Jaký je vztah NATO se zeměmi na opačném - jižním - břehu Středozemního moře?

Středomořský dialog byl zahájen v roce 1994 během summitu NATO v Bruselu. V dalším roce byly k účasti na Dialogu přizváni Egypt, Izrael, Maroko, Tunis, Mauretánie a Jordánsko. Od roku 2000 se Dialogu účastní také Alžírsko.

Řecko a Turecko zajišťují jihovýchodní křídlo aliance v Evropě, jihozápadní Španělsko a Portugalsko. Důležitým aktérem zůstává ve středomoří Itálie a také Francie. 

Iniciativa Dialogu je integrální součástí kooperativního přístupu aliance k otázkám bezpečnosti. Deklarovaný cíl Dialogu je přispět k bezpečnosti a stabilitě ve Středozemí.

Mezi hlavní cíle Dialogu patří rozvoj dobrých vztahů mezi partnerskými zeměmi a členy NATO a také hledání společného postoje a vzájemného porozumění v otázkách bezpečnosti především v oblasti Středozemního moře.

Celá koncepce Středomořského dialogu vychází z premisy, že bezpečnost v oblasti Středozemního moře je úzce spojena s bezpečností evropskou. Středozemní dimenze je důležitou komponentou celkové evropské bezpečnostní architektury.

Středomořský dialog je komplementární k podobným iniciativám Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OSCE) a Evropské unie, která rozvíjí tzv. Barcelonský proces. Po konci studené války dochází k rozšiřování působnosti a oblasti strategického zájmu NATO.

Areál Středozemního moře již tedy není oblastí "out of area“ a zájem aliance o situaci v tomto regionu má rostoucí tendenci.

Dialog je založen na politické diskuzi a účasti na konkrétních činnostech. Jednání probíhají primárně na pravidelné bilaterální úrovni mezi Severoatlantickou radou (NAC) a velvyslanci jednotlivých partnerských zemí za předsednictví generálního tajemníka.

Multilaterální úroveň jednání však není a priori vyloučena. K takovému setkání došlo například po teroristických útocích na USA z 11. září 2001, kdy NATO informovalo členy dialogu o přijatých opatřeních (včetně aktivace čl. 5 Severoatlantické charty) a následných krocích aliance.

Praktickou dimenzi dialogu ztělesňují především studijní pobyty ve škole NATO v německém Oberammergau nebo ve Vojenské akademii v Římě. Náplní zmiňovaných stáží jsou otázky problematiky zachování míru, kontrola zbrojení a odzbrojení, informace, zvládání krizí, otázky životního prostředí, vojenská a civilní spolupráce při civilním nouzovém plánování a evropská spolupráce na poli bezpečnosti.

O vojenskou spolupráci mají partnerské země zájem a lze očekávat, že během příštích let bude i tato dimenze Dialogu více intenzivní. Partnerské země se účastní jako pozorovatelé vojenských cvičení aliance a jejich zástupci navštěvují velitelská centra NATO.

V současné situaci však převažuje zmíněná koordinační a konzultativní forma spolupráce na bilaterálních úrovních. Výhledově bude možné zapojit země Dialogu do konkrétních operací při současné aplikaci metodologie spolupráce ověřené a realizované také v rámci Partnerství pro mír (PfP).

V budoucnu lze očekávat růst vzájemné kooperace včetně vojenského zapojení partnerských zemí do aktivit NATO.

Zvyšování politické a praktické dimenze Dialogu je předmětem deklaratorních prohlášení z Washingtonského a následně i Pražského summitu NATO. Rozvoj vztahů NATO s partnerskými zeměmi v rámci Dialogu bude zřejmě také jedním z důležitých témat nadcházejícího summitu Severoatlantické aliance v tureckém Istanbulu.