natoaktual.cz

Mariňáci se vylodili na Islandu. Ostrov hostí předvoj cvičení NATO

19. října 2018  19:36
Zhruba stovka příslušníků americké námořní pěchoty se vylodila na Islandu. Mají připravit zázemí pro blížící se cvičení NATO Trident Juncture, které na ostrov na pár dní přivede až 6 tisíc vojáků. Strategický Island přitom regulérní armádu nemá.  

Konvertoplán CV-22 Osprey přiváží příslušníky americké námořní pěchoty na Island | foto: NATO Photos

Příslušníci 24. expediční jednotky americké námořní pěchoty se „vylodili“ na základně v Keflavíku. Na ostrov je dopravily vrtulníky a také konvertoplány CV-22 Osprey z výsadkové lodi USS Iwo Jima, která je poblíž islandských břehů.

Fotografie

Americká námořní pěchota nacvičuje vylodění na Islandu
Americká námořní pěchota nacvičuje vylodění na Islandu
Americká námořní pěchota nacvičuje vylodění na Islandu
Americká námořní pěchota nacvičuje vylodění na Islandu

Island hostí předvoj blížícího se cvičení NATO Trident Juncture, které začíná příští čtvrtek v Norsku a do kterého se zapojí přes 50 tisíc vojáků z 31 zemí. Asi desítka plavidel námořních sil Severoatlantické aliance dopraví v příštích dnech na na Island až 6 000 mariňáků.

V hlavním městě Reykjavíku, kde bude před cvičením Trident Juncture probíhat organizační konference sil z USA, Británie, Dánska a Kanady.

V oblasti Sandvíku na jihozápadě ostrova a v bezpečnostním prostoru letiště Keflavík bude už o víkendu přibližně 400 amerických vojáků cvičit vyloďování a zhruba 120 dalších bude trénovat reakci na útok proti velitelství islandské pobřežní stráže. V údolí Pjórsárdalur v jižních vrchovinách Islandu pak na dalších 800 vojáků čeká dvoudenní zimní výcvik.

Američané posílají letadlovou loď Truman na největší cvičení NATO

Ostrovní Island jako jeden ze zakládajících členů NATO nemá vlastní armádu v pravém slova smyslu. Je ale považován za váženého člena Aliance především kvůli své poloze. Oblast kolem, především ze severu Norské moře, je považována za strategickou. Tvoří totiž přímé spojení z ruských přístavů Murmansk, Severomorsk, Archangelsk a Kandalakša se severním Atlantikem a tedy i do USA.

Klíčová oblast po desetiletí

V dobách takzvané studené války zde nepřetržitě hlídkovaly velké flotily Sovětského svazu a NATO. V osmdesátých letech 20. století bylo Norské moře a takzvaná „mezera či skulina GIUK“ (podle počátečních písmen Grónska, Islandu a Británie) prakticky přední linií případného střetu. Pro Sověty představovalo životně důležité teritorium pro vedení operací a pro Alianci zase klíčový opěrný bod pro údery na sovětské přístavy v Barentsově moři.

Stálé jednotky včetně protiponorkových letounů a stíhaček odsud Američané stáhli v roce 2006, v ochraně ostrova se pak začali střídat s některými aliančními spojenci včetně České republiky, která dvakrát na ostrov vyslala stíhačky Gripen. Relativní klid panoval až do ruské anexe Krymu v roce 2014 a prudkému zhoršení vztahů mezi Moskvou a Západem.

Operace "Fork"

Ráno 10. květnu 1940, ze strachu, že by Island mohlo vojensky obsadit Německo, podnikli Britové bleskovou invazi na ostrov.

V první fázi operace pojmenované "Fork" se na Islandu vylodilo 746 příslušníků britské námořní pěchoty. Islandská vláda protestovala kvůli porušení nezávislosti ostrova a neutrality země. O týden později dorazily na ostrov 4 tisícovky kanadských vojáků. Během několika měsíců britské a kanadské síly měly na ostrově až 25 tisíc mužů.

Rok po invazi převzali po dohodě s místní vládou obranu Islandu od Britů ještě stále do války nevtažené Spojené státy. Podmínkou Islandu bylo, že ihned po skončení války Američané ostrov vyklidí. V době nejvyššího stavu měly USA na Islandu až 45 tisíc vojáků.

Dodnes válečné události rozdělují obyvatele ostrova. Jedna strana připisuje příchodu zahraničních jednotek nesporné ekonomické oživení, prosperitu a vybudování infrastruktury. Druzí upozorňují na ztrátu svrchovanosti a sociální dopady, především kvůli vztahům místních žen s americkými vojáky.

Teď se spojenci na ostrov vracejí. Důvody jsou stejné jako před lety - ruské ponorky, jejichž aktivity jsou na nejvyšší úrovni od konce studené války. A některé schopnosti, jako právě protiponorkový boj, podle vojenských velitelů od té doby evropští členové Aliance postupně prakticky ztratili.

Spojenci mají obavy, že by ruské ponorky mohly ohrožovat lodní i komunikační trasy přes Atlantik, včetně podmořských kabelů. Američané na ostrov už před časem umístili své nejmodernější hlídkové a protiponorkové letouny P-8A Poseidon.

„Pamatujeme si, jak zásadní jsou pro Island neomezené lodní cesty přes Atlantik. To platilo před 75 lety a stále je to platné i dnes,“ uvedl islandský šéf diplomacie Gudlaugur Thor Thordarson. Společně s řídícím celého aliančního cvičení Trident Juncture admirálem Jamesem Foggem si připomněli takzvanou druhou bitvu o Atlantik.

Za druhé světové války tehdy oficiálně neutrální Island umožnil britským, americkým a kanadským silám na ostrově využívat přístavy i letiště a později také vybudovat radarové stanice a leteckou základnu v Keflavíku. To přispělo k definitivnímu obratu v do té doby zoufalé námořní válce proti německým ponorkám v Atlantiku, které decimovaly zásobovací konvoje spojenců.

inc natoaktual.cz
zpět na článek