natoaktual.cz

Summit NATO 2023

Speciální příloha
k summitu ve Vilniusu

Zpravodajství

ANALÝZA: Kam kráčíš Rusko po mobilizaci? Žoldáci, dobrodruzi a trestanci došli

23. září 2022 6:21

Tak nám v Rusku vyhlásili mobilizaci paní Müllerová! Rukuje se! Co je to za volovinu? Válka! Ale jinak jde všechno podle plánu. Jaký je to plán, sice nevíme, ale časem se jej možná dozvíme. Ruská mobilizace je v prvé řadě přiznáním faktu, že je nerozumné pokoušet se dobýt zemi o velikosti Francie s 200 tisící vojáky, vše v komentáři Zdeněk Kříž z Masarykovy univerzity v Brně.

Rusko vyhlásilo mobilizaci rezervistů | foto: @telegram

Zvláště když se ten stát houževnatě brání a má dnes k dispozici 500-700 000 vojáků a americký průmyslový potenciál v zádech. Rusko nevítězí.

Podle ministra obrany Šojgu se Moskva chystá povolat až 300 000 záložníků ve věku 18-50 let. Součástí mobilizace je zavedení trestů za její maření.

Rusko si v rámci vojenské reformy zachovalo hybridní systém, kdy vojáci z povolání a délesloužící vojáci (kontraktnici) jsou doplňováni vojáky základní služby.

Mají také evidenci záložníků, kterou zajišťuje k tomu příslušné oddělení vojenské správy. Vojenských výcvikových prostorů je v Rusku přehršel. Moskva proto disponuje určitou rudimentální schopností mobilizaci provést. Minimálně po ruském způsobu.

Jaké ale jsou hlavní problémy ruské vojenské kampaně na Ukrajině a jak tyto problémy může částečná mobilizace vyřešit? Podle mého soudu jde o: 1. nízký početní stav nasazených sil, který dosahuje v současnosti 30-50% ozbrojených sil Ukrajiny; 2. nízkou úroveň bojové přípravy na všech úrovních; 3. všeobecná kultura lhaní (vraňjo), která znemožňuje i zodpovědným, z hlediska vojenské kvalifikace dobře připraveným a gramotným velitelům (umí číst v mapě, ovládat IT technologie a používat radiová pojítka) nalézat adekvátní velitelská rozhodnutí; 4. poddimenzovanou a neadekvátně strukturovanou logistickou podporu; 5. nedostatky v materiálně technickém zabezpečení vojsk.

Nízké početní stavy nasazených sil

Rusko skrytě povolávalo do armády tempem 20-30 tisíc lidí měsíčně už od léta 2021. Někdy v tomto čase se Putin pravděpodobně rozhodl, že z „běžných“ vojenských cvičení na hranicích s Ukrajinou se časem stane speciální operace.

„Čísla 200-200+150+50 tisíc znamenají, že s vypětím všech sil bylo Rusko schopné udržovat na Ukrajině zhruba stejně silný kontingent, s jakým válku začalo.“

Sílu ruského uskupení nasazeného na začátku ukrajinské kampaně většina zdrojů odhaduje na přibližně 200 000 vojáků. Rusko v ní utrpělo obrovské ztráty. Kdyby totiž byly jenom lehké, jak samo uvádí (6 000 vojáků), bojovalo by se už pod Lvovem a žádná mobilizace by nemusela být vyhlášena.

Výše ruských ztrát je velkou neznámou. Maximální odhady operují s 50 tisíci mrtvými a tedy přibližně 150 000 raněnými. Já se na základě mnoha indicií domnívám, že tyto maximální odhady jsou velmi blízko realitě.

Od února 2022 podle mého soudu Rusko ztratilo 200 000 vojáků, povolalo přibližně 150 000 vojáků a ze 150 000 zraněných se mohla tak třetina (50 000) zotavit natolik, že se vrátila zpět k bojovým jednotkám.

Čísla 200-200+150+50 tisíc znamenají, že s vypětím všech sil bylo Rusko schopné udržovat na Ukrajině zhruba stejně silný kontingent, s jakým válku začalo.

Struktura vojenských odborností a kvalita bojové přípravy současných ruských sil nasazených na Ukrajině je ale diametrálně odlišná od stavu v únoru 2022. Mobilizace říká, že Rusku došli dobrovolníci, žoldáci, dobrodruzi a trestanci, kteří byli hlavním rezervoárem agrese.

V úvodních týdnech války utrpělo Rusko těžké ztráty zejména mezi výsadkovými a speciálními silami. Odhadují se na 60-80% předválečného stavu. Ty byly nasazeny na úvod války v okolí Kyjeva za účelem zajištění letiště v Hostomelu, přístupů k němu ale i na mnoha jiných méně známých místech.

Rusko kvůli nízké úrovni bojové přípravy motostřeleckých jednotek nasazovalo výsadkáře i tam, kde normálně stačí obyčejná mechanizovaná pěchota. Podle veřejných zdrojů těžké ztráty utrpěl například 331. gardový výsadkový pluk, ve kterém mělo přijít o život více než 80 důstojníků.

Rusko ztratilo zhruba přes 100 pilotů a létajícího personálu, u kterých trvá dekádu i déle, než získají příslušnou kvalifikaci. Velké ztráty utrpěla 1. gardová tanková armáda a obecně tankové síly a motostřelci.

Projekt Oryx uvádí, že Rusko ztratilo z různých příčin nejméně 1 100 tanků, z čehož vyplývá, že ztráty v západních armádách cenných tankových osádek musí jít do vyšších stovek a mohou dosahovat nižších tisíců.

Ukrajinci se zaměřují dlouhodobě na ničení logistiky. Proto lze očekávat nadproporcionální ztráty právě u těchto jednotek a u ženistů, jejichž výcvik chce svůj čas.

Od léta Ukrajinci systémy HARM, HIMARS a MLRS systematicky ničí ruskou protivzdušnou obranu, jejíž personál potřebuje dlouhý výcvik, než je bojeschopný.

„Je rozhodně v horším stavu, než v jakém byla na začátku invaze. Úrovně bojeschopnosti z února 2022 už ani zdaleka nedosahuje.“

Z těchto střípků vyplývá, že ruská armáda na Ukrajině, přestože je zhruba stejně početná, jako byla na začátku války, trpí ještě větším nedostatkem vojenských specialistů než lehké pěchoty a motostřelců. Je rozhodně v horším stavu, než v jakém byla na začátku invaze. Úrovně bojeschopnosti z února 2022 už ani zdaleka nedosahuje.

Mobilizace dokáže tyto ztráty nahradit pouze částečně. Dokáže rychle dodat armádě špatně vycvičenou „útočnou pěchotu“, jak říkají sami Rusové. Méně už nedostatkové a dobře vycvičené vojenské specialisty. Bez jejich přecvičení, které vyžaduje čas, bude jejich užitečnost v poli sporná. A řadu vojenských odborností (výsadkáři, piloti a další létající personál, specialisté protivzdušné obrany a radio-elektronického boje atd.) nemůže mobilizace vůbec zajistit.

Vnitřní motivace povolanců bojovat bude nízká, a proto bude nízká i jejich bojová morálka. V létě skončil kontrakt desetitisícům vojáků na čas. Části z nich nebylo umožněno z armády odejít. A před koncem války už ani nebude.

Některé z problémů s personálem mobilizace vyřeší, ale nikoli ty hlavní. Jiné problémy mobilizace naopak vytvoří. Vysvětlím později.

Nedostatečná úroveň bojové přípravy

Dosavadní interpretace výnosu prezidenta Putina o mobilizaci uvádějí, že budou přednostně povoláváni branci, kteří v nedávné minulosti vykonali základní vojenskou službu nebo mají zkušenosti se službou v armádě, mají požadované číslo vojenské odbornosti a jejich povolání nebrání okolnosti hodné zvláštního zřetele (práce ve vojensko-průmyslovém komplexu, zdravotní stav, velký počet vyživovaných osob atd.).

To ale neznamená, že mobilizace dodá ruské armádě kvalitně vycvičené vojáky. Od samého začátku války vykazují ruské ozbrojené síly řadu nedostatků v úrovni bojové přípravy na všech stupních.

A pokud je mají kádrové jednotky, které byly skoro rok pečlivě cvičeny na velkých a nákladných vojenských cvičení speciálně na invazi, lze mít pochybnosti, jak vycvičené vojáky mobilizace zajistí.

Ani kdyby mobilizovaní vojáci byli odveleni jinam než na Ukrajinu a na Ukrajinu byli poslání vojáci z povolání a „kontraktnici“ z vojenských okruhů, kde se nebojuje, nic zásadního se tím nezmění.

Úroveň bojové přípravy ruské armády negativně ovlivňuje několik obecných faktorů, které podle mého soudu mobilizace nijak neeliminuje. Spíše jejich působení zhorší.

Základním problémem ruské armády je špatně připravený poddůstojnický sbor, který není profesionalizovaný a poddimenzovaný praporčický sbor, jenž navíc utrpěl v průběhu války těžké ztráty.

Povolance a záložníky proto nebude mít kdo adekvátně vycvičit. V Rusku není nikdo, kdo by adekvátně době trénoval tak velký počet záložníků. Dvojnásob to platí, pokud vezmeme v potaz, že na Ukrajině Rusko v úvodu války nasadilo i školní jednotky, které tam utrpěly nemalé ztráty.

Kvalitní výcvik trvá měsíce, jsou k němu třeba dobře připravení poddůstojníci a praporčíci a tolik času a připravených lidí Rusko nemá.

Dokonce i mobilizovaní, kteří dokončili vojenskou službu v nedávné minulosti, dejme tomu v uplynulých pěti letech, nemají potřebné kompetence k účasti na bojových operacích. V tom lepším případě mají dostatečné návyky k tomu, aby neublížili sobě a svým soudruhům ve zbrani.

„Nepřeberné množství veřejně dostupných zdrojů upozorňuje, že úroveň základní vojenské služby je v Rusku příšerná. V prvé řadě je zatížena brutální šikanou (dědovščinou), proti níž jsou „bufet a sahara“ ve stylu ČSLA procházkou růžovým sadem.“

Nepřeberné množství veřejně dostupných zdrojů upozorňuje, že úroveň základní vojenské služby je v Rusku příšerná. V prvé řadě je zatížena brutální šikanou (dědovščinou), proti níž jsou „bufet a sahara“ ve stylu ČSLA (Československé lidové armády) procházkou růžovým sadem. Jistě jenom náhodou ruská armáda více než dekádu utajuje množství sebevražd, které byly v důsledku šikany spáchány.

Taková atmosféra u jednotek podporuje všechno možné jenom ne kvalitní výcvik a soudržnost jednotek v boji. Šikana je naopak vždy obecným symptomem malé náročnosti výcviku, selháním velitelů a indikátorem morálního rozvratu vojsk.

Svědčí o tom veřejně dostupné informace nešťastníků, kteří v ruské armádě v nedávné minulosti sloužili. Na internetu najdeme nepřeberné množství vzpomínek, že za dvanáct měsíců základní vojenské služby vlastně neprobíhala taktická a střelecká příprava, vojáci byli v národním hospodářství (v lepším případě) využíváni jako levná pracovní síla a z vojenského řemesla se vlastně nic nenaučili. To je pohled na ruskou armádu zdola.

Pro pohled shora si dovolím využít závěrů vojenských profesionálů, o jejichž odborné vojenské kompetenci nemůže být sporu. Generál Jiří Šedivý se ve svém textu „Gen. Šedivý: Ze strategického hlediska Rusko již prohrálo“ na CZ Defence z 11. dubna 2022 vyjádřil mimo jiné k úrovni bojové přípravy ruské armády takto: „I když Rusové několik let organizovali rozsáhlá cvičení, ve kterých plánovali ofenzivní operace, daleké přesuny a logistickou podporu velkých vojenských kontingentů, současná situace ruských vojsk svědčí o tom, že se jednalo jen o hraná cvičení, která nebyla provázaná s realitou. Nyní je evidentní, že ruští velitelé a štáby nejsou vzděláni ve vedení moderního válčení, v používání moderních zbraní a technologií. Jak to dobře známe z minulosti, i nyní ruští velitelé a vojenští experti velmi pravděpodobně upravovali závěry z rozborů podle přání svých nadřízených.“

Generál Mark Hertling v tweetu z 21. září 2022 uvádí, že mobilizace 300 000 záložníků je znakem ruské slabosti a ne síly. Úroveň výcviku v ruské armádě označuje za zoufalou a jeho organizaci za zaostalou. Absentují specializované kurzy a většina pokračovacího výcviku je realizována u vlastní jednotky.

Hertling zmiňuje nízkou úroveň taktické a střelecké přípravy u všech druhů vojsk a špatné vedení poddůstojníky a praporčíky. Ruští branci povolaní do jednotek nasazených v únorové invazi dostali pouze několik dní základního výcviku.

Suma sumárum, jestliže speciální vojenská operace na Ukrajině je výsledkem pečlivého ročního plánování, cvičení a příprav, koupil bych si rád lístek do první řady na představení, ve kterém bych mohl sledovat, jak by probíhala, kdyby ruští velitelé museli improvizovat.

Rusko bude s vysokou pravděpodobností tak jako tak špatně vycvičené vojáky vrhat na frontu, aby zastavili útok ukrajinské armády. Ta by se naopak mohla rozhodnout využít situace k zahájení dalších úderů dříve, než ruské posily do boje dorazí.

Všeobecná kultura lhaní aneb vraňjo

Bezostyšné lhaní, podvádění a „připisování“ je hluboce zakořeněným rysem ruské kultury, který nevznikl nástupem marxistické diktatury.

Páni lžou a kmáni to vědí. Kmáni se tváří, že lžím pánů věří a páni vědí, že jim kmáni nevěří. Protože ale mají moc, tak lžou dál.

„Lež je v této kultuře odznakem moci. Kdo nelže, prokazuje slabost. Ve vojenské praxi vraňjo znamená, že hlášení podřízených, na kterých velitelé a jejich štáby zakládají svoje rozhodnutí, nemají s realitou v poli nic společného.“

Lež je v této kultuře odznakem moci. Kdo nelže, prokazuje slabost. Ve vojenské praxi vraňjo znamená, že hlášení podřízených, na kterých velitelé a jejich štáby zakládají svoje rozhodnutí, nemají s realitou v poli nic společného.

„Junk in, junk out,“ řekl by sociální vědec. Velitelská rozhodnutí, a to i ta, která jsou přijata v dobré víře a kompetentně, potom neodpovídají realitě. Podřízení ale hlásí, že rozkazy byly splněny a cíle dokonce překročeny.

Přitom splněny nebyly vůbec anebo přinejlepším jenom částečně. Často prostě proto, že byly kvůli předešlému lhaní neadekvátní. Chytřejší velitelé se jenom domýšlejí, jak moc z hlášení zdola bylo přibarveno. Hloupější pro jistotu nemyslí vůbec.

A tak všichni lžou a nikdo vlastně ani neví, co je pravda a co je lež. Vše báječně funguje až do té doby, než přijde její veličenstvo válka. Ta je sama o sobě vždy zahalena hustou mlhou.

Kompetentní velitelé pečlivě plánují svoje aktivity, ale zároveň si vnitřně připouštějí, že budou muset v boji improvizovat. V systému kulturně zakořeněné lži se ale k běžným omylům, chybám a nedostatku informací přidává proměnná, která vlastně systémově zabraňuje přijímat adekvátní velitelská rozhodnutí. Ruská mobilizace tuto kulturu rozhodně neoslabí. Málo motivovaní branci ji ve svých hlášeních spíše pozvednou na ještě vyšší level.

Ruští velitelé se na Ukrajině střídají jako na pražském orloji. Část mají na svědomí ukrajinské údery po systémech velení a řízení. Část vyměnil Putin sám.

Armáda je zrcadlem státu. Jaký stát, taková armáda. Velitel je produktem systému, který jej vybral a zformoval. A ten ruský je postsovětský se vším všudy. Bezohlednost, krutost a tupost je v něm dlouhodobě systémově odměňována.

Mobilizace nic nezmění na selhání ruského systému výcviku a vzdělávání velitelských kádrů. Nedá velitele schopné čelit inovacím moderněji myslících ukrajinských velitelů a vojenských plánovačů.

Poddimenzovaná logistická podpora

Ruská vojenská logistika, jež závisí na železnici, jenom s vypětím všech sil zásobuje přibližně 200 000 vojáků, kteří nyní bojují na Ukrajině. Mobilizace může mít pozitivní efekt v tom, že přibude množství rukou, které budou vykládat a nakládat automobily.

Ruská vojenská logistika podle obrazu z Ukrajiny nemá zvládnuté postupy, které USA vyvinuly v době druhé světové války. Tedy paletování, používání vysokozdvižných vozíků, filozofii „just in time“ a zavedení moderních skladových informačních systémů.

Proto je zejména na místech železniční vykládky a překládání materiálu na nákladní automobily logistika extrémně náročná na pracovní sílu. Tím ale výhody mobilizace končí.

Nově povolaní vojáci logistické řetězce dále zatíží. Ruská armáda bude bojovat na území, jehož zdroje již byly spotřebovány. Zásobovat nově povolané vojáky z místních zdrojů již nebude možné.

Rusko se určitě bude snažit zvýšit početní stavy těžké bojové techniky, což dále navýší logistické nároky. A tato technika bude spíše starších vzorů. To zvýší počet nasazených typů a společně s vyšší poruchovostí opět zatíží logistiku. Uvidíme, zda výhody alespoň vyváží dodatečnou zátěž.

Nedostatky v zabezpečení ruských sil

Nedostatky v materiálně-technickém zabezpečení ruských sil mají mnoho dimenzí. Já se dotknu pouze těch, které považuji za zvláště významné.

„Rusko evidentně podle množství fotografií v kyberprostoru nebylo schopné zajistit moderní výzbroj a výstroj ani těm vojákům, které dosud povolalo tempem 20-30 000 měsíčně.“

Rusko evidentně podle množství fotografií v kyberprostoru nebylo schopné zajistit moderní výzbroj a výstroj ani těm vojákům, které dosud povolalo tempem 20-30 000 měsíčně.

Pušky Mosin a přilby z druhé světové války jsou nejspíše realitou a ne informační operací ukrajinských zpravodajských služeb. Bojové dávky potravin byly prošlé. Ochranné balistické prostředky postrádaly pláty. Radiová pojítka byla civilního určení a čínské provenience.

Boty z kepru, žádná teletina, nejdůležitější výstrojní součástka motostřelce, se rozpadaly po několika dnech. Uvidíme, jak bude Rusko schopné zabezpečit svoje vojska zimní výstrojí, kterou v únoru mnoho jednotek postrádalo.

Všechno tohle mobilizace jenom zhorší. Ale možná slůvko částečná, které v její souvislosti méně informovaní komentátoři používají, znamená, že výstroj si voják obstará sám. Konec konců voják se stará, voják má.

Rusko do značné míry spotřebovalo v dosavadním průběhu války moderní zbraně a munici. Není možné je pod západními technologickými sankcemi rychle nahradit.

Až dosud jsme viděli na bojišti v ruských rukou většinou techniku starou přibližně 20-30 let, v tom lepším případě modernizovanou západními komponenty. Opravdu moderní a na ruské poměry nové zbraňové systémy (např. tanky T-90M nebo bojová vozidla Terminátor) byly nasazeny v minimálních počtech jednotek kusů.

Ruské ztráty jdou do tisíců kusů těžké bojové techniky. Proto je vysoce pravděpodobné, že místo moderních zbraní uvidíme v ruské výzbroji stále častěji techniku ve věku záložáků, kteří ji budou obsluhovat (40-50 let). Tanky T-62M už konec konců na Ukrajině bojují. A nevedou si výrazně hůře než jejich nástupci.

Rusko neshání drony v Iránu, dělostřeleckou munici v KLDR a systémy protivzdušné obrany v Sýrii proto, že by všeho mělo nadbytek. Zda tempo oživování techniky uložené v mobilizačních skladech bude stačit rychlosti povolávání osádek a obsluh nyní nevíme.

Mobilizace nic nezmění na tom, že Ruská má obrovské problémy kvůli západním sankcím produkovat opravdu moderní výzbroj a munici. Mobilizace nepomůže výrobě Armat ani Terminátorů.

Mobilizace nenahradí opotřebené dělostřelectvo, které v červenci a srpnu zajistilo Moskvě alespoň dílčí úspěchy na Donbase. Mobilizace nijak nepřispěje k tomu, že by ruské letectvo získalo schopnost provádět alespoň přímou podporu vojsk, když už není schopné potlačit a zničit ukrajinskou protivzdušnou obranu.

Závěr

Mobilizace pomůže navýšit početní stavy špatně vycvičených motostřelců, levné pracovní síly a špatně vycvičených specialistů u některých vojenských odborností.

Vliv na logistiku bude přinejlepším neutrální. Všechny ostatní slabiny ruské armády ale nezlepší a některé, jako například nízkou morálku, spíše zhorší.

Rusko má ve vyhlášení mobilizace více než půl roku zpoždění za Ukrajinou, která stihla zmobilizovat a se západní pomocí vycvičit statisíce vojáků, kteří se jeví být vysoce motivovaní.

Čas je ve válce významným a někdy rozhodujícím faktorem. Rusko se jej nyní bude snažit dohnat. Speciální vojenská operace se definitivně změnila ve válku.

Zatím umírali nadproporcionálně vojáci z povolání, kontraktnici, žoldáci, dobrodruzi, národnostní menšiny a kriminálníci. Prostě postradatelní.

Nyní začne válka doléhat na všechny. Není vůbec důležité, že to nebude rovným dílem. Uvidíme, jako se to bude ruské populaci líbit. Zvoní ale imperiálnímu Rusku opravdu hrana?

Zdeněk Kříž
autor působí na Katedře mezinárodních vztahů a evropských studií Masarykovy univerzity v Brně