KOMENTÁŘ: Vzdálené hřmění a odvrácená strana hospodářské resuscitace

Vydáno 21.07.2021
Světový obchod se zotavuje rychleji než při předchozích krizích. Potud dobrá zpráva. Skokový nárůst je tažený poptávkou v USA, Číně, rozvinutých zemích jihovýchodní Asie a Evropy, píše v komentáři Michal Kořan z Global Arena Research Institute.  

Humanitární krize v Somálsku | foto: UN Photos

Bez skrupulí nalévají finance do svých ekonomik za podmínek, kdy je globální poptávka doprovázena mimo jiné narušenými dodavatelskými řetězci, přeplněnými přístavy, rozsáhlými oblastmi sucha, požárů a neúrody.

Nyní se neúprosně obnažuje odvrácená strana překotného hospodářského oživování. V pandemickém mezičase ji pociťuje mnoho z nás. Centrální bankéři rozvinutých zemí sice drží klidnou tvář s tím, že inflační tlaky ustojí, ale na benzince, při odkládané rekonstrukci bytu či na dovolené nervózně saháme do peněženek stále hlouběji. 

Shánění pracovní síly se v mnoha odvětvích začíná rovnat magii, dovozci spotřebního zboží trpí nočními můrami ze zásobování před Vánoci. Podivné spojení „čipový hladomor“ se protkalo do slovníku široké veřejnosti.

Pohled za humna pak odhalí daleko tíživější důsledky: hladomor skutečný a úmorné zvyšování cen potravin a komodit ve zranitelných ekonomikách. Zprávy o rostoucím napětí z Haiti, Kuby, Libanonu, Peru a dalších zemí naznačují, že na bedrech nerovného dopadu pandemie začínají dozrávat jedovaté plody.

Historie přitom drží prst varovně vztyčený. Neúnosně vysoké ceny potravin v rozvíjejících se zemích stály až příliš často v pozadí násilných občanských a mezinárodních konfliktů, naposledy si vzpomeňme na arabské jaro.

V každé dotčené zemi jsou ve hře svébytné důvody neutěšené situace. V každé se ale také setkáme se společnými jmenovateli: propad příjmů domácností, znehodnocování národní měny, závislost na dovozu potravin, a především zvyšování cen potravin, komodit, energií a dopravy. 

Historie přitom drží prst varovně vztyčený. Neúnosně vysoké ceny potravin v rozvíjejících se zemích stály až příliš často v pozadí násilných občanských a mezinárodních konfliktů, naposledy si vzpomeňme na arabské jaro.

Výhled nevybízí k optimismu. Ceny potravin rostou přinejmenším stejně rychle, jako před arabským jarem. Hladomor se šíří nejrychleji za poslední dvě dekády. Divoká urbanizace v afrických a latinskoamerických, jejichž zemědělství zdaleka nemá kapacity na zásobování obrovské městské populace, zmíněné problémy dále prohlubuje. 

Souhra inflačních tlaků a nedostatku potravin může dramaticky zhoršit již tak napjatou situaci v zemích, jako zmíněný Libanon, ale také Sýrie, Súdán a Jižní Súdán, Etiopie, Jemen, Vietnam, ale také – a na to bych kladl obzvláště velký důraz – Turecko.

Z pohledu Evropy nás nyní může napadat obávané spojení: migrace a terorismus. Bylo by však sobecké pohlížet na osudy dotčených zemí pouze skrze evropské obavy z migrace a terorismu. Zmírnění utrpení bychom měli vnímat jako zodpovědnost nás všech, i kdyby jen proto, že díky bohorovnému lití peněz do našich ekonomik významně přispíváme k rostoucím cenám a nedostatku v zemích, které si sami nemohou pomoci.

Zadruhé, pokud nenalezneme recept na potlačení popsaných trendů, mohou se skutečně stát spouštěčem ozbrojených konfliktů s bezprostředním dopadem na Evropu v rozsahu zdaleka překračujícím obavy z migrace či terorismu. 

Za situace, kdy se stále zřetelněji formuje tektonický zlom mezi USA a Čínou, kdy dochází ke globálnímu hospodářskému a snad i mocensko-politickému přepólování, by regionální konflikty v evropském sousedství mohly vyvolat vlnu globální nestability a bezpečnostní nejistoty.

Spojené státy dlouhodobě přesunují svůj geopolitický zájem z oblasti severní Afriky a Blízkého východu směrem k východní Asii a Číně, která naopak systematicky v tomto prostoru buduje svůj vliv. 

Za situace, kdy se stále zřetelněji formuje tektonický zlom mezi USA a Čínou, kdy dochází ke globálnímu hospodářskému a snad i mocensko-politickému přepólování, by regionální konflikty v evropském sousedství mohly vyvolat vlnu globální nestability a bezpečnostní nejistoty.

Předchozí řádky jsou pochopitelně pouhým zamyšlením nad možnými výzvami pandemií zjitřené budoucnosti, výzvami, které nemusí být na první pohled patrné. Jsou však také apelem na to, aby v probíhajícím českém volebním kvasu nebyl přehlížen onen varovný prst. 

Aby se Česká republika zodpovědně podílela na řešení bobtnající humanitární krize. Aby nadcházející nezbytné hledání úspor ve státním rozpočtu neodnesly naše obranné, bezpečnostní a výzvědné složky a aby tyto složky ve spolupráci s partnery v NATO a EU věnovaly akutní pozornost i těm nejsubtilnějším známkám naznačeného vývoje. 

Ten totiž může překvapit svou rychlostí. To, co se ještě před měsícem zdálo jako vzdálené hřmění, dostává v posledních týdnech povážlivě reálné obrysy.

S přispěním Teodory Stirbat (Global Arena Research Institute)

Michal Kořan

autor je zakladatelem a předsedou výzkumného ústavu Global Arena Research Institute a působí na Masarykově univerzitě

natoaktual.cz