Náznak možného přijatelného diplomatického řešení ruské agrese může oslabovat odhodlání Ukrajiny se bránit a nést obrovské ztráty na lidských životech a škody na infrastruktuře, které jsou s obranou spojené.
Je to od Moskvy chytrý tah, který by neměl příliš překvapit. Je to ruský/sovětský modus operandi ve všech agresích, které nejdou zcela podle plánu. Ruská diplomacie byla vždy kvalifikovaná, (všeho) schopná a výkonná. Zejména v přesvědčování světa, že oběti ruské (sovětské) agrese si za ni sami mohou.
Jak Rusko postupně změkčuje výchozí pozice k vyjednávání o zastavení své agrese proti Ukrajině, zvyšuje pokušení Ukrajiny, se s ním nějak dohodnout. A Rusko alespoň rétoricky ze svých maximalistických cílů slevuje.
Ukrajina se nemůže se nechat vmanévrovat do pozice, kdy by navenek působila jako hlavní překážka míru. Hovořit s Ruskem je nutné, nicméně doufat v jeho dobrou vůli pošetilé.
Původně Putin vyhlásil za cíl války úplné podrobení Ukrajiny, její návrat do „ruského světa“, politickou a částečně fyzickou likvidaci všech národně uvědomělých Ukrajinců a vydání země na milost a nemilost svému silnějšímu „sourozenci“ v podobě demilitarizace.
Ruské požadavky vyplývaly z přesvědčení, že za 2-3 dny padne Kyjev a ruská invazní vojska budou mašírovat po Kresčatiku.
Protože na bojišti nejdou věci tak, jak by Rusko chtělo, slevuje na oko postupně ze svých požadavků. V poslední verzi prosazuje, že Ukrajina nebude členem NATO, na jejím území nebudou rozmístěny některé (ale jaké?) zbraňové systémy, uzná Ruskem vytvořené pseudostáty na východě a v neposlední řadě legalizuje ruskou anexi Krymu.
Otázkou je, co tím Moskva sleduje. Že své zájmy, je zcela jasné. O co ale může jít konkrétně?
Slova ruské diplomacie nemají žádnou cenu
V prvé řadě je třeba vzít v potaz, s kým má ukrajinská diplomacie tu čest. V dnešním Rusku bohužel vládne koalice čekistů a gangsterů! Důkaz? Lavrov po zahájení velkých rusko-běloruských manévrů v únoru 2022 svět několikrát ujistil, že jde o pouhé běžné cvičení a že se Rusko nechystá Ukrajinu napadnout.
Ukrajina si může být za současných okolností zcela jistá pouze tím, že ji Rusko nakonec nějak podvede a podrazí. Putinův režim je nyní zcela nedůvěryhodný!
Sergeji Viktoroviči, máte prosím slovo: „Za nějakou dobu západní země zjistí, že rusko-běloruské cvičení skončilo a že se ruské jednotky vrátily na ruské území. A pak se kolem toho zvedne velký halas s cílem dokázat, že Západ dosáhl u Ruska snížení napětí“.
Těmito větami Lavrov ubezpečoval po jednání s britskou ministryní zahraničí Liz Trussovou v Moskvě na začátku února 2022 Ukrajinu a mezinárodní společenství, že je přece úplně normální soustředit 70 % bojových kapacit u hranic sousedního státu a zvyšovat existující napětí velkým vojenským cvičením.
ANALÝZA: Dnešního Putina si Západ vypěstoval slabostí, hloupostí a naivitou |
Variací na toto téma bylo možné od ruských diplomatů za poslední půlrok vyslechnout více. Z toho by měl každý soudný člověk vyvodit, že slova ruské diplomacie nemají v současnosti žádnou cenu.
Vše co nyní Moskva řekne, slíbí nebo i podepíše, se změní bez oka mrknutí v okamžiku, kdy dohodnuté nebude vyhovovat ruským zahraničně-politickým cílům, existujícímu poměru sil a novým okolnostem. Ukrajina si může být za současných okolností zcela jistá pouze tím, že ji Rusko nakonec nějak podvede a podrazí. Putinův režim je nyní zcela nedůvěryhodný!
Rusko sice krvácí, ale mobilizuje další síly
Ruský „blitz“, tedy v jejich moderní vojenské terminologii „limitované válčení“, selhal! To je jasné. Ukrajinský organizovaný ozbrojený odpor nebyl zlomen, protože Ukrajinci bojují a Západ jim dodává zpravodajské informace a zbraně. Obojí je stejně důležité. Válka vstupuje do své opotřebovací fáze.
Co mají „ruští mírotvůrci“ v plánu je zřejmé. Rozmístit zhruba 15-18 kilometrů od předního okraje Kyjeva dělostřelectvo a začít město srovnávat se zemí. Věčný mír je přece jistý pouze na hřbitově.
Nicméně vojenská situace Ukrajiny je nezáviděníhodná. Rusko útočí ve čtyřech hlavních operačních směrech a hrozí, že vpadne na Ukrajinu i z Moldávie.
Moskva sice postupuje mnohem pomaleji, než původně plánovala. Krvácí a musí absorbovat ztráty, které by byly pro jakýkoli západní stát těžce snesitelné. Mobilizuje vojenské kapacity z celé širé Rusi.
Podle serveru Oryx ztratilo Rusko jen k 9. březnu 2022 celkem 951 kusů těžké bojové techniky, mezi nimi 151 tanků, 11 bojových letadel a vrtulníků a spoustu další výzbroje.
Vzhledem k použité metodice jde spodní hranici ztrát. Skutečné mohou být klidně dvojnásobné. Ale přesto ruská armáda postupuje. Na jihu Rusko dosáhlo výrazných zisků, ruské invazní síly obsadily Cherson, dostaly se za Dněpr a bojují na vzdálených přístupech k Oděse.
To ukrajinské velení určitě nechtělo, tedy pokud neplánuje je z Dněprem odříznout od zásobování a zničit.
Na východě Rusové obklíčili Mariupol a další města. Na severu je blokován Charkov a velká kolona ruských invazních sil se přibližuje k ukrajinskému hlavnímu městu z Polesí.
Zázrak na Dněpru nebo železná opona? Čtyři scénáře války na Ukrajině |
Co mají „ruští mírotvůrci“ v plánu je zřejmé. Rozmístit zhruba 15-18 kilometrů od předního okraje Kyjeva dělostřelectvo a začít město srovnávat se zemí. Věčný mír je přece jistý pouze na hřbitově.
V neposlední řadě krvácí i ukrajinské ozbrojené síly, které přišly o 275 kusů těžké bojové techniky. Suma sumárum, dosavadní situace na bojišti sice není ruským vítězstvím, ale není zatím ani ruskou vojenskou prohrou ve stylu léta 1941 nebo první čečenské války.
Moskva zatím hraje o čas, než ji zlomí sankce
Hlavní překážkou pro zahájení smysluplných jednání Kyjeva s Moskvou je prostý fakt, že na operační úrovni Rusko zatím neutrpělo žádnou zásadní vojenskou porážku. Moskva může stále doufat, že válku nakonec vyhraje. Věří totiž, že ekonomické sankce uvalené Západem lze pár týdnů i měsíců přežít a že po porážce Ukrajiny časem pominou.
V neposlední řadě zmobilizují polovojenské a policejní síly, bez kterých je nemyslitelné Ukrajinu dlouhodobě okupovat. Připomínám, že jde o zemi větší než je Francie, na jejíž okupaci 200 000 dnes hodně pocuchaných ruských „mírotvůrců“ nemůže stačit.
Z toho vyvozuji, že ruská diplomacie pouze vytváří podmínky pro další pokračování bojových operací, které dle víry Moskvy přinesou ukrajinskou kapitulaci dříve, než Rusko zlomí mezinárodní ekonomické sankce.
Ruské invazní síly potřebují po dvou týdnech bojových operací operační přestávku (nezaměňovat s příměřím) v délce alespoň 5-7 dní. V tom čase velitelé ruských sil a jejich štáby zjistí, kde se nacházejí jejich jednotky. Navážou s nimi spojení. Konsolidují praporní taktická uskupení, která jsou nejspíše ve větším než standardním nepořádku. Kde bude třeba, vymění velitele nebo ustanoví nové v případě, že původní padli nebo dezertovali.
Doplní je živou silou a technikou. Jednotky, které utrpěly zvláště těžké ztráty, stáhnou do týlu a nahradí čerstvými silami. Zorganizují logistiku a provedou údržbu nasazené techniky. Zajistí zásobování dělostřelectva, které rozmístí za účelem likvidace velkých aglomerací. Možná dokonce i nakrmí nasazená vojska.
A rozmístí uzávěrové oddíly v nějaké jejich modernější podobě, které dohlédnou, aby ruský voják už neustupoval a nedezertoval. V neposlední řadě zmobilizují polovojenské a policejní síly, bez kterých je nemyslitelné Ukrajinu dlouhodobě okupovat. Připomínám, že jde o zemi větší než je Francie, na jejíž okupaci 200 000 dnes hodně pocuchaných ruských „mírotvůrců“ nemůže stačit.
Tento čas nezbytné operační pauzy je pro Rusko vhodné vyplnit diplomacií. Na mezinárodním fóru je třeba přesvědčit svět, že oběť je sama vinna za své neštěstí.
Zelenskyj musí zůstat pružný a obezřetný
Proto musí Rusko nabídnout rádoby přijatelné východisko ze současné situace. Dokud Moskva požadovala bezpodmínečnou kapitulaci Kyjeva a vydání se na nemilost vítěze, nezbývalo Kyjevu nic jiného než bojovat. Chápali to dokonce i v Berlíně a Paříži.
Když Moskva slevila ze svých válečných cílů, vytvořila zcela odlišnou situaci. Otevřela okno příležitostí pro svoje lidi na Západě, aby předložili narativ o nutnosti se dohodnout, protože válkou přece nejvíce trpí nevinní ukrajinští civilisté a nevinní ruští odvedenci.
Gangsteři přece nikdy nevyjednávají v dobré vůli, pokud jim z nosu neteče červená!
Tím se snaží rozdělit spoluodpovědnost za tuto ničím nevyprovokovanou ruskou agresi mezi Moskvu, Kyjev a Západ. Chvíli vyčkejme a vyslechněme jejich slova. Vždyť v Česku rámcově víme, kdo k nim patří. Obdobnou funkci plní i vyhlašovaná a opakovaně Ruskem porušovaná příměří k evakuaci civilního obyvatelstva. Rusko si tím vytváří alibi pro krvavou budoucnost, kterou plánuje.
Volodymyr Zelenskyj si nemůže dovolit s Ruskem nejednat. Musí být diplomaticky pružný. Pokud chce Ukrajina doufat v přežití, potřebuje vojenskou, ekonomickou a politickou podporu Západu.
V neposlední řadě přijde čas, kdy v Rusku bude nutné tamním lidem vysvětlit, kdo zodpovídá za zkázu rusky mluvících oblastí Ukrajiny. Putinův režim bude chtít svalit vinu na oběť.
Ukrajina se nemůže se nechat vmanévrovat do pozice, kdy by navenek působila jako hlavní překážka míru. Hovořit s Ruskem je nutné, nicméně doufat v jeho dobrou vůli pošetilé.
Rusko začne jednat v dobré víře až tehdy, když utrpí na bojišti zásadní porážku operačního významu. Tou bylo například obklíčení a zničení některé velké kolony ruských sil, která se ze „závratě z úspěchu“ příliš vzdálila svému zásobování. Gangsteři přece nikdy nevyjednávají v dobré vůli, pokud jim z nosu neteče červená!
Zdeněk Kříž
autor působí na Katedře mezinárodních vztahů a evropských studií Masarykovy univerzity v Brně
