Poslední týdny se v mediálních diskusích začaly řešit problémy úrovně bojové přípravy ukrajinské armády. Vojenští komentátoři v zahraniční i doma ve veřejných debatách správně vyzdvihují téma významu kvalitního výcviku pro další průběh rusko-ukrajinské války.
Je naprosto evidentní, že Ukrajina přežila první ruský nápor mimo jiné i proto, že vnitřní motivace bojovat a úroveň bojové přípravy ukrajinských kádrových ozbrojených sil byla mnohem vyšší než na ruské straně.
„Hlavní část úkolu museli ale Ukrajinci splnit sami. Ve srovnání s tím, před čím nyní stojí, ale šlo o jenom o rozcvičku před hlavním závodem.“
Nepochybně tomu napomohly početné a různorodé západní výcvikové aktivity, kterými před válkou prošlo více než 100 000 ukrajinských vojáků. Hlavní část úkolu museli ale Ukrajinci splnit sami. Ve srovnání s tím, před čím nyní stojí, ale šlo o jenom o rozcvičku před hlavním závodem.
Lze se potkat s názorem, že zajistit adekvátní výcvik pro povolance a mobilizované ukrajinské muže a ženy by mělo být jednoduší, než zajištění přísunu západních zbraní.
Ilustrací může být například tweet politického geografa Jana Kofroně, že „zatímco v oblasti výzbroje jsou objektivní limity a nelze si dělat naděje, že se to rychle změní, zajištění kvalitního výcviku (pro všechny) by přeci jen mělo být proveditelné.“
Je pravdou, že implementace tisíců kusů těžké bojové techniky různých typů do bojující armády špatně spravovaného státu, kterou můžeme poslední půlrok pozorovat na Ukrajině, rozhodně není banální problém. Jde o organizační a logistickou noční můru ministerstva obrany a generálního štábu.
Members of the Ukrainian Armed Forces are being trained on the UK’s main battle tank.
The UK has committed to providing 14 Challenger 2 tanks and accompanying ammunition to support Ukraine in its ongoing battle for freedom.
#StandWithUkraine https://t.co/vIyNyTm47d
Já se ale domnívám, že zajištění adekvátní úrovně bojové přípravy povolanců a mobilizovaných je pro ukrajinské vojenské plánovače ještě mnohem větším oříškem než výše uvedené. Objektivní limity jsou v tomto případě mnohem níže než u bojové techniky. Pokusím se nyní pohledem poučeného laika vysvětlit čtenářům proč.
Čtyři měsíce v míru jako minimum
Představme si, že stojíme před úkolem organizace kvalitního výcviku mechanizované/motostřelecké pěchoty. Tedy „bigoše“ řevem a polní lopatkou poháněného a vzduchem chlazeného.
„Pěchotní“ výcvik se v zásadě ve všech armádách, které připouštějí, že jejich vojáci budou někdy skutečně bojovat, skládá ze základního výcviku v délce 8-12 týdnů, na který navazuje výcvik specialisty (4-6 týdnů).
Vycvičíme 30 tisíc ukrajinských vojáků, slíbily státy EU včetně Česka |
Následuje sladění na úrovni družstva, čety a roty, jež už ale probíhá u bojové jednotky. Tato etapa trvá další 3-4 týdny. Jen tak mimochodem, jde o model, který se u západních armád definitivně konstituoval v době první světové války a vydržel v různých dílčích modifikacích dodnes.
Z toho vyvozuji, že pro tento postup existují pádné věcné důvody. V optimálním případě jsou první čtyři měsíce realizovány ve specializovaných výcvikových zařízeních (vojenských školách, školních praporech atd.) a nikoli u bojových jednotek.
Výstupem z výcvikového procesu je kvalifikovaný voják, který u bojové jednotky prochází další bojovou přípravou a zdokonalovacími školeními. Jak vypovídají zkušenosti z minulých válek, ve srovnání s vojákem s několikaměsíční bojovou praxí jde sice nadále o vojenské embryo, které si musí frontoví velitelé a spolubojovníci doformovat do žádoucí podoby, avšak je rozhodně nebezpečnější nepříteli než svým druhům ve zbrani.
„Mobilizační potenciál 40 milionového národa bojujícího o holé přežití je mnohem vyšší. Pohybuje se kolem 4 milionů lidí.“
Ukrajinské polooficiální autority mnohokrát komunikovaly světu poselství, že ukrajinské úřady mobilizovaly v několika vlnách 700-800 000 povolanců. Nemám důvod tomuto číslu nedůvěřovat. Mobilizační potenciál 40 milionového národa bojujícího o holé přežití je mnohem vyšší. Pohybuje se kolem 4 milionů lidí. Dostupné zdroje uváděly, že v zálohách ukrajinské armády byl před válkou evidován milion vojáků.
Vzhledem dodávkám vojenského materiálu ze zahraniční by Ukrajina mohla mít dost kvalitní vojenské obuvi, útočných pušek, kulometů, RPG, ručních granátů, uniforem a dalších výstrojních součástek a zbraní pro masu 700-800 000 povolaných a zmobilizovaných.
Docvičení přímo u bojových jednotek
Předpokládejme, že v ideálním světě by bylo povoláno za rok 750 000 lidí, ve třech vlnách po 250 000. Z nich by polovina měla za sebou základní vojenskou službu a službu vojáka v čase kratším než pět let před mobilizací.
Povinná vojenská služba byla sice na Ukrajině roku 2013 zrušena s platností od roku 2014, ale kvůli válce s Ruskem byla záhy obnovena. Vzhledem k rotaci jednotek na Donbasu, kterou Ukrajina praktikovala, by mohlo mít těch 3 x 125 000 vojáků i nějaké bojové zkušenosti.
Teamwork is essential to success. Ukrainian recruits are taught to work together in combat to defeat the enemy.
Watch these recruits repel an enemy advance on live fire tactical training in the snow with the British Army this month.
#StandWithUkraine https://t.co/alSjIYlDlD
Předpokládejme, že těmto zmobilizovaným stačí 2-3 týdny obnovovacího výcviku a jsou poté posláni k bojovým jednotkám, případně je jejich přecvičení prováděno rovnou u bojových jednotek.
Podle mého soudu budou mít do výtečně připravených vojáků daleko. O zelenáče ale rozhodně nepůjde. Pokud mají vnitřní motivaci bojovat, jsou na frontě užiteční. A v čase vojenské krize není jiné řešení, než je co nejrychleji nasadit. Z kusých dat vyplývá, že přesně to se na jaře 2022 na Ukrajině také stalo a děje se doposud.
Pak nám zbývá množina zbývajících 375 000 vojáků povolaných během jednoho roku ve třech vlnách. Jde o personál, který má po povinné vojně již více než pět let, anebo základní vojenskou službu ještě nevykonal. Pokud něco uměl, už to zapomněl. V ideálním světě by měl projít důkladným vojenským výcvikem bez ohledu na to, zda má nebo nemá předchozí vojenskou zkušenost.
Předpokládejme, že výcvik každé vlny by trval 4 měsíce (základní výcvik plus výcvik specialisty). Znamená to, že v jednom turnusu se cvičí 125 000 vojáků. K tomu je třeba adekvátní množství kvalitního personálu ve školních jednotkách a přiměřené materiálně technické zabezpečení.
„Získání kvalifikovaného vojenského personálu pro tento úkol je ovšem mnohem větším oříškem než obstarání si vojenského materiálu, výcvikových prostor, ubytovacích kapacit a výcvikových pomůcek.“
Získání kvalifikovaného vojenského personálu pro tento úkol je ovšem mnohem větším oříškem než obstarání si vojenského materiálu, výcvikových prostor, ubytovacích kapacit a výcvikových pomůcek.
Instruktor jako nejžádanější zboží
V případě nedostatku věcných zdrojů je možné improvizovat. Nedostatek kvalifikovaných instruktorů ale nejde nijak nahradit. Vojenská profese je tak specifická, že vlastně nemá v civilním životě substitut. Jejich příprava zabere nejméně 1-2 roky a tolik času Ukrajina rozhodně nemá. Bylo by rozumné, aby právě v tom Západ Ukrajině přednostně pomohl.
Z vojny víme, že jeden instruktor jako velitel družstva v základním výcviku zvládne cvičit a starat se o 10-13 vojáků. V ideálním světě by šlo o délesloužícího vojáka a nikoli o vojáka základní služby. Z toho vyplývá, že pro výcvik 125 000 vojáků v jednom turnusu musíte někde sehnat přibližně 10 000 velitelů družstev s vojenskou kvalifikací, bojovými zkušenostmi a osobnostními charakteristikami vhodnými pro instruktora výcviku (pravděpodobně mladších seržantů v ukrajinských reáliích).
Ukrainian Army recruits are training in the UK where they are learning the skills needed to be effective and lethal on the frontline and to defend their homeland.
The UK has been joined by nine other nations to deliver this programme.
#StandWithUkraine https://t.co/SLaOT87fOv
Upozorňuji, že budou cvičit občany bránící svůj stát, které ještě před pár měsíci třeba ani nenapadlo, že někdy oblečou zelený mundůr. Nikoli dobrovolníky, pro něž je armáda sociálním výtahem a kteří mají v případě neúspěchu ve výcviku co ztratit v podobě jistého pracovního místa.
Vnitřní motivace povolanců k výcviku a následnému boji je velkou neznámou. Jedním z nejdůležitějších úkolů instruktorů přitom bude ji ve výcviku rozvíjet a nikoli ubíjet.
A k velitelům družstev musíte zajistit velitele výcvikových čet (přibližně 3 000 nižších důstojníků, obvykle podporučíků a poručíků), jejich zástupce pro výcvik (kolem 3 000 pravděpodobně seržantů v ukrajinských reáliích), kteří budou metodicky vést své méně zkušené kolegy, dále velitele výcvikových rot (přibližně 700 nadporučíků-kapitánů a stejný počet starších seržantů) a velitele výcvikových a školních praporů s hlavními seržanty (150 od každé skupiny).
„Suma sumárum potřebujete přibližně 15 000 co nejlépe připravených NCOs a 4 000 důstojníků. A samozřejmě kolem 20 000 osob dalšího podpůrného vojenského a nevojenského personálu.“
Suma sumárum potřebujete přibližně 15 000 co nejlépe připravených NCOs a 4 000 důstojníků. A samozřejmě kolem 20 000 osob dalšího podpůrného vojenského a nevojenského personálu. Všechny tyto vojenské profese ale zároveň v době války poptávají bojové útvary.
Navíc víme, že v době krize u Kyjeva byly na ukrajinské straně nasazeny i školní jednotky, jejich posluchači a kadeti vojenských vysokých škol. A při obraně metropole tyto síly utrpěly nemalé ztráty, což ukrajinské výcvikové kapacity redukovalo.
Pomoc ze Západu nebude stačit
Víme také, že před válkou měla Ukrajina velké problémy rekrutovat profesionální NCOs, což je kategorie, která byla zavedena reformou až od roku 2020. Poptávka po nich byla v ozbrojených složkách obrovská. Ukrajinský výcvikový systém se nacházel v bolestivém procesu transformace od postsovětského směrem k aliančnímu. Je proto jasné, že k výše uvedenému hypotetickému ideálnímu stavu má v současnosti ukrajinská výcviková infrastruktura a systém výcviku povolanců velmi daleko.
#Ausbildung ukrainischer #Streitkräfte
24 Nationen beteiligen sich an der #EU-#Trainingsmission zur Unterstützung der #Ukraine – auch #Deutschland. Schwerpunkt ist gegenwärtig die Ausbildung am #Kampfpanzer #Leopard2 sowie dem #Schützenpanzer #Marder.
➡️https://t.co/mue7f53LjP https://t.co/QsoI7M80Wx
Jenom z výše uvedeného, bez detailního rozboru nároků na výcvikovou základnu a materiálně technické zabezpečení vyplývá, že zajistit úroveň bojové přípravy u statisíců vojáků, se kterou by byli spokojeni frontoví velitelé, nebylo v silách Ukrajiny ani v míru. Natož za války.
Ukrajina prostě od začátku ruské invaze a vyhlášení mobilizace neměla potřebný počet juniorních NCOs alokovaných na výcvik, kteří by takovou masu civilistů kvalifikovaně měnili v živou sílu, neměla dostatečný počet seniorních NCOs, jež by metodicky vedli a zdokonalovali ty juniorní, a postrádala také dostatek nižších důstojníků pro organizaci a zajištění hladkého chodu celého procesu. Navíc se jí nedostávalo potřebné výcvikové infrastruktury a materiálně-technické základny.
Výcvik dle dostupných kusých dat proto z podstatné části probíhá u bojových jednotek v době, kdy je jednotka stažena z fronty a zotavuje se po nasazení. Není zbytí. Je z této logiky věci podstatně kratší než modelové optimální 4 měsíce, méně intenzivní a méně kvalitní.
Výcviková pomoc NATO a EU je proto v tomto kontextu nenahraditelná. Konec konců ukrajinské politické a vojenské autority ji od dubna 2022 na Západě opakovaně poptávají. Nečekaly na rady vojenských komentátorů v zahraničí. A od mnoha zemí výcvikovou pomoc již získaly. Od dalších ji ještě získají.
„Přesto je stávající pomoc rozsahem nedostatečná, protože cvičit naráz několik set tisíc povolanců pro opravdovou válku v Evropě desítky let nikdo nedělal.“
Přesto je stávající pomoc rozsahem nedostatečná, protože cvičit naráz několik set tisíc povolanců pro opravdovou válku v Evropě desítky let nikdo nedělal. A není třeba pochybovat o tom, že organizovaný chaos ve výcviku je nyní na Ukrajině mnohem větší, než je standardem u armád v době hlubokého míru.
Není ale na místě ani zapomínat, že přes všechny problémy ukrajinská kádrová armáda na pečlivě cvičenou „druhou armádu světa“ stačila. A proto se musela od roku 2014 mnohému naučit.
Alespoň 500 výstřelů na jednoho
Jenom pro dokreslení rozsahu problému přidám několik nesourodých laických poznámek k materiální náročnosti celého procesu.
Dobře vycvičený „pěšák“ by měl odstřílet alespoň 500 výstřelů (1 000 by bylo lepší) v rámci výcviku v různých taktických situacích a potom pravidelně střelecké dovednosti rozvíjet. Něco dneska určitě nahradí simulační technologie. Viděl jsem je v armádě už koncem devadesátek. Dokonce jsme je i občas používali, protože naši velitelé byli mladí a osvícení.
Pochybuji, že by Ukrajina měla simulační výcvikové pomůcky dostupné v potřebném množství. Pokud má štěstí, má jich dost pro výcvik NCOs/instruktorů. Proto pro výcvik jedné vlny 125 000 povolanců bude třeba v ideálním světě kalkulovat se spotřebou nejméně 62,5 milionu nábojů do ručních zbraní, 375 000 ručních granátů (3 ostré hody za výcvik) a 125 000 střel do RPG 7 (jedny ostré střelby za výcvik).
Týdny střeleckého výcviku, boje v budovách. Ale hlavně taktiku s bojovými vozidly. „Udělali obrovský pokrok a rozhodně jsou připraveni. Nové dovednosti rovnou využijí na válečné frontě.“ zhodnotil své kolegy instruktor Saša.
https://t.co/kUixVmkBwt https://t.co/Z8yUBQzBmj
Další miliony nábojů bude třeba alokovat pro výcvik kulometčíků. A to vůbec nezohledňuji spotřebu cvičné munice do organických palebných prostředků družstva a čety, jednorázových výcvikových pomůcek, pyrotechnického a dalšího výcvikového materiálu. A nezapomínejme také na zbývajících 375 000 vojáků, kteří se v našem modelovém příkladě účastní krátkého přecvičení před bojovým nasazením a také spotřebovávají munici, granáty a další výcvikový materiál.
Velmi pochybuji, že si výše načrtnutý styl výcviku může kvůli jeho personální, materiální, časové a organizační náročnosti dnešní Ukrajina dovolit. Nižší intenzita a kvalita bojové přípravy se potom zákonitě negativně projeví na úrovni bojové připravenosti vojáků, kteří přicházejí k bojovým útvarům. Delší výcvik se totiž skutečně obvykle projevuje lepšími výsledky. Tedy pokud jsou vojáci vnitřně motivovaní.
Potom je zde otázka, zda ukrajinská výcviková základna je schopna se rychle adaptovat na poznatky získané v boji a zprostředkovat jejich přenos do osnov bojové přípravy.
Kdo ještě zná zákopovou válku?
Zkušenosti z ukrajinského bojiště ukazují, že má smysl znovu zavést přípravu na boj v zákopech. Velmi pochybuji, že se jedná o druh bojové činnosti, v níž by existovalo na Ukrajině ale i na Západě dostatek vycvičených instruktorů, kteří by svoje dovednosti mohli dále předávat.
V sovětské, ukrajinské a jakékoli armádě NATO, pokud je mi známo, se kladl v době studené války i po ní důraz na výcvik vedení manévrového boje mechanizovaných jednotek. Poslední tři dekády se více než v minulosti procvičuje boj v zastavěných oblastech a protipovstalecké operace.
ANALÝZA: Tanky jsou signál Moskvě. Ukrajina jich ale potřebuje 1 300 ročně |
Proto experti pro tento typ bojové činnosti budou na Západě i na Ukrajině dostupnější než experti na zákopovou válku. I tak je ale málo pravděpodobné, že by jich ukrajinská armáda měla dostatek pro důkladný výcvik povolanců a přecvičení záložníků - „starých psů“.
Také asi bude nutné zohlednit rychlý rozvoj bezpilotních průzkumných a bojových prostředků, přizpůsobit tomu výcvik v maskování a zamyslet se nad tím, jakým způsobem by proti nim bylo možné vést účinně boj organickými palebnými prostředky družstva a čety. V neposlední řadě další nároky na výcvikovou infrastrukturu vyplývají ze zavádění desítek typů těžké západní bojové techniky. Tento typ výcviku ale lze realizovat z podstatné části v západních výcvikových institucích, což se také dle dostupných informací děje.
„Jde o úkol, který je nad síly jakékoli současné západní armády, možná s výjimkou armády americké. A i u ní mám pochybnosti, že by to zvládla v kvalitě přijatelné pro americké novináře, pokud by musela cvičit konskripční vojáky a ne dobrovolníky.“
Suma sumárum, vzhledem k celkovém obrazu konfliktu by nemělo být překvapením, že Ukrajina rozhodně nemá dostatečné kapacity pro kvalitní výcvik 700-800 000 mobilizovaných vojáků během jednoho roku a improvizuje, jak umí.
Jde o úkol, který je nad síly jakékoli současné západní armády, možná s výjimkou armády americké. A i u ní mám pochybnosti, že by to zvládla v kvalitě přijatelné pro americké novináře, pokud by musela cvičit konskripční vojáky a ne dobrovolníky.
Proto je posilování ukrajinských výcvikových kapacit klíčové pro její přežití. Jak je ve východní Evropě všeobecně známo, kádry rozhodují vše. A je dobře, že to nyní vědí i vojenští komentátoři v masmédiích na Západě a v České republice. Jenom nechápu, proč se diví, že slunce pálí, vítr chladí, instruktor občas křičí a nerozšlápnuté kanady tlačí.
A poslední poznámka na závěr. Mobilizovat 700-800 000 lidí by bylo z hlediska mobilizačního potenciálu lidských zdrojů i v silách České republiky. Rozhodně by je ale neuměla adekvátně vycvičit během jednoho roku, protože na tento úkol nemá výcvikové kapacity a zejména postrádá dostatek kvalifikovaného personálu.
Zdeněk Kříž
autor působí na Katedře mezinárodních vztahů a evropských studií Masarykovy univerzity v Brně
