Je na první pohled zřejmé, že z geopolitické perspektivy skóre „osmičkových“ výročí vychází pro Československo negativně 1:3 - 1918 : 1938, 1948, 1968.

Během uplynulého století české moderní historie tedy připadlo na demokratický režim 51 let a 48 let na režim totalitní, takže v demokracii celkově Češi strávili o trošku více času než v nedemokratických režimech. Jejich vliv byl však umocněn dvěma okupacemi, které dohromady trvaly necelých 30 let.

Zjednodušeně tak můžeme konstatovat, že každý druhý den žili Češi v demokratickém režimu. Zajímavé je, že je to téměř shodné se časem stráveném v režimu nedemokratickém, ve kterém Češi rovněž strávili přibližně každý druhý den. Pro úplnost, v okupaci Češi strávili každý třetí den z prvního století moderní historie.

Z mého pohledu bylo samozřejmě vedle vzniku Československa nejvýznamnější období tří dekád 1938-68 a tři klíčové události, jež se v nich odehrály: přijmutí podmínek Mnichovské dohody, komunistické převzetí moci a okupace zeměmi Varšavské smlouvy.

Pokud bychom se podívali na délku trvání českých zahraničních vztahů, tak pochopitelně nejvíce času Češi strávili společně se Slováky - 68 let, tedy více než dvě třetiny.

Češi během století získali zkušenosti se členstvím ve třech paktech, které měly garantovat jejich bezpečnost. Nejkratší čas trvalo spojenectví s Rumunskem a Jugoslávií - přibližně 18 let, o rok déle již letos Česko bude členem Severoatlantické aliance. Ta si příští rok připomene 70 let od svého vzniku a Česko pak dvacetileté výročí členství. Historicky nejdelší období tak zatím Češi strávili ve Varšavské smlouvě - a to 36 let. Délka členství v NATO se tak době členství ve Varšavské smlouvě vyrovná v roce 2035.

Nijak objevný závěr přirozeně je, že v moderních dějinách byl vývoj v Československu přímo závislý na vývoji v Evropě a že Češi nebyli s to si svoji bezpečnost zajistit sami. Na základě této historické zkušenosti by tak mělo být v českém životním zájmu podporovat funkčnost mezinárodních demokratických multilaterálních organizacích, jejichž je Česko členem.

Vystoupení z nich či podporování jejich disfunkčnosti, jak ukazuje nedávná česká historie, nevede k větší ekonomické prosperitě a svobodě jednotlivce, nýbrž přesně opačným směrem.

Zbyněk Pavlačík
autor je předsedou Jagello 2000