liance se současně rozhodla rozšířit působnost svých jednotek mimo hlavní město Kábul a chce posílit své početní stavy v oblasti.

NATO plánuje navýšení současného počtu nepřesahujícího šest tisíc vojáků až o dalších dvanáct tisíc příslušníků ozbrojených sil.

Na setkání Česká republika prostřednictvím svého velvyslance Karla Kovandy nabídla alianci možnost vyslání více než 120 vojáků. Konkrétně by se mělo jednat o 2 meteorologické specialisty, 11-ti členný odminovací tým a 108 příslušníků speciálních sil Armády ČR.

Poslední slovo bude mít Parlament České republiky, který podle Ústavy musí s vysláním ozbrojených sil souhlasit.

Česká republika na misi ISAF participovala dříve především vysláním polní nemocnice. Začátkem letošního roku však tuto svou účast ČR ukončila a v Kábulu je od té doby minimální počet českých vojáků, jejichž působení se dá podle našich armádních představitelů přirovnat delší služební cestě.

Vloni charakterizovala stanovisko české vlády potřeba mezinárodní spolupráce a mandátu OSN. Dnes vláda plánuje zapojit příslušníky speciálních sil do vojenské operace Trvalá svoboda (Enduring Freedom), kterou vedou USA proti odpůrcům současného vládního režimu.

Vojáci by pravděpodobně sloužili pod americkým velením. Oproti minulé vojenské účasti je tak možné pozorovat jasný rozdíl.

Mandát mise ISAF daný Radou bezpečnosti OSN je prodloužen od října o další rok a současně rozšiřuje prostor působnosti vojáků mezinárodních sil i mimo Kábul. V tomto ohledu je mise ISAF zcela v souladu s mandátem OSN a odpovídá dříve deklarovanému stanovisku české exekutivy.

Otázka přímého zapojení vojáků do akcí v rámci operace Trvalá svoboda je však rozdílného charakteru. ČR je však také členem NATO a spojencem USA. Situace se dá vykládat i tak, že vláda České republiky se rozhodla podpořit klíčového člena NATO a v jistém smyslu jedná v souladu s článkem 5 Charty NATO, který byl aktivován po teroristických útocích na USA a následné válce v Afghánistánu.

Politicky je zodpovězení otázky účasti českých vojáků obtížnější. V českých médiích není ve velké míře zdůrazňován způsob zapojení českých specialistů a je možné očekávat, že téma účasti vojáků v operaci Trvalá svoboda bude velmi konfliktní zvláště poté, kdy NATO rozšiřuje prostor své působnosti.

Rozšíření mandátu ISAF tak znamená argument proti účasti českých speciálních sil v Afghánistánu mimo tuto misi.

Česká republika se musí jasně rozhodnout, zda se bude účastnit obou misí současně, nebo dá přednost jedné z nich. Na jedné straně znamená přímá vojenská účast pod americkým velením další z kroků české zahraniční politiky orientované na USA.

Na druhé straně je to projev jisté nekoncepčnosti a schizofrenního přístupu českých elit k zahraniční a bezpečnostní politice obecně. ČR deklaruje důraz na systém OSN a mezinárodní řešení konfliktů, ale účast českých vojáků v operaci Trvalá svoboda do tohoto rámce v současné situaci zcela nezapadá.

Nelze ani tvrdit, že Trvalá svoboda je operací principielně podobnou koaličním akcím v Iráku. V případě Afghánistánu se jedná o operaci, která byla alespoň zpočátku schvalována většinou mezinárodního společenství a byla chápána jako do jisté míry obranná reakce USA na teroristické útoky.

Dnes je situace poměrně odlišná a ČR si musí uvědomit, že v jejím dlouhodobém zájmu je orientace na spolupráci v transatlantickém rámci, a jasně definovat svou pozici.

ČR bude členskou zemí EU a také z tohoto úhlu pohledu musí chápat své zahraničně politické kroky, jakým je vyslání vojáků do Afghánistánu. V misi ISAF ČR spolupracuje s klíčovými zeměmi EU a na podobný typ spolupráce se musí ve světle svého vstupu do EU soustředit.