Paradoxní výsledky
Na konci druhé světové války byl zbrojní a letecký průmysl v západní části starého kontinentu velmi těžce poškozený. Nelze se proto divit, že do armád osvobozených zemí začala přicházet zejména technika britské a americké výroby. Tato tendence ještě zesílila po vypuknutí studené války, protože při „horkém“ konfliktu by byl evropský průmysl asi velice rychle opět zničen a válečné úsilí Evropy by bylo zcela závislé na dodávkách amerických zbraní. USA investovaly do vojenské techniky mnohem víc financí, takže některé druhy vojenské techniky se v Evropě vyvíjely jen minimálně a zkrátka se spoléhalo na americké typy; jako příklad mohou posloužit letadla včasné výstrahy a vzdušného řízení (AWACS).

Onen „obousměrný tok zbraní přes Atlantik“ vždycky fungoval, ale prodej americké techniky do Evropy jasně převažoval. Určitou roli tu nepochybně sehrávala i tradiční rivalita některých evropských zemí, které buďto vyráběly „konkurenční“ typy techniky, nebo (než by zakoupily produkty svého evropského „rivala“) raději daly přednost technice americké. Trvalo poměrně dlouho, než se objevily úspěšné evropské mezinárodní projekty jako letouny Tornado, Jaguar a Alpha Jet, popř. rakety HOT, MILAN a Roland.

Paradoxní výsledky jsou dobře známy. Nejrozšířenějšími bojovými letouny v západní Evropě se záhy staly americké typy jako F-5 Freedom Fighter, F-104 Starfighter nebo F-16 Fighting Falcon. V řadě států bude F-16 vystřídán letounem F-35 Lightning II, na němž se sice podílí i původně britská firma BAE Systems, ale přesto jde o primárně americký stroj. Také raketová výzbroj evropských členů NATO nese z podstatné části jmenovku Made in USA. Vysloveně evropský charakter si zachovala převážně jen evropská námořnictva, neboť stavba válečných lodí je dosud záležitostí nejvyšší národní prestiže a hrdosti.

Příklady evropských úspěchů
A jak je tomu s evropskou technikou v ozbrojených silách USA? Po objektivním zhodnocení je jasné, že situace není tak neutěšená, jak ji někteří komentátoři popisují. Zbraní evropského původu vlastně najdeme v supervelmoci za Atlantikem poměrně dost, často to ovšem nejsou atraktivní nebo „velké“ zbraně. Zjednodušeně je možno říci, že o čím menší druh zbraně jde, tím vyšší podíl evropské techniky se v USA prosadil. U těch největších, tedy válečných lodí, je podíl skutečně prakticky nulový, ale u menších je tomu jinak.

Značných úspěchů dosáhly evropské zbrojovky v oblasti ručních a lehkých zbraní. Tak např. standardní armádní pistole M9 je italská Beretta 92, kulomety M240 a M249 jsou licenčními kopiemi belgických zbraní FN MAG a Minimi, speciální jednotky si velice oblíbily německé samopaly H&K MP5, námořní pěchota má francouzské 120mm minomety atd. Mezi pozemní technikou stojí za zmínku i obrněné transportéry jako LAV-25 (vyvinutý na bázi švýcarského typu Piranha) a Fox (německý Fuchs), některé terénní automobily (např. britský Land Rover) či švédské kloubové pásové vozidlo Bv 206.

Prosadily se i některé typy řízených raket, mj. francouzsko-německý protiletadlový komplex Roland (americký název MIM-115) nebo norská protilodní střela Penguin (AGM-119). Mezi letouny evropského původu v amerických službách lze jmenovat mj. bombardér B-57 (verze britského typu Canberra), cvičné T-45 Goshawk (kopie britského stroje Hawk) a T-6 Texan II (úprava švýcarského letadla Pilatus PC-9) či hlídkový HU-25 Guardian (verze francouzského typu Dassault Falcon). Za největší úspěch evropských zbrojovek v USA je obvykle pokládán legendární britský letoun s kolmým startem a přistáním Harrier, který se stal páteří leteckých útvarů americké námořní pěchoty.

Čtyři nová vítězství
V dnešní době se však samozřejmě nejvíce mluví o úspěších, jichž dosáhl evropský vojenský letecký průmysl v Americe v posledních letech. První z nich přišel v únoru 2005, kdy byl pro potřeby speciální prezidentské letky vybrán vrtulník US101, tedy „amerikanizovaná“ varianta italsko-britského vrtulníku AgustaWestland EH101 vyvinutá se společností Lockheed Martin. V USA dostala název VH-71 a prezident má poprvé využít jejích služeb roku 2009. V červnu 2006 dosáhl úspěchu lehký víceúčelový vrtulník Eurocopter-Sikorsky UH-145, který používá US Army pod názvem UH-72 Lakota.

Mezi letadly s pevným křídlem zabodoval v červenci 2007 lehký dopravní typ C-27J Spartan, jenž zvítězil ve společném výběrovém řízení americké armády a letectva. Jedná se o variantu italského typu Alenia G.222 vyvinutou společně se značkami L-3 Communications a Boeing. Zatím posledním úspěchem evropského průmyslu je vítězství společnosti Airbus, jež by měla spolu s firmou Northrop Grumman dodat americkému letectvu 179 tankovacích a dopravních letounů KC-45A na bázi svého typu A330-200 MRTT.

Na výčtu evropských zbraní v amerických službách je patrné, že se v naprosté většině jedná o licenční kopie či speciální „amerikanizované“ verze vyvinuté společně s americkými firmami. Účast amerického partnera, produkce v USA a použití součástí amerického původu (u letecké techniky obvykle motorů) jsou podmínky, bez jejichž splnění nemají zahraniční zbraně šanci v USA uspět. Pokud evropská firma těmto požadavkům vyhoví a nabídne techniku kvalitnější než domácí zbrojovka, pragmatický Pentagon jí rád dá přednost. Nehledě k tomu, že politický kapitál vyplývající z dalšího zjevného posílení partnerství USA a Evropy dokážou politici na obou stranách oceánu velice dobře zužitkovat.

Lukáš Visingr
Autor je spolupracovníkem redakce časopisu ATM