Bezpečnostní experti a diplomaté se v predikci vesměs shodují, že ruská válka na Ukrajině rychle skončí určitým příměřím. Ještě letos, v příštích týdnech nebo měsících.
A do konce mandátu amerického prezidenta Donalda Trumpa by mohlo vydržet, protože křehký klid zbraní nikdo nebude chtít porušit. A bude to jen příměří, nikoliv skutečný mír. Přitom bude jasné, že z ruské strany půjde jen o dočasné přerušení nebo pozastavení „speciální operace“.
Vládce Kremlu Vladimir Putin zaručeně ohlásí „své vítězství“. Může to učinit kdykoliv, třeba na Rudém náměstí 9. května a bude směřovat především k jeho domácímu ruskému publiku.
Vítězství je to ovšem pro Ukrajinu. Co jiného by to mělo být, když vás napadne obr a vy se mu tři roky statečně bráníte. Ukrajina jako stát stále existuje, s hlavním městem Kyjevem. Kremelskému diktátorovi se ani v nejmenším nepodařilo hrdou zemi podmanit, na rozdíl třeba od Běloruska.
„Veškeré utrpení, které Ukrajina už jedenáct let podstupuje, pramení z toho, že chce patřit do Evropy. Ani ne tak do NATO, ale do Evropy. A ta jim může ukázat, že hodnoty, za které Ukrajinci skutečně umírají, pořád máme a jsou stále platné.“
Zděšení z postojů a kroků staronové byznys-eskadry v Bílém domě není na místě. Trumpův neo-koloniální surovinový obchod a brutální nátlak znamená, že současné administrativě USA vlastně může být jedno, kdo bude v Kyjevě vládnout.
Označení „Francouzská revoluce“ v USA je příznačná, jen místo gilotiny teď dostávají američtí úředníci vyhazov. Přitom celý postup od první chvíle, kdy Trump usedne na „trůn“ byl plánován a popisován už minimálně od loňského jara. Na stránkách amerického konzervativního think-thanku The Heritage Foundation byl zveřejňován doslova krok po kroku, co přesně noví kádři budou v administrativě dělat a jak budou postupovat.
Evropa proto nesmí propadat panice, ale dělat, co má. Tedy ve svém vlastním bezpečnostním zájmu pokračovat ve vojenské a ekonomické pomoci Ukrajině. Ta nutně potřebuje získat dostatečně odstrašující sílu, aby příměří a možná následný mír Putin už nemohl vnímat jako pouhou přestávka a čas k dalšímu nadechnutí.
Thank you for your support. https://t.co/99osmm8o0i
Takovým odstrašením ale nebudou zahraniční jednotky na ukrajinském území. Tou pravou a jedinou silou bude nakonec dobře vyzbrojená a podporovaná ukrajinská armáda, která získá schopnosti v případě dalšího napadení vrátit úder přímo na ruském území. Jestli to mají být desetitisíce raket, kterými Ukrajinci budou schopni zasáhnout přímo Moskvu, pak teprve odstrašení získá na skutečné síle. A s podporou Evropy to Ukrajina může dokázat.
Evropa se musí připravit na období bez USA. Přestat se chlácholit, že se Američané nakonec přeci jen nějak umoudří. O rozpad spojenectví a euro-atlantické vazby ale v žádném případě nejde. Pouze určité překalibrování prostoru. Vazba mezi USA a Evropou zůstane, ale bude stát spíše na ekonomických zájmech.
Evropská unie proto musí opustit snění o roli globálního hráče a věnovat se sama sobě a nejbližšímu okolí. Pokud se bude pořád ohlížet na to, co řeknou Američané, bude pořád jejich přívěškem. Zbraně pro Ukrajinu nemusejí přeci být jen „made in USA“. Existují třeba i korejské. Evropa dává Ukrajině mnohem více než USA, jen není zatím schopná zásoby tak rychle doplňovat.
Veškeré utrpení, které Ukrajina už jedenáct let podstupuje, pramení z toho, že chce patřit do Evropy. Ani ne tak do NATO, ale do Evropy. A ta jim může ukázat, že hodnoty, za které Ukrajinci skutečně umírají, pořád máme a jsou stále platné.
Three years of resistance. Three years of gratitude. Three years of absolute heroism of Ukrainians. I am proud of Ukraine! I thank everyone who defends and supports it. Everyone who works for Ukraine. And may the memory of all those who gave their lives for our state and people… https://t.co/xz0X7iYN9Z https://t.co/HeNMpJX891
Paralela Putina s Hitlerem umocněná historickým Mnichovem a nyní Mnichovskou bezpečností konferencí, Ukrajinci vnímají a zajímají se. Nesedí na ní ovšem jedna podstatná věc. Ukrajina se totiž brání. A úspěšně.
Trumpovy útoky na Zelenského, že vládne bez voleb, jsou liché. Ukrajinské průzkumy ukazují, že 60-65 procent lidí je proti konání voleb pokud se stále válčí. Odmítají to dokonce Zelenského kritici a političtí rivalové. Vnutit Ukrajincům volby před udržitelným mírem, je velmi nebezpečné. Právo volit by měli mít totiž také všichni vojáci, ukrajinští obránci, kteří čelí ruským útokům na frontě.
Aby mohli k volebním urnám, museli by být ovšem nejprve demobilizováni a to by znamenalo jediné – prázdné obranné linie. Nedává vůbec žádný smysl, aby milion těch, kteří po tři roky dennodenně nasazují životy v zákopech, nemohli rozhodovat o své budoucnosti, neměli právo volit a být voleni. Mimochodem válečný stav nelze zrušit, pokud panuje jen příměří. A to platí například i v ČR.
Ukrajina od Evropy čeká konkrétní kroky. Ukrajinci by vnímali jako nepředstavitelnou křivdu a další zklamání, že Západ nedotáhl, co slíbil. A týká se to třeba také 20 tisíc ukrajinských dětí, které Rusové unesli, změnili jim jména a drží je v Rusku. Vytoužené směřování na Západ by se rázem z frustrace mohlo velmi zkomplikovat.
Důvod, proč EU neprosadí podobný „deal“ jako USA třeba v rámci toho, že Ukrajina získá členství unii, je prostý. Evropa zatím nemá takovou sílu podloženou penězi a zbraněmi, které by mohla okamžitě vyložit na stůl. Zatím nemá takové karty, se kterými by mohla hrát ve stylu: Trumpe seber se, my dáme bilion eur a uděláme si to sami.
Karty pro novou partii by ovšem ve světle posledních událostí mohlo začít míchat nové uskupení ochotných v čele s novým německým kancléřem Friedrichem Merzem. Společně s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem, polským premiérem Donaldem Tuskem a veledůležitou podporou Británie může být právě Merz tím pravým lídrem, který Evropě rychle pomůže se postavit na vlastní nohy. A konečně začít se skutečným odstrašováním Ruska. Bez peněz a zbraní to ovšem nepůjde.
Dear Volodymyr @zelenskyyua, we stand with #Ukraine in good and in testing times. We must never confuse aggressor and victim in this terrible war. (FM)
Česká republika by ovšem v tomto ohledu neměla vůbec podléhat nějakému sebemrskačství. Co pro Ukrajinu dokázala a dokazuje, je vzhledem k její velikosti fenomenální. Zhruba 400 tisíc uprchlíků naše země absorbovala velmi hladce a už druhý rok na nich společnost prakticky vydělává. Odvádějí víc, než kolik od státu dostávají. Integrovali se naprosto hladce, možná jako nikde jinde v Evropě.
ANALÝZA: Ukrajina zvládla kritický rok a donutila Rusko devastovat vlastní území |
Přitom prognózy a černé scénáře strašily tím, že jakmile se objeví byť jen 10 tisíc uprchlíků, náš systém zkolabuje. A policejní čísla pak naprosto vyvracejí strašení opozičních populistů, že s přílivem válečných uprchlíků se extrémně zvýšila kriminalita. Není to pravda.
Na celkové trestné činnosti v ČR je podíl Ukrajinců 4,4 procenta a většinou jde o řízení pod vlivem alkoholu, padělání úředních dokumentů nebo ublížení na zdraví a výtržnictví, ale v drtivé většině uvnitř ukrajinské komunity a právě pod vlivem alkoholu nebo návykových látek. Bohužel široce medializované výjimky obraz skutečnosti extrémně rychle kazí. Jednotlivec tak může ojedinělým činem doslova potopit vnímání celé menšiny.
Samostatnou kapitolou je pak česká pomoc v podobě dodávek zbraní nebo muniční iniciativa. A doslova fenoménem jsou sbírky, ve kterých Češi mezi sebou vybrali už miliardy na nákup vojenské techniky a vybavení.
Sami Ukrajinci vnímají Česko jako velkého přítele a možná jednoho z nejbližších.
tisknout 
