Zásadními reformami prošly v nedávné minulosti i armády dalších evropských vojenských mocností – Francie a Velké Británie. Francie zpracovala a aplikovala svou Bílou knihu obrany ještě před nástupem světové ekonomické krize, což jí umožnilo provádět zásadní koncepční změny nikoliv pod tlakem a stresem vynucených finančních škrtů, jako tomu bylo v případě britské Strategic Defence and Security Review přijaté v říjnu loňského roku.

Rovněž Německo nyní připravuje další kolo reformy bundeswehru, pro které existuje více důvodů. Čeho se tedy budou týkat?

Bundeswehr prošel od roku 1990 zcela bezprecedentní transformací. Po znovusjednocení byla rozpuštěna Národní lidová armáda NDR a radikálně snížen počet vojáků i těžké výzbroje. V prvním desetiletí nového tisíciletí proběhla další velmi ambiciózní reforma. Jejím hlavním deklarovaným cílem bylo zvýšení schopností k provádění expedičních operací, což se nezdařilo zcela naplnit. V současnosti se běžně uvádí, že bundeswehr s cca. 250 000 vojáky může udržovat v expedičních operacích zhruba 8 000 vojáků, zatímco původní plány počítaly se 14 000.

Kromě schopnosti dlouhodobě udržet dostatečný počet vojáků v expedičním nasazení je slabinou dnešního bundeswehru i jejich připravenost plnit nejpravděpodobnější úkoly. Minulé operace ukázaly, že denním chlebem německých vojáků je policejní práce, výcvik místních ozbrojených sil, boj proti povstalcům, odzbrojování ilegálních bojovníků, boj s kriminálními živly a obchodníky s drogami a výstavba zničené nebo nikdy neexistující infrastruktury. Na to není bundeswehr dostatečně připraven, protože u části jednotek existuje určitý nesoulad výcvikové praxe s realitou v poli, jak upozorňují někteří čeští experti a podrobně analyzuje zpráva zplnomocněnce Spolkového sněmu. Nevyhovující je také úroveň a kapacita logistické podpory německých jednotek. Bundeswehr má čas od času i potíže s udržením motivace a morálky nasazených vojáků.

Velké problémy má bundeswehr s nákupy vojenské techniky. Akviziční proces je zdlouhavý, drahý a potřebná technika se k jednotkám dostává se značným zpožděním. Mnohé projekty mají svůj původ ještě v době studené války a nebyly dostatečně přizpůsobeny novým potřebám. Priority zdůrazňované ve strategických a plánovacích dokumentech (ochrana sil, strategická mobilita, globální průzkumné systémy a interoperabilita systémů velení a řízení) nejsou často do akvizičního procesu implementovány nebo jsou implementovány nedostatečně. Akvizice jsou překvapivě málo transparentní a proces je nastavený tak, aby vyhovoval německým firmám. To je pozoruhodné zjištění, protože západní země, včetně SRN, obvykle bývají dávány transformujícím se státům za vzor transparentnosti a férové soutěže. Symbolem potíží mohou být například komplikace kolem nákupu A400M a bojových letounů Eurofighter. V neposlední řadě, německé výdaje na obranu jsou vzhledem k německým ambicím nedostatečné a nezadržitelně klesají k 1% na HDP. Vysoký veřejný dluh Německa vylučuje, že by mohly být podstatně navýšeny.

Není proto divu, že reforma německé armády se nyní znovu stává jedním z klíčových témat německé diskuse o bezpečnostní politice. V současnosti nemá německá vláda propracovanou koncepci reformy německé branné moci, nicméně tuto koncepci intenzivně připravuje. K reformě bundeswehru byla vytvořena v dubnu 2010 pracovní komise, která ale postrádá reprezentativnost Weizsäkerovy komise z období před deseti lety. Pracovně je rozvíjeno pět variant reformy německé armády, které byly představeny v srpnu 2010 a podrobně diskutovány na úrovni ministerstva obrany. Dle varianty preferované ministrem obrany Guttenbergem by po reformě měl bundeswehr disponovat 163 500 vojáky, což by znamenalo snížení o zhruba 90 000 proti současnému stavu. Z tohoto počtu by mělo jít o 156 000 vojáků z povolání a vojáků na čas doplněných 7500 dobrovolně sloužícími vojáky. Nepovoláváním vojáků základní služby by se uvolnily finanční a lidské zdroje pro navýšení kapacit určených k provádění expedičních operací. Expediční zaměření německé armády má být maximálně posíleno, což je v souladu s novou strategickou koncepcí NATO.

Tomuto záměru v zásadě odpovídá i přijatá varianta reformy, která předpokládá, že početní stav bude redukován na 185 000 vojáků. Z tohoto počtu bude 170 000 vojáků z povolání, doplněných 15 000 dobrovolně sloužících vojáků (12 – 23 měsíců). Branná povinnost sice zůstane zachována, avšak nebude uplatňována a branci nebudou do armády povoláváni. Jestliže rané úvahy předpokládaly, že celkově by se redukcí početních stavů mělo do roku 2014 ušetřit cirka 8,3 mld. eur oproti současnému stavu, vyplývá z této reformy, že úspory budou menší. Přesto kancléřka trvá na dosažení původně plánované výše úspor. To vytváří na bundeswehr dodatečný finanční tlak, který může ohrozit i probíhající operace.

Pokud se tedy celkově podíváme na stav současného bundeswehru, jeho hlavní slabiny a způsoby jejich odstraňování a srovnáme situaci Německa se stavem v České republice, najdeme překvapivě mnoho podobností. Minulá reforma německé armády byla méně ambiciózní než reforma česká, protože byla méně orientovaná na posílení expedičního charakteru. Německo zachovalo povinnou vojenskou službu a teprve nyní ji opouští. Přesto minulá reforma v SRN nedosáhla zcela svých cílů, obdobně jako reforma česká. Diagnóza slabin a nedostatků dnešní německé armády přináší podobné závěry jako analýza slabin armády české. Jeden z mála podstatných rozdílů spočívá v tom, že německou armádu nestíhají takové korupční skandály, jakých jsme svědky v České republice.

Zdeněk Kříž
Autor působí jako docent na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity
a je členem týmu pro přípravu Bílé knihy obrany ČR