Zásadní kroky armáda zvládla

6. června 2011  9:05
V rámci finalizace přípravy Bílé knihy obrany jsem byl osloven, abych zveřejnil svůj pohled na vývoj a současný stav Armády České republiky. Nepasuji se do role experta na bezpečnostní problematiku, následující text proto je můj subjektivní pohled na věc, který vychází z několikaleté praxe tiskového mluvčího resortu obrany a mého členství v aktivních zálohách a sledování veřejných zdrojů informací.  

Zásadní systémové změny na poli obrany jsme zvládli
Žijeme v ovzduší všeobecné kritiky toho, jak neefektivně a netransparentně byly v posledních dvaceti letech používány zdroje na obranu. To reflektuje i Bílá kniha, která v některých svých pasážích téměř burcujícím tónem vyzývá k řešení dlouhodobé neefektivity při realizaci vyzbrojovacích projektů, armádní personalistiky či organizační struktury resortu obrany. Tato kritika je potřebná a oprávněná. Na druhou stranu si dovoluji tvrdit, že neefektivita v českých ozbrojených silách nemá zásadní vliv na současnou podobu Armády ČR. Ta byla diktována objektivními jevy zcela mimo dosah vedení armády a ministerstva.

V osmnáctileté historii Armády ČR vidím čtyři systémové změny:

  • vstup do NATO, díky kterému pominul důvod pro udržování velké armády, 
  • zrušení základní vojenské služby pro její objektivní nepotřebnost, 
  • postupný přesun priority od ochrany teritoria na zahraniční operace, 
  • pokračující redukce armády (osob, techniky i celých schopností).

V případě vstupu do NATO byl rozhodující názor vládnoucích českých elit podložené intuicí a dějinnou zkušeností. Rozhodující úlohu sehrálo osobní přesvědčení Václava Havla, který dokázal lobovat na mezinárodní úrovni za rozšíření NATO na východ s podobnou vehemencí, jako osmdesát let před ním T.G.M. pro vznik československého státu.

Na rozdíl od vstupu do NATO, kde rozhodující roli hrála silná vůle několika jedinců, bylo zrušení základní služby vyvoláno její do očí bijící nepotřebností v době hlubokého míru. Voják základní služby už nebyl obránce vlasti, ale levnou a nepříliš motivovanou pracovní sílou. Vzhledem k veřejné poptávce bylo zrušení základní vojenské služby téměř nevyhnutelné.

Trend prioritizace zahraničních misí na úkor teritoriální obrany byl dán geopolitickou situací, kdy je obrana hranic ČR zjevně nepravděpodobný úkol a účast v zahraničních misích je podmínkou spojeneckých svazů, v nichž se český stát nachází. Nasazení do zahraničních operací nebylo výmyslem vojáků či politiků, ale nutným splněním požadavků mezinárodní komunity.

Dalším trendem, který je zřetelně vidět i v Bílé knize, je postupné "odtávání" armády, snižování počtu osob, techniky i útvarů. Tato redukce je zdůvodňována klesajícím rozpočtem. Snižování rozpočtového rámce ale není příčina, nýbrž následek. Když tento jev hodnotím z celkové perspektivy posledních 20 let, primárním důvodem redukce armády není nedostatek financí (český stát je i v podmínkách ekonomické stagnace dostatečně bohatý na to, aby dával na obranu násobně více zdrojů), ale objektivně nižší priorita výdajů na obranu. V kontextu českých dějin žijeme v období hlubokého míru. Není důvod, aby výdaje ČR na obranu byly ve výši 3, 4 nebo dokonce 8 procent HDP, jako byly výdaje na ČSLA v roce 1989.

Několik předpovědí do budoucna
V poslední části svého příspěvku si dovolím několik spekulativních předpovědí k vývoji Armády ČR do budoucna:

Přečtěte si na natoaktual.cz související komentáře:

I. Gabal: NATO, armáda a naše bezpečnost v očích české veřejnosti
A. Šándor: Kam kráčí ministerstvo obrany?
J. Šedivý: Armáda stojí na rozcestí

  1. Žádnou armádní koncepci se nepodaří naplnit.
    V podmínkách měnícího se rozpočtového rámce a aktivního lobbingu dotčených struktur nemůže být dodržen žádný konkrétní plánovací dokument (takový, který obsahuje konkrétní investiční projekty či organizační změny), bez ohledu na svou obsahovou kvalitu, a ideální efektivity systému nelze dosáhnout. Nedostatky, které jsou popsány v Bílé knize, byly zveřejněny už mnohokrát. Navzdory tomu armádě stále chybí kariérní řád, stále existuje jedna přebytečná letecká základna a stále funguje redundantní velitelská struktura. Důvod vidím (kromě celkové civilizační úrovně a společenských standardů v české kotlině) v tom, že kvůli absenci výrazných vojenských hrozeb pro ČR není tlak na efektivitu. V současných podmínkách politikovi v čele resortu nestojí zato investovat politický kapitál do rušení redundantní základny, která v oblasti s vysokou nezaměstnaností zaměstnává tisíc lidí, nebo oblíbeného folklorního souboru.
  2. Personální kolaps nehrozí.
    I kdyby došlo k dalšímu zhoršení sociálních podmínek vojáků z povolání, nepovede to k personálnímu kolapsu armády. Podmínky v armádě stejně jako v jiných organizacích veřejného sektoru kopírují s určitým odstupem celkové trendy na trhu práce. Konkurenceschopnost armády na trhu práce z hlediska platových podmínek by se měla hodnotit spíše z pohledu mediánu než průměrné mzdy v ČR. Současná stagnace či mírný pokles stavu personálu jde na konto pozastavení náboru než konkurenci jiných zaměstnavatelů. Navíc armáda bude mít vždycky jádro srdcařů, kteří svou vysněnou práci (např. pilotování stíhačky) nemůžou v jiné organizaci provozovat. Trvalým problémem bude personální zajištění určitých klíčových schopností, jako je např. cyberdefence. 
  3. Výdaje na obranu budou i nadále stagnovat.
    I v případě obnovení silného hospodářského růstu ČR nebudou výdaje na obranu stoupat úměrně růstu příjmů státního rozpočtu. Bezpečnostní situace růst výdajů na obranu nevyžaduje, proto budou prioritou výdaje na zdravotnictví, sociální systém či budování dopravní infrastruktury. Navíc vzhledem k pohledu veřejnosti na armádní zakázky se budou jakékoliv větší projekty v budoucnu těžko zdůvodňovat. Redukce armády a některých jejích schopností bude proto v nejbližších letech pokračovat. To ale neznamená žádnou tragédii. Armáda je veřejná služba, která v současnosti není tolik potřebná jako služby jiné. Pokud se bezpečnostní situace zhorší, finanční zdroje se jí vrátí a redukci vystřídá růst.

Máme si přát růst výdajů na obranu?
Suma sumárum jsem přesvědčen, že Armáda ČR jako celek odpovídá současným bezpečnostním potřebám a zásadní rozhodnutí o jejím směřování v posledních 18 letech byla správná.

Tímto tvrzením nechci relativizovat problémy, které v českých ozbrojených silách jsou. Kdyby byly efektivní akvizice, nejsou u nich vyloučeny úspory v desítkách procent. Kdyby byla efektivní personalistika, neřešila by většina vojenských profesionálů jako zásadní otázku své kariéry, kdy je výhodné odejít. Přesto tvrdím, že ani v takových ideálních podmínkách by se armáda výrazně nelišila svými schopnostmi či počtem "sil a prostředků", které má k plnění úkolů k dispozici, od současného stavu.

Otázkou je, zda si růst armády, který je vždy důvodem negativní změny bezpečnostní situace, může rozumný člověk, byť je příznivcem armády, přát. Relativní pokles výdajů na obranu a s tím spojená redukce ozbrojených sil je reflexí nízké pravděpodobnosti vojenské hrozby pro náš stát. A to je v zásadě dobrá zpráva.

Andrej Čírtek
autor je bývalý mluvčí Ministerstva obrany České republiky

natoaktual.cz

Dny NATO v Ostravě

Září 2018

Výroční Dny NATO v Ostravě letos vidělo 220 tisíc návštěvníků.

Yankee od mariňáků

Září 2018

Premiéra amerického UH-1Y Venom, jednoho z kandidátů na přezbrojení českých vrtulníků.

Cvičení Sky Avenger

Červen 2018

Jak doplňují palivo americké stíhačky nad Českem z létajícího tankeru.

Army test u výsadkářů

Červen 2018

Pět disciplin dokonale prověří, zda by vaše fyzička stačila na přijetí do armády.