Funkční období Robertsona končí v říjnu letošního roku, ale může usilovat o prodloužení o rok,  tak  aby odešel na summitu NATO, pravděpodobně v Paříži v roce 2004, eventuelně se bude ucházet o znovuzvolení na následující čtyři roky.

Tyto důvody a současně eventuální válka s Irákem a její následky (které nebudou prospívat změnám na nejvyšších funkcích Aliance) vedou spíše k úvahám, že Robertson neodejde ze svého stanoviska brzy.

Nezávisle na výše uvedeném, nejsou reálné možnosti Kwaśniewského na získání tohoto postu příliš velké také z jiného důvodu. I když se Aliance rozšiřuje na východ a stále více se vyvíjí ve směru systému kolektivní bezpečnosti, nedochází k těmto změnám na úkor snižování jejích bojových schopností.

Vojenská síla Aliance je založena, a ještě dlouho bude, na operačních schopnostech provádění efektivních válečných operací především západními státy Aliance a lze pochybovat, že západní Evropané (zvláště Francie) by souhlasili s vedením Aliance politikem z nových východních členských států NATO.

Případná volba Kwaśniewského na tuto pozici nemusí být paradoxně prospěšná také pro Polsko. Polsko prochází velmi těžkým procesem vstupu do Evropské unie a aby se vyhnulo marginalizaci, musí hrát aktivní roli při formování politiky EU, mimo jiné také v oblasti tvorby evropské obranné identity.

To by mohlo znamenat, že Kwaśniewski jako šéf velmi "amerického" NATO posílí kritiku všech těch, kteří považují Polsko za "Trojského koně USA v Evropě" a umožní jim, aby zpochybňovali či blokovali event. polské návrhy během nejbližších několika let, kdy bude probíhat obtížný proces vytváření evropských ozbrojených sil.