KOMENTÁŘ: Traoré, Touré, junta. Armáda má v Mali unikátní vliv

Vydáno 17.12.2020
Odpovědí pro ty, kteří by se snad ptali, čeho čeští a ostatní vojáci v Mali za léta působení dosáhli, by byla řečnická úvaha, kde by tento západoafrický stát bez mezinárodní vojenské přítomnosti byl. A zda by vůbec ještě existoval.  

Malijští vojáci s kulometem M2HB | foto: Martin Borovička (AČR)

V Bamaku 15. září 2020 zemřel Moussa Traoré, voják, druhý a zároveň nejdéle, celých 23 let, vládnoucí prezident Republiky Mali.

Moussa Traoré se k moci dostal vojenským převratem v roce 1968, aby svrhnul svého předchůdce, zakladatele maliského státu, prvního prezidenta Modibo Keïtu. A to především proto, že si ten druhý jmenovaný v roce 1967 na obranu své moci založil k armádě konkurenční ozbrojenou složku, lidové milice.

O necelé dva měsíce později, 10. listopadu 2020, zemřel během léčení v Istanbulu Amadou Toumani Touré, rovněž voják. Později v letech 2002 až 2012 demokraticky zvolený a znovuzvolený prezident Republiky Mali. Ještě předtím ale ten, kdo během vojenského puče v roce 1991 sesadil právě Moussu Traorého.

Mimochodem Moussa Traoré, konkrétně jeho prozápadní politika, byla posledním hřebíčkem do pomyslné rakve ukončení činnosti někdejšího československého velvyslanectví v Bamaku. To bylo otevřené zhruba osm let na vlně levicového internacionálního optimismu záhy po získání maliské nezávislosti 22. září 1960 a následné pravolevé politiky lavírování všemi směry, tedy včetně toho východního, prvního prezidenta Republiky Mali Modibo Keïty.

Převrat jako vysvobození z agónie

Oběma letos zesnulým hlavám maliského státu vystrojilo státní pohřeb stávající převážně vojenské vedení země, které se k moci dostalo, až se chce napsat „jak jinak“, pomocí vojenského převratu 18. srpna 2020.

Převrat provedený v srpnu 2020 vojenskou juntou byl jistým vysvobozením z celospolečenské letargie až agónie, která charakterizovala přinejmenším poslední roky vládnutí zatím posledního demokraticky zvoleného prezidenta Ibrahama Boubacara Keïty.

Když propojíme neoddiskutovatelná fakta, že vlády obou shora uvedených prezidentů pokládá většina maliského obyvatelstva za ta lepší období v šedesátiletých dějinách země, a že převrat provedený v srpnu 2020 vojenskou juntou byl jistým vysvobozením z celospolečenské letargie až agónie, která charakterizovala přinejmenším poslední roky vládnutí zatím posledního demokraticky zvoleného prezidenta Ibrahama Boubacara Keïty, pak se dobereme k výsledku, jaký má v Mali armáda po celou dobu jeho existence unikátní vliv.

Je pravdou, že reálná schopnost maliské armády a dalších ozbrojených složek země, kterými jsou policie, četnictvo a národní garda, po rozvalu Libye v roce 2011 a v důsledku následného šíření islámského terorismu na africkém kontinentě, v čase bohužel měřitelně klesala.

A přesně to byl důvod, aby již počátkem roku 2012 separatistické síly na severu Mali střelhbitě vycítily příležitost. V zemi začala občanská válka, což vedlo k pádu nedávno pohřbeného prezidenta Amadou Toumani Tourého, pouze několik týdnů před koncem jeho druhého volebního období.

Všeobecný chaos, který je tak charakteristický pro jakýkoliv vojenský konflikt obecně, islámským teroristům v Mali a čím dál tím více i v celém širším regionu Sahelu nahrával tak, až se země dostala na samý okraj propasti rozpadu. To přimělo k akci mezinárodní společenství, především v podobě zformování Multidimenzionální integrované mise OSN v Mali – MINUSMA, na základě jednomyslného schválení rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2071 dne 12. října 2012.

Z mnoha zřejmých historických, bezpečnostních, ekonomických a dalších. důvodů byla nad rámec zmíněného počinu OSN jednou z prvních zemí, která na vývoj v Mali reagovala, úplně nepřekvapivě Francie.

A to se nacházíme „již“ v roce 2013, kam se datuje i počátek české vojenské přítomnosti v zemi, když 6. února 2013 vyslovila Vláda ČR souhlas s působením příslušníků Armády ČR ve Výcvikové misi EU (EUTM) v Mali.

Původně jen na 15 měsíců

První mandát českým vojákům definoval jejich působení původně pouze na 15 měsíců, tedy do 30. června 2014. Skutečnosti, že od roku 2013 proběhlo již celkem čtrnáct rotací, a shodou okolností k nim letos v listopadu přibyla patnáctá, že mandát účasti Armády ČR na zahraničních misích byl v červenci 2020 schválen až do konce roku 2022 s výhledem na rok 2023 a konečně, že Rada Evropské unie prodloužila trvání výcvikové mise EUTM dne 23. března 2020 až do 18. května 2024, bohužel reflektují, jak je bezpečnostní situace v Mali i nadále nedobrá a vyžaduje působení zahraničních vojsk, včetně těch českých.

Bezpečností situace v Mali a v ostatních zemích Skupiny 5 Sahel, především pak v Burkině Faso a v Nigeru, neboť Čad a Mauritánie si stojí relativně dobře, zahraniční stabilizační vojenské síly jednoduše i nadále potřebuje.

V širším kontextu boj proti globálním, regionálním i místním teroristickým skupinám a bojůvkám prostě ještě neskončil, protože ani zdaleka ještě neskončily jejich útoky, atentáty a další výpadové aktivity.

Možná se ale, doufejme, blýská na časy, protože nové, a opět zdůrazňuji ten fakt, že převážně vojenské vedení země má na její bezpečnosti a teritoriální celistvosti z logiky svého profilu skutečně nefalšovaný zájem.

Možná se ale, doufejme, blýská na časy, protože nové, a opět zdůrazňuji ten fakt, že převážně vojenské vedení země má na její bezpečnosti a teritoriální celistvosti z logiky svého profilu skutečně nefalšovaný zájem. Zároveň se v rámci přístupu DDR, tedy odzbrojení, demobilizace a reintegrace, snaží ty umírněnější, nazvěme je islamisty, protože výraz džihádisté by už byl asi protimluv, získat na svou stranu.

Bude-li se tato strategie aplikovat citlivě a přesvědčivě, mohla by přinést své ovoce a maliské ozbrojené síly perspektivně dokonce početně posílit. Současných přibližně 20 tisíc profesionálních vojáků na zhruba 20 milionů populace a hlavně rozsáhlé území téměř 16 krát větší než ČR skutečně není moc a standardní zdroje pro doplňování rekrutů se i přes bujarou místní demografii měřitelně vyčerpávají.

Navíc je vojenská kariéra poddůstojníka za plat v přepočtu zhruba 5 000 korun měsíčně začasté až tou poslední možností, kterou mladý člověk, zpravidla až když jinde neuspěje, zvolí.

Terorismus a mezietnické násilí

V jistém slova smyslu je však pro maliskou i regionální sahelskou bezpečnost možná větším problémem než islámský terorismus mezietnické násilí i konflikty uvnitř jednotlivých etnik. Ty jsou často zažehnuty kvůli sporům o vodu a půdu plynoucími z rozdílných způsobů života, kočovného oproti usedlému, přičemž půdy a vody přinejlepším nepřibývá, zatímco obyvatelstva rozhodně ano.

Za nejhorší lze ale považovat skutečnost, že maliské bezpečnostní incidenty mají stále častěji jak prvky teroristicko-islamistické, tak prvky inter a intra etnické.

Z výše uvedeného je zřejmé, že vojenské angažmá České republiky v Mali a v Sahelu je i nadále zapotřebí.

Odpovědí pro ty, kteří by se snad ptali, čeho čeští a ostatní vojáci v zemi při jejím současném zbědovaném stavu za léta působení dosáhli, by byla řečnická úvaha, kde by tento západoafrický stát bez mezinárodní vojenské přítomnosti byl. A zda by vůbec ještě existoval.

A jestliže má vojenská výcviková mise EUTM produkovat dobře vycvičené maliské vojáky, tak se jejich výcvik nejlépe zúročí v akci po boku ještě zkušenějších evropských, francouzských a českých vojáků působících v rámci speciálních bojových sil Takuba.

Přesně něčemu takovému se říká synergický až exponenciální efekt (nejen) českého vojenského působení v zemi.

Na civilnější notu, je podobně evidentní, že současné širší angažmá České republiky v Mali bylo primárně vygenerováno působením Armády ČR.

Česká diplomacie následně vzniklou situaci tak trochu doháněla, což je patrné z těchto dvou dat: příjezd prvních českých vojáků do Mali na jaře 2013 versus otevření Zastupitelského úřadu ČR v Bamaku na podzim 2019.

Od té doby lze jak v Mali a Sahelu samotném, tak i v širší Africe a ve vztahu ke spojencům v rámci EU i NATO úspěchy Armády ČR v zemi za uplynulých více než sedm let politicky i diplomaticky lépe „prodat“, zužitkovat.

I z tohoto důvodu zřídil, jako další výraz rostoucího významu oblasti Sahelu pro českou zahraniční i obrannou politiku, ministr zahraničních věcí ČR k 1. září 2020 pozici zvláštního zmocněnce pro Sahel. Srovnatelného teritoriálního vyslance má Černínský palác dále pouze pouze Balkán a Východní partnerství.

Jistě, ambice českého velení v EUTM v období od 12. června 2020 do 12. ledna 2021, mimochodem historicky prvního velení ČR v mezinárodní vojenské misi, ponížila nejprve pandemie nemoci COVID-19 a poté nejasná situace stran politické legitimity nového vedení země v období kolem vojenského převratu.

Avšak i tak lze toto velení již nyní považovat za podobně úspěšné jako dlouhodobé působení „mission force protection“, tedy ochrany instruktorů pocházejících povětšinou z jiných více než dvou desítek evropských zemí, kteří maliské vojáky cvičí.

K našemu dlouhodobému působení v EUTM přibude 60 příslušníků speciálních bojových sil Takuba. To Českou republiku posune v Mali vojensky do úplně jiných pater nejen obsahově, ale i v pomyslném žebříčku zemí, které jsou v této západoafrické zemi nejaktivnější.

Je proto synergicky až exponenciálně významné, že k našemu dlouhodobému působení v EUTM od února 2021 přibude 60 příslušníků speciálních bojových sil Takuba. To Českou republiku posune v Mali vojensky do úplně jiných pater nejen obsahově, ale i v pomyslném žebříčku zemí, které jsou v této západoafrické zemi nejaktivnější.

Česko mezi nejaktivnějšími

Když si v tomto smyslu jako kritéria stanovíme pouze výcvikovou misi EUTM a Operaci Barkhane, jejíž budou speciální bojové síly Takuba součástí, tedy když ponecháme stranou formáty MINUSMA a policejní výcvikovou misi Evropské unie EUCAP, pak nám ČR s přehledem vyjde po Francii jako druhá vůbec nejaktivnější země.

I proto jsem názoru, že vzrůstající multivektorová česká přítomnost v Sahelu, plně reflektuje morálně bezpečnostní integritu České republiky jako zodpovědné nositelky a obránkyně naší západní křesťanské civilizace, kultury a hodnot. To vše jak v dimenzi vojensko-bezpečnostní, tak v dimenzi migrační a konečně i v dimenzi politicko-diplomatické a rozvojově-ekonomické.

Multivektorová proto, že podobně, nad vojenství a diplomacii, roste například také intenzita české humanitární a rozvojové spolupráce.

Podobně tuto filozofii zároveň obsahují v současné době platné dokumenty pro aktivity ČR v oblasti Sahelu, tedy Strategie České republiky na podporu stabilizace a rozvoje zemí Sahelu pro období 2018 až 2021 a Teritoriální strategie ČR pro subsaharskou Afriku na období 2019 až 2023.

Jsem proto hrdý, že mohu být součástí a přispěvatelem procesu, kdy je Česká republika schopna dynamicky a efektivně reagovat na nové globální výzvy, které ještě před historicky relativně nedávným obdobím vůbec neexistovaly, ale jaké dnešní Sahel představuje.

Robert Kopecký
autor je vedoucím Zastupitelského úřadu České republiky v Mali

natoaktual.cz