Noví členové jsou sice relativně chudí, ale problém přezbrojení se netýká pouze jich. Stojí dnes před celou Evropou. Největší část evropských arsenálů pochází ze 70. a 80. let minulého století a tyto zbraně se dostávají na hranici své životnosti.

Typickým příkladem tohoto fenoménu je stav nadzvukového letectva, kterou zdaleka neřeší pouze Česká republika. Stejný problém má nyní Rakousko, Německo, Polsko, Maďarsko a celá řada dalších zemí. A právě v ostré konkurenci na zbrojním trhu je třeba hledat i mnohé příčiny rozporů mezi USA na jedné straně a německo-francouzským blokem na straně druhé.

Vztahy NATO s Evropskou unií a vztahy NATO s Ruskem budou na pražském summitu projednávány nejspíše velmi okrajově. V případě Ruska je důvod v zásadě prestižní. Rusko nesouhlasí s rozšiřováním NATO a z toho důvodu se pražského summitu nezúčastní jeho prezident, ale pouze ministr zahraničních věcí.

V případě Evropské unie je situace rovněž komplikovaná. Navázání elementární pravidelné komunikace brání především delikátní řecko-turecké vztahy. Ve vztazích NATO-Rusko a NATO-EU tedy nelze v Praze očekávat žádný velký pokrok.