natoaktual.cz

Summit NATO 2023

Speciální příloha
k summitu ve Vilniusu

  • natoaktual.cz
  • Zpravodajství
  • Informační centrum o NATO
  • nato.idnes.cz

  • To hlavní se v Armádě České republiky (snad) odehraje po roce 2020, první část

    10. srpna 2015  15:45
    František Šulc
    Jeden můj známý v uniformě, když diskutujeme o armádě, jejích potřebách a zvyšování schopností, s oblibou říká: „To hlavní se odehraje po roce 2020.“ Má pravdu. Do roku 2020 je nutné zacelit nejhorší nedostatky především v oblastech běžných nákladů, například obnovu zásob, opravy a tak dále a také personálu. Zde to bude nepoměrně složitější než v jiných oblastech, a po roce 2020 se soustředit na rozvoj.  

    Armáda České republiky (ilustrační foto) | foto: Lubomír Světničkanatoaktual.cz

    Doba je velice příhodná – krize je pryč a v módě je přístup „máme na všechno“, pocit ohrožení vzrostl, takže nyní není nutné odůvodňovat každou korunu na armádu a vysvětlovat veřejnosti a potažmo politikům, že obrana je důležitá. Je i příslib stability, sice mohl být do roku 2025 a za souhlasu všech relevantních stran, ale snad se to nejpozději po roce 2018 nepokazí.

    Před pěti lety jsme začínali pracovat na Bílé knize o obraně, která byla vládou schválena v květnu 2011. Tehdejší ministr obrany Alexandr Vondra se rozhodl pro vypracování tohoto dokumentu, protože to byla jediná možnost, jak se koncepčně postavit požadavkům na škrty v rozpočtu obrany kvůli ekonomické krizi a zhodnotit, v jakém stavu se po přidávání a škrtání předchozích let nacházejí ozbrojené síly.

    Rusko Západu nevěřilo a nevěří, cítí se jako velmoc

    Rozhovor s Františkem Šulcem na téma ruské vojenské doktríny

    Tato „revize obrany“, jak se někdy říká v anglosaském světě, byla také snahou ukázat na datech skutečnou situaci armády, prokázat, že nyní je již minimální a že menší by již nedávala smysl a tlačit na dlouhodobou stabilizaci rozpočtu, což znamená přidávat, či v případě nutnosti škrtat rozprostřeně v letech, nikoli z roku na rok. Rádo se totiž dnes zapomíná na to, že tehdy byl tlak z celého politického spektra i od veřejnosti na to, aby armáda obětovala další miliardy. A konečně měla nabídnout metodiku, jak postupovat v případě nedostatku, nebo naopak expanze.

    Řada věcí se podařila, či dodnes dobíhá. Byly vypracovány návrhy změn zákonů, z nichž některé již byly schválené, byly vypracované koncepce a strategie. Některé věci se nepodařily a jiné (bohužel například plánování či struktura) byly překopány místo, aby se navazovalo. Nejdůležitější v oblasti obrany jsou dvě věci: kontinuita a stabilita. Vzhledem k povaze tohoto sektoru, jakékoli diskontinuity a rádoby rychlé změny mají dlouhodobé dopady, které jsou často těžko předvídatelné a navíc plodí v rychlém sledu další a další změny.

    Plnospektrální armáda

    Nyní se ukazuje i stará pravda, že hledat rezervy a snižovat nákladovost v dobách nestability je hodně složité, ale vydávat peníze a ještě k tomu smysluplně v dobách růstu je možná ještě složitější. V tu chvíli se totiž naplno projeví řevnivost jednotlivých složek a idejí, zvyšují se požadavky, které oddalují rozhodování a navíc je tendence přistupovat k budoucnosti optimisticky, přičemž dříve, či později přijde kontrakce a jedině příprava na ní v dobách hojnosti omezí otřesy v době krize. V neposlední řadě veřejnost, stejně jako politici, očekává rychlé odpovědi, správná data ohledně vývoje v budoucnosti a změny rychle, pokud možno hned.

    Stále všechny složky

    Pokud se tedy člověk podívá na koncepční dokumenty za posledních 15 let, zjistí, že se v nich ze strany armády opakují v zásadě podobné požadavky na plnospektrální síly.

    Problém je, že plánování obrany není exaktní věda. Je to velice komplexní oblast. Jistě, existují způsoby, jak poměrně slušně předpovídat pohyb personálu, velice přesně se dá určit životnost techniky, takže je jasné vhodné okno pro rozhodnutí o náhradě, či zrušení a podobně. To nejdůležitější ovšem odvisí od podoby nepřítele, respektive od podoby nasazení a je nepoměrně komplikovanější odhadovat a přesvědčovat okolí o tom, že i do pouhých odhadů, her pravděpodobností, stojí za to investovat a zavázat tak nemalou část financí státu na desítky let dopředu.

    A pak jsou zde „černé labutě“, či „strategické šoky“, které jsou vždy doprovázeny nepříjemnou otázkou „Jak to, že jste tuto možnost nepředvídali a nepřipravovali se na ní?“ doprovozenou posměšnou větou o „přípravách na minulou válku“. Tohle nemá nikdo rád, proto je snaha zachovávat plné spektrum (lépe řečeno snít o něm) a vinu za to, že nebylo dosaženo, přenášet na někoho jiného (obvykle politiky či nezájem veřejnosti o věci obrany).

    Afghánistán sice není Irák, ale…

    Pokud se tedy člověk podívá na koncepční dokumenty za posledních 15 let, zjistí, že se v nich ze strany armády opakují v zásadě podobné požadavky na plnospektrální síly. Jistě, dají se v nich nalézt drobné posuny (třeba akceptace robotických prostředků či kyberprostoru), ale v porovnání se zbytkem nejsou nikterak významné. Dílem je to proto, že jsme se nikdy nebyli schopni odpoutat od představy ozbrojených sil, které disponují všemi odbornostmi a prostředky s výjimkou těch nejkomplexnějších a nejnákladnějších (balistická protiraketová obrana, vesmírné prostředky atp.) a dílem vnitřní logikou. Protože končí-li nějaký systém, jsou dvě možnosti, buď je nahrazen něčím jiným, či zrušen, a to se vším všudy, včetně personálu.

    A je tam ještě jeden problém: v době hojnosti se plnospektrální armáda nezpochybňuje, protože je obecný pocit, že peněz je dost a není nutné řešit dilema „máslo versus zbraně“. V době krize ovšem tlak na omezení, nebo zrušení té či oné odbornosti vzrůstá, ale to je pozdě. Je to podobné jako s projekty smart defence, respektive pooling and sharing. Pamatujete? V době krize se neustále řešilo jak ušetřit sdílením schopností. Po krizi tyto projekty ustoupily do pozadí. Přitom kvůli vyšším počátečním transakčním nákladům se na těchto projektech nedá zpočátku uspořit. Až později. Jinými slovy, má-li být sdílení schopností receptem na zvýšení efektivity, musí se s ním začít v době hojnosti, ne v době krize.

    Klíčový bude vývoj v oblasti personálu

    V současnosti se často hovoří o vzdušných silách, které konzumují velkou část rozpočtu a jejichž udržitelnost či rozvoj jsou vysoce nákladové. Pozemní síly, které prošly v minulosti částečnou obměnou (v oblasti kolových prostředků zásadní) však také čeká řada projektů, které by je měly posunout dále do 21. století. To by měl nějakým zásadnějším způsobem reflektovat asi – v obranné oblasti – nejočekávanější dokument letošního podzimu Koncepce výstavby Armády ČR, který se tvoří od přelomu let 2012/2013. Je škoda, že přichází až teď, protože jeho závěry se budou dát naplno promítnout až od roku 2017, takže do roku 2020 už moc času zbývat nebude. Doufejme, že dokument propojí zásadní otázky typu: jaké konkrétní hrozby předpokládáme, jaké soubory sil k jejich eliminaci potřebujeme, jak jsou tyto síly složené a vybavené, jak budou nasazované a podobně.

    Jednoznačně nejdůležitější bude v příštích letech otázka personálu. Objevily se informace o tom, že by samotná Armáda ČR měla mít přes 24 tisíc mužů a žen v uniformě. To by bylo značné navýšení - v současnosti má tabulky na více než 21 tisíc, skutečně je ovšem naplněno přes 17 tisíc a celkově by to znamenalo, že by se tabulkové počty ozbrojených sil, Vojenského zpravodajství a Vojenské policie musely zvýšit na přibližně 27 tisíc, z dnešních necelých skutečných 22 tisíc, respektive 24 tisíc tabulkových.

    Výzbroj podle vojáků, ale hlavně reálně

    Pokud nebude dostatek vojáků, nebude zapotřebí tolik materiálu, výcvikových kapacit, ani techniky a naopak. Pokud budou nastaveny nereálně potřeby, budou se muset dělit zdroje a reálné využití bude nižší.

    Díky dohodě o navyšování rozpočtu Ministerstva obrany do roku 2020 (snad i po volbách 2018) na 1,4 procenta HDP (tedy na necelých 73 miliard v dnešních korunách; mimochodem v letech 2018-2020 hrozí dva desetimiliardové skoky) by na to v personální části rozpočtu peníze měly být (náklad na tisíc vojáků se bude pohybovat kolem 650 milionů korun). Je ale otázka, zda se podaří tolik lidí na trhu práce získat. O to víc, když se má posílit aktivní záloha přibližně o čtyři tisíce lidí. Demografická prognóza totiž není optimistická, roste ekonomika, nabírají všechny ostatní složky (policie, hasiči a další) a vzájemně se „vykrádají“ a obecně řečeno, zhoršuje se zdravotní stav populace (pravděpodobným opatřením bude snižování požadavků na kandidáty, což může dlouhodobě vést ke snížení kvality sil).

    To hlavní se v Armádě České republiky (snad) odehraje po roce 2020, druhá část

    Reálná dosažitelnost počtů je velice důležitý údaj, protože od něj se odvíjí hodně dalšího – množství výzbroje a výstroje a dalšího zabezpečení a konečně i množství pořizovaných systémů. Vždy jde o hledání rovnováhy mezi „potřebuji“, „mohu si dovolit“ a „reálně využiji“. Pokud nebude dostatek vojáků, nebude zapotřebí tolik materiálu, výcvikových kapacit, ani techniky a naopak. Pokud budou nastaveny nereálně potřeby, budou se muset dělit zdroje a reálné využití bude nižší. Ostatně máme již negativní zkušenost z minulosti s „uspokojováním“ jednotlivých požadavků a nebylo by nic horšího, než si ji dobrovolně zopakovat. Například v oblasti personálu se nikdy – i v těch nejpříhodnějších dobách – nepodařilo naplnit cíl 26 200 osob v uniformě. Ač bylo v době, kdy se přecházelo z branecké armády na profesionální, peněz v rozpočtu dost.

    František Šulc
    autor je analytik a konzultant v oblasti obrany a bezpečnosti

    Barista i záchranář u kanónu

    Říjen 2019

    Poprvé v historii nechala armáda záložáky pálit z kanónů ostrými

    Dny NATO v Ostravě

    Září 2019

    Dny NATO navštívilo 220 tisíc lidí, ukázaly i nové vrtulníky pro armádu.

    Továrna na instruktory

    Červenec 2019

    Britský poradní tým s pomocí Čechů vyškolil už přes 9 500 vojenských instruktorů.

    Mraky prachu, vedro a léčky

    Červen 2019

    Jak vypadá příprava českých vojáků na misi v africkém Mali.

    Partneři portálu

    NATO PDD iDnes.cz Newton Media