Spojené státy americké již delší dobu nesouhlasí se zatížením, které vyčerpává jejich obranný rozpočet. Tato tendence není ničím novým a je dlouho diskutovaná. I když několikerá vystoupení prezidenta Trumpa zní poměrně dramaticky a svojí otevřeností mnohé překvapily, již v době Obamovy administrativy se napětí postupně zvyšovalo. V té době se vyjádřil velmi otevřeně končící ministry obrany USA Robert Gates. Na konci své kariéry v červnu 2011 otevřeně kritizoval spojence za nezodpovědný přístup ke spojeneckým závazkům. A nebylo to poprvé. Své výhrady vůči spojencům vyjádřil již v roce 2008.

Vyjádření prezidenta Trumpa tak není ničím novým. Jen je předáváno způsobem, který není obvyklý pro tuto úroveň vztahů států NATO. Je k tomu důvod. Prezident Trump požaduje, aby se zastavil trend zvyšující se závislosti evropských partnerů na USA. Terčem kritiky se stalo především Německo, které by mělo být svým ekonomickým potenciálem mnohem významnějším „hráčem“ evropské bezpečnosti. I jeho politické postavení výrazně ovlivňuje přístup evropských partnerů k vlastní bezpečnosti.

V roce 1989 se evropští spojenci podíleli na financování obrany 33,1 %, USA 64,68 %, (Kanada není zmíněna, Turecko je považováno za evropský stát). Což v důsledku představovalo přibližně třetinu výdajů všech členů NATO. Další vývoj směřoval směrem ke snižování výdajů téměř u všech členů NATO. V roce 1989 Spojené státy Americké vydávaly na bezpečnost 5,8 % svého HDP, Německo, které je prezidentem Trumpem silně kritizováno, 2,9 % HDP. Do dnešní doby se změnily poměry.

V roce 2017 Evropa financovala společnou obranu jen 26,01 %, USA zvýšily svůj podíl na 71,67 %. USA alokují do obrany 3,57 % HDP (je ovšem nutné uvést, že ne všechny kapacity jsou určeny pro NATO a k případné pomoci spojencům), což je nejvíce ze spojenců jak z hlediska procentuálního vyjádření, tak pohledu absolutního množství vynaložených peněz. Jsou to téměř tři čtvrtiny všech výdajů.

Dohoda spojenců na summitu NATO ve Walesu 2014 byla jasná a srozumitelná. V průběhu příštích 10 let budou spojenci směřovat k dosažení (a dosáhnou) úrovně 2 % HDP určených pro obranné výdaje. K tomu se zavázaly všechny sáty, tedy včetně Německa. Toto bylo potvrzeno i při dalších setkáních.

NATO je založeno na zásadě solidarity a společného sdílení odpovědnosti za bezpečnost aliance. Prezident Trump tedy po summitu NATO ve Walesu v roce 2014 předpokládal, že především velké a silné státy Evropy změní svůj přístup k obraně. Nejsilnější ekonomiky Evropy ale měly výdaje na obranu v roce 2017 tyto: Německo 1,24 % HDP, Velká Británie 2,12 % HDP, Francie 1,79 % HDP. Ze statistiky je zřejmé, že zatímco Velká Británie a Francie své financování drží v úrovni 2%HDP nebo se k ní blíží, premiant Evropské unie a nejsilnější ekonomika Evropy dává na obranu nejméně ze „silných“. A to je kámen úrazu.

Německo svými 1,24 % HDP je 12. od konce žebříčku států NATO, přičemž před Německem jsou i státy ekonomicky mnohem méně rozvinuté, s ekonomikami teprve se transformujícími. Německé vojenské schopnosti jsou omezené i investicemi do modernizace armády. Standard pro investice do modernizace armády je obecně chápán jako úroveň vyčlenění až 20 % národního obranného rozpočtu. USA tak kupříkladu armádu modernizují vyčleněním 28,43 % obranného rozpočtu. Německo oproti tomu vyčleňuje pouze 13,75 % obranného rozpočtu. Je to sedmé místo od konce seznamu aliančních států. V důsledku to znamená zaostávání německé armády.

Vedle nedostatečných schopností německé armády je nechuť vydávat na obranu odsouhlasené procento národního rozpočtu i negativním signálem pro řadu spojenců, kteří se vyhýbají odpovědnému přístupu k obraně své a obraně svých spojenců. Mezi ně patří i Česká republika se svými 1,05 % HDP vyčleněnými na obranu a 11,12 % obranného rozpočtu do modernizace armády je velmi vzdálená slíbené úrovni financování obrany.

Německé omezování investic do modernizace armády a údržby její výzbroje bylo známo již v minulosti. V počátku roku ovšem vyšly informace najevo ze dvou zásadních dokumentů, které ukazují na problematický stav Bundeswehru. Jedním z dokumentů je únorová zpráva ministerstva obrany o operační připravenosti a stavu armády, tím druhým je zpráva komise Parlamentu SRN.

Přesto se v době ostré přestřelky mezi USA a evropskými spojenci v červenci tohoto roku ozval hlas z Německa. Německo dosáhne v roce 2024 úrovně maximálně 1,5 % HDP! Přičemž kancléřka Merkelová ve svém vyjádření na toto téma v Berlíně při setkání s generálním tajemníkem NATO Jensem Stoltenbergem ještě dodala, že není realistické, aby Německo zvedlo své výdaje, tak jak si představuje prezident Trump. Dokonce podle německých plánů by se měl v roce 2022 rozpočet na obranu snížit z dnešních plánovaných 1,24 na 1,23 % HDP. Platí to při zvyšujícím se objemu financí z pohledu počtu miliard eur alokovaných do obrany a při rostoucí německé ekonomice. Sdělovací prostředky zároveň upozorňují na zásadní otázku, a tou je, jak bude v horizontu dalších 2 let dosaženo oné úrovně slíbeného 1,5 % HDP?

V politické diskusi je skryt další problém, nejen z hlediska množství financí přímo vložených do obranného rozpočtu. Tím je závěr koaliční smlouvy mezi CDU/CSU a SPD že „výdaje na obranu se mají zvyšovat o stejnou částku jako výdaje na rozvojovou pomoc“. S ohledem na zjištěný stav německé armády by to v důsledku znamenalo, že investice do nových zbraní a jejich údržbu a na provoz budou stejné jako v současné době, kdy zjevně nestačí na udržování kvality armády a provozuschopnosti zbraní a techniky.

V budoucnosti bude bezpečnost Evropy více záležet na evropských státech, které jsou svými ekonomikami schopné budovat, ale i udržovat svoje armády v takovém stavu, aby nahradily alespoň část kapacit USA, které budou muset své síly zaměřit i na jiné regiony, než je Evropa. Ostatně debata o tzv. Evropské armádě vzbuzuje právě v tomto kontextu pochybnosti, kdo bude vlastně tím tahounem.

Po odchodu Velké Británie z EU není jiná silná armáda, ale ani politická vůle být tímto tahounem. Tato role je vázána na výkon ekonomiky. A ta je v případě Německa zásadní.

Nízké procento německého obranného rozpočtu určené na modernizaci souvisí s velkým procentem obranného rozpočtu vyčleňovaného na mandatorní výdaje. Obecně by toto procento nemělo překročit 50 %. Německo se v tomto smyslu drží na 48,75 % rozpočtu, což odpovídá standardu. USA na personální výdaje dává jen 42,07 %. Na provoz a údržbu je Německem vynakládáno 33,58 % obranného rozpočtu. USA vynakládá i přes velké operační tempo v zahraničních misích 28,29 %. Do infrastruktury Německo vkládá 3,91 % rozpočtu, USA pouze 1,21 % rozpočtu. Z tohoto krátkého výčtu rozpočtů je zřejmé, že „garant“ obrany musí být lídrem především v investicích do nových technologií, zbraní a zbraňových systémů. A to v případě Německa omezený rozpočet neumožňuje.

Německo sice meziročně zvyšuje svůj obranný rozpočet (z pohledu financí) oproti minulému roku (2016) o 5,94 %, což je ale méně než ČR, která, i když nedosahuje požadovaných 2 % HDP, zvýšila svůj rozpočet o 14,46 % (nutné uvést že v případě ČR je spíše vázáno na to, jaké projekty se podaří realizovat a kolik financí „spolknou“).

Relativně nízká úroveň investic po několik let se odráží v nízké provozuschopnosti německé bojové techniky. Neprovozuschopnost ovšem neznamená nebojeschopnost, a proto řada údajů o stavu německé armády nemusí být úplně přesná. Také ne všechny dokumenty a zprávy se shodují v základních číslech a i pohledy se můžou lišit. Přesto informace pocházející z parlamentní zprávy jsou varující.

Německo na jaře tohoto roku nemělo většinu pozemní techniky ve stavu, kdy by mohla být použita. Jen 105 tanků Leopard 2 z 224 bylo schopných k výcviku a k bojové akci. Podobně je tomu v případě bojových vozidel pěchoty Puma, které má být páteří mechanizovaných útvarů. To se netýká jen prosté provozuschopnosti, ale i kvality vozidel. Počátkem srpna uvedl německý Welt problémy bojových vozidel Puma. Armáda objednala 350 bojových vozidel. Podle tohoto sdělení armáda řeší problém velikosti vojáků. Pro zadní bojový prostor by vojáci neměly mít více než 184 cm. Problém vznikl pravděpodobně jako výsledek přehnaných požadavků na ochranu vozidla, balistickou ochranu a ochranu minovou. Ty byly diskutovány v roce 2002. Dnes ale neplatí.

Počátkem roku 2017 byla nejmodernější bojová vozidla pěchoty, která postupně armáda dostává, provozuschopná jen z 50 %. Němečtí velitelé si stěžují, že komunikační vybavení a velitelské systémy vozidel Puma jsou málo výkonné a neodpovídají současným potřebám. Případná modernizace by si vyžádala další velké investice, které Bundeswehr nemá. Ve sdělovacích prostředcích se diskutuje i stav a spolehlivost útočných pušek G36, které se řeší od roku 2012 a které by měly být nahrazovány v příštích letech. Byly popisovány i problémy s nedostatkem náhradních dílů na kulomety, uniformami, neprůstřelnými vestami apod.

Ani letectvo není v lepším stavu. V jarních měsících byly provozuschopné jen 4 stíhačky Eurofighter Typhoon z celkových 128 letadel, v krajním případě 39 letadel. Limit 4 letadel je dán i nedostatkem munice a zbraní pro bojové nasazení Eurofighterů. Letouny Eurofighter mají i technické problémy, které se nedaří vyřešit bez významných investic. Bundeswehr má ve své výbavě 15 transportních letadel A 400M z budoucího množství (asi – diskutuje se o snížení původně uvažovaného nákupu) 40 ks. Ve zmiňovaném období byla jen 3 transportní letadla schopná použití. Primárním důvodem je opět nedostatek náhradních dílů. Investice v letectvu jsou obecně problém. K udržení provozu a odpovídající úrovně bojových schopností jsou nutné zvýšené investice, které ovšem chybí v rozpočtu.

Ministerstvo obrany SRN ve své zprávě pro Parlament uvedlo i další informace. Trpí i vrtulníkové letectvo. 12 útočných vrtulníků Tiger UHT je schopno provozu, zbytek z celkového počtu 62 ks je odstaven. Hlavních transportních vrtulníků NH90 létá jen 13 z 58. A z počtu 72 vrtulníků CH 53G/GS bylo funkčních jen 16. V roce 2017 bylo použitelných jen 26 útočných letadel Tornado z celkových 93.

Německé námořnictvo pak má z 13 fregat, použitelných jen 5 a ze šesti ponorek byla použitelná jen jedna, a to s otazníkem. Námořnictvo má i problém s novou fregatou – projektem F 125. První fregata tohoto projektu, která byla dodána v prosinci 2017, byla nepoužitelná a musela se vrátit zpět do doků. Je příliš těžká, nemá stabilitu ani na klidném moři, nefunguje radar ani počítačové vybavení.

Pokud nebude Německo více investovat do vybavení armády, provozu a údržby, svoji roli lídra Evropy v bezpečnosti bude sehrávat jen velmi těžko.

armádní generál Jiří Šedivý
autor je bývalý náčelník Generálního štábu AČR