Podpora Švédů pro vstup jejich země do NATO v poslední době výrazně vzrostla, většina poslanců švédského parlamentu podporuje „variantu NATO“, Rusko je na hranicích Evropy stále asertivnější, alianční spojenci by Švédsko mezi sebou uvítali. Švédská vláda si přesto pevně trvá na svém: do NATO nevstoupíme. Proč?

Podpora vstupu do NATO u švédské veřejnosti roste, ale…

Nemalou pozornost vyvolal v posledních měsících v bezpečnostní komunitě i v médiích údajně měnící se postoj Švédska – formálně neutrální země – ke členství v NATO. Na začátku letošního roku se objevily průzkumy veřejného mínění ukazující rostoucí podporu švédské veřejnosti pro členství země v Alianci.

Procento Švédů, kteří jsou pro členství v NATO, podle lednového výzkumu Aftonbladet/Demoskop podstatně vzrostlo. Že by Švédsko mělo vstoupit do NATO, se domnívá 46 % respondentů, což je o celých deset procent více než před dvěma lety. 34 % respondentů bylo proti a 20 % názor nemělo. Jedná se o mimořádný výsledek, byť na takové úrovni nebyl potvrzen v průzkumech od jiných institucí.

Podle výzkumu DN/Ipsos rovněž z počátku letošního roku se procento Švédů, kteří jsou proti vstupu do NATO, snížilo na 35 % a naopak zastánců členství přibylo na 33 %. Tento výsledek je potvrzen obsáhlejším a dlouhodobým výzkumem trendů v oblasti švédské politiky prováděným Univerzitou v Göteborgu. Podle její nejnovější souhrnné publikace (viz graf níže) z roku 2019 bylo 32 % Švédů proti vstupu do NATO, 29 % pro a až 39 % nemělo na tuto věc jasný názor. Je tedy zřejmé, že švédské veřejné mínění je v otázce členství země v NATO rozděleno téměř rovnoměrně do tří skupin mezi odpůrce, zastánce a nerozhodnuté.

Vývoj podpory členství Švédska v NATO v letech 1994-2019 podle výzkumu Univerzity v Göteborgu „Swedish Trends1986-2019“. | foto: University of Gothenburg / SOM Institute

Jak je z grafu dobře viděz, hlavní změna v postoji švédské veřejnosti ke vstupu do NATO se odehrála v letech 2013 – 2014. To bylo v době, kdy proběhly agresivní a provokativní ruské akce proti Švédsku a zároveň ruská invaze na Ukrajinu. Od té doby dochází v číslech průzkumů jen k malým výkyvům a ani se změnami v posledních měsících se nejedná o rozhodující krok směrem ke členství.

Politické strany do NATO chtějí, zdaleka však ne všechny

Nedávné rozhodnutí švédského parlamentu o přijetí tzv. „možnosti NATO“ (švédsky en NATOoption) za součást švédské bezpečnostní politiky vyvolalo naději, že se mění i postoj švédských politických elit. Přijatá NATOoption znamená, že možnost členství Švédska v NATO by neměla být vyloučena ze švédské bezpečnostní doktríny. Ve výsledku se tak Švédsko (částečně) vydává finskou cestou, kdy Finové už roky tvrdí, že vstup jejich země do NATO je možný v případě změny bezpečnostního prostředí.

Zvláštností ve švédské „možnosti NATO“ je fakt, že o ní bylo rozhodnuto bez podpory menšinové levicové vlády. Byla totiž přijata čtyřmi konzervativně-liberálními stranami, které podporují členství v NATO, ale nemají – a ani v budoucnu mít nebudou – ve švédském parlamentu většinu. Rozhodující podpora totiž přišla od Švédských demokratů, krajně pravicové, v parlamentu dosud izolované strany. Ta je obecně proti vstupu do NATO, nicméně zároveň se domnívá, že by Švédsko stejně jako Finsko nemělo tuto možnost zcela vylučovat.

Na druhou stranu aktuální menšinová vláda složená ze Sociálních demokratů a Strany zelených (která vládne s podporou dvou liberálních stran) švédské členství v Alianci odmítá dlouhodobě. Po přijetí rozhodnutí o NATOoption podpořeného opozicí vláda uvedla, že jde o její politický neúspěch, který pro ni ale není závazný. Švédská levice je protkaná silnými uskupeními s protiamerickými, protijadernými a protimilitaristickými postoji, pro něž je vstup Švédska do NATO nepřijatelný. Pro většinu sociálních demokratů švédská neutralita nadále přispívá k udržení stability v Pobaltí a nabízí Stockholmu více manévrovacího prostoru v zahraniční politice – například v roli prostředníka při řešení konfliktů nebo zastánce mezinárodního jaderného odzbrojení.

Výsledkem tak je, že teoreticky ve švédském oficiálním postoji k NATO sice skutečně dochází k posunu, v praxi se ovšem o žádný průlom nejedná. Pro vstup do NATO ve Švédsku stále není ani dostatečná veřejná podpora, ani většina v Riksdagu. Bez změny postoje Sociálních demokratů - největší strany ve švédském politickém systému - a bez zvýšení podpory ze strany veřejnosti nebude členství Švédska v NATO realizovatelné. Tím spíš, že švédská politická kultura je založená na konsensu a potřebě veřejného přijetí větších změn.

Intenzivní švédská vojenská spolupráce s Aliancí

Švédsko v posledních letech rozvíjí s NATO úzkou vojenskou spolupráci – realizuje ji stejná levicová vláda, která odsuzuje členství v Alianci. Byla to zmíněná rusko-ukrajinská válka v roce 2014, která švédskými výpočty značně zamíchala. Vláda složená ze Sociálních demokratů a Strany zelených začala po volbách v roce 2014 intenzivně posilovat spolupráci s NATO. To se dělo souběžně s prohlubováním bilaterálních vojenských vztahů s USA a Finskem. NATO uznalo, že prohloubení spolupráce se Švédskem, i pokud není jeho členem, je nezbytné k zajištění obrany pobaltských členských států a bezpečnosti celého regionu.

Ruská anexe Krymu mj. vedla k posílení vztahů Švédska a Finska a také NATO změnilo svůj přístup k partnerským zemím. Finsko a Švédsko se staly součástí partnerského programu Enhanced Opportunities Partnership, tj. skupiny vybraných partnerů úzce zapojených do spolupráce s NATO v oblasti vojenských cvičení a operací. Během summitu NATO v roce 2014 Stockholm (spolu s Helsinkami) s Aliancí podepsal Dohodu o podpoře hostitelských zemí (Host Nation Support Agreement), ratifikovanou o dva roky později, což spojeneckým silám umožňuje se souhlasem švédské vlády využívat švédské území, vzdušný a námořní prostor. Silnější spolupráce obou zemí s NATO se odráží i na politické úrovni. Švédští představitelé (společně se svými finskými protějšky) jsou zváni na zasedání EU-NATO společně s vysokým představitelem EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku, a to na úrovni ministrů zahraničních věcí, ministrů obrany a hlav států nebo předsedů vlád.

Švédsko také v mnohem větší míře než Finsko rozšířilo svou účast na vojenských cvičeních NATO a jeho členských států ve Skandinávii a Pobaltí. V roce 2018 se na 2 200 švédských vojáků zúčastnilo v Norsku největších vojenských cvičení NATO za poslední roky - Trident Juncture, ve kterých Síly rychlé reakce NATO nacvičovaly operaci kolektivní obrany na severním křídle. Země NATO zase posílily svoji účast na švédských národních cvičeních, včetně největších obranných manévrů od 90. let, zvaných Aurora, v roce 2017. Tam poprvé švédská armáda zkusila hostit síly členských států NATO, zajistit jejich pohyb ze západu na východ a jih Švédska a poskytnout vojenskou podporu. Švédská bezpečnostní strategie na období 2021–2025 jde o krok dále ve spolupráci s Aliancí, USA, Finskem a dalšími severskými partnery. Vláda chce koordinovat operační plánování s Finskem, Norskem, Dánskem, Velkou Británií, USA a NATO - nejen pro období míru, ale také pro případ krize a války.

Švédsko také předpokládá další posílení svých vojenských schopností a zvýšení výdajů na obranu, které mají v roce 2025 dosáhnout zhruba 1,5 % HDP. Což země zcela nutně potřebuje po dvou dekádách reforem a nedostatečného financování švédských ozbrojených sil, které i přes jejich relativně moderní zbraně a vojenské vybavení mají nedostatky, kvůli nimž by pro ně bylo obtížné účinně odolat konvenčnímu útoku.

Spolupráce ano, členství ne

Není tedy pochyb o tom, že Švédsko by se zapojilo do případných vojenských krizí a konfliktů ve Skandinávii a Pobaltí mezi NATO a Ruskem. V takových scénářích by se Rusko mohlo pokusit rozšířit prostor pro své vojenské operace zabráním části švédského území, např. ostrova Gotland, čímž by také zabránilo Alianci využívat švédské území k provádění operací kolektivní obrany v pobaltských státech.

I jako nečlenská země NATO a člen Evropské unie bude Stockholm společně se svými partnery zajišťovat evropskou, regionální a švédskou bezpečnost. V případném konfliktu bude mezi hlavní úkoly švédských ozbrojených sil patřit obrana vlastního území (možná se spojeneckou pomocí) a snaha zabránit Rusku jej obsadit; zabezpečit nasazení sil NATO ve Švédsku a Pobaltí; podpora (alespoň do určité míry) alianční operace kolektivní obrany v pobaltských státech; stejně jako spolupráce s Norskem a Finskem při obraně severních oblastí Skandinávského poloostrova.

Případný vstup Švédska do NATO by odstrašení ve skandinávsko-baltské oblasti a celkovou evropskou bezpečnost posílil ještě více. Rovněž by tento krok vedl k většímu tlaku na vládu v Helsinkách, aby o člentví v Alianci vážně uvažovala - jinak by Finsko zůstalo jedinou západní zemí v sousedství Ruska, která není členem NATO.

Nicméně v současné době i přes uvedenou rozsáhlou spolupráci není členství Švédska v NATO, kvůli chybějícímu konsenzu na domácí politické scéně, na pořadu dne – tedy pokud se bezpečnostní prostředí podstatně nezhorší. Nicméně díky stále těsnější spolupráci s NATO a USA se Švédsko stává kvazi spojencem i bez oficiálního statusu.

Justyna Gotkowska
Autorka je koordinátorkou Programu regionální bezpečnosti v Centru pro východní studia (OSW) ve Varšavě. Tématu severské obranné politiky se dlouhodobě věnuje, v lednu 2021 vydala publikaci „Szwedzka polityka bezpieczeństwa: obrona totalna na miarę możliwości“.