natoaktual.cz

Summit NATO 2023

Speciální příloha
k summitu ve Vilniusu

  • natoaktual.cz
  • Zpravodajství
  • Informační centrum o NATO
  • nato.idnes.cz

  • USA v Afghánistánu, Indie a Pákistán: dilemata dvouúrovňové hry

    17. ledna 2011  12:16
    Když Barack Obama během návštěvy Indie začátkem loňského listopadu vyjádřil podporu stálého členství hostitelské země v Radě bezpečnosti OSN, rozhodně nešlo o krok, který by signalizoval rychlé změny na půdě této organizace. Přeloženo do obecné mluvy, snažil se americký prezident říci svým hostitelům - a mezinárodnímu publiku - něco ve smyslu "Jste pro nás stále důležitějším partnerem; citlivě vnímáme a respektujeme Vaše požadavky."  

    Tento krok, čistě rétorický, by sám o sobě nebyl nijak kontroverzní. Fakt, že současná druhá nejlidnatější země s rostoucí ekonomikou, stále asertivnější diplomacií a stoupajícími obrannými výdaji usiluje o prestižní post na půdě jediné skutečně globální organizace, je logický. Jasná je i logika americké podpory: Během studené války byla Indie americkou diplomacií chápána jako faktický spojenec Sovětského svazu, poté byla v 90. letech sankcionována za výrobu a test jaderné zbraně. Až Obamův předchůdce George W. Bush tento postoj prolomil, když v roce 2006 podepsal jadernou dohodu umožňující americké investice do indického civilního jaderného programu, a de facto tím legitimizoval indické vlastnictví jaderné zbraně. Důvody jsou nasnadě: Indie je zemí s demokratickým způsobem vlády, rostoucím trhem a je klíčovým hráčem v geopoliticky stále významnějším Indickém oceánu - a přinejmenším potenciálním partnerem ve vyvažování rostoucího vlivu Číny.

    Až potud by bylo vše jasné, nebýt nezanedbatelné "drobnosti": Spojené státy a jejich spojenci v NATO vedou obtížnou, vyčerpávající kampaň v sousedním Afghánistánu. Kampaň, jejíž úspěch závisí podle převažujícího mínění na spolupráci Pákistánu, na jehož území nacházejí afghánští povstalci útočiště. I když lze o upřímnosti pákistánské podpory, k níž zemi zavázal těsně po 11. září 2001 tehdejší prezident Parvíz Mušaraf, do značné míry pochybovat, zdá se, že se bez ní spojenci v Afghánistánu neobejdou. Bez pacifikace pákistánských kmenových území a eliminace zdejších povstaleckých základen pákistánskou vládou nelze dosáhnout plné stability v Afghánistánu – to je všeobecně sdílený předpoklad.

    Přečtěte si související materiál na natoaktual.cz:
    P. Zelinka: Novátorská Obamova strategie pro Afghánistán – cesta správným směrem?

    Nelze ale zapomínat ani na skutečnost, že Indie se po pádu Pákistánem podporovaného Tálibánu stala významným hybatelem afghánské politiky. Její vliv v zemi setrvale roste a projevuje se pokračujícím přílivem rozvojové pomoci a investic i vysíláním příslušníků svých ozbrojených sil, kteří se podílejí na výcviku afghánských bezpečnostních složek (naopak afghánští důstojníci studují v současnosti na indických vojenských školách). Znamená to tedy, že by USA v Afghánistánu měly dát před svým tradičním spojencem v Karáčí přednost nově budovanému partnerství s Indií?

    Spojené státy se svým angažmá v Afghánistánu ocitly v dilematu dvouúrovňové mocenské hry. Na jednu stranu je zřejmé, že spolupráce s Pákistánem je nezbytná. Minimálně od 80. let, kdy přes zemi proudila americká podpora mudžáhidům, disponuje pákistánská vláda úzkými vazbami na afghánské ozbrojené skupiny. Donutit ji dát své kontakty do služeb spojeneckých operací je samozřejmě komplikovaný úkol, ale faktem zůstává, že žádná jiná země podobnými znalostmi nedisponuje. Navíc "odstřihnutí se" od Pákistánu by hrozilo vyvolat řetězovou reakci, která by mohla skončit zhroucením režimu v Karáčí, se všemi potenciálními implikacemi, které by z takového vývoje událostí vyplývaly, včetně možné ztráty kontroly nad pákistánským jaderným arzenálem.

    Stejně tak je ale jasné, že nově vytvořené pouto k vládě v Novém Dillí je příliš cenným diplomatickým "úlovkem", než aby se jej byly Spojené státy ochotny vzdát. Indie se stále více jeví jako klíčový spojenec pro ty scénáře, v nichž americko-čínské vztahy přejdou ze současné ambivalentní, ale stále převážně kooperativní podoby do modu konfrontační politiky. Takový vývoj si sice v současnosti nikdo, včetně čínského vedení, nepřeje, ale přetrvávající nedůvěra ohledně motivů druhé strany bohužel neumožňuje možnost podobného vývoje vyloučit. Úzké partnerství s Indií představuje pro tento případ jakousi strategickou pojistku. I kdyby měl vývoj opačnou tendenci, rozhodně by dobré vztahy s potenciálně nejlidnatější zemí s (konečně) dynamickou ekonomikou nebyly vnímány jako přítěž.

    Další materiál Tomáše Karáska pro natoaktual.cz:
    Jak dál v Afghánistánu: Nová strategie či nové iluze?

    Spojeným státům v praxi nezbývá, než velmi opatrně balancovat své kroky na dvou úrovních: taktické, kde potřebují pákistánskou spolupráci v boji proti Tálibánu a Al-Káidě, a strategické, kde jim záleží na udržení partnerství s Indií jako protiváhy Číně. Na obou úrovních existují významné komplikace: Indie možná není v Afghánistánu tak nepostradatelná jako Pákistán, ale její odchod je také nežádoucí. A naopak, na strategické úrovni globálního vyvažování komplikuje pozici USA skutečnost, že klíčovým asijským spojencem Číny je právě Pákistán. Zatímco v období tzv. triangulární diplomacie, kdy USA dobrými vztahy s Čínou vyvažovaly vliv Sovětského svazu, byla pákistánsko-čínská výhodou, dnes se stává strategickou přítěží.

    Buď jak buď, sny některých expertů o intenzivnějším zapojení Indie do afghánské operace zůstanou nenaplněny - jejich realizace by s největší pravděpodobností podlomila nohy režimu v Karáčí, což si USA jednoduše nemohou dovolit. Pokud se chtějí USA do budoucna zbavit závislosti na Pákistánu, vede k tomu prakticky jediná cesta: vybojovat v Afghánistánu vítězství, které umožní existenci alespoň relativně stabilní a nezávislé vlády, jež bude schopna přežít a spravovat zemi s progresivně se snižujícími nároky na vojenskou a ekonomickou podporu Západu. Pokud jde o vztah k Indii, USA budou zatím muset hledat jiné způsoby, jak udržet její spojenectví. Jak tomu v mezinárodních vztazích běžně bývá: žádné zázračně jednoduché řešení tohoto dilematu bohužel neexistuje.

    Tomáš Karásek
    autor je ředitelem Výzkumného centra Asociace pro mezinárodní otázky
    a přednáší mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd UK

    natoaktual.cz

    Barista i záchranář u kanónu

    Říjen 2019

    Poprvé v historii nechala armáda záložáky pálit z kanónů ostrými

    Dny NATO v Ostravě

    Září 2019

    Dny NATO navštívilo 220 tisíc lidí, ukázaly i nové vrtulníky pro armádu.

    Továrna na instruktory

    Červenec 2019

    Britský poradní tým s pomocí Čechů vyškolil už přes 9 500 vojenských instruktorů.

    Mraky prachu, vedro a léčky

    Červen 2019

    Jak vypadá příprava českých vojáků na misi v africkém Mali.

    Partneři portálu

    NATO PDD iDnes.cz Newton Media