Nastal čas vtáhnout Čínu do kontroly zbrojení, vyzval šéf NATO

„Kontrolu zbraní má NATO zakódovanou v DNA. Jsou to těžké časy. Ale v minulosti jsme také prošli těžkými časy. NATO bude a musí hrát svou roli, aby kontrola zbraní zůstala účinným nástrojem naší kolektivní bezpečnosti,“ prohlásil Stoltenberg v nebývale adresném projevu na středeční konferenci o kontrole zbrojení a odzbrojení v Bruselu.

Spojenci v Severoatlantické alianci se podle Stoltenberga musí přizpůsobit novým trendům, které tlačí na dosavadní principy kontroly zbrojení a rozkládají je. Upozornil, že nejde jen o Rusko.

To podle jeho slov vývojem a rozmísťováním nových střel v posledních letech zapříčinilo nedávný zánik smlouvy o likvidaci raket středního a kratšího doletu INF, jež na dlouhá desetiletí prakticky eliminovala celou kategorii jaderných zbraní.

Na scéně jsou podle něj „noví významní hráči“, kteří se upínají k jaderným zbraním a pokročilým raketovým systémům. Jmenoval Severní Koreu a Írán, které očividně ignorují nebo porušují dosavadní globální pravidla. A zvláště pak Čínu, jejíž velmocenský vzestup má a bude mít podle jeho slov zásadní vliv.

„Čína neporušuje žádnou smlouvu o kontrole zbrojení. Ale jako hlavní vojenská mocnost má značné povinnosti. A nastal čas, aby se Čína účastnila kontroly zbraní,“ vyzval.

Připomněl, že Peking má v současnosti druhý nejvyšší rozpočet na obranu na světě, hned po Spojených státech, a země zvyšuje velikost a sofistikovanost svého raketového arzenálu.

„Čína již má stovky raket s doletem, které smlouva INF zakazovala. A nedávno představila vyspělou mezikontinentální jadernou raketu schopnou zasáhnout Spojené státy i Evropu,“ upozornil. K tomu nová hypersonická střela, bezpilotní letouny a protiraketové střely podle něj jasně světu dokázaly, jakého pokroku Čína dosáhla.

Na otázku, zda je vůbec možné přivést Peking, Moskvu, Washington a další k jednacímu stolu, připustil, že to může trvat roky a nebude to lehké. „Dnes Čína nesouhlasí s tím, že by měla být součástí rozhovorů o kontrole zbraní. Musíme však na to stále upozorňovat, protože čím důležitější se Čína stává, rostou její vojenské schopnosti a moc, a tím důležitější je, aby byla součástí budoucí kontroly zbraní. Nese hlavní odpovědnost za budoucí kontrolu zbraní,“ řekl.

Dohody potřebují zásadní modernizaci

Závody ve zbrojení označil za špatné řešení. „Je to nebezpečné a neuvěřitelně drahé,“ prohlásil s tím, že vidí hned několik oblastí společného zájmu, ve kterých by NATO, Rusko, Čína a další země měly společně jednat.

Za první označil zachování a dodržování Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT) z roku 1970. Tu podepsalo a ratifikovalo 189 zemí. Pět z nich – USA, Británie, Francie, Rusko a Čína jaderné zbraně vlastní. Další jaderné země jako Indie, Pákistán a Izrael (Pozn. redakce: nikdy vlastnictví jaderných zbraní nepotvrdil) smlouvu nepodepsaly. A Severní Korea dohodu vypověděla.

„Cílem NATO je svět bez jaderných zbraní. A smlouva o nešíření je jediným způsobem, jak toho dosáhnout,“ řekl Stoltenberg. Upozornil, že bohužel neexistuje žádný mechanismus pro ověření dodržování této smlouvy, což nahrává režimům v Severní Koreji nebo Íránu.

Chystanou dubnovou konferenci signatářů, která by měla platnost a podmínky NPT přezkoumat, pak označil za velkou příležitost pro modernizaci a vytvoření účinné kontroly dodržování. „Je to záležitost bezpečnosti nejen spojenců NATO, ale celého světa,“ dodal.

Sovětský generální tajemník Michail Gorbačov a americký prezident Ronald Reagan podepisují 8. prosince 1987 v Bílém domě smlouvu INF

Další oblastí zájmu je přizpůsobení režimu kontroly jaderných i konvenčních zbraní nové realitě. Bilaterální dohody mezi USA a Ruskem jako „INF, START a New START“ podle něj fungovaly a budovaly vzájemnou důvěru, snižovaly počet jaderných zbraní, zvyšovaly transparentnost a předvídatelnost a předcházely riziku neúmyslného konfliktu v Evropě.

„Musíme najít způsoby, jak zahrnout další země, jako je Čína. Jsem pevně přesvědčen, že i Čína, stejně jako zbytek světa, může těžit ze zvýšené transparentnosti a předvídatelnosti,“ konstatoval.

Zásadní modernizace se proto musí dotknout i Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě OBSE (Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě) a takzvaného Vídeňského dokumentu.

Dohody stanovují maximální velikost ozbrojených sil jednotlivých zemí, ukládají, že každá signatářská země musí zveřejňovat pravdivé informace o struktuře ozbrojených sil, počtech vojáků, výzbroje a bojové techniky a také umožňují vzájemnou fyzickou kontrolu.

Nové technologie změnily hru

Stoltenberg upozornil, že dosud se kontrola zbraní týkala tradičně „počítání hlavic, kontroly počtů či vzdáleností“. To je sice podle něj stále relevantní, ale hru zcela mění příchod nových technologií a hrozeb, které s sebou nesou.

Ať už jde o kyberprostor, hypersonické klouzavé střely, autonomní zbraňové platformy včetně nejnovějších dronů, umělou inteligenci či biotechnologie.

„To vše může být zbraní. A jejich vojenské využití není omezeno žádnými mezinárodními pravidly a předpisy,“ konstatoval.

Přitom nové technologie podle jeho slov mohou mít strategický význam. „Samozřejmě nemůžeme počítat algoritmy, jako to děláme s hlavicemi. Ale i tady potřebujeme transparentnost a předvídatelnost. Například vypracováním norem pro vojenské použití určitých nových technologií,“ nastínil.

Spojenci by zároveň měli pracovat na využití některých nových technologií právě pro účinnější a snadnější kontrolu zbrojení a odzbrojení a vylepšení schopností deklarovaná čísla spolehlivě ověřit.

Stoltenberg přiznal, že dosáhnout nějaké dohody konkrétně s Ruskem nebo Čínou bude těžké. Věří však, že to není nemožné. Připomněl, že například vyjednávání o smlouvě NPT trvalo deset let, rozhovory o smlouvě INF sedm let a to během vrcholící studené války, kdy se možnost zákazu raket středního doletu jevila jako naprosto nemožná.

„Dokázali jsme uzavřít dohody se Sovětským svazem, částečně založené na důvěře, ale také na ověření. Důvěra je dobrá, ale ověření je ještě lepší,“ dodal. Nepochybuje o tom, že když mohl prokázat racionální přístup někdejší sovětský vládce Leonid Brežněv, může ho mít i současný režim v Rusku.