Nezastavitelná zbraň
Je nutné jednoznačně konstatovat, že střela Topol-M (v kódu NATO označovaná jako SS-27) je skutečně nejlepší mezikontinentální balistickou raketou na světě. Už původní typ RS-12M Topol (SS-25 Sickle) se přinejmenším vyrovnal americkým raketám Minuteman a současná podoba Topol-M posouvá možnosti této kategorie zbraní ještě dále. Existuje ve dvou verzích, kterými jsou samohybná RS-12M1 a statická RS-12M2 pro podzemní sila. Hlavní pozornost je věnována právě mobilní verzi, která nedávno dosáhla bojeschopnosti.

Topol-M je konvenčně řešená třístupňová balistická raketa s motory na tuhé pohonné látky a doletem přibližně 10 500 km. Standardně má jednu termonukleární hlavici o ekvivalentu 550 kilotun, ale v případě potřeby může dopravit až šest samostatně naváděných jaderných hlavic. Topol-M vyniká zejména schopnostmi těchto hlavic, které mohou v závěrečné fázi letu velmi prudce manévrovat, používají rušiče, vypouštějí klamné cíle a odolávají elektromagnetickým impulsům i přímému fyzickému poškození pláště.

Topol-M může namísto klasické hlavice nést i hypersonické těleso s vlastním pohonem, které v horních vrstvách atmosféry dosahuje rychlosti asi 4800 m/s, tj. 14násobku rychlosti zvuku! Podle tvrzení ruských představitelů i názorů západních expertů je Topol-M schopen překonat jakoukoli protiraketovou obranu, a to i vícevrstvou. Sami Rusové během testů zjistili, že i pro jejich obranné systémy je Topol-M vysoce obtížným cílem.

Plány do budoucnosti
První statické střely RS-12M2 Topol-M byly umístěny do podzemních sil v roce 1997 a od té doby dosáhlo bojeschopnosti pět pluků s přibližně padesáti raketami. V polovině 90. let bylo rozhodnuto o vývoji samohybné verze RS-12M1 Topol-M, která byla otestována v roce 2000. Všechny starší mobilní střely včetně typu Topol lze odpálit pouze z předem stanovených míst, zatímco Topol-M může být díky svému špičkovému navigačnímu systému vypuštěn doslova odkudkoli. To spolu s pohyblivostí a obtížnou zjistitelností odpalovacího zařízení mimořádně komplikuje zničení rakety ještě na zemi.

Každý rok má být zařazeno do služby nejméně pět statických raket Topol-M a tři samohybné. Rusko tak doufá, že v roce 2015 bude Topol-M hlavním typem jeho strategických sil a v roce 2020 budou RVSN vyzbrojeny už pouze těmito raketami. Strategické zbraně mají v záměrech Ruska mimořádně vysokou prioritu, takže se dá očekávat, že na splnění těchto záměrů budou uvolněny i adekvátní finanční prostředky.

„Raketové“ plány Kremlu bývají dávány do souvislosti s americkou protiraketovou obranou. Rusko prý odstoupilo od odzbrojovací dohody START-2 a začalo rozmisťovat střely Topol-M v odpovědi na americké vypovězení smlouvy o protiraketové obraně ABM. Tomuto zdánlivě nahrávají i tvrzení ruských politických a vojenských činitelů, že Topol-M dokáže proniknout obranným deštníkem USA. Celá situace je ovšem podstatně složitější a takováto schematická vysvětlení nejsou zcela přesná.

Vzájemně prospěšná výpověď
Smlouvy START-2 i ABM byly ve své podstatě zastaralé a neodpovídaly geopolitické realitě 21. století. USA potřebují rozvíjet protiraketovou obranu, a to nikoli proti Rusku, ale zejména proti „darebáckým režimům“. Kreml pravděpodobně vypovězení smlouvy ABM velmi uvítal; sama existence protiraketového štítu je totiž silný argument pro rozvoj ruských strategických zbraní včetně typu Topol-M. Tomuto rozvoji však zase bránila dohoda START-2, která byla pro Rusko koncipována značně nevýhodně.

Nyní je tedy zřejmé, že USA i Rusko ze „vzájemné výpovědi“ nevýhodných smluv profitují. Prezidenti Bush a Putin navíc podepsali odzbrojovací smlouvu SORT, která jde mnohem dále než START-2, ale zároveň bere ohled na odlišnost strategických sil obou stran. USA i Rusko jsou si samozřejmě dobře vědomy faktu, že americký protiraketový deštník by pro Topol-M nebyl překážkou, ale díky současné kvalitě vztahů mezi nimi je jakákoli úvaha tohoto druhu čistě akademická. Zmíněná odzbrojovací smlouva SORT je ostatně založena na spolupráci a důvěře mezi Washingtonem a Moskvou.

Specifikum režimu SORT spočívá i v tom, že se týká likvidace jaderných hlavic, nikoli raket. USA i Rusko totiž plánují využít balistické střely s konvenční hlavicí a satelitním naváděním jako rychlé zbraně proti malým významným cílům a provedly i úspěšné testy takových raket. Topol-M tak možná bude i účinnou zbraní ve válce proti terorismu. Je skutečně paradoxní, že zbraně, které původně vytvořily kdysi nepřátelské supervelmoci proti sobě navzájem, se nyní mění ve zbraně proti společnému nepříteli.

Lukáš Visingr
Autor je spolupracovníkem redakce
Armádního technického magazínu