ANALÝZA: Počátek studené války 2.0. Ruská košile blíže afghánskému kabátu

Vydáno 19.07.2022
Severoatlantická aliance má za sebou skutečně klíčový a přelomový summit v Madridu, jehož agendu zásadním způsobem ovlivnila otevřená a nevyprovokovaná ruská agrese proti Ukrajině. Měl na pořadu jednání řadu očekávaných a zároveň ještě nedávno těžko představitelných témat, píše v analýze Zdeněk Kříž z Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií Masarykovy univerzity v Brně.  

Ruská armáda. Ilustrační snímek | foto: defense.gov

Ruská invaze na Ukrajinu umožnila potlačit do pozadí rozbor debaklu kolektivního Západu při prosazování liberální agendy, budování státu, demokratizace a boje s terorismem v Afghánistánu.

Severoatlantická aliance schválila novou strategickou koncepci. Rusko bylo označeno za strategickou hrozbu, Čína za výzvu pro Západ.

Spojené státy budou pokračovat v posilování své vojenské přítomnosti v Evropě. Severoatlantická aliance deklarovala pokračující a bezpodmínečnou podporu Ukrajině v jejím boji o přežití.

Byla připravena půda o severské rozšíření NATO.

Aliance nadále hodná věnovat pozornost problémům na své periferii, mezinárodnímu terorismu a proliferaci zbraní hromadného ničení.

„Celkově vzato, Putin svojí agresí vstříkl NATO čerstvou krev do žil, protože jej nutí dělat aktivity, které byly Alianci vždy vlastní.“

Celkově vzato, Putin svojí agresí vstříkl NATO čerstvou krev do žil, protože jej nutí dělat aktivity, které byly Alianci vždy vlastní.

V popředí alianční agendy bylo Rusko a v pozadí Čína. V důležitých charakteristikách jsou tyto státy velmi rozdílné. Rusko je mocností na velmi rychlém sestupu. Ekonomickém, vojenském a demografickém.

Čína je vycházející supervelmocí. Rozhodně to platí pro ekonomiku a vojenství. Díky rozvíjejí se ekonomice bude pro Peking snazší řešit demografickou past, kterou si svojí politikou připravil.

Ruský stát je velký, zkorumpovaný a nevýkonný. Ten čínský nevýkonný není. Ruská ekonomika se na rozdíl od čínské do světové příliš neintegrovala. Rusko neprovedlo zásadní transformaci své ekonomiky směrem k produkci výrobků s vyšší přidanou hodnotou a ke službám. Čína se na tuto cestu již vydala a chápe, že vede k dlouhodobé prosperitě.

Jednu věc ale mají obě země společnou. Jde o revizionistické mocnosti, které proto mají určitý průnik zájmů v mezinárodní agendě.

Při zahájení zimní olympiády 4. února 2022 se setkal Putin se Si Ťin-pchingem a otevřeně deklarovali, že stávající světový řád jim nevyhovuje a že budou usilovat o jeho změnu. Vymezili se proti americké hegemonii a proti stávajícím pravidlům v rámci systému.

Například proti právu suverénních států uzavírat spojenectví s kým uznají za vhodné.

Deklarovali ochotu podporovat se v hájení svých klíčových zájmů (rozuměj konec americké hegemonie) a prohloubení strategických vztahů. Tuto deklaraci je možné interpretovat jako otevřené hození rukavice Spojeným státům konkrétně a kolektivnímu Západu obecně.

Neměl by nás oklamat žargon Charty OSN a Všeobecné deklarace lidských práv, který rusko-čínské prohlášení používá. Rusko-čínská deklarace by neměla by být zapomenuta, zvláště když 24. února 2022 Rusko názorně ukázalo, že je ochotné přejít od slov k činům.

V případě Ruska a Číny jde o aktéry s dostatečnými mocenskými kapacitami a ideologickou výbavou, kteří touží změnit světový řád, hovoří zcela nedvojsmyslně a hlásí se o světlo reflektorů. Kulisy k mocenskému zápasu o podobu světa jsou proto připraveny.

Spojené státy jsou podobně jako Rusko mocností na sestupu. Rychlost relativního amerického úpadku je ale podstatně menší. Dochází k výrazným posunům v distribuci moci v mezinárodním systému. Relativní pozice USA a evropských mocností ve světě se zhoršuje ve prospěch asijských států, kam Západ outsourcoval svoje výrobní a vědecko-výzkumné kapacity, aby ušetřil tři centy na dolaru.

„Vše, co se Západ naučil za tři sta let, si vycházející asijští tygři s výraznou aktivní pomocí Západu osvojili za tři dekády. A hlupáci na Západě to ještě považují za pokrok!“

Vše, co se Západ naučil za tři sta let, si vycházející asijští tygři s výraznou aktivní pomocí Západu osvojili za tři dekády. A hlupáci na Západě to ještě považují za pokrok! S tím je úzce spojeno postupné umenšování vojenské převahy Západu.

A v neposlední řadě, jestliže Fukuyama začátkem 90. let formulovat tezi, že ve střetu ideologií v lidském vědomí liberalismus nemá vyzyvatele, je možné vést diskuse, do jaké míry je jeho teze platná dnes.

Podle mého soudu marxismus, extrémní nacionalismus a náboženský fundamentalismus jsou mnohem vlivnější, než se Fukuyama tehdy domníval a jsou schopny ovlivňovat události v materiálním světě mírou nevídanou. Vítězství liberalismu ve světě idejí je stejně nejisté jako jeho vítězství v materiálním světě.

Výhodou Spojených států proti revizionistickým státům je provázaný alianční systém, který se opírá o společně sdílené hodnoty a ideje, jež generují společné zájmy v mezinárodní politice. Jedním z aktérů tohoto zápasu o hegemonii, který snad bude mít podobu studené války 2.0 a ne něčeho mnohem horšího, proto je také Severoatlantická aliance.

Strategická koncepce

Na summitu v Madridu byla přijata nová strategická koncepce, která vrací NATO směrem k úkolům spojeným s kolektivní obranou. S operacemi v rámci „prevence a managementu krizí“ je nadále počítáno, avšak ustupují do pozadí.

Protivník je staronový. Jde o Rusko, které se pod Putinovým vedením snaží od roku 2008 napravit „nejhorší geopolitickou katastrofu 20. století“ a resuscitovat Sovětský svaz. Důvod? „První stát dělníků a rolníků“ nebyl ničím jiným než jednou z forem ruského impéria. Možná byl dokonce formou nejúspěšnější, protože získal pro impérium území, o kterém mohli ruští carové pouze snít.

„Končí sny a mnohdy fantazie o partnerství s Ruskem založeném na dialogu rovných. Ten není možný, protože Moskva jako sobě rovného uznává pouze Washington a Peking.“

Končí sny a mnohdy fantazie o partnerství s Ruskem založeném na dialogu rovných. Ten není možný, protože Moskva jako sobě rovného uznává pouze Washington a Peking.

Severoatlantická aliance sekuritizuje ruskou snahu zničit současný světový řád, který vznikl v dobách západní hegemonie a je založen na západních hodnotách. Rusko je v konceptu označeno za přímou a nejdůležitější hrozbu míru a stabilitě v euroatlantickém prostoru.

Poprvé za tři dekády NATO v pasážích věnovaných strategickému prostředí nevylučuje možnost útoku proti suverenitě a teritoriální integritě členského státu.

Za další hrozby je označen terorismus a nestabilita v Africe a na Blízkém východě, která je zhoršována klimatickou změnou. Do bezpečnostní agendy NATO se pevně ukotvuje Čína, jež je geograficky od transatlantického prostoru velmi vzdálená.

Zda to Západ přiměje k ukončení jejího technologického a ekonomického „vykrmování“ není ale vůbec jisté. Na Západě jsou hluboce zakořeněny mocenské struktury, pro které je tato politika výhodná, protože na ní bohatnou.

Za hrozbu pro strategickou stabilitu je považována eroze režimů kontroly zbraní a snahy některých aktérů omezovat volné pole jednání Západu ve vesmírném prostoru.

Celkově se zdá, že „díky géniu“ Vladimíra Putina má NATO konečně zase pro většinu lidí na Západě jasný a srozumitelný strategický cíl.

Severské rozšiřování

Summit pokročil v severském rozšiřování NATO, které se stalo aktuální agendou v reakci na ruskou agresi vůči Ukrajině. Nezdá se, že by s tímto vývojem Moskva počítala.

Do NATO mají našlápnuto dva demokratické, stabilní, bohaté, předvídatelné a ve vojenském sektoru na evropské poměry vcelku silné státy. Švédsko, v němž žije zhruba 10 milionů lidí, disponuje mírovou armádou v síle 30 000 vojáků, které může posílit 34 000 záložníků.

Severská síla. NATO získá členy se strategickou polohou a totální obranou

Z těžké bojové techniky je vyzbrojeno 120 tanky, 2 700 obrněnými transportéry, vozidly a bojovými vozidly pěchoty, přibližně 300 děly, 240 letadly, z nichž nezanedbatelnou sílu představuje 72 víceúčelových JAS 39C Gripen. Švédské letectvo provozuje vlastní letouny pro elektronický boj a stroje včasné výstrahy. Relativně silné je i námořnictvo, jehož jádro tvoří 11 korvet a 5 ponorek.

Finsko s 5 miliony obyvatel má k dispozici mírovou armádu o síle 20 000 vojáků. Po mobilizaci může do pole postavit dalších 280 000 mužů a žen. Celkem může povolat až 700 000 vycvičených záložníků. Z těžké bojové techniky disponuje 240 moderními tanky, 1 800 obrněnými transportéry, vozidly a bojovými vozidly pěchoty, přibližně 1 500 děl a 190 letadly, jejichž hlavní údernou silou je v současnosti 55 víceúčelových letadel F/A-18C.

Celkově jsou obě armády, jejichž výstavba probíhá v prostředí funkčních států, dobře vybavené a vycvičené. Švédsko intenzivně spolupracuje s NATO již od let studené války a jeho ozbrojené síly jsou v zásadě interoperabilní se strukturami NATO. Finská spolupráce s Aliancí začala až po konci studeném války a oslabování zvenčí vnucené neutrality.

Finsko má stále povinnou vojenskou službu pro všechny muže starší osmnácti let. Až 80 % z nich také skutečně v ozbrojených složkách sloužilo. Letectvo má být dle současných plánů vybaveno v ne tak vzdálené budoucnosti až 64 kusy F-35 Lightning II. To by znamenalo výměnu za F/A - 18C v poměru zhruba 1:1.

„A z Baltského moře se stane alianční rybník. Vojensky proti tomu Moskva nemůže udělat nic. Politicky a ekonomicky vlastně také ne.“

Velký stratég Vladimír Putin s největší pravděpodobností získá 1 200 kilometrů pozemní hranice s členem NATO, který bude v blízké budoucnosti disponovat desetinásobkem bojových letounů páté generace, než bude mít Rusko. A z Baltského moře se stane alianční rybník. Vojensky proti tomu Moskva nemůže udělat nic. Politicky a ekonomicky vlastně také ne.

Noví severští členové NATO v případě války mohou pro Rusko Balt uzavřít a izolovat Kaliningrad. A pokud ruská baltská flotila vykazuje stejnou úroveň bojové přípravy jako černomořská, možná by k tomu ani nepotřebovali podporu ostatních členů NATO (s výjimkou podpory zpravodajské).

A jak dlouho by dobře vycvičená, motivovaná, dobře vyzbrojená a Severoatlantickou aliancí všemožně podporovaná finská armáda dokázala odolávat případnému ruskému útoku v geografických podmínkách, které nejsou vhodné pro manévrový boj velkých mechanizovaných formací, se můžeme jenom dohadovat. Léta nebo dekády?

Celý proces ještě může zpomalit Turecko, které nezapomíná hájit svoje národní zájmy. Marxistickou Stranu kurdských pracujících považuje za hrozbu pro svoji národní bezpečnost číslo 1 a neváhá použít všechny páky, aby jí řádně znepříjemnilo život i tam, kde se její bojovníci a sympatizanti dosud mohli cítit bezpečně.

Pokud ve Stockholmu a Helsinkách snad počítají s tím, že Turecko nějak ošidí, znovu si ověří v nastávajícím procesu ratifikace přistupujících smluv, jak se smlouvá na orientálním bazaru. Nakonec se ale s Ankarou nějak domluví.

Spojené státy do tohoto kroku již investovaly mnoho politického kapitálu a oba severské státy s vyspělým zbrojním průmyslem mají Turecku co nabídnout, aby případně vykompenzovali svoje menší úsilí při potírání kurdského marxismu, terorismu a separatismu.

Posilování rychlé reakce

Na summitu a jeho pozadí Spojené státy deklarovaly pokračování politiky obnovování americké vojenské přítomnosti v Evropě. Od února 2022 USA navýšily svoji vojenskou přítomnost v Evropě o 32 bitevních vrtulníků AH-64 Apache (Polsko a Pobaltí), 18 letounů F-15 (Polsko), 12 letounů F-35 (Polsko a Německo), 8 strojů F-16 (Rumunsko) a 6 letounů EA-18G pro elektronický boj (Německo).

Návrat studené války? NATO přepíná do módu možné konfrontace s Ruskem

Do Británie byly přesunuty 4 strategické bombardéry B-52, několik tankerů pro doplňování paliva za letu a průzkumné stroje (U-2). Značně byla posílena logistika.

Biden na pozadí summitu v Madridu oznámil vyslání dvou letek nejmodernějších F-35 (24 kusů) do Británie, zvýšení počtu torpédoborců ve španělských přístavech ze čtyř na šest a vytvoření nového velitelství sboru v Polsku. Posílit se má také americká přítomnost v Rumunsku dodatečnou brigádou o síle pěti tisíc vojáků a rovněž v Pobaltí, Německu a Itálii.

Rozsah tohoto amerického vojenského angažmá ještě nedosahuje studenoválečných rozměrů, ale trend je vcelku jasný. Na počátku 80. let bylo v Evropě více 300 tisíc amerických vojáků. Po skončení studené války došlo k rapidnímu poklesu. V roce 2013 americká armáda stáhla z Evropy prakticky všechny tankové a mechanizované formace.

K posilování dochází americké vojenské přítomnosti dochází až po 2014. Z otevřených zdrojů se dá zjistit, že USA zvýšily počet svých sil v Evropě ze zhruba 60 tisíc před ruskou invazí na možná až 100 tisíc vojáků v současnosti.

V polské Poznani má být zformováno velitelství 5. sboru americké armády. Oficiálním úkolem posilovat interoperabilitu mezi americkými a aliančními silami. Varšava může slavit.

„Válka je vždy mnohem dražší než účinné odstrašování potenciálního protivníka. Tuto tezi názorně demonstruje i zkušenost Ukrajiny. Ukrajina selhala ve věrohodném odstrašování Ruska a NATO tuto chybu nechce opakovat.“

Důležité je, že NATO zohledňuje banální fakt, který bohužel mnohým nedochází. Válka je vždy mnohem dražší než účinné odstrašování potenciálního protivníka. Tuto tezi názorně demonstruje i zkušenost Ukrajiny. Ukrajina selhala ve věrohodném odstrašování Ruska a NATO tuto chybu nechce opakovat.

Madridský summit vyhlásil cíl navýšit síly krizové reakce ze 40 000 na 300 000 vojáků. Jde o počet, který si NATO může ekonomicky dovolit.

Přidanou hodnotou tohoto rozhodnutí snad bude i konec debaty o „2 % HDP na obranu“. Klíčové je, zda NATO má nebo nemá potřebné vojenské kapacity a ne, zda je pořídí za 1 % HDP nebo za 2%. Suma sumárum na Západě budeme sedlat. To vše díky strategickému géniu Vladimíra Putina.

Podpora Ukrajiny

Na summitu jasně zaznělo poselství o neomezené podpoře Ukrajiny v jejím zápase o přežití ze strany NATO. Důležité je, že lídrem ve vytváření této politiky v Alianci jsou Spojené státy a Velká Británie.

Anglosaské státy mají samy dost potřebných kapacit k tomu, aby politiku podpory Kyjeva učinily důvěryhodnou. Pokud se přidají ostatní, bude lépe. Ale v případě nutnosti to půjde i bez nich.

Paříž a zejména Berlín budou držet brázdu a krok a dále snít o evropské strategické autonomii. Politická podpora Západu je důležitým signálem dovnitř Ukrajiny, že v tom nejsou sami, což je klíčové pro udržení morálky obyvatel a ozbrojených složek.

Podpora Ukrajiny má tři dimenze: politickou, ekonomickou a vojenskou. Z nich je pro NATO agendou zejména dimenze vojenská. V jejím rámci pokračuje zpravodajská podpora Ukrajiny, bez které by nebylo možné ustát první ruský úder. Informace mají vždy ve válce rozhodující význam.

Aliance a její členské státy se rozhodly zintenzivnit výcvikové aktivity ve prospěch ukrajinských ozbrojených složek. Přesně podle poučky, že bez vycvičeného a motivovaného vojáka jsou i nejmodernější zbraně k ničemu. Je na co navazovat. Před rokem 2022 nějakou formou výcviku poskytnutého členy NATO prošlo více než 120 000 ukrajinských vojáků.

Současné rozhodnutí souvisí s potřebou nahradit ztráty ukrajinských ozbrojených sil a přecvičit ukrajinský personál na západní zbraňové systémy. Pokud se Ukrajinci skutečně chtějí odstřihnout od sovětského dědictví, je nutné bojovat vojenským uměním a ne počty, což bez dobře vycvičených vojáků nejde.

Co se týče dodávek zbraňových systémů, již realizované dodávky, závěry z jednání NATO a prohlášení členských států, které byly na pozadí summitu učiněny, ukazují, že téměř neexistuje žádné tabu v dodávkách bojové techniky.

To je v rozporu s narativem, který někteří západní politici a analytici nedávno prezentovali napříč mediální scénou. Trend je jasný. Od přístupu „žádné zbraně, abychom nevyprovokovali Rusko k agresi“ v létě 2021, přes „dodejme Ukrajině moderní lehké zbraně“ v lednu 2022 a „dodejme jim těžké zbraně z časů Varšavské smlouvy, které umějí ovládat“ z března 2022, pracuje nyní Západ v módu „dodejme Kyjevu téměř vše, co máme po ruce“.

„Cíl je zřejmý a mnohokrát deklarovaný. Dát Rusku možnost utrpět další z řady porážek v jeho bohaté vojenské historii. Za necelý rok jde o kopernikovský obrat! A nejde rozhodně jenom o slova!“

Cíl je zřejmý a mnohokrát deklarovaný. Dát Rusku možnost utrpět další z řady porážek v jeho bohaté vojenské historii. Za necelý rok jde o kopernikovský obrat! A nejde rozhodně jenom o slova!

Po urgentním zaslání „východních těžkých zbraní“ dochází k zahájení dodávek „velkých“ západních zbraňových systémů, na které se už vyškolily a školí ukrajinské obsluhy.

Ukrajina obdržela první várky amerických tažených houfnic M777, samohybných polských Krab, německých PzH 2000, francouzských Caesar a dalších západních dělostřeleckých systémů. Zavedla první raketomety MLRS a HIMARS. Buduje logistiku nutnou k jejich zásobování municí, aby byla schopna ničit ruské cíle v hloubi operační sestavy a týlu, jež je schopná identifikovat.

Získala nižší stovky západních obrněných vozidel. Jsou nasazeny protilodní řízené střely Harpoon a další. Pokračují dodávky dronů. Brzo obdrží PLKK Gepard, pokud už na Ukrajině nejsou. Kvalitativním posunem jsou systémy PVO středního dosahu NASAMS a IRIS-T, které už možná na bojišti působí.

Na spadnutí je dodávka západních BVP. Připravuje se půda pro dodávku tanků Leopard 2, zatím prý původem ze Španělska. Dříve nebo později bude nutné řešit obnovu ukrajinského letectva.

V současnosti je klíčovou komoditou dělostřelecká munice. Sílí její dodávky v ráži NATO i Varšavské smlouvy. Muničky v postkomunistických státech se znovu spustily. Často s výraznou západní asistencí.

Důležité bude nebojovat kvantitou ale kvalitou. Není nutné na každou tisícovku tun vystřílené ruské dělostřelecké munice odpovědět vlastní tisícovkou. Průzkumné prostředky, systémy velení a řízení a přesně naváděná dělostřelecká munice by měly mít v dodávkách přednost. V konečném důsledku to vyjde levněji.

Zdá se, že kolektivní Západ tuto logiku chápe. Ukrajina získala nebo má příslib získat mnoho dalšího důležitého spojovacího, průzkumného a ženijního vojenského materiálu z celého „kolektivního“ Západu. Jediným tabu jsou dodávky jaderných zbraní a zatím také systémů schopných zasáhnout cíle stovky kilometrů v hloubi Ruska. To druhé tabu podle mého soudu ale dlouho nevydrží.

Zapomenutý Afghánistán

Madridský summit NATO byl skutečně revoluční. Nasměroval Alianci na trajektorii, která jí byla v době studené války vlastní. Jeho hvězdou byl Vladimír Putin, neboť velká část alianční agendy reagovala na ruskou politiku poslední dekády. Pozdě ale přece.

V Moskvě podle mého soudu nemohou mít ze závěrů summitu radost. Rusko má šanci Ukrajinu porazit jenom tehdy, pokud bude proti němu Kyjev bojovat sám. Opuštěnou Ukrajinu by Rusko nakonec v opotřebovávací válce nějak udolalo, i když by to nebylo rychlé a elegantní vítězství beroucí dech.

S politickou, zpravodajskou, ekonomickou a vojenskou podporou Západu má Kyjev slušnou šanci vybojovat minimálně hranice z února 2022.

Ruské zdroje vojenského materiálu nejsou neomezené. Ruská ekonomika je z hlediska velikosti proti ekonomice členů NATO nicotná. Pokud bude podrobena sankcím, nebude schopna produkovat sofistikované zbraně v počtech, které by k vedení války Moskva potřebovala.

A Rusko rozhodně nemá ani neomezený rezervoár živé síly ochotné padnout za impérium. Demografický vývoj a tři dekády relativní ruské prosperity udělaly své.

Je škoda, že ruská agrese na Ukrajině překryla afghánský debakl NATO. Dvě dekády Aliance prezentovala narativ, že „o západní bezpečnost se bojuje pod Hindúkušem“.

Hlavním nástrojem mělo být budování moderního státu v regionu, kde společenské vědomí podstatné části obyvatel je naplněno předmoderními idejemi. Západní liberálové se skepticky stavěli k významu vojenského potírání povstalců, které jediné jim vytvářelo půdu pro jejich rekonstrukční, modernizační a státotvorné aktivity.

Armády členských států byly přesto optimalizovány k provádění protipovstaleckých operací, což byl vývoj souznící se zájmy Moskvy. Hlasy upozorňující na nebezpeční ruského imperialismu a expanzionismu byly vysmívány a bagatelizovány.

„Opravdu si Západ nemohl v Afghánistánu dovolit udržovat 20-30 000 vojáků a kontraktorů, kteří by podporovali afghánské bezpečnostní síly po dobu dvou, tří generací?“

Zpackaný americký ústup z Afghánistánu by si rozhodně analýzu na summitu zasluhoval. Zejména chybí odpověď na otázku, v čem je současný stav lepší, než byl ten před stažením. Opravdu si Západ nemohl v Afghánistánu dovolit udržovat 20-30 000 vojáků a kontraktorů, kteří by podporovali afghánské bezpečnostní síly po dobu dvou, tří generací?

Dělají to Američané například na Filipínách a leckde jinde. Pokud se četné analýzy akademiků a vojáků minulých dvou dekád zcela zásadně nemýlily, bude mít převzetí moci Tálibánem negativní efekt na mezinárodní bezpečnost.

Zatím se zdá, že Tálibán bude solit zejména západním oponentům. Jde hlavně o ruské a čínské zájmy ve střední Asii. Nicméně, co bude dál, Západ nyní nechce příliš promýšlet. Do jisté míry je to pochopitelné. Ruská košile se zdá být bližší afghánskému kabátu.

Zdeněk Kříž
autor působí na Katedře mezinárodních vztahů a evropských studií Masarykovy univerzity v Brně

natoaktual.cz