Únosci: Mohli jsme ještě přitvrdit

5. května 2004  9:20
Kurz speciální přípravy pro krizové situace, který skončil minulý týden ve vojenském prostoru Dědice u Vyškova, nebyl jen o velitelích a jeho účastnících. Vojáci - fiktivní teroristé, během přepadů, zatýkání a výslechů navodili velmi věrohodnou atmosféru strachu, stresu a úzkosti.  

Velitelé i účastníci, novináři a pracovníci humanitárních organizací, kteří vyjíždějí do rizikových oblastí, se se svými pocity a zážitky z kurzu již v médiích podělili.

Co ale prožívali sami 'teroristé'? Vždyť to jsou přece vojáci, kteří nejsou cvičeni k tomu, aby unášeli a mučili civilisty."Bylo to pro mě nepřirozené," říká jeden.

"Nevyžíval jsem se v tom. Ale snažil jsem se to hrát poctivě a naostro, protože v případě, že bych vyjel do misí nebo rizikových zón, by se mi mohlo stát, že bych musel zajmout lidi a dostat z nich nějaké informace," přiznává druhý a třetí dodává, že v armádě zatím podobný výcvik neprodělali, a tak během našeho "mučení" postupovali spíše intuitivně, improvizovali a snažili se přiučit se od svých zkušenějších kolegů od Vojenské policie.

Všichni tři se shodují, že celý kurz přežití pro ně byla obrovská zkušenost. "Zpočátku mi dělalo problémy klást, tedy spíše řvát otázky rychle po sobě, po pár výsleších jsem s tím už neměl problém," míní jeden. "Vyzkoušel jsem si v praxi, jak se někam nepozorovaně dostat a v rychlosti někoho zajmout," míní druhý.

Reakce nás, účastníků, se podle našich "mučitelů" někdy velmi lišily, od těch vystrašených a pasivních až po náznaky odporu. "Bylo zjevné, že zajatci, kteří se neprojevovali a snažili se splynout s davem, nevzbuzovali takovou pozornost ze strany teroristů jako ti, kteří nějakým způsobem vybočovali. Ověřil jsem si v praxi, že ta základní pravidla, neupozorňovat na sebe a spolupracovat, opravdu fungují," shrnuje jeden.

Druhý přitakává: "Když jsem chtěl někomu zatopit ještě víc, díval jsem se po zajatcích, kteří nějak vyčnívali. Když jsem se díval na člověka, který nic nedělal, nenašel jsem sám v sobě důvodu, proč do něj žďuchnout nebo mu víc ublížit."

"Útočníci" také vypozorovali, že mnohem snazší to má zajatec, který takzvaně hraje hloupého. "Jeden z tvých kolegů, kterého jsem vyslýchal, mi po skončení kurzu potvrdil, že měl mnohem víc informací, než kolik mi jich řekl. Ale protože fakt hrál blbečka, po chvíli jsem rezignoval a usoudil jsem, že nemá smysl ho dál trápit, protože opravdu nic neví," přiznává jeden, ale zdůrazňuje, že jinak by tomu samozřejmě bylo v případě, že by výslech trval déle a vyslýchající by se střídali.

Naši "teroristé" se rozcházejí v tom, jestli dělali rozdíl mezi ženami a muži. Jeden říká, že ano. "Ženy to v mnoha případech snášely lépe a více spolupracovaly," doplňuje a potvrzuje mi i pocit, který jsem z přepadení a zajetí měla, že totiž někteří ozbrojenci se ke mně chovali lépe než k ostatním: "Asi to tak fakt bylo, protože jsi děsně mrňavá (poznámka autora: měřím metr a půl). Když mám před sebou tebe a dvoumetrového chlapa, je snazší ublížit jemu".

Jiný útočník ale říká, že rozdíl v pohlaví rozhodně nedělal. "Spíše to bylo o tom, jestli ten člověk vypadal, že ještě může, nebo jestli je už na dně. Když jsme vás nutili sedat si do kaluží, vůči těm z vás, kteří jste vypadali nalomenější, jsme byli shovívavější. A myslím si, že tak by tomu bylo i v reálné situaci. Vždycky se vyplatí hrát zničeného a zdeptaného".

Co se ale nevyplatí vůbec, je agresivní chování a nadávky. "Jestli se začneš bránit a chovat se agresivně, nebudu se tebou v tom časovém presu zabývat, prostě tě zastřelím," míní striktně jeden.

"Když jsme vás při tom únosu nakládali na tatru, jedna slečna mi začala nadávat do debilů. To nás naštvalo, tak jsme přitvrdili, aby zmlkla," dodává druhý.V čem se ale všichni naši "mučitelé" jednoznačně shodují je, že nás nelitovali. "Kdy jsem vás litoval? Nad tím musím chvilku zauvažovat…".

"Já si myslím, že šlo udělat vám mnohem větší peklo“. "Mohli jsme k vám být daleko tvrdší," zní odpovědi teroristů a není nutné k nim cokoli dodávat kromě toho, že mají pravdu. My, účastníci kurzu, jsme totiž měli jednu obrovskou psychickou výhodu: Věděli jsme, že to je jen hra. Ale byla to hra velmi autentická. A taky velmi poučná.

Autorka článku je spolupracovnicí natoaktual.cz a letošní účastnicí kurzu přežití.

Pavla Jedličková natoaktual.cz

Dny NATO v Ostravě

Září 2018

Výroční Dny NATO v Ostravě letos vidělo 220 tisíc návštěvníků.

Yankee od mariňáků

Září 2018

Premiéra amerického UH-1Y Venom, jednoho z kandidátů na přezbrojení českých vrtulníků.

Cvičení Sky Avenger

Červen 2018

Jak doplňují palivo americké stíhačky nad Českem z létajícího tankeru.

Army test u výsadkářů

Červen 2018

Pět disciplin dokonale prověří, zda by vaše fyzička stačila na přijetí do armády.