Éra F-35 přichází. Budou americké blesky střežit i Česko? Možná

29. února 2020  8:48
Král ještě dýchá, ale ať žije nový král. Opěvovaný i kritizovaný letoun F-35 jako nejmodernější sériově vyráběný bojový stroj současnosti se dere na výsluní. Nového vládce nebes do výzbroje zařazuje už devítka zemí. Další tři na dodávky čekají a minimálně čtyři země o nákupu vážně uvažují. Zajímavou možností může být za pár let i pro Česko.  
Letouny F-35 amerického letectva na Hillově základně v Utahu | foto: DVIDS
galerie Letoun F-35 amerického letectva Letoun F-35 amerického letectva Letoun F-35 amerického letectva Letoun F-35 amerického letectva Letoun F-35 amerického letectva Letoun F-35 amerického letectva Letouny F-35 amerického letectva Letouny F-35 amerického letectva na Hillově základně v Utahu Letouny F-35 amerického letectva na Hillově základně v Utahu

Je to jako srovnávat čerstvě plnoletého mladíka s neholeným čtyřicátníkem. Dvě zcela rozdílné generace. Po dlouhá desetiletí platil letoun F-16 Fighting Falcon za standard vzdušných sil zemí NATO.

Řadí se mezi nejúspěšnější vojenské letouny všech dob. Od 70. let minulého století se ho vyrobilo na 4 600 kusů. V současnosti létá v pětadvacítce států ještě stále asi polovina z tohoto úctyhodného počtu.

FOTOGRAFIE

Letoun F-35 amerického letectva
Letoun F-35 amerického letectva
Letoun F-35 amerického letectva
Letoun F-35 amerického letectva

Nedávné objednávky jeho nejmodernějších a zároveň patrně posledních variant pro Slovensko, Rumunsko nebo Bahrajn svědčí o tom, že ve službě ještě vydrží. F-16 sice není nejmasověji vyráběný letoun moderní historie, ale stále platí za nejrozšířenější bojový letoun dneška. I když tomu tak ještě chvíli bude, jeho éra pomalu ale nezadržitelně končí.

Moderní nástupce v podobě stroje F-35 Lightning II se totiž i přes řadu problémů rychle dere na výsluní, aby v příštích několika málo letech definitivně pomyslné žezlo převzal.

Ze zemí NATO jsou to Spojené státy, Británie, Nizozemsko, Norsko a Itálie, které už nové letouny páté generace zařazují do výzbroje. Norové shodou okolností v těchto dnech nasazují nové stroje do první mise, když střeží vzdušný prostor Islandu.

Objednávky F-35

  • USA - 2 343
  • Británie - 138
  • Itálie - 90
  • Turecko - 100*
  • Austrálie - 72
  • Nizozemsko - 46
  • Kanada - 65**
  • Norsko - 52
  • Japonsko - 147
  • Jižní Korea - 40
  • Izrael - 50
  • Dánsko - 27
  • Belgie - 34
  • Polsko - 32

* Turecko bylo z programu vyřazeno

** Původní objednávka pozastavena, probíhá nový výběr

Zdroj: Lockheed Martin

Z globálních spojenců si nové letouny osvojují Austrálie, Izrael, Japonsko nebo Jižní Korea. Další státy NATO jako Belgie a Dánsko na první nové letouny netrpělivě čekají. To je tucet zemí, kde nejmodernější stroje F-35 létají a létat budou. Celkem 490 kusů. Zatím.

Nejnověji se před pár týdny do klubu připojilo Polsko. I přes kritiku polské opozice, že jde o „příliš drahý špás“. Varšava za 32 letounů F-35A zaplatí 4,6 miliardy dolarů, v přepočtu tedy přibližně 105 miliard korun. Kontrakt zahrnuje samozřejmě i výcvik pilotů a personálu, náhradní díly a logistiku po celý životní cyklus strojů.

Polský ministr obrany Mariusz Blaszczak zakázku označil za největší armádní kontrakt v dějinách země. Argument o vysoké ceně odmítl s tím, že země pro svou obranu získává systém s přelomovými technologiemi. „Byl to slib polským pilotům, že budou moci používat to nejlepší vybavení,“ prohlásil.

A premiér Mateusz Morawiecki s odkazem na stále sloužící letouny ruské, respektive sovětské výroby v polských vzdušných silách nákup otevřeně označil za chvíli, kdy se Polsko definitivně vymaní a vzdálí ze „stínu ruské nadvlády nad touto částí Evropy“.

Varianta pro české nebe? Možná

Rýsují se další zákazníci, kteří o letoun mají zájem nebo v příštích málo letech budou muset řešit modernizaci nadzvukového letectva a po F-35 už „pošilhávají“. Mezi vážné zájemce patří například Španělsko. Madrid se sice chce zapojit do francouzsko-německého programu na vývoj nového letounu, zároveň ale španělské námořnictvo a letectvo začaly s podrobnou analýzou dostupných stíhaček, které by mohly nahradit letité stroje F/A-18 Hornet. Nejnovější F-35 má být přitom hlavním kandidátem.

Letoun F-35 amerického letectva

Podobně si analýzu dělá Švýcarsko, Řecko a také Finsko. Prodej zatím čtyř kusů schválil v lednu americký Kongres do Singapuru. A zajímavou možností může být za pár let i pro Česko.

Druhý pronájem čtrnácti gripenů v českých službách skončí v roce 2027 s možností opce na další dva roky. Jako potenciálního zákazníka Českou republiku označují i některé specializované letecké magazíny s tím, že Praha by brzy mohla dostat zajímavou nabídku na 24 letounů F-35A.

Sedm let do konce pronájmu totiž není vůbec dlouhá doba. Naopak.

Velení armády v nové Koncepci výstavby armády do roku 2030 počítá s tím, že relativně brzy dostane od politiků jasné rozhodnutí o budoucí podobě taktického letectva. Tedy zda pokračovat v pronájmu i většího počtu modernizovaných či nových gripenů poslední generace (v současnosti 12 jednomístných a dva dvoumístné), nebo zda nepořídit nové nadzvukové stroje.

Jestliže výběr a akviziční proces budou podle zkušeností v tom nejlepším případě trvat minimálně dva roky, výcvik pilotů a personálu v případě přechodu na nový typ stroje také dva roky a výroba a dodávky nových strojů tři až čtyři roky, dostáváme se prostým součtem právě nyní do bodu, kdy by Česká republika o budoucností nadzvukového letectva měla začít intenzivně alespoň přemýšlet

Nejúspěšnější stíhací stroje

  • Northrop F-5 - 2 200
  • MiG-21 - 11 500 (včetně odvozených)
  • MiG-29 - 1 600
  • F-16 Fighting Falcon - 4 600
  • F-15 Eagle - 1 200
  • F-15 Strike Eagle - 520
  • Su-27 - 800
  • F/A-18 Hornet - 1 480
  • F/A-18 Super Hornet - 600
  • MiG-23 - 5 000
  • MiG-31 - 520
  • F-4 Phantom - 5 200
  • F-104 Starfighter - 2 500
  • Mirage 2000 - 600
  • Eurofighter Typhoon - 560
  • Dassault Rafale - 196
  • JAS-39 Gripen - 306
  • Panavia Tornado - 992

„Smlouva o pronájmu gripenů je do roku 2027, pokud využijeme opci, tak do roku 2029. Neočekávám, že by do konce mého funkčního období padlo v této věci nějaké závazné rozhodnutí. Na druhou stranu již dnes vše vyhodnocujeme a analyzujeme možnosti, jak v budoucnu ochranu našeho vzdušného prostoru co nejlépe zajistit,“ řekl k tomu ministr obrany Lubomír Metnar (za ANO).

Všichni výrobci letounů pochopitelně „časovou osu“ v Česku dobře znají a připravují své nabídky. Žádnou konkrétní ale ministerstvo obrany podle svého mluvčího Jana Pejška zatím nemá.

„Výrobci nadzvukových letounů, americké nevyjímaje, pochopitelně situaci v ČR znají a s přibývajícím časem lze předpokládat jejich rostoucí aktivitu,“ konstatoval Metnar. Během prosincové návštěvy Washingtonu k podpisu smlouvy na nákup amerických vrtulníků podle svých slov o nadzvukovém letectvu se svým protějškem Markem Esperem sice nejednal.

„Při setkání s představiteli ACEBA (American-Central European Business Association) se zástupci některých firem o toto téma zajímali,“ připustil však.

Česká volba má několik variant

Česko si před lety gripeny od švédského Saabu pořizovalo původně jen kvůli ochraně svého vzdušného prostoru, později však přistoupilo i na zahraniční mise v podobě střežení vzdušného prostoru spojenců (takzvaný Air Policing) v Pobaltí nebo na Islandu. Po nedávné modernizaci softwaru a očekávaných dodávkách přesné naváděné munice teď navíc budou umět gripeny v českých službách i „bombardovat“.

Pokud nebude chtít Česká republika po skončení pronájmu švédských gripenů na nadzvukové letectvo zcela rezignovat, nabízí se v zásadě hned pět reálných variant.

Tou první logicky je, že české nebe budou dál střežit osvědčené stroje JAS-39 Gripen. Čeští letci s nimi mají doposud vynikající zkušenosti. A v rámci služby doma, mezinárodních cvičení i zahraničních nasazení si s nimi vysloužili uznání i obdiv spojenců. Povedená konstrukce se chlubí slušným poměrem výkon/cena, což se týká pořizovacích i provozních nákladů.

„Bylo by tedy logické pokračovat s gripeny, ačkoliv pochopitelně ne s těmi, které máme dnes,“ konstatoval vojenských expert Lukáš Visingr. Současné gripeny v modifikaci C/D (jednomístný/dvojmístný) v českých službách by na další roky potřebovaly už důkladnou modernizaci.

Pilot Ivo Kardoš s Gripenem během Eurasia Airshow v Turecku

Pilot Ivo Kardoš s Gripenem během Eurasia Airshow v Turecku

Tankování amerických letounů F-16 texaské Národní gardy za letu během cvičení Sky Avenger

Tankování amerických letounů F-16 texaské Národní gardy za letu během cvičení Sky Avenger

První let nového letounu JAS-39 Gripen E

První let nového letounu JAS-39 Gripen E

V roce 2027 budou mít „české“ gripeny zhruba 22 let a každý bude mít nálet přibližně 3 tisíce hodin. Nebudou tedy ještě ani ne v polovině výrobcem udávané životnosti draku (8 tisíc hodin). Sloužit by tak po modernizacích mohly klidně dalších deset let.

V tomto ohledu by mohlo být zajímavé poohlédnout se po stejných letounech, které bude postupně vyřazovat Švédsko kvůli přechodu na novou generaci stroje s relativně malým počtem nalétaných hodin.

Už nyní se však vzhledem k ambicím české armády, kvůli nasazení doma i v zahraničí a výcviku i pro údery na pozemní cíle, jeví jako velmi naléhavé počet letounů prakticky zdvojnásobit. Ukazuje se, že tucet jednomístných bojových strojů (jedna letka) je totiž totálním minimem. Letci i experti se přiklánějí k tomu, že by české vzdušné síly měly provozovat alespoň 24 stíhaček, respektive dvě letky.

Druhou variantou je, že by si Česká republika rovnou pořídila, nebo podobně jako dosud pronajímala, novou generaci gripenů s označením JAS-39E/F, která má například dokonalejší avioniku a radar, zesílený podvozek, vyšší tah motoru a unese tak více zbraní i paliva. Řadou změn prošel rovněž kokpit a systémy pro elektronický boj. Tyto stroje si kromě domácího švédského letectva pořizuje například Brazílie.

Třetí varianta je poněkud vratká a zároveň by byla podmíněna jednou ze dvou předchozích. Česko by si znovu pronajalo švédské gripeny (současné nebo nové generace) a vyčkávalo, co nakonec vznikne z ambiciózního projektu Francie, Německa a Španělska na evropský stíhací letoun nové generace. Společnosti Dassault Aviation a Airbus pracují na stroji, který má od roku 2040 nahradit stroje Rafale a Eurofighter. Prototyp má být připraven v roce 2026.

Čtvrtou variantou může pak být nákup špičkové verze „dosavadního krále“ v podobě letounu F-16 ve verzi Block 70/72 , který si zvolilo sousední Slovensko. Za 14 nových letounů včetně výcviku personálu, munice a dvouleté logistické podpory zaplatí 1,589 miliardy eur, tedy v přepočtu přes 41 miliard korun.

Nejnovější a zřejmě také definitivně poslední modifikace stroje, jehož konstrukce ale pochází ze 70. let minulého století, má posunutou technickou životnost draku až na 12 tisíc letových hodin, je vybavena novou avionikou či výkonným radiolokátorem s aktivním elektronickým vychylováním paprsku jako nejmodernější stíhačky takzvané páté generace.

Nabídka na tyto spolehlivé a bojem prověřené „neolétané“ stroje, navíc s takovými parametry jako pro Slovensko, ale patrně za pár let už od amerického výrobce nemusí vůbec přijít. Lockheed považuje éru „efšestnáctek“ za uzavřenou a pochopitelně vzhlíží k svému novému stěžejnímu bojovému stroji F-35.

A právě ten by mohl představovat pro Česko poslední pátou variantu. Stroj si ze sousedních zemi vybrali Poláci, uvažují o něm také Maďaři, kteří si dosud rovněž pronajímají gripeny. „V době, kdy nám vyprší pronájem gripenů, totiž už poběží plná sériová produkce F-35, cena za kus značně poklesne, letoun bude mít za sebou provozní zkušenosti, dětské nemoci budou vyřešené, takže půjde o zajímavou alternativu, mimo jiné proto, že F-35 nabízí schopnosti, které gripen prostě nemá,“ podotkl Visingr.

Na miskách vah: náklady a schopnosti

Kolik by jednotlivé varianty stály a kterou by si mohla česká armáda dovolit? Odpověď je složitější a následující výpočty velmi orientační. Vycházejí především z ceny současného pronájmu gripenů, z předpokládaných nákladů na pořízení a provoz ostatních strojů v různých zemích a také na předpokladech a plánech amerického Lockheedu.

Letoun F-35 amerického letectva a v popředí stroje F-16 aerobatického skupiny Thunderbirds

Letoun F-35 amerického letectva a v popředí stroje F-16 aerobatického skupiny Thunderbirds

Velice důležité je připomenout, že samotné pořízení moderních nadzvukových letounů sice představuje ohromnou sumu, ale v kontextu jejich celého životního cyklu (až 40 let), tedy provozních nákladů, logistického zabezpečení, servisu, výcviku, představuje zhruba čtvrtinu celkových nákladů.

Současná varianta, tedy pronájem 14 gripenů ve variantě C/D stojí Českou republiku přibližně 1,7 miliardy korun ročně. Jedna letová hodina pak vyjde na přibližně 130-150 tisíc korun. Vyšší počet strojů, až 24, by pak pronájem zvedl pravděpodobně až k hranici kolem 2,5 miliardy korun ročně a to po odečtení možné „věrnostní a množstevní“ slevy od Saabu.

Pokud by Česko chtělo 24 letounů koupit, cena za jeden letoun se může pohybovat v uváděném rozmezí 30 až 60 milionů amerických dolarů za kus. Šlo by tak o investici v přepočtu za 17 až 35 miliard korun.

Pořízení nové generace gripenu s označením E/F by byla, co se týká ceny, trochu jiná kategorie. Cena nového gripenu je odhadována až na 80 milion dolarů. Nákup 24 těchto letounů by tak zřejmě přesáhl 44 miliard korun.

Pokud by Česká republika dostala podobnou cenovou nabídku jako Slovensko na nákup letounů F-16 (14 strojů za 41 miliard včetně munice), za 24 letounů by mohla zaplatit 60 až 70 miliard korun. Nutno ale poznamenat, že provozní náklady F-16 se pohybují kolem hranice 22 tisíc dolarů za letovou hodinu, což je přes 500 tisíc korun.

A konečně cena stroje F-35, který se vyrábí ve třech modifikacích. Pro české vzdušné síly přichází v úvahu verze F-35A, která je určena pro tradiční „suchozemská“ letectva. Modifikace F-35B se schopností kolmého startu a přistání by měla nastoupit místo strojů Harrier u námořní pěchoty a sloužit jako palubní letoun zbrusu nových britských letadlových lodí. Čistě námořní verze F-35C se má pak uplatnit na amerických letadlových lodích s katapulty.

První série americké F-35 stály před lety neuvěřitelných 230 milionů dolarů za kus, tedy 5 miliard korun. Loni už Lockheed stlačil díky nájezdu plné výroby (134 vyrobených letounů v roce 2019, letos plánuje 141) cenu u modifikace A k hranici 80 milionů dolarů za kus a v současnosti je to přibližně 77,9 milionu.

Letouny F-35 amerického letectva na Hillově základně v Utahu

Letouny F-35 amerického letectva na Hillově základně v Utahu

Enormně nákladný i na americké poměry zatím zůstává provoz těchto strojů. U modifikace A to bylo ještě před pár lety přes 45 tisíc dolarů za letovou hodinu, v současnosti je to asi 35 tisíc dolarů, tedy v přepočtu přes 800 tisíc korun. Pentagon i výrobce ale tvrdí, že po roce 2025 by se měla cena za jednu letovou hodinu snížit na zhruba 25 tisíc dolarů, tedy na podobnou úroveň jako u F-16.

Pokud bychom vycházeli z kontraktu Polska, které pořizuje 32 letounů F-35A i s výzbrojí za 4,6 miliardy dolarů (105 miliard korun), tak by v současnosti mohlo Česko pořídit 24 strojů za necelých 79 miliard korun. Za šest až sedm let by se však cena mohla pohybovat kolem hranice 65 miliard korun.

To by si v případě dodržení slibu, který Praha dala spojencům z NATO, že bude dávat na obranu dvě procenta HDP, teoreticky mohla dovolit. Armádní rozpočet by při současném výkonu ekonomiky činil zhruba 130 miliard.

Otázkou jsou právě provozní náklady a vybudování zázemí. Polsko pro vybudování infrastruktury počítá se sumou v přepočtu šest miliard korun. A například Norsko odhaduje náklady na provoz každého z 52 objednaných letounů F-35 po celou dobu životnosti (zhruba 30 let) na 760 milionů dolarů, v přepočtu přes 17 miliard korun. Dánsko, které si objednalo 27 letounů F-35A za 3,1 miliardy dolarů, pak odhaduje náklady na 30 let služby všech 27 letounů na zhruba 10 miliard dolarů, tedy přes 230 miliard korun.

Česko by tak provoz 24 letounů F-35, kromě nákupu, podle současných cen vyšel ročně na zhruba šest až sedm miliard korun. A pokud bychom k tomu připočetli rozloženou do celých třiceti let i pořizovací cenu, šlo by ročně o částku kolem devíti miliard korun. Ve srovnání s 1,7 miliardy korun ročně za současný pronájem 14 gripenů je to pětinásobek.

Ovšem čeští letci by získali dvojnásobný počet nejmodernějších bojových strojů takzvané páté generace. Dnes je F-35 na trhu jediným sériově vyráběným letounem, který je schopen poradit si i s pokročilými protivzdušnými systémy.

Božské oko a dokonalý přehled

Převaha letounu nad protivníky totiž nespočívá jen v malém radarovém odrazu díky technologii „Stealth“, o němž se v souvislosti se stíhačkami páté generace mluví nejčastěji, ale také v nebývalém elektronickém vybavení a řadě utajovaných systémů.

Díky pokročilým senzorům a fúzi dat ze všech možných vlastních i okolních zdrojů má pilot F-35 přehled o bojišti, o němž si dříve mohl nechat jen zdát. Ví dokonce, který protivník ho vidí a který nikoliv.

Letoun F-35 pro norské vzdušné síly s brzdícím padákem

Letoun F-35 pro norské vzdušné síly s brzdícím padákem

Mezi špičkové vybavení stroje patří například technologie pojmenovaná jako „božské oko“. Ta dává pilotovi možnost sledovat veškeré dění kolem celého letounu. Obraz vidí pilot prostřednictvím displeje přímo v helmě.

Cvičení ukázala, že letoun F-35 sice není tak rychlý a obratný jako jiní protivníci, díky absolutní technologické převaze však dovede zachytit protivníka jako první, vystřelit a zasáhnout ho, a to v řadě případu daleko dříve, než nepřítel vůbec zjistí, že se něco děje.

Americké letectvo stroje v posledních čtyřech letech pravidelně nasazuje do komplexních simulací letecké boje, známých jako cvičení „Red Flag“. Na nevadském nebi se „neviditelným“ hned napoprvé v roce 2017 podařilo ve vysoce realistických manévrech obstát poměrem sestřelů 15:1, přestože nejsou primárně určené pro vzdušný boj. O rok později to bylo dokonce 20:1.

Na loňském cvičení, které se zaměřilo i na překonání vyspělé protivzdušné obrany například Ruska nebo Číny za sofistikovaného rušení komunikace a navigace i kyberútoků, se s novými stroji poprvé objevili také italští letci. V šestnácti misích zaznamenali 100 zničených protivzdušných systémů, aniž by „přišli“ o jediný stroj.

Na internetu před časem kolovalo ze cvičení také video, které zachycovalo, jak letoun F-35 ve speciálním bojovém režimu nazývaném „Bestie“ ničí najednou přesně naváděnou municí pět pozemních cílů najednou.

Stroje páté generace tak dominovaly i z pohledu amerického letectva. To si ověřilo, že letouny F-35 jsou schopné daleko více sloužit v bojových misích spíše jako létající operační velitelství a díky technologické převaze značně zvyšovat šance k bezproblémovému splnění mise i pro letouny současné čtvrté generace. Trendem totiž je vysílat do operací tyto stále dobře sloužící a provozně relativně levné stroje v doprovodu špičkových F-35 v zádech.

Spolu s letouny F-22 Raptor slouží jako pomyslné „vysavače dat“ a do leteckých úderů starší letouny vedou, zároveň fungují jako včasná výstraha a předávají jim informace o nebezpečí či je navádějí k cílům ke zničení.

I relativně nezkušení mladí piloti se stroji F-35 přitom během cvičení dokázali díky detailním přehledu o bojišti „vytáhnout z bryndy“ daleko zkušenější kolegy-mazáky ve starších „slepých“ letounech.

„Můj ‚wingman‘ byl čerstvý pilot F-35 se sedmi nebo osmi lety po výcviku. Zkušenému pilotovi s náletem 3 tisíce hodin ve velmi vyspělém stroji čtvrté generace zahlásil: Hej, kamaráde musíš to otočit. Jdeš na smrt. Přímo před tebou ti hrozí nebezpečí,“ popsal pro magazín AirForcesTimes své zkušenosti s letounem velitel 388. operační skupiny Joshua Wood. Mladý pilot pak nepřátelský stroj před sebou zničil a během hodinu trvající mise zaznamenal pak ještě další tři sestřely. „Nikdy jsem nic podobného neviděl,“ dodal Wood.

Váhaví Kanaďani a doufající Turci

I přes řadu technických problémů, vleklý nedostatek náhradních dílů, kolabující a kybernetickými útoky zranitelný logistický systém, nepříliš přesné palubní kanóny a další potíže má americké ministerstvo obrany jasno a stále počítá s tím, že do služby postupně zařadí celkem 2 443 letounů F-35.

„Schopnost F-35 integrovat a propojovat síly ve všech bojových doménách schopnosti znásobuje. Informace jsou kritickou komoditou a schopnost F-35 shromažďovat data, poté je spojovat a rychle sdílet se spojeneckými pozemními, námořními, vesmírnými a kybernetickými silami mění hru pro koaliční nasazení v 21. století,“ konstatoval šéf integrace nové generace letounů na americkém velitelství pro Evropu a Afriku John Echols.

Lockheed plánuje vyrobit přes 3 100 letounů, což stroj zařadí mezi nejúspěšnější v historii. Do dnešního dne je přitom vyškoleno 975 pilotů a 8 585 příslušníků pozemního personálu. Stávající flotila 490 vyrobených strojů dohromady nalétala přes 240 tisíc hodin. A čtyři země už F-35 nasadily i v bojových operacích.

Jsou zde však také dvě velké a tradiční alianční země, které se sice na vývoji stroje přímo finančně i dodavatelsky od počátku podílely, ale nové letouny z různých důvodů ještě nemají. Řeč je o Turecku a Kanadě.

Turecko od roku 1999 sice vložilo do programu asi 195 milionů dolarů, objednalo si hned 100 letounů, ale přinejmenším v nejbližší době z této objednávky žádný stroj neuvidí. Kvůli spojenci kritizovanému nákupu protivzdušného raketového systému S-400 z Ruska byla loni Ankara z projektu vyloučena s tím, že by ruský systém mohl o sofistikovaných letounech získávat citlivé technologické informace a předávat je Rusku. Turečtí letci museli přerušit výcvik v USA a vrátit se domů.

Turci nedostanou stíhačky F-35. USA je vyhazují z programu a piloty ze země

Ačkoliv Turecko stále věří, že se partnery v čele s USA nějak dohodne a bude možné oba zbraňové systémy provozovat současně, Američané už prakticky vyloučili turecký obranný průmysl z dodavatelského řetězce pro výrobu dalších letounů.

Asi desítka tureckých firem, které dosud dodávaly do každého nového letounu 900 různých dílů, přijde o zakázky, o stovky až tisíce pracovních míst a především o devět miliard dolarů, které by z dalších dodávek dílů výrobci utržili.

„Většina našeho dodavatelského řetězce z Turecka bude nahrazena do března,“ uvedla šéfka akvizic v Pentagonu Ellen Lordová s tím, že pouze Lockheed Martin jakožto výrobce „draků“ letounu a Pratt & Whitney jako dodavatel motorů mají s tureckými podniky smlouvy na dodávky některých komponent do konce roku. Čtyři už vyrobené letouny, které Turecko vlastní a na nichž probíhal výcvik tureckých letců, zůstávají zatím v USA. Podle Lordové nebudou do Turecka doručeny.

Kanada podobně jako Turecko investovala do programu stovky milionů dolarů s tím, že koupí nejméně 65 letounů F-35 za zhruba 16 miliard dolarů. První stroje chtěla mít už v roce 2016.

Mezitím ale ve volbách uspěli liberálové současného premiéra Justina Trudeaua, kteří dokonce svou volební kampaň postavili na tom, že země „příliš drahé stíhačky kupovat nebude a najde přijatelnější řešení“, jak nahradit stárnoucí flotilu letounů CF-18 sloužících v kanadském letectvu už 35 let. Ministerstvo obrany ale odmítlo F-35 předem z nového výběru vyloučit.

Do výběru se přihlásilo pět výrobců s pěti různými stroji. Svou nabídku ale už stáhl evropský Airbus se strojem Eurofighter Typhoon a předtím také francouzský Dassault, který nabízel letoun Rafale. Zůstávají tak tři – švédský Saab nabízí nejnovější verzi stroje Gripen, americký Boeing poslední modifikaci letounů F/A-18 Super Hornet a americký Lockheed Martin s letounem F-35.

Vítěz by měl mít znám v roce 2022 a za zhruba 15 miliard amerických dolarů má dodat 88 nových letounů. Favoritem je opět stroj F-35 a to hned z několika důvodů.

Předně kanadské firmy díky členství země v programu už doposud získaly zakázky na dodávky různých dílů do F-35 za více než 1,3 miliardy dolarů. A dalším důvodem je, že nový bojový stroj musí být předem prokazatelně plně integrovatelný do americko-kanadského systému protivzdušné obrany.

Zatímco pro F-35 a Super Hornet to nebude problém, pro posledního evropského uchazeče to může být neřešitelná překážka. Oba američtí výrobci s tím už mají bohaté zkušenosti a „znají detaily“, Saabu architekturu kanadsko-americké obrany patrně nikdo dopředu neprozradí.

Lubomír Světnička natoaktual.cz

Barista i záchranář u kanónu

Říjen 2019

Poprvé v historii nechala armáda záložáky pálit z kanónů ostrými

Dny NATO v Ostravě

Září 2019

Dny NATO navštívilo 220 tisíc lidí, ukázaly i nové vrtulníky pro armádu.

Továrna na instruktory

Červenec 2019

Britský poradní tým s pomocí Čechů vyškolil už přes 9 500 vojenských instruktorů.

Mraky prachu, vedro a léčky

Červen 2019

Jak vypadá příprava českých vojáků na misi v africkém Mali.