natoaktual.cz

Summit NATO 2023

Speciální příloha
k summitu ve Vilniusu

  • natoaktual.cz
  • Zpravodajství
  • Informační centrum o NATO
  • nato.idnes.cz

  • V debatě o raketách se ztrácí její podstata

    2. dubna 2007  9:52
    Americký protiraketový systém a možnost jeho zbudování v ČR se stal zásadním tématem veřejného zájmu. Na jeho pozadí se řeší takřka vše: od našeho pojetí bezpečnosti přes roli zastupitelské demokracie až ke svobodě a nezávislosti médií. Proto je vhodné občas vrátit debatu k meritu věci a pokusit se přesně položit otázku, na kterou brzy budeme muset odpovědět.  

    Pro přesnou formulací otázky se musí chápat diplomatická optika. K jejímu nalezení však nelze zjišťovat, zda je ČR bezpečnější se základnou či bez ní, jak nyní ve veřejné debatě zaznívá. Žádost Spojených států již byla předložena, nyní je nutné posoudit, zda je pro naši bezpečnost lepší ji přijmout či odmítnout. Úplná otázka pro diskusi tedy zní - je pro bezpečnost ČR výhodnější říci USA jasné ANO, či nám více prospěje říci opačnou odpověď - NE?   

     

    Velkým okruhem otázek je samotný důvod, proč by zde měla základna stát. Otevírá to debatu obecně politickou - o vztahu k Íránu a dalším zemím, i debatu technologickou - kdo a čím bude disponovat a dokonce, proti čemu vlastně základna bude. Jakkoliv je debata užitečná, nesmíme zapomínat, že tento systém platí a provozují Spojené státy, které se případnými výsledky takové debaty dají ovlivnit jen minimálně. Pochopit, že se systém protiraketové obrany bude rozšiřovat a že je to způsob, kterým USA hodlají takovým hrozbám čelit, není rozhodnutí fatalistické, ale jen a pouze realistické.

     

    Doplňující otázkou je, zda se Spojené státy už definitivně rozhodly požádat o umístění části zařízení v ČR. Nyní se zdá, že debata uvnitř americké politické scény o rozměru a podobě protiraketového deštníku nemíří k zcela jednoznačné odpovědi. Plýtvat energií na rozsáhlé analýzy vnitřních pochodů americké politiky ale není správné: projekt raketové obrany existuje, rozšiřuje se a téměř jistě v nějaké podobě v Evropě bude. Představa, že případná změna administrativy obrátí tuto citlivou kapitolu bezpečnostní politiky USA o 180 stupňů, je značně vratká.

     

    Silně se v české debatě objevuje ruská karta: ostré výroky z politických i vojenských kruhů mají samozřejmě svůj význam a nelze je automaticky podceňovat. Je však známo, že Spojené státy s Ruskem o otázce jednaly a jednají, není tedy možné tato slova Moskvy chápat jako přirozenou a autentickou reakci na – z jejího pohledu – bezpečnostní hrozbu. Jde daleko více o očekávatelné diplomatické manévrování než o respektovatelné obavy.

     

    Hlas z východu má informační hodnotu sice velkou, ale s odlišným významem. Musíme ho brát jednak jako příspěvek vypovídající o domácí politické scéně v Rusku; za druhé je to však mimořádně užitečný nástroj - cosi jako testovací balónek - pro naši politickou reprezentaci: je velmi přínosné poznat, jaké představy o bezpečnostní a politické orientaci našeho státu mají jednotliví účastníci veřejné debaty. Je totiž značně prospěšné, pokud se tyto názory objevují v situaci, kdy stále ještě nemohou nic zásadního ovlivnit.

     

    Neopomenutelným argumentem je dopad případného souhlasu na pozici ČR vůči třetím zemím, zejména partnerům uvnitř EU a NATO. Některé reakce ze „starých“ členských zemí jsou již na první pohled dobrým argumentem k odmítnutí americké žádosti. Výsledky přístupu USA k řešení své bezpečnosti v Bushově éře nemůže ani nejzarytější optimista označit za efektivní. Vnější obraz unilateralistické a v podstatě „jestřábí“ politiky je realitou a každý, kdo s takovými Spojenými státy úžeji spolupracuje, přijímá odstín této image i pro sebe sama. A zde se právě otevírá prostor pro zvažování. Zda přijetím nabídky přijmeme i tuto roli a tím nepřímo ovlivníme i vlastní bezpečnost. Zvýšení pomyslné atraktivity pro různé radikální skupiny je evidentní, přičemž by nešlo o samotnou základnu, ale o jiné, „měkké“ cíle.

     

    A právě v pozici evropských partnerů se skrývá i odpověď na toto dilema; množství drobných případů jasně ukazuje, jakou politiku v praxi nabízejí ti, kteří nejhlasitěji kritizují americký přístup. Je nutno připomenout lhostejnost Francie, Německa, Španělska, Belgie a dalších zemí v důležitých bezpečnostních i politických otázkách a snahu zavírat oči i uzavírat nevýhodné kompromisy s cílem vyhnout se jakémukoliv problému, který by vyžadoval pevný postoj a jasné řešení. Jen ti nejradikálnější odpůrci americké politiky jsou ochotni tvrdit, že spolupráce uvnitř Evropy bez USA je věrohodnou alternativou, na níž lze stavět naši bezpečnost.

     

    Opačný názor zastává nejen drtivá většina odborníků, ale především jej ve svých koncepcích vyznává a otevřeně deklaruje sama Česká republika po celou dobu své existence – chápe atlantickou spolupráci coby pilíř své bezpečnosti a nemá pro ni po celou dobu věrohodnou alternativu, spolupráce v EU je jejím pouhým doplněním. A nic na tom nezmění ani to, že se mnohým nelíbí, jak Spojené státy v posledních letech přistupovaly k své roli globálního bezpečnostního garanta. Strach z terorismu je poměrně vhodný argument, ale povětšinou pouze s populistickým pozadím; vždyť existence Rádia Svobodná Evropa je již dlouhou dobu zdrojem ohrožení v míře daleko větší, aniž by toto téma zaznívalo ve veřejné debatě.

     

    Takto předložené argumenty dávají i poměrně jednoznačnou odpověď na autentickou otázku umístění radarové stanice: v okamžiku nulové alternativy v zajištění naší bezpečnosti bychom odpovědí NE nezískali nic a mohli mnohé ztratit. Odpověď ANO pochopitelně ovlivní pozici naší země, ale potvrdí a posílí vazbu, bez níž by byl  náš stát vystaven hrozbám daleko větším.

     

    Antonín Berdych

    Autor je předsedou Asociace pro mezinárodní otázky

    natoaktual.cz

    Barista i záchranář u kanónu

    Říjen 2019

    Poprvé v historii nechala armáda záložáky pálit z kanónů ostrými

    Dny NATO v Ostravě

    Září 2019

    Dny NATO navštívilo 220 tisíc lidí, ukázaly i nové vrtulníky pro armádu.

    Továrna na instruktory

    Červenec 2019

    Britský poradní tým s pomocí Čechů vyškolil už přes 9 500 vojenských instruktorů.

    Mraky prachu, vedro a léčky

    Červen 2019

    Jak vypadá příprava českých vojáků na misi v africkém Mali.

    Partneři portálu

    NATO PDD iDnes.cz Newton Media