech. (Vyškov, 12.-15. června 2003)

Závodnice končí polapena v obří síti po dvacetimetrovém sjezdu na laně z koruny stromu. (Vyškov, 12.-15. června 2003)

Adrenalinový zážitek. Na čas neprve po provazovém žebříku do koruny stromu a potom v desetimetrové výšce na druhou stranu lesního palouku. (Vyškov, 12.-15. června 2003)

Závodník šplhá do koruny stromu. Některým se podařilo zdolat lanovou dráhu vysoko v korunách stromů i pod tři minuty. (Vyškov, 12.-15. června 2003)

Finalisté Aliante si prohlížejí počítačové simulátory bojových vozidel v areálu Vojenské akademie ve Vyškově. (Vyškov, 12.-15. června 2003)

Finalista soutěže zkouší vylézt po cvičné stěně armádního trenažéru Jakub v areálu Vojenské akademie ve Vyškově. (Vyškov, 12.-15. června 2003)

Týmy si mohly ještě před samotným závodem vyzkoušet slaňování na armádním trenažéru Jakub. (Vyškov, 12.-15. června 2003)

Závodnice na soutěžní lanové dráze v desetimetrové výšce. (Vyškov, 12.-15. června 2003)

Tým maskuje trávou svůj lesní přístřešek, ve kterém stráví noc. (Vyškov, 12.-15. června 2003)

Do lesního přístřešku se musel vejít celý šestičlenný tým. (Vyškov, 12.-15. června 2003)

Další soutěžní střelby. Tentokrát pět ran ze vzduchovky na dřevěné špalíčky. (Vyškov, 12.-15. června 2003)

Vyčerpávající disciplínou byl běh se čtyřicetikilogramovým špalkem do táhlého kopce. (Vyškov, 12.-15. června 2003)