Příslušníci 24. expediční jednotky americké námořní pěchoty se „vylodili“ na základně v Keflavíku. Na ostrov je dopravily vrtulníky a také konvertoplány CV-22 Osprey z výsadkové lodi USS Iwo Jima, která je poblíž islandských břehů.
Fotografie |
Island hostí předvoj blížícího se cvičení NATO Trident Juncture, které začíná příští čtvrtek v Norsku a do kterého se zapojí přes 50 tisíc vojáků z 31 zemí. Asi desítka plavidel námořních sil Severoatlantické aliance dopraví v příštích dnech na na Island až 6 000 mariňáků.
V hlavním městě Reykjavíku, kde bude před cvičením Trident Juncture probíhat organizační konference sil z USA, Británie, Dánska a Kanady.
V oblasti Sandvíku na jihozápadě ostrova a v bezpečnostním prostoru letiště Keflavík bude už o víkendu přibližně 400 amerických vojáků cvičit vyloďování a zhruba 120 dalších bude trénovat reakci na útok proti velitelství islandské pobřežní stráže. V údolí Pjórsárdalur v jižních vrchovinách Islandu pak na dalších 800 vojáků čeká dvoudenní zimní výcvik.
Američané posílají letadlovou loď Truman na největší cvičení NATO |
Ostrovní Island jako jeden ze zakládajících členů NATO nemá vlastní armádu v pravém slova smyslu. Je ale považován za váženého člena Aliance především kvůli své poloze. Oblast kolem, především ze severu Norské moře, je považována za strategickou. Tvoří totiž přímé spojení z ruských přístavů Murmansk, Severomorsk, Archangelsk a Kandalakša se severním Atlantikem a tedy i do USA.
Klíčová oblast po desetiletí
V dobách takzvané studené války zde nepřetržitě hlídkovaly velké flotily Sovětského svazu a NATO. V osmdesátých letech 20. století bylo Norské moře a takzvaná „mezera či skulina GIUK“ (podle počátečních písmen Grónska, Islandu a Británie) prakticky přední linií případného střetu. Pro Sověty představovalo životně důležité teritorium pro vedení operací a pro Alianci zase klíčový opěrný bod pro údery na sovětské přístavy v Barentsově moři.
Stálé jednotky včetně protiponorkových letounů a stíhaček odsud Američané stáhli v roce 2006, v ochraně ostrova se pak začali střídat s některými aliančními spojenci včetně České republiky, která dvakrát na ostrov vyslala stíhačky Gripen. Relativní klid panoval až do ruské anexe Krymu v roce 2014 a prudkému zhoršení vztahů mezi Moskvou a Západem.
Operace "Fork"Ráno 10. květnu 1940, ze strachu, že by Island mohlo vojensky obsadit Německo, podnikli Britové bleskovou invazi na ostrov. V první fázi operace pojmenované "Fork" se na Islandu vylodilo 746 příslušníků britské námořní pěchoty. Islandská vláda protestovala kvůli porušení nezávislosti ostrova a neutrality země. O týden později dorazily na ostrov 4 tisícovky kanadských vojáků. Během několika měsíců britské a kanadské síly měly na ostrově až 25 tisíc mužů. Rok po invazi převzali po dohodě s místní vládou obranu Islandu od Britů ještě stále do války nevtažené Spojené státy. Podmínkou Islandu bylo, že ihned po skončení války Američané ostrov vyklidí. V době nejvyššího stavu měly USA na Islandu až 45 tisíc vojáků. Dodnes válečné události rozdělují obyvatele ostrova. Jedna strana připisuje příchodu zahraničních jednotek nesporné ekonomické oživení, prosperitu a vybudování infrastruktury. Druzí upozorňují na ztrátu svrchovanosti a sociální dopady, především kvůli vztahům místních žen s americkými vojáky. |
Teď se spojenci na ostrov vracejí. Důvody jsou stejné jako před lety - ruské ponorky, jejichž aktivity jsou na nejvyšší úrovni od konce studené války. A některé schopnosti, jako právě protiponorkový boj, podle vojenských velitelů od té doby evropští členové Aliance postupně prakticky ztratili.
Spojenci mají obavy, že by ruské ponorky mohly ohrožovat lodní i komunikační trasy přes Atlantik, včetně podmořských kabelů. Američané na ostrov už před časem umístili své nejmodernější hlídkové a protiponorkové letouny P-8A Poseidon.
„Pamatujeme si, jak zásadní jsou pro Island neomezené lodní cesty přes Atlantik. To platilo před 75 lety a stále je to platné i dnes,“ uvedl islandský šéf diplomacie Gudlaugur Thor Thordarson. Společně s řídícím celého aliančního cvičení Trident Juncture admirálem Jamesem Foggem si připomněli takzvanou druhou bitvu o Atlantik.
Za druhé světové války tehdy oficiálně neutrální Island umožnil britským, americkým a kanadským silám na ostrově využívat přístavy i letiště a později také vybudovat radarové stanice a leteckou základnu v Keflavíku. To přispělo k definitivnímu obratu v do té doby zoufalé námořní válce proti německým ponorkám v Atlantiku, které decimovaly zásobovací konvoje spojenců.