Peripetie transformace české armády
Česká armáda prochází od svého vzniku roku 1993 permanentní transformací, která rozmetala mnoho pevně zakořeněných zvyklostí převzatých z období budování „rozvinuté socialistické společnosti“. Jako jeden z prvních byl obětován princip, že ministrem obrany musí být „komunista voják-odborník“. Tedy nejprve byl ještě v období federace opuštěn princip, že ministrem obrany musí být komunista a  záhy se v 90. letech postupně prosadil přístup běžný v konsolidovaných demokraciích, který předpokládá, že ministrem obrany je politik.
Tento princip se opírá o tezi, že z postu ministra obrany je armáda politicky řízena a z postu náčelníka generálního štábu se armádě velí. Nic na tom nezměnilo ani období vlády sociálních demokratů, kteří na post ministra obrany instalovali pseudopolitiky, „bývalé“ vojáky, Jaroslava Tvrdíka a Miroslava Kostelku, protože si s armádní institucí a její reformou nevěděli rady. Principy civilního řízení a demokratické kontroly armády ani tento sociálně demokratický experiment neohrozil.  

V čele obrany poprvé žena
Nyní stojí armáda před další neznámou. Ministryní obrany se stala poprvé v našich dějinách žena, Vlasta Parkanová. Pokud zohledníme jakým myšlenkovým posunem prošly české vojenské elity za minulých sedmnáct let, tak se nejedná o jev, jenž by měl působit rušivě na jejich výkonnost. Jestliže si česká generalita zvykla, že ministrem obrany nebude vždy komunista, jestliže akceptovala, že ministrem bude civilní politická osoba a jestliže se smířila s tím, že armáda nemá absolutní celospolečenskou prioritu, smíří se i s ženou na ministerském postu. Ostatně nic jiného jim ani nezbývá.

Kvalifikace důležitější než otázka pohlaví
Spíše než na pohlaví osoby zastávající ministerský post je zajímavé ptát se na její kvalifikaci. Patří Vlasta Parkanová mezi ty političky, které se dlouhodobě a do hloubky zabývají armádní problematikou? Budou její zkušenosti z Výboru pro obranu a bezpečnost PS PČR dostatečné pro řízení resortu? Dokáže se rychle orientovat v nové funkci? Bude úspěšná při vyjednávání dostatečných finančních zdrojů pro armádu? Zdaří se jí obstarat si přístup k alternativním zdrojům informací o situaci v armádě, pokud možno co nejvíce nezávislých na informacích poskytovaných vojenskými složkami? Je dostatečně jazykově vybavená? Připravenost v těchto oblastech rozhodne o jejím úspěchu či neúspěchu a nikoli rod ministra nebo ministryně. V této souvislosti je ale mementem, že žádný polistopadový ministr obrany ve svém křesle dlouho nevydržel…

Zdeněk Kříž
Autor je docentem na Katedře mezinárodních vztahů a evropských studií
Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.