Odpověď na tuto otázku nám částečně dá už pohled na to, kdo obsadí klíčové vládní posty, do jejichž kompetence spadají zahraniční věcí, obrana a vnější bezpečnost. Podle zveřejněného návrhu by se mělo jednat o lidi, kteří v těchto nebo příbuzných resortech již dříve působili. Karel Schwarzenberg se vrací na post ministra zahraničních věcí, ministrem obrany se má stát Schwarzenbergův předchůdce v Černínském paláci a následný vicepremiér pro evropské záležitosti z druhé Topolánkovy vády Alexander Vondra. Samostatný post člena vlády zodpovědného za evropské záležitosti přitom bude zrušen.

Poprvé od vstupu České republiky do NATO v roce 1999 tak v kabinetu z perspektivy zahraničně-bezpečnostní politiky zasednou klíčových postech osobnosti, pro které je NATO a transatlantická vazba celoživotně důležitým tématem, mají renomé a respekt v zahraničí a v neposlední řadě silnou vnitrostranickou pozici. Ministr zahraničí Schwarzenberg je předsedou (v minulé vládě zasedal na stejném postu jako senátor bez vnitrostranické funkce) a ministr obrany Vondra místopředsedou vládní strany. V případě ministerstva obrany se tak resortu navíc stane vůbec v polistopadové historii poprvé, kdy v čele stane osobnost s popsanými atributy. Nelze samozřejmě nezmínit premiéra Nečase, pro kterého je transatlantická vazba rovněž důležitou záležitostí a v minulosti se aktivně o bezpečnostní politiku zajímal.

Z hlediska personálního obsazení by se tedy dalo říci, že nastupující Nečasova vláda by mohla v mnohém navázat právě na Topolánkův kabinet. Evidentní je to třeba v oblasti transatlantických vztahů, které právě v letech 2007-2009 dosáhly z hlediska vládní úrovně svého vrcholu. Byť jeden z klíčových prvků tehdejšího transatlantického pilíře zahraniční politiky – radar – není aktuálním tématem, přesto je z programu vlády i předvolebních programů všech stran budoucí koalice evidentní, že transatlantismus bude hrát klíčovou roli i nadále. ODS zmiňovala silnou transatlantickou vazbu jako jeden z pilířů české zahraniční a obranné politiky hned na několika místech svého volebního programu. Vztahuje ji jak na bilaterální vazbu s USA, tak na aktivity ČR v rámci NATO, pozornost věnuje i nutnosti spolupráce v rovině EU – USA. Přesto chce ODS v oblasti bezpečnosti v Evropě zachovat vedoucí roli aliance a neoslabovat ji vytvářením evropských struktur.

Silný důraz na transatlantickou vazbu se promítl i do koaliční smlouvy, kde je explicitně zmíněna nejenom nutnost plnění spojeneckých závazků v rámci aliance, ale i rozšiřování bilaterální spolupráce s USA. Členství v NATO považuje nastupující vláda podle své koaliční smlouvy za "základní pilíř bezpečnostní a obranné politiky." V tom se jednotlivé strany shodovaly již před volbami. Rozpory už ale panují v názorech na to, jakou roli by v otázce bezpečnosti měla hrát Evropská unie. Koaliční smlouva sice obsahuje příslib, že "koalice bude podporovat další rozvoj obranných kapacit Evropské unie, zejména jako součást schopností civilního krizového řízení Evropské unie," z předchozích vyjádření zejména představitelů ODS je evidentní, že to nepatří mezi stranické priority. Zatímco ODS výslovně ve volebním programu odmítala "budování obraných struktur EU," Věci veřejné dle svých slov podporují "vybudování funkční evropské ozbrojené síly."

Co lze ale s jistotou očekávat pod vedením budoucí vlády, je setrvání a možná dokonce i posilování české přítomnosti v zahraničních misích. To je otázka, která v posledních letech vrážela klín mezi ODS a její koaliční partnery z let 2007-2009 na straně jedné a tradičně KSČM a nově též ČSSD na straně druhé. Partneři ODS se k otázce české účasti v misích staví pozitivně. TOP09 navazuje v tomto na postoj KDU-ČSL, odkud řada politiků topky přišla. Nováček Věci veřejné mluvil o "plnění závazků ČR směrem k NATO v podobě posílení zahraničních misí." Budoucí vláda ve své koaliční smlouvě slibuje "postupný nárůst nasaditelných sil v souladu se závazky vyplývajícími z členství v NATO." Oproti dosavadní praxi by vláda rád předkládala návrhy na vyslání misí do zahraničí nikoli vždy na jeden rok, ale "na období dvou až tří let."

Dodržování spojeneckých závazků by podle nastupující vlády nemělo ohrozit ani plánované škrty ve státním rozpočtu v kapitole ministerstva obrany. Více než dvě miliardy korun, o které obrana přijde v roce 2011, by podle vlády mělo být kompenzováno "eliminací neefektivních výdajů." Toho by mělo být dosaženo "zpřesněním a zreálněním" vyzbrojování a přezbrojování či zefektivněním nákupů, akvizic a výběrových řízení v resortu. Na snížení výdajů v resortu obrany nejvíce tlačily Věci veřejné, které původně požadovaly nalezení úspory až 10 miliard korun (v politickém programu hovořili dokonce až o 15 miliardách). Zároveň zvažovaly sloučení ministerstev obrany a vnitra, k čemuž ale nakonec nedojde.

Budoucí koalice chce podle svých slov pokračovat i ve zvyšování energetické bezpečnosti České republiky. Činit tak chce zejména "diverzifikací zdrojových zemí energetických zdrojů a přepravních tras s cílem snížení české závislosti na jedné zemi," což je požadavek vycházející z předvolebních programů všech tří koaličních partnerů. V této souvislosti bude vláda podporovat mimo jiné výstavbu plynovodu Nabucco. Z politicko-geografického hlediska bude zajímavé sledovat, jaký bude postoj této vlády k případnému členství Turecka v Evropské unii. Koaliční program se o tom nezmiňuje a to patrně z toho důvodu, že ve vládě jsou zastoupeny oba proudy: Věci veřejné dle svého programu členství Turecka v EU odmítají, ODS s poukazem na to, že se jedná o "dlouhodobě spolehlivého člena NATO" je pro. TOP09 se k členství Turecka v EU v programu nevyjadřuje.

Přestože se v současnosti zdá, že projekt protiraketové obrany není v českém politickém prostředí aktuální, přesto se o něm ODS ve svém volebním programu zmiňovala. Občanští demokraté slibovali "v případě pokračování amerického zájmu o umístění radarové stanice protiraketové obrany usilovat o ratifikaci již přijatých příslušných dohod." Do koaliční smlouvy se tento bod zatím nedostal. Pokud by ale téma bylo opět na stole, dá se s ohledem nejen na názor ODS, ale i na dřívější roli Karla Schwarzenberga v této problematice, předpokládat pravděpodobně vstřícný přístup vlády jako celku k možnému umístění radaru v České republice.

Nová vládní koalice bude disponovat v Poslanecké sněmovně dosud nevídanou podporou 118 poslanců. To teoreticky umožňuje prosadit vše, co si dá do svého vínku i bez hlasů opozice. Přesto i vzhledem k důvěryhodnosti České republiky by měla vláda a opozice najít v klíčových zahraničně-politických otázkách shodu. TOP09 ve svém volebním programu přislibovala vytvoření dlouhodobé koncepce zahraniční politiky státu "ve spolupráci s opozicí." Přesto lze u zahraničně-politických a branně-bezpečnostních témat očekávat politické střety, jejichž kultura a racionalita bude odrážet celkovou politickou kulturu v zemi.

Petr Just
autor je prorektorem pro studijní záležitosti na Metropolitní univerzitě Praha

Odkazy na použité dokumenty (pdf):
Koaliční smlouva o vytvoření koalice rozpočtové odpovědnosti, vlády práva a boje proti korupci (2010-2014)
Politický program Věcí veřejných
Řešení, která pomáhají: volební program pro volby do Poslanecké sněmovny (ODS)
Volební program: volby 2010 do Poslanecké sněmovny (TOP09)