natoaktual.cz

Písek je horší nepřítel než teroristé, říká o Mali francouzský mariňák

3. února 2013  12:02
Po tři týdny vytlačují francouzské jednotky v africkém Mali povstalce ze země a podle expertů postupuje operace velmi dobře. Co stojí za hladkým průběhem mise, proč se liší od Afghánistánu nebo Libye a čemu musí vojáci čelit, odhaluje bývalý člen francouzské námořní pěchoty s bohatými zkušenostmi z Afriky Bruno Bucherie.  

Francouzské jednotky v Mali | foto: Ministere de la Défense

Francouzským jednotkám se za tři týdny podařilo téměř vytlačit protivládní povstalce z jimi okupovaného území na severu Mali, operace jde zdá se dobře.
Ano, operace jde velmi dobře. Jedním z hlavních faktorů je minimální vybavení i zkušenosti zdejších band islamistických teroristů. Francouzská armáda, která na místě operuje ve spolupráci s tou maliskou, je vybavena moderní technikou, letadly, vrtulníky, satelity... Když proti takové síle stojíte jen s lehkými zbraněmi, nebudete to mít lehké.

Bruno Bucherie

Bruno Bucherie

Plukovník (ve výslužbě) francouzské námořní pěchoty, kde sloužil třicet let. Mnohokrát byl nasazen v misích francouzské armády v Africe, například v Čadu, Kongu a Středoafrické republice. Do roku 2012 byl vojenským přidělencem Francie v Praze, kde nyní působí jako bezpečnostní konzultant ve společnosti Opinicus International. Kromě rodné francouzštiny hovoří i plynně česky, anglicky a italsky.

Povstalci tak ani neměli šanci klást příliš velký odpor.
Jistě. Jde o tři různá místní hnutí, která spolu dříve navzájem soupeřila, ale pak se sjednotila v povstání proti vládě. S příchodem Francouzů ale zmizela v poušti, zastrašení je přirozenou součástí kampaně. Větší komplikací než boj s nepřítelem je tak zatím pro vojáky pouštní písek. Například pohyb těžkých bojových vozidel je tu extrémně náročný, protože tu nejsou normální silnice. A když jedete po písku, je to horší než bažiny.

O jak rozsáhlou operaci se z pohledu francouzské armády vlastně jedná, když to například porovnáme s nasazením vojáků jinde?
Čtyři tisíce vojáků v Mali představuje relativně malé číslo z celkového počtu francouzských vojáků nyní nasazených v zahraničí. Celkem drží Francie ročně v zahraničí asi dvacet tisíc vojáků - v operacích zhruba 10 tisíc plus dalších 10 tisíc na základnách v Africe nebo ve francouzských zámořských územích. Máme 1 500 vojáků v Afghánistánu, 950 v Libanonu, 900 v Pobřeží slonoviny, v Mauretánii a podobně.

Mali není Afghánistán

Lze to tedy srovnat s nedávným nasazením v Libyi?
Libye byla rozsahem snad podobná, ale hlavní rozdíl je v druhu. V Libyi šlo o leteckou a námořní operaci s minimálním zapojením speciálních, pozemních sil. V Mali jde hlavně o pozemní operaci, v níž budou nasazena tři bojová uskupení o osmi stech vojácích. 

Operace Serval v Mali
Letoun Rafale francouzských vzdušných sil
Francouzské jednotky v Mali

Pohledem laika by se zdálo, že vojenské mise v Mali a v Afghánistánu mají leccos společného. Boj proti povstalcům, velké vzdálenosti, pouště... Přesto jde operace v Mali hladčeji.
Jde o diametrálně odlišné operace, a to v mnoha aspektech. Pokud jde o povstalce, tak maliské skupiny rebelů nemají zkušenost s bojem proti řekněme normální armádě, kdežto Taliban takto bojuje už desítky let, jeho příslušníci přípravou a bojem stráví celý život. To je z hlediska boje zcela jiný typ protivníka. Mali navíc byla relativně klidná země, dokud se nezačali objevovat rebelové, kteří samozřejmě po operaci v Libyi posílili o spojence z maghrebské al-Kájdy, kteří se přesunuli právě sem.

ANALÝZA: Operace Serval - francouzský neokolonialismus nebo francouzský Afghánistán?

Druhým aspektem je terén. Afghánistán je hornatý a v horách se bojuje velmi těžko, už jen proto, že se váš nepřítel může snadno skrývat. V Mali jsou kromě pár hor v jihozápadní nebo v severní části jen planiny, savany či písčité roviny, kde je navíc jen málo stromů, takže vidíte daleko a není se kde schovat. 

Třetím a důležitým faktorem je podpora místního obyvatelstva, bez které je každá operace těžší. V tomto ohledu je v Mali specifická situace. Ty místní islamistické organizace začaly útočit a ovládat území severního Mali během roku 2011, v dubnu 2012 nad tím územím pak malijská vláda ztratila kontrolu a tamní obyvatelstvo bylo nuceno žít podle přísných pravidel šaría. Čili asi rok ti lidé najednou nesměli zpívat, nesměli poslouchat hudbu, nesměli kouřit, cizoložství bylo trestáno ukamenováním atd. 

A za další, v Mali je oficiální řečí francouzština. A i když jako všude v Africe jsou tu i místní jazyky, tak při komunikaci s vojáky můžeme mluvit francouzsky a není třeba používat tlumočníky. To je velká výhoda.

V bitvě za pět hodin

Jak se na zásah dívá francouzská veřejnost?
Podpora francouzské veřejnosti operaci v Mali je velmi vysoká, podle posledních průzkumů někde mezi 63 a 70 procenty a podporu má navíc i napříč politickým spektrem.

Jak si tak vysoké číslo vysvětlujete?
Ve Francii žije asi sto tisíc Malijců, šest tisíc Francouzů žije v Mali. Čili Francouzi v tom vidí pomoc obyvatelům Mali, boj proti terorismu, snahu o stabilizaci regionu. Francouzi si to dobře uvědomují. Existuje samozřejmě i obava, že dojde k útokům přímo ve Francii, s čímž máme bohužel také zkušenost, a to by se na podpoře veřejnosti asi podepsalo.

Obsazení letiště ve městě Gao v Mali

Není tak vysoká podpora dána i tím, že operace probíhá teprve krátce?
I to jistě hraje roli a je to jeden z argumentů, který používají kritici operace, tedy obava, aby se operace neprotáhla na příliš dlouho, třeba už z důvodu vysokých nákladů. Náklady na francouzskou účast na té sedmiměsíční letecko-námořní operaci v Libyi činily 369 milionů eur a je jasné, že v případě operace v Mali také půjde o několik stovek milionů eur, což je pochopitelně v období ekonomické krize těžké. 

Jak dlouho dopředu se nasazení v Mali chystalo? Na to, o jak o rozsáhlou operaci se jedná, byli francouzští vojáci na místě během pár dní, zdálo by se.
U nás má proces plánování dvě etapy. První je tzv. studené plánování, tedy přípravy teoretické - plánovači mají za úkol přemýšlet ve smyslu co by kdyby a připravují různé scénáře na nasazení jednotek v různých oblastech, které jsou nějak spojené s francouzskými zájmy nebo jde o krizové oblasti. Když se v realitě ukáže, že situace v nějaké oblasti se výrazně zhoršuje a bude tam potřeba zasáhnout, tak se vytáhne spis, který pak stačí aplikovat na aktuální situaci. A tím je to horké plánování velmi urychleno, protože ta adaptace může proběhnout během několika dní.

Paříž poslala do Mali to nejlepší, co má. Spojence ale potřebuje

První útok v Mali, šlo o nasazení vrtulníků, proběhl pouhých pět hodin po rozhodnutí prezidenta republiky. Ale samozřejmě že to tzv. horké plánování běželo už od podzimu a všichni věděli co a jak. Když prezident rozhodl ano, vyhovíme žádosti maliského prezidenta a pomůžeme zastavit útoky teroristů, tak za pět hodin po rozhodnutí už byl vrtulník na místě.

Takže ty vrtulníky musely být už předsunuty na místo před rozhodnutím prezidenta?
Francie má tu výhodu, že má v Africe několik základen. Například v Čadu máme necelou tisícovku vojáků a několik vrtulníků a letadel, v Gabonu máme 900 vojáků, v Senegalu máme 350 vojáků, v Pobřeží slonoviny probíhá další operace, vojáci jsou i v Mauretánii či Burkině Faso. To jsou dohody s místními vládami, například aby naše speciální síly cvičily tamní vojáky. První technika, která útočila v Mali 11. ledna, byly vrtulníky speciálních sil, které jsme měli nasazeny v Burkině Faso. Druhými (12. ledna) byly letouny Mirage 2000, které byly v Čadu. A 13. ledna čtyři Rafaly, které letěly z Francie a po zásahu přistály v Čadu. 

Jak důležitá je pro Francii spolupráce například ze strany USA nebo Velké Británie, kteří poskytují pro operaci v Mali další techniku?
Bez této pomoci by operace sice mohla proběhnout, ale bylo by to složitější a pomalejší, protože víme, že jak v EU, tak v NATO existují jisté nedostatky - například dopravní letadla, tankery, bezpilotní letouny - a ty chybí pochopitelně i ve Francii. Máme jen 11 tankerů a protože jich několik potřebujeme mít v pohotovosti například pro naše jaderné síly, tak je možné v Mali použít jen pět tankerů.

A musíte si uvědomit, že když z Čadu posíláte hlídku dvou stíhaček Rafale, tak aby mohly dvě tři hodiny nad Mali působit, potřebují palivo od dvou tankerů. Stejné je to s dopravními letadly: máme taktická letadla, například C-130, CASA či Transall, ale velká letadla jako C-5 nebo C-17 nemáme. A právě ty nám nabídli spojenci, což umožnilo a umožňuje rychlejší nasazení do Mali.

Transportní letoun C-17 Globemaster britského letectva zajišťuje přesun...

Takže bez vaší stávající základny v Čadu by operace probíhala pomaleji?
Nevýhoda nasazení letecké techniky je v tom, že vyžaduje poměrně velkou doprovodnou logistiku, mechaniky, lidi na výzbroj atd. Výhoda existence té základny v Čadu byla právě v tom, že je tam infrastruktura, jsou tam mechanici, zbraně, palivo. A nic blíž Mali není. 

Pomáhá v rychlosti operace také to, že neprobíhá pod hlavičkou NATO nebo EU, jak se prý nechali slyšet někteří francouzští velitelé?
To jsem nečetl ani neslyšel, ale chápal bych to. Operacím pod hlavičkou NATO nebo EU je mnohem složitější velet, protože každá země, které se operace účastní, má svůj názor, má zájmy, případně omezení pro své vojáky, atd. Velitel to má pak těžké, protože se musí držet zpátky a i když máte velký počet vojáků, nemůžete je všechny kvůli těm daným omezením používat, jak chcete.

Tihle nesmí do boje, tihle nesmí do tohoto regionu, tihle můžou bojovat jen ve dne... Pro velitele to je noční můra. Naopak takovou operaci potřebujete, když chcete větší legitimitu a větší počet techniky. Čím více členů koalice, tím více dostupné techniky. Na druhou stranu když máte národní operaci, tak je to samozřejmě jednodušší, protože strategická i taktická rozhodnutí jdou přímo, ať už z Paříže nebo ze štábu na místě a ještě k tomu ve francouzštině. Čili když má velitel čtyři tisíce vojáků, tak má v praxi čtyři tisíce vojáků a může je použít přesně, jak potřebuje.

Po boji přijde pomoc

Existuje nějaký dlouhodobý plán na operaci v Mali?
Tak samozřejmě ta naše vojenská podpora Mali není a nemůže být jen vojenská. Kdybychom jen zastavili pokrok teroristů a stáhli se, tak oni se za dva měsíce vrátí, to nemá smysl.

Malijské vládní jednotky

Současná operace v Mali má několik cílů: zastavit teroristická hnutí, což už se stalo, pomoc maliským silám, aby uměly zajistit celé území země, včetně té severní části, podporovat nasazení afrických sil, kde má jít také o několik tisíc vojáků, a nakonec výcvik, který bude hlavním cílem mise EU.

Pomáhá při této snaze fakt, že v Mali na rozdíl od Afghánistánu, místní armáda existuje a můžete s nimi spolupracovat?
Problém je v tom, že v Mali proběhl puč a armáda je v současné době ve velmi špatném stavu, nevědí kudy kam. Potřebuje posílit a vycvičit, což bude přesně cíl té výcvikové mise EU, která má začít během jara. V misi půjde o asi 400 až 500 lidí, z toho polovina instruktorů, kteří se budou zaměřovat na výcvik maliské armády. Mimochodem velitelem mise je generál François Lecointre, s nímž se osobně znám za dlouhá léta působení v armádě.

Budou snahy tu pomoc Mali rozšířit i za hranice armády?
Ano, je tu pochopitelně i ekonomická část asistence, tento týden proběhla konference dárců v Dakaru, aby skrze ní mohlo mezinárodní společenství Mali pomoci. Nicméně ta pomoc nemůže Mali jen tak spadnout do klína, od země se vyžadují například politické reformy, což velmi bedlivě sleduje OSN. Nynější prezident je prozatímní, ujal se moci po puči, ale nebyl zvolen ve volbách, čili musí mít plán, jak dojít k volbám.

Na jak dlouho tedy působení francouzské armády odhadujete?
Jak už zaznělo, Francie v Mali zůstane, dokud nebudou malijské síly schopné zemi držet samy, ale nic víc. Ovšem jak dlouho to bude trvat, to je otázka za milion. Zahájit operaci je ještě celkem jednoduché, ale úspěšně ji ukončit, to je těžší. V Libyi to trvalo sedm měsíců, ale neměli jsme tam žádné pozemní síly.

V Afghánistánu jsme třináct let, v Pobřeží Slonoviny deset let, v Čadu jsme třicet let. Francouzská vláda samozřejmě bude usilovat o to, aby operace skončila co nejdříve. Před pár dny náměstek ministra obrany pro veterány Kader Arif prohlásil, že francouzské síly zůstanou minimálně do voleb v červenci 2013, aby pomohly stabilizovat situaci.

pet; natoaktual.cz
zpět na článek