Na nejvyšších úrovních NATO je pak velmi obtížné ženy vůbec najít: francouzská velvyslankyně Pascale Andreani, jako jediná žena v Severoatlantické radě, představuje čestnou výjimku. Drtivá většina vedoucích pozic v Mezinárodním štábu NATO je obsazena muži, jen pouhá dvě místa z 19 připadají na ženy. Aliance zatím nikdy nejmenovala na pozici vyslance nebo zvláštního představitele ženu, tím méně na post generálního tajemníka nebo jeho náměstka. Vzhledem k relativně vysokému počtu členských zemí, kde najdeme ministryně obrany nebo zahraničí, jde přinejmenším o překvapivý fakt. Ženy jsou dokonce v čele vlád Chorvatska a Islandu a samozřejmě Německo má svou kancléřku.

Nicméně bližší pohled na obsazení pozic ve struktuře NATO nabídne povzbudivější obrázek. Stále více žen se v posledních letech profesně etabluje v rámci NATO. Ačkoliv i nadále tvoří jen menšinu zaměstnanců, odvádějí výbornou práci v oblasti jak politické, tak vojenské. Mají na starosti obrannou politiku stejně jako nákupy materiálu, slouží jako politické poradkyně vysokého představitele NATO v Kábulu a vedou alianční vědecký program Science for Peace and Security . Ženy se podílejí na přípravě jednání výborů, práci generálního tajemníka či analýzách aliančních operací. Stručně řečeno jsou ženy významným přínosem pro práci NATO jak v jeho ústředí, tak i mimo něj.

Dokument o alianční genderové politice přijatý v roce 2002 pomohl ženám prolomit bariéru v tradičně mužské doméně a v posledních letech stoupá zájem žen o práci v NATO. Mezitím také Kancelář pro genderové hlediska NATO pracuje na implementaci zvláštního akčního plánu a Vojenský výbor NATO pro genderové hlediska podporuje výměnu relevantních postupů z této oblasti mezi partnerskými zeměmi a státy NATO.

Především však Aliance začala vyvíjet skutečné úsilí v implementaci rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 o ženách, míru a bezpečnosti. Tato rezoluce přijatá již 31. října 2000 nastiňuje širokou škálu poměrně ambiciózních kroků. Mimo jiné vyzývá státy a mezinárodní organizace k aktivní ochraně žen a dětí před násilím v ozbrojených konfliktech, důslednému trestání sexuálně motivovaných válečných zločinů, zavádí genderová hlediska do mírových operací a navrhuje zlepšení speciálního výcviku a podpory lokálním ženským mírovým iniciativám. Zároveň vyzývá k rozšíření podílu žen ve všech oblastech zajištění a podpory míru a bezpečnosti, jakož i k posílení role žen na všech úrovních rozhodovacích procesů v národních, regionálních a mezinárodních institucích. V neposlední řadě také požaduje častější jmenování žen na místa zvláštních představitelů a vyslanců OSN.

Je nesmírně povzbuzující, že generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen se v této oblasti rozhodl aktivně angažovat. V projevu k mezinárodnímu shromáždění 400 bezpečnostních odbornic v Bruselu na konci ledna 2010 uznal význam role, jakou mají a mohou ženy hrát v prevenci konfliktů, mírových jednáních a mírových operacích - a to nejen na mezinárodní, ale také na národní úrovni. Jeho příspěvek byl doplněn nově jmenovanou zvláštní představitelkou OSN Margot Wallström, která má na starosti boj proti sexuálnímu násilí na ženách a dětech v konfliktech, dále bývalou ministryní zahraničí USA Madeleine Albright a nakonec první místopředsedkyní španělské vlády Teresou Fernandez la Vega, jejichž příspěvky shodně zdůraznily, že implementace resoluce č. 1325 není věcí volby, nýbrž nezbytností.

Dosud se spojenci z NATO zabývali rezolucí č. 1325 především při vojenských záležitostech: schvalovali vodítka pro integraci genderových otázek do plánování a operací včetně etického kodexu pro vojenský personál. Jsou vytvářeny posty genderových poradců podporujících misi ISAF v Afghánistánu. Zároveň se jedná o možnostech zlepšení výcviku a spolupráce v genderových otázkách mezi EU, OSN a dalšími mezinárodními organizacemi. Mnoho členů NATO má též vlastní akční plány ke zkvalitnění implementace rezoluce č. 1325. K ochraně žen ale přispívá i boj NATO proti obchodu s lidmi, především díky propracovaným postupům a výcviku civilního i vojenského personálu v operacích Aliance.

To všechno je velmi povzbudivý vývoj, který zvláště poté, co jej svou autoritou zaštítil generální tajemník, může nabrat ještě ambicióznější kurz. V Afghánistánu i v jiných operacích má nyní NATO možnost systematičtěji podporovat ženské organizace a rozvoj jejích pravomocí. Rovněž větší propojení NATO s celosvětovými ženskými spolky by bylo přínosné. V této oblasti existuje široké spektrum vynikajících iniciativ a programů zaměřených na posilování účasti žen v otázkách míru a bezpečnosti. Například spolupráce s Madridským klubem či Huntovou nadací by byla významným přínosem k aliančnímu "komplexnímu přístupu". Podpora snahy o zvýšení zájmu mladých žen o transatlantická bezpečnostní témata jak v členských, tak partnerských zemích NATO, se už stala jednou z priorit komunikační strategie Aliance do budoucna. Před několika týdny například Public Diplomacy Division pozvalo do Bruselu skupinu mladých vědkyň z oblasti obrany – a to je pouze jeden příklad z široké palety programů.

Ministryně obrany a zahraničí států NATO by se ale mohly, po vzoru svých kolegyň z EU, občas setkávat a prodiskutovat, jakým způsobem zlepšit implementaci rezoluce č. 1325. Totéž platí pro velvyslankyně z členských i partnerských zemí Aliance v Bruselu. Nepřehlédnutelným signálem by bylo též větší úsilí NATO při výcviku a školení žen systematicky zaměřené na obsazení důležitých vedoucích pozic.

S blížícím se letošním desátým výročím přijetí rezoluce č. 1325 se vládám, mezinárodním organizacím, nevládnímu sektoru a dalším nabízí vhodná příležitost k tomu, aby zhodnotili, kam dále se lze na tomto poli vydat. Díky osobnímu vkladu generálního tajemníka Rasmussena bude rezoluce č. 1325 i nadále jedním z hlavních pilířů agendy Severoatlantické aliance. A to je skvělá zpráva nejen pro ženy v NATO.

Stefanie Babst
autorka je zástupkyní náměstka generálního tajemníka pro veřejnou diplomacii,
je jednou z nejvýše postavených žen v Mezinárodním sekretariátu NATO,
názory uvedené v tomto textu vyjadřují pouze její postoj
a nejsou oficiálním stanoviskem NATO

překlad: Lukáš Dyčka