NERV radí vládě ve všech oblastech, od ekonomiky, přes důchodovou reformu po zdravotnictví. Již dříve existovala Pačesova komise věnující se energetice. V minulosti existovaly i jiné komise. Otázky vnější obrany jsou v gesci rezortu ministerstva obrany, v úzké spolupráci s ministerstvem zahraničních věcí. V parlamentu existují příslušné výbory jak ve sněmovně, tak v senátu, přesto chybí politicky nezávislý pohled na problémy obrany.
Důvodem pro nezájem o oblast bezpečnosti je to, že politická reprezentace nemá skutečný zájem o tuto oblast odpovědnosti státu, a to z několika důvodů. Jedním z nich je složitost a zároveň obecně velmi nízká znalost českých politiků o podstatě armády a všech relevantních otázkách bezpečnosti. Ačkoli to málokdo přizná, mimo výjimek je odborností jedno anebo dvouletá vojenská základní služba u těch, kteří ji absolvovali před rokem 1989, nebo několik měsíců po roce 1990. Mladší generace pak již neměla s armádou téměř nic společného.
Výsledek je to, že jsme se dostali do pozice "černého pasažéra", veřejně kritizovaného i nejvyšším vedením NATO. To vůbec není běžné. Pro ty, kteří nedovedou pochopit rozdíl mezi realitou a zdvořilým vyjádřením, je signál vyslaný generálním tajemníkem NATO natolik silný, že by měl být vnímán jako hodně vážné varování.
V České republice je evidentní, že problémy v rezortu ministerstva obrany, dlouhodobě sužovaného mediálními skandály označované za korupci, jsou považovány za vedlejší a dokonce - a zcela zřejmě to řadě vrcholových politiků vyhovuje. Dokonce do takové míry, že jsou ochotni obětovat schopnosti státu k obraně i v situaci kdy se zrychlily geopolitické změny jak v Asii, tak v Severní Africe. Proto ani nic nepodnikají proti zjevným nepravdám, překrucování faktů o průběhu projektů a ještě než padne rozhodnutí vyšetřujících policejních týmů, již naznačují výsledky, a to jen proto, aby bylo jednoduché před veřejností zdůvodnit, že armáda peníze neúčelně prohospodaří, a proto je vlastně ani nepotřebuje.
Rezort obrany a armáda se tak dostaly na pokraj skutečného kolapsu, a pokud se zrealizuje návrh na další redukci rozpočtu v příštích letech, lze očekávat dramatické omezení schopností armády. Kulturou a zároveň nevýhodou armády je to, že nedává skutečný stav najevo. Na rozdíl od jiných částí státní správy nemá armáda ani odbory.
Proto je skutečný stav zastírán formálními výroky hlavních funkcionářů rezortu obrany i armády. Varovné vystoupení bývalého ministra obrany USA Gatese na adresu evropských členů NATO a vyjádření generálního tajemníka NATO na adresu České republiky by měly být vnímány vážně.
Hluboce mylné odkazy na naše členství v NATO a to, že nám spojenci pomohou, až nám bude nejhůře, jsou skutečně jen českými představami. Nejenom ve vztazích dvou lidí platí, že ten kdo se "veze", je považován za příživníka, platí to i ve vztazích mezi státy. I když diplomacie je ve vyjádřeních zdvořilá, dovede být zároveň tvrdá. Připomeňte si jen například poznámky na adresu České republiky ze strany bývalého ruského presidenta Putina nebo jeho ministra zahraničí Lavrova.
Samozřejmě, že se v současné situaci musí uskromnit všichni. Mělo by se tak dít úměrně a neměly by být prováděny politické zásahy do odborných řešení. Jenom politické rozhodnutí o zachování letiště Přerov v armádní infrastruktuře nás stálo téměř miliardu ročně, ale nikdo se k němu nehlásí. Zdá se, že se některá rozhodnutí přechází bez povšimnutí.
Zpracovat Bílou knihu bylo nutné, ale rozhodnutí o jejím zpracování mělo být doprovázeno rozhodnutím vlády o stabilitě vstupních parametrů. Dnes (i když budou odpovědní funkcionáři tvrdit opak) je význam Bílé knihy, i přes ohromné úsilí zpracovatelů, omezen. Práce samozřejmě má velký význam ve svých analytických závěrech a návrzích řešení. Reálná řešení ovšem budou limitována dalšími omezeními rozpočtu ministerstva obrany.
Jestliže některé závěry ukázaly možná řešení a pravděpodobně pro nedostatek volných finančních prostředků v horizontu Bílé knihy neřešily s většími ambicemi jak nahradit zrušené schopnosti, pak v navrhovaném změněném finančním rámci je již dnes mnohé téměř nerealizovatelné.
Každá v minulosti zahájená reforma, která byla předčasně v zásadních parametrech změněna, znamenala v důsledku obrovské ztráty. Protože řada opatření nemá dlouhodobý charakter a není důkladně připravena, trpí i český obranný průmysl. Jeho poslední reprezentanti usilovně hledají uplatnění v civilním sektoru, ale tím zároveň ztrácí schopnosti, ke kterým byly původně určeny. Dnes není jasné, jak bude vypadat Evropa a její blízké okolí za několik příštích let. Podobně jako v případě naší mylné představy o tom, jak nám všichni spojenci přijdou na pomoc, platí i to, že nelze rychle nakupovat zbraně a základní vybavení pro naši armádu v zahraničí až bude nejhůř. Až bude hodně špatně, každý bude svůj zbrojní průmysl úkolovat ve prospěch svých armád.
Vůbec nejsem zastáncem přehnaných investic do armády a v řadě případů jsem v názorech dál než tvůrci Bílé knihy. Musí ale existovat vyváženost a jasná koncepčnost pro oblast bezpečnosti, která na nejvyšší úrovni státu velmi pravděpodobně chybí.
Snad by bylo vhodné, aby se jedna z částí NERVu vážně zabývala oblastí vnější a vnitřní bezpečnosti v návaznosti na řešení ostatních segmentů státu, včetně politiky, ekonomiky a financí. Nezávislý odborný orgán by dával nejenom politicky neovlivněná doporučení, ale mohl by být i zdrojem objektivních informací pro veřejnost. To i za předpokladu omezení zákonem na ochranu utajovaných informací. Například, je-li dnes žhavé téma "letadla CASA", odborné stanovisko takovéhoto orgánu by vládě premiéra Topolánka vysvětlilo jak tendenční a zároveň profesně chybná byla zpráva tehdejšího ministerstva obrany a nákup letadel by neodsouhlasila.
armádní generál (v záloze) Jiří Šedivý
autor byl náčelníkem Armády České republiky
