Vliv osamostatnění Kosova na situaci v Bosně a Hercegovině

29. června 2009  14:09

Bosna a Hercegovina se aktuálně dostává na stránky médií v souvislosti se snahou premiéra Mustafy Mujezinoviće získat finanční zdroje z Mezinárodního měnového fondu a zabránit tak státnímu bankrotu.  

Bosna a Hercegovina po vyhlášení nezávislosti Kosova zůstává největším multinárodnostním státním útvarem na Balkáně. Právě v diskuzi o možných důsledcích jednostranného vyhlášení samostatnosti Kosova (bez souhlasu Srbska) byly často slyšet hlasy upozorňující na skutečnost, že Kosovo má reálný potenciál destabilizovat bezpečnostní situaci v regionu. A nejvíce kritickou se jevila právě Bosna a Hercegovina se svým komplikovaným vnitřním uspořádáním a nevyřešenou válečnou minulostí. Dnes, více než rok od jednostranného vyhlášení nezávislosti Kosova, je zřejmé, že tento akt nevedl ani k regionální, ani k vnitrostátní destabilizaci v Bosně a Hercegovině. Určitě ne z této krátkodobé perspektivy.

Vývoj situace v Bosně a Hercegovině takřka rok poté můžeme označit za kontinuální. Reálné nebezpečí se nijak nezvýšilo. Za hlavního „garanta“ dosavadní stability můžeme označit Daytonskou mírovou smlouvu. Daytonská pravidla Bosně a Hercegovině (BaH) znemožňují přijetí jakýchkoliv důležitých rozhodnutí (např. uznání nově vzniklých států), aniž by se na tom shodly všechny tři státotvorné etnické skupiny, tedy srbská, chorvatská a muslimská.

Uznání Kosova pak blokují představitelé bosenských Srbů, kteří navíc hrozí odtržením Republiky Srbské (RS) od Bosny a Hercegoviny v případě, že se ústřední vláda k tomuto kroku odhodlá. Bosna a Hercegovina tak spolu se Srbskem zůstává jedinou republikou bývalé Jugoslávie, která s Prištinou doposud nenavázala diplomatické vztahy.

Reálné nebezpečí a populismus
Jaká je tedy reálná hrozba, pokud vůbec nějaká existuje? Tvrdit, pouhý rok po jednostranném vyhlášení nezávislosti Kosova, že se nic neděje a že všechny obavy předtím vyslovené byly neoprávněné, by bylo urychlené. Současná politická diskuze mezi jednotlivými entitami, etniky a politickými stranami, které stále mají čistě etnický charakter, se oproti minulosti o moc nezměnila. Populismus hlavních politických představitelů zabarvený do nacionalistické rétoriky je dodnes výrazný. Neustálé lpění na etnicitě a resuscitace témat z válečné minulosti potvrzuje, že se stát stále nachází na začátku tranzičního procesu. Jedním z největších problémů Bosny a Hercegoviny je potřeba ústavních změn, které by snížily byrokracii a zpřehlednily celý systém. Změna (daytonské) ústavy je nezbytná i z hlediska dokončení integračního procesu do EU. Volání po ústavních změnách přitom naráží na komplikovanost dosažení shody mezi jednotlivými stranami (reprezentujícími hlavní etnické skupiny), a potřebné řešení se tak stále oddaluje.

Druhým problémem je efektivita nacionalistických témat. Neukončená diskuze o válce z devadesátých let 20. století a nedostatečná politická a společenská vůle postavit se tomuto problému čelem stále udržuje při životě potenciální strach. Dodnes dochází k etnicky motivovaným sporům nižší intenzity - např. mezietnické potyčky při sportovních utkáních, ničení kulturních a náboženských památek, grafity s nenávistným obsahem. Problémem je rovněž nepotrestání některých prominentních válečných zločinců a všudypřítomný pocit křivdy.

Neoddělitelnou každodenností je i diskuze na relaci Sarajevo – Banja Luka o vnitrostátním uspořádání. Zatímco předseda vlády Federace Bosny a Hercegoviny (F BaH) Haris Silajdžić a další bosenští politici neustále volají po zániku RS, jakožto produktu etnického čištění a genocidy, předseda vlády RS Milorad Dodik hrozí, že stabilita Bosny a Hercegoviny je přímo spojená s existencí RS a s respektováním Daytonské smlouvy. Existují názory, že tato slovní přestřelka mezi předsedy vlád F BaH a RS je pouze cílenou rétorikou, jejímž hlavním účelem je udržení politického vlivu a odpoutání pozornosti od jiných – ekonomických a sociálních – problémů v obou entitách. Důležité je ale zdůraznit, že existence podpory takové rétoriky v širší společnosti je dostatečným důvodem, aby se potenciální hrozba nepřehlížela, neboť všechny tyto problémy poukazují na to, že Bosna a Hercegovina není zcela politicky stabilní zemí. K tomu je nutné připomenout skutečnost, že bosenští Srbové prakticky nikdy od rozpadu Jugoslávie nepodporovali existenci jednotné Bosny a Hercegoviny. Strategickým cílem RS je udržet svou entitu a nedovolit její další oslabení ve prospěch centrálních orgánů v Sarajevu. Dlouhodobým cílem je navíc posilovat politické a ekonomické vztahy se sousedním Srbskem, které má mnohem rozvinutější vztahy právě s RS než s BaH jako celkem. Integraci regionu do EU a odbourání mezistátních hranic považují někteří teoretikové za konečnou realizaci alespoň neformálního spojení Srbska se sousední RS.

Kosovo, Evropa, Bosna a region
Jaký je tedy vztah Kosova k regionální stabilitě z pohledu Bosny a Hercegoviny? Z krátkodobého hlediska nelze tvrdit, že nezávislé Kosovo bude mít destabilizační účinky na jakýkoliv stát v regionu. Nikdo nemá vůli ani potenciál vstupovat do ozbrojeného konfliktu. Navíc přítomnost mezinárodního společenství v regionu a euroatlantická integrace všech států západního Balkánu tyto státy motivuje spíše hledat společné cesty, než vyhledávat konflikty.

Co se týče Bosny a Hercegoviny, situace je zatím na bodě mrazu a Kosovo spíše figuruje jako jakýsi strašák pro vnitropolitickou stabilitu v BaH. To poslední, co BaH potřebuje, je silná mezientitní a mezietnická krize. Vyřešení tolika nezbytných ekonomických a sociálních problémů a splnění podmínek pro vstup do EU jsou důležité také z pohledu zachování politické a bezpečnostní stability v zemi.

Vstup do EU je dostatečně sladkým cukrem, než aby si některá z politických stran odvážila této perspektivě postavit zády, riskovala by totiž ztrátu podpory obyvatelstva. Proto se všechny strany snaží (i když se často jedná pouze o snahu na oko) prezentovat se jako nositel integrace. Paradoxně se v této oblasti nejlépe daří premiérovi RS Miloradu Dodikovi. Spíše než o objektivní přesvědčení se však v případě jeho politiky jedná o kombinaci populismu a pragmatismu, která zůstává pouze u prázdných slov. Zda tomu bude i v případě rezoluce přijaté parlamentem RS (kde má strana Milorada Dodika SNSD většinu) na jaře loňského roku, která stanoví, že v případě, že většina zemí OSN a EU uzná Kosovo, vypíší referendum o osamostatnění RS, zůstává otázkou.

Od Milorada Dodika, ale také od jiných politických představitelů BaH, lze téměř jistě očekávat, že se ve své politice budou orientovat na základě atraktivity jednotlivých témat. Nakolik zůstane EU přítomná v BaH a nakolik bude aktivní (politicky a hlavně ekonomicky) v době současné světové ekonomické krize, ovlivní i atraktivitu jiných témat. V případě, že téma EU ztratí svoji současnou váhu (ať již vinou samotného Bruselu nebo vlivem jiných okolností), alternativou zůstane nacionalismus, jakožto zaručený mobilizační prvek. To sice nemusí automaticky vést k bezpečnostní destabilizaci, ale rozhodně to integrační a stabilizační progres nepodpoří. Pozitivní je, že „lákadlo“ v podobě členství BaH v EU nadále převažuje nad ostatními „lákadly“.

Srdjan Prtina
Autor působí jako interní doktorand
na Katedře mezinárodních vztahů a evropských studií FSS MU v Brně
natoaktual.cz

Dny NATO v Ostravě

Září 2018

Výroční Dny NATO v Ostravě letos vidělo 220 tisíc návštěvníků.

Yankee od mariňáků

Září 2018

Premiéra amerického UH-1Y Venom, jednoho z kandidátů na přezbrojení českých vrtulníků.

Cvičení Sky Avenger

Červen 2018

Jak doplňují palivo americké stíhačky nad Českem z létajícího tankeru.

Army test u výsadkářů

Červen 2018

Pět disciplin dokonale prověří, zda by vaše fyzička stačila na přijetí do armády.