Čtvrtý týden jsme trénovali taktiku venku. Dalo by se říci, že to byl týden fyzicky nejnáročnější. Budovali jsme okopy, opakovaně zalehávali a vstávali s věcmi na zádech při útoku na protivníka, pochodovali několik kilometrů s raněným na nosítkách, brodili se (a poté mokří opět pochodovali).

Komplexní výcvik příští týden (dva dny strávené venku, kdy si zkusíme téměř vše, co jsme dosud nacvičovali) nás ještě prověří. Nicméně, soudě dle plánovaného rozvrhu výcviku, máme to nejhorší snad za sebou.

Mám na to?

Možná si sami kladete otázku, jestli byste výcvik fyzicky zvládli. Za sebe po čtyřech týdnech odpovídám: ano, zvládl by ho každý.

Omlouvám se tímto mé četě, protože někteří s následujícími tvrzeními nemusí souhlasit (a až si toto velitelé přečtou, dostaneme asi nášup :D ), ale výcvik zdaleka není tak náročný, aby průměrného člověka odrovnal.

Když jsem ve čtvrtek po prvním týdnu večer přijel domů, šel jsem si zaběhat, protože jsem se cítil provinile, že jsem za týden naběhal málo. Druhý týden jsem to neudělal hned ve čtvrtek, protože jsem chtěl dát otlačeným nohám odpočinout, nicméně silové cvičení jsem si naplánoval na páteční ráno a běh na večer. Po třetím týdnu jsem přes víkend vynechal běhání (ne však silové cvičení) úplně, s ohledem na nutnost regenerace svalů na nohou, energii bych na to však měl.

Nicméně běžně v civilu naběhám nějakých 30 km týdně, pořád se někde přitahuju a alespoň dvakrát týdně si zacvičím v posilovně. Máte-li natrénováno, bude výcvik téměř „procházka růžovým sadem“. Pokud vůbec necvičíte, věřím, že to může být výzva a možná si sáhnete na dno, jak nám slibovali na začátku.

Základní výcvik však nejsou speciální jednotky. Je navržený tak, aby jím prošel běžný smrtelník. Pokud věnujete alespoň tři měsíce před kurzem přípravě (tak dvakrát týdně 3 km běh, trénink kliků a sed-lehů), věřím, že to také dáte bez většího vypětí. Ale i bez toho nemusíte na výcvik přijít s ničím než s vlastní vůlí.

Když se zamyslím, co nejhoršího se vám může stát, toto jsou všechny možnosti:

Nebudete stíhat. Možná vám ostatní občas ponesou věci. Pár jedincům je bereme už při ranní rozcvičce, kdy se sportovcům sotva zvedne tep. Za to vám zbytek čety „poděkuje“, ale pro vás to dopadlo docela dobře.

Občas, když běžíte na základnu, bude zbytek čety dělat dřepy při čekání na vás, když z posledních sil dobíháte.

Ale nějak se domů dostanete, nikdo vás v lese nenechá.

Omdlíte. V tom případě vás odstaví někam do stínu nebo skončíte na ošetřovně, než se dáte do kupy. Když dostanete úlevy od lékaře, tak pak jako „úlevista“ schytáte dvouhodinovou noční hlídku u skladu zbraní. Pár lidí omdlelo v prvních dvou týdnech zejména při delším čekání na slunci, nikdy kvůli fyzické námaze.

Omdlévání zabráníte dodržováním pitného režimu, k čemuž jste neustále nabádáni.

Zraníte se nebo onemocníte. Toto je nejčastější důvod, proč někdo nedokončí výcvik. Jeden voják nás opustil kvůli horečkám, další si něco udělal s nohou apod. Obvykle tak tři až čtyři lidi z naší čety zamíří ráno na ošetřovnu a dostanou od doktora úlevy, protože léčí nějaký drobnější zdravotní problém.

Nemocem předcházím vitamíny, svalovým problémům zase hořčíkem a tím, že ráno dorazím na nástup o pár minut dřív, abych ztuhlé svaly protáhl. Když na sebe dáváte pozor a dodržujete nějaké zásady opatrnosti, zraněním se vyhnete.

Sportovci to v tomto ohledu mají jednodušší, protože znají lépe své tělo a jeho možnosti. Nakonec však výcvik dokončíte v každém případě. První dva týdny strávíte na učebnách a třetí, kdy se náročnost, a tedy i riziko zranění trochu zvýší, už nějak doklepete. V nejhorším výcvik přerušíte po třech týdnech, což můžete, a pak dokončíte zbylé tři týdny v následujícím termínu.

Budete mít puchýře a budou vás bolet svaly. Měl jsem štěstí v tom, že mi boty perfektně padly a nohy mám vychozené, takže se mi za čtyři týdny neudělal jediný puchýř, zatímco někteří mají chodidla téměř kompletně oblepená. Z vykopávání okopu se mi vytvořil jeden puchýř na ruce – mé dosud nejvážnější zranění.

Počítejte s tím, že ve čtvrtek možná budete nohy trochu cítit, ale doplňky na regeneraci svalů vám pomohou se i s tímto vyrovnat. Pomůže i to, když o víkendu zdravě jíte a nepijete alkohol, ačkoliv ani nezdravá strava a výplach mozku není některým překážkou v tom, aby v pondělí ráno nastoupili odpočatí a nabuzení do dalšího týdne.

Neuspějete ve fyzickém přezkoušení. Toto je to jediné, co musíte nutně splnit. Limity se snížily, takže za 12 minut musí muži pod 30 let uběhnout 2400 m, dát alespoň 38 leh-sedů za minutu a 20 kliků za půl minuty.

To jsou dolní limity. Pokud to splníte jen tak tak, možná pro vás výcvik bude těžký. Ale neznamená to, že se zaťatými zuby neabsolvujete.

Ženy to zvládnou také

Zde se hodí zmínit, že u žen jsou fyzické limity nižší. Domnívám se však, že by se tím zájemkyně o službu v aktivní záloze neměly řídit.

Výcvik se pro ženy totiž v ničem neliší, snad až na to, že při trestech nemusí klikovat, ale „jen“ dřepovat. Musím říci, že některé ženy v naší jednotce hravě předčí většinu mužů (ono udělat 50 sed-lehů za minutu zvládne bez problémů i žena, stačí trénink).

Není čeho se bát

Jak s oblibou prohlašuje náš kapitán: „Voják nikdy neleží. A když leží, tak se zakopává!“ Tato hláška přesně charakterizuje výcvik po fyzické stránce. V armádě přes všechnu tu kalorickou stravu, co dostáváme, hubnu, což je dáno tím, že 17 hodin denně fungujete a někde chodíte nebo pobíháte.

Pořád se také s něčím taháte. Nosíte dvě pušky, zásobníky a vodu na opasku, batoh narvaný třemi litry vody, kovovou helmou a dalšími nezbytnostmi.

Dá to zabrat na klouby, i když třeba jen někde postáváte. V každém případě platí: občas to zabolí, ale neumřete. Až na jednoho člověka nikdo ze své vlastní vůle v naší četě nevzdal. Ve čtvrtek odpoledne vás pustí domů, dáte se přes víkend dohromady a v pondělí ráno budete zase jako rybička.