Začíná historický měsíc pro Ukrajinu

Ve Vilniusu bude na konci listopadu podepsána Dohoda o přidružení Ukrajiny k Evropské unii. Dohoda předpokládá sblížení Ukrajiny s Evropskou unií ve všech oblastech - institucionální, politické, humanitární, obranné a ekonomické. Přičemž, pravě ekonomický směr může mít největší realizační potenciál, jelikož nedílnou součásti Dohody je vytvoření zóny volného obchodu mezi Ukrajinou a EU.

A co je také velice důležité - vytvoření zóny volného obchodu může začít okamžitě po summitu ve Vilniusu, aniž by se čekalo na ratifikaci politické části Dohody o přidružení ve státech Evropské unie. Formát zóny volného obchodu předpokládá dosažení nejvyšší možné hospodářské integrace mezi Ukrajinou a EU, což znamená revoluci v pravidlech podnikání na Ukrajině, přilákání investicí a vytvoření podmínek pro průlom v jejím ekonomickém rozvoji.

Kromě toho, podepsání Dohody o přidružení se může stát nástrojem pro urychlené vytváření evropských demokratických standardů na Ukrajině, reforem justičního systému a soudnictví. To samo o sobě bude velkým úspěchem pro post-sovětskou Ukrajinu.

Nicméně, příběh o přidružení Ukrajiny k EU má paradoxní aspekt. Nejvíce ze všech se snaží dodat dohodě mezi Ukrajinou a Evropskou unií její historický, geopolitický a strategický podtext hlavní odpůrce tohoto dokumentu, ruský prezident Vladimir Putin. Cílem jeho života a politické kariéry je totiž obnovení Sovětského svazu v novém formátu.

Na názvu nového impéria příliš nezáleží - Euroasijská unie, Celní unie nebo Euroasijské hospodářské společenství – to není podstatné. Zásadní naopak je, aby byla napravena, dle slov Putina, hlavní geopolitická katastrofa dvacátého století - a to rozpad Sovětského svazu. Právě Ukrajina by v tomto procesu měla hrát klíčovou roli.

Zapojení Ukrajiny, největšího evropského státu, do "Putinovy Unie" totiž vytváří efekt úplného obnovení moci Sovětské (ruské) říše. Na druhou stranu nezařazení Kyjeva mezi spojence Moskvy zbavuje Putinovu snahu veškerého smyslu, protože nová "Říše" se tak mění na společenství asijských zemí s pochybnou autoritou a jediným evropským členem v "Unii Putina" bude pouze Lukašenkovo Bělorusko.

Taková perspektiva vždy Putinovi naháněla strach. Doteď se mu úspěšně dařilo bránit Ukrajině v rozhodujících krocích směrem k Evropě. Můžeme například uvést blokování sbližování Ukrajiny a Gruzie s NATO v roce 2008 na summitu NATO v Bukurešti.

Tentokrát se však zdá, že Putin je opravdu nervózní. Takový tlak ze všech směrů - průmyslovém, obchodním, humanitárním, informačním, psychologickém - Ukrajina ještě nezažila. Již několik měsíců Moskva vysílá hrozby, že po podpisu Dohody o přidružení k EU Ukrajinu čeká ekonomická katastrofa, protože Rusko zablokuje přísun ukrajinského zboží na svůj trh. Pro některé výrobky, například pro ukrajinskou čokoládu, Moskva zavedla úplnou blokádu. Dále je zde hrozba zavedení vízového režimu a vytvoření "zvláštních" podmínek v Rusku pro pracující migranty z Ukrajiny.

Tradiční součástí bojového arzenálu propagandistů Kremlu je také plynový problém. Faktem však je, že v poslední době vzhledem k rázným opatřením Kyjeva na zajištění energetické bezpečnosti prostřednictvím alternativních dodávek plynu z Evropy a možnosti těžby břidlicového plynu, "plynový obušek" už nemá požadovaný účinek. I když se používá pravidelně.

Například 28. října média šířila zprávu o tom, že Putin měl pětihodinové jednání s Janukovyčem v Soči. Ale jakékoliv oficiální výsledky jednání nejsou k dispozici. Je jasné, že Vladimir Vladimirovič se pokusil použit poslední argumenty, které by přesvědčily Janukovyče odstoupit od asociace s EU. Nicméně skutečnost, že jen několik hodin po setkání šéf Gazpromu Alexej Miller náhle deklaroval nový dluh Ukrajiny za plyn ve výši 882 milionů dolarů, může napovědět, že Putin patrně s přesvědčováním ukrajinského prezidenta příliš neuspěl.

Co se týká pravděpodobnosti podpisu Dohody o přidružení Ukrajiny k EU, situace je velice jednoduchá, ale i velice složitá zároveň. Jedinou překážkou, která by mohla zabránit vedení EU přiložit svůj podpis ve Vilniusu, stále zůstává "případ Tymošenková". V každém případě tři země Evropské unie (Nizozemsko, Švédsko a Velká Británie) mohou odmítnout dohodu podepsat, pokud Tymošenková nebude propouštěna. Velmi pevnou pozici v této otázce má také Německo a osobně Angela Merkelová.

Julia Tymošenková samá opakovaně vyjádřila svůj souhlas s jakoukoliv variantou jejího propouštění, pokud to pomůže evropské integraci Ukrajiny. Také prezident Ukrajiny Viktor Janukovyč slíbil vedení EU "vyřešit problém Tymošenkové." Dosud není známo, jak přesně Janukovyč se chystá dodržet slíbené. Existují dvě základní varianty. Za prvé: parlament přijme návrh ke změně ukrajinských zákonů, které umožní vězňům léčit se v zahraničí. Tím pádem Tymošenková dočasně odjede na léčení do Německa. Nicméně, v tomto případě lze jen stěží doufat, že Tymošenková se zúčastní prezidentských voleb v roce 2015. Druhá volba: úplné nebo "částečné" zproštění viny, které otevře Tymošenkové prezidentskou perspektivu.

V každém případě veškerá odpovědnost za tato rozhodnutí je teď na Viktorovi Janukovyčovi. Zda se Ukrajina stane evropskou či ne, bude nebo nebude moci ukrajinské společenstvo udělat krok vpřed a ekonomika se otevře modernizaci - to vše je teď v rukou Janukovyče. A on se snaží co nejvíce využit daný okamžik ve svůj prospěch v očekávání prezidentských voleb. Chceme jen doufat, že osud země nebude obětován osobním ambicím.

Mychailo Samus
autor je zástupcem ředitele Centra výzkumu armády, konverze a odzbrojení