natoaktual.cz

Summit NATO 2023

Speciální příloha
k summitu ve Vilniusu

  • natoaktual.cz
  • Zpravodajství
  • Informační centrum o NATO
  • nato.idnes.cz

  • Ukrajina a Srbsko – neutralita s malým “n”?

    18. června 2012  18:10
    V nedávných srbských prezidentských volbách porazil kandidát nové Srbské pokrokové strany (SNS) a bývalý člen Srbské radikální strany Tomislav Nikolić poněkud překvapivě dosavadní hlavu státu, proevropského Borise Tadiće. Není pochyb, že nový srbský prezident bude mít jiné představy o zahraničně-bezpečnostní politice země. Ne až tak otázce srbské integrace do Evropské unie, ale směrem euro-atlantické orientaci v bezpečnostní oblasti.  

    Bývalý srbský prezident Boris Tadić s předsedou Evropské rady Hermanem Van Rompuyem | foto: Evropská unie

    Sama od sebe se zde nabízí analogie s prezidentskými volbami na Ukrajině před dvěma lety, kde stávající prezident Viktor Janukovič hovoří vcelku srovnatelně proevropským jazykem jako jeho předchůdce z ukrajinské "oranžové revoluce" Viktor Juščenko. Na rozdíl od něj však jasně trhnul kormidlem v bezpečnostním zakotvení Ukrajiny a namísto orientace na prohlubování spolupráce se Severoatlantickou aliancí vyhlásil Ukrajinu neutrální a "bezblokovou".

    Jistě, Boris Tadič zdaleka nebyl, a ani nemohl být, tak proatlanticky orientovaný jako Vikor Juščenko, nicméně i tak jde o v obou zemích o podobnou změnu s potenciálem dopadu pro Západ.

    Na Ukrajině a v Srbsku se hlavní úkoly tranzice netýkají jen vnitřních reforem, ale stejně tak i některých dilemat mezinárodních vztahů. Obě oblasti přitom spolu často úzce souvisí, a to zejména tam, kde se týkají evropské integrace. Dědictví minulosti zde přitom sehrává významnou roli. V posledních letech Ukrajina a Srbsko deklarovaly a přijaly podobné principy politiky neutrality, zejména ve vztahu k vojenským aliancím, jakou je např. NATO. Nedostatek koncepční diskuse, která měla nutně tyto postoje doprovázet, však zavdává důvod ke kritice, že jde o volbu politickou a nikoliv strategickou. Pokud toto tvrzení přijmeme, pak ovšem vynecháváme velmi reálné úvahy, které patří do těchto politických orientací, a to zejména nejistou evropskou perspektivu a způsob, jakým oba státy vnímají vlastní strategické zájmy.

    Rozpolcené Srbsko

    "Srbsko sice i nadále pokračuje v ukazování své proevropské tváře, ale co do své skutečné zahraničněpolitické orientace se stalo mnohem nejasnější. Tato rozpolcenost vyvolala vlnu spekulací o kurzu, kterým se bude Nikolić ubírat v srbské zahraniční politice, a to zejména proto, že si za cíl své první zahraniční návštěvy vybral Moskvu."

    Se ziskem 24 % hlasů SNS rovněž vyhrála paralelně konané srbské parlamentní volby. Tadićova Demokratická strana skončila druhá se ziskem 22 % hlasů. Třetí nejsilnější (14,5 % hlasů, což je dvakrát více než při minulých volbách v r. 2008) je Socialistická strana Srbska dosavadního ministra vnitra Ivici Dačiće, který tímto výsledkem získal pozici rozhodujícího jazýčku na vahách při sestavování budoucí vlády. Naopak Srbská radikální strana pozoruhodně nepřešla potřebný 5% práh pro vstup do parlamentu. Jednání o sestavení nové koaliční vlády stále probíhají i více než měsíc po volbách. Tadić souhlasil, že se stane novým premiérem, pokud se jeho Demokratické straně podaří vytvořit vládnoucí koalici. Srbsko tak nejspíše čeká zajímavá etapa kohabitace, kdy úřady prezidenta a premiéra budou redefinovat vztahy jednoho vůči druhému.

    Srbsko sice i nadále ukazuje svou proevropskou tvář, ale co do své skutečné zahraničněpolitické orientace se stalo mnohem nejasnější. V prosinci 2007 přijal srbský parlament rezoluci, která vyhlašovala "vojenskou neutralitu ... ve vztahu k existujícím vojenským aliancím", což prakticky znemožňuje členství v NATO, ačkoliv je země stále členem Partnerství pro mír. Tato rozpolcenost vyvolala vlnu spekulací o kurzu, kterým se bude Nikolić ubírat v srbské zahraniční politice a to zejména proto, že si za cíl své první zahraniční návštěvy vybral Moskvu.

    Srbsko-ruské vztahy prošly obtížným obdobím. Podpora Moskvy Bělehradu ve vztahu ke Kosovu trvá i přesto, že Srbsko jedná s EU o kompromisu nad rezolucí OSN

    (čímž popírá své dřívější požadavky na znovuotevření statusových jednání) a pokračuje v dialogu s Prištinou. Rusko je rovněž frustrováno nedostatečným upřednostňováním svých investičních zájmů, navzdory smlouvě o volném obchodu, která vzájemný obchod zintenzivňuje. Přesto na konci minulého roku ruský ministr pro mimořádné situace Sergej Šojgu otevřel v jihosrbském městě Niš regionální humanitární centrum, jež má sloužit jako základna pro boj proti živelním pohromám. Rozhodnutí Moskvy vybudovat přes Srbsko plynovod South Stream s doprovodnou výstavbou rafinérií a skladovacích kapacit bezpochyby z Ruska učinilo partnera strategického významu, a to bez ohledu na významnou citovou a symbolickou stránku vzájemného vztahu obou zemí.

    Od nástupu do prezidentské funkce na Ukrajině v únoru 2010 sleduje Viktor Janukovyč diametrálně rozdílný kurz než jeho předchůdce. Téměř ihned po nástupu do úřadu podepsal s ruským prezidentem Dmitrijem Medveděvem dohodu o prodloužení pronájmu přístavu Sevastopol pro ruskou černomořskou flotilu o dalších 25 let výměnou za 30% slevu na ruský zemní plyn. Obě země zřejmě jednaly i o navrhovaném spojení Gazpromu a Naftogazu (státem vlastněného přepravce a zpracovatele plynu a surové nafty) a o spolupráci v oblasti jaderné energie. V červnu stejného roku přijal ukrajinský parlament zákon, který zemi zavazuje k "politické nepříslušnosti k žádnému bloku, což znamená neúčast v jakýchkoliv vojenskopolitických aliancích". Rychlost a hloubka tohoto posunu v orientaci země vyvolávají obavy, zda prozápadní síly, vrátí-li se ještě kdy k moci, budou schopny způsobené změny zvrátit.

    Spolupráce s Ruskem

    V bezpečnostní oblasti se Rusko a Srbsko teprve snaží posílit vzájemnou vojenskou spolupráci, zatímco ukrajinsko-ruská bezpečnostní spolupráce již byla rozšířena v mnoha oblastech, včetně vývozu zbraní a společných podniků, zejména na výrobu letadel a lodí.

    Z pohledu Ruska je odpor proti rozšiřování NATO směrem na východ dlouhodobě hlavní domácí bezpečnostní otázkou, která nutí k obnovení asertivity ve vztahu k Ukrajině i Srbsku. Ačkoliv se klíčovým vyjednávacím trumfem v tomto ohledu stala otázka energii, Rusko se snaží svou hospodářskou spolupráci zesílit, např. i skrze rozšíření dohody o volném obchodu se Srbskem. V bezpečnostní oblasti se Rusko a Srbsko teprve snaží posílit vzájemnou vojenskou spolupráci, zatímco ukrajinsko-ruská bezpečnostní spolupráce již byla rozšířena v mnoha oblastech, včetně vývozu zbraní a společných podniků, zejména na výrobu letadel a lodí.

    Přečtěte si na natoaktual.cz související texty Michaila Samuse:

    Kromě toho, že využívá hospodářských potíží obou zemí, bylo Rusko rovněž schopno využít jejich rozkolébanou evropskou perspektivu. V Bělehradě i v Kyjevě panuje přesvědčení, že upevňování alternativních vztahů s Ruskem může sloužit jako vyjednávací trumf vůči EU i USA. Ačkoliv se Srbsko nedávno stalo kandidátskou zemí na vstup do EU, ztěžuje integrační vyhlídky Bělehradu otázka Kosova, spojená s narůstající únavou z rozšiřování a evropskou dluhovou krizí. Výzvy k Evropě, aby ponechala své dveře otevřené, jsou často motivovány hrozbou z ruského vlivu. Ukrajina na druhou stranu zahájila jednání o Dohodě o přistoupení k EU – což si vyžádá přijetí části EU legislativy – a vyjednala rozsáhlou dohodu o volném obchodu. Další pokrok však brzdí zacházení s bývalou premiérkou a opoziční političkou Julií Tymošenkovou, odsouzenou za zneužití pravomocí. Ačkoliv vyhlídky na plné členství Ukrajiny v EU zůstávají chabé, Evropa si nemůže dovolit otočit se zemi zády, jak dokázaly nedávné problémy kolem zemního plynu.

    Zjednodušující rozdělování na Evropu nebo Rusko – často prezentované jako souboj "moderních" a "pokrokových" sil proti těm "tradicionalistickým" a "reakčním" - však pro plné porozumění úvah Bělehradu a Kyjeva nestačí. Se změnami hospodářských podmínek a evropských pobídek Rusko asertivněji nabízí oběma zemím obchod, energie a bezpečnostní spolupráci. Obě země tuto spolupráci považují za možného žolíka pro vyjednávání se Západem. Vzhledem k obtížím, jakým Rusko a EU v každé z těchto oblastech čelí, je zřejmé, že základy pro zlepšení vztahů leží právě zde. Pro Evropu je současnou i budoucí výzvou otázka, jak Rusko lépe integrovat do tzv. "evropského prostoru".

    Navzdory své politice neutrality s malým "n" se v tomto ohledu mohou Ukrajina a Srbsko stát významnými spojenci jak Ruska, tak i EU.

    Ian Bancroft
    autor je spoluzakladatel a výkonný ředitel srbské nevládní organizace TransConflict

    natoaktual.cz

    Barista i záchranář u kanónu

    Říjen 2019

    Poprvé v historii nechala armáda záložáky pálit z kanónů ostrými

    Dny NATO v Ostravě

    Září 2019

    Dny NATO navštívilo 220 tisíc lidí, ukázaly i nové vrtulníky pro armádu.

    Továrna na instruktory

    Červenec 2019

    Britský poradní tým s pomocí Čechů vyškolil už přes 9 500 vojenských instruktorů.

    Mraky prachu, vedro a léčky

    Červen 2019

    Jak vypadá příprava českých vojáků na misi v africkém Mali.

    Partneři portálu

    NATO PDD iDnes.cz Newton Media