"Právě provádíme přeměnu, která přivede systém AWACS do 21. století," říká kapitán Robert Firman z hlavní základny AWACSu v německém Geilenkirchenu.
Letouny včasné výstrahy a kontroly AWACS používá NATO k monitoringu vzdušného prostoru v místech, kde hrozí nějaké nebezpečí. Veřejnosti známé je jejich nasazení například při ochraně loňského summitu NATO v Istanbulu, ale i letní olympiády či fotbalového šampionátu.
Hlavní základna letounů AWACS je od svého počátku v 70. letech v německém Geilenkirchenu. Na základně pracuje na 3000 lidí, vojáků i civilistů. Do programu AWACS je vojensky zapojeno 12 zemí NATO, i když se po rozšíření aliance v letech 1999 a 2004 diskutuje o navýšení jejich počtu. Třináctou zemí, která se programu účastní nevojensky, je Lucembursko.
"Lucembursko se chtělo od začátku do AWACS zapojit, ale nemá své letectvo. Jelikož naše letadla musí být někde registrována, tak Lucembursko přispělo tím, že všechna naše letadla jsou registrována pod jeho vlajkou," vysvětluje kapitán Firman.
Všechny letouny AWACS jsou nyní i přes částečná vylepšení staré přes dvacet let, a tak v roce 1997 NATO rozhodlo, že letadla projdou zásadní modernizací. „Právě nyní procházíme opravdu velkými změnami, celý projekt modernizace by měl trvat asi do roku 2007,“ říká kapitán Firman a popisuje postup projektu: "Všechna letadla musí po jednom odletět do montážní haly firmy Boeing v americkém Seattlu, kde se kompletně přestaví vnitřek, nainstalují se nové přístroje, a systém tak vkročí do 21. století."
Celý program modernizace se skládá z celkem 9 hlavních projektů, které vylepší vše od pracovního prostředí a komunikačních systémů až po implementaci nových navigačních prostředků.
Už fungující novinkou je například pasivní radiový systém (Electronic Support Measure equipment, ESM), který doplňuje aktivní sledovací systém hlavního radaru letadla a který sbírá a registruje radiové signály. Aktivní radar oproti tomu sám vysílá signály, pomocí kterých dokáže detekovat a sledovat všechny létající předměty v dosahu radaru na základě Dopplerova principu.
Většinu času ale tráví tyto unikátní letouny na zemi. „Máme denně několik letů, od misí až po tréninkové lety, ale pokud létání není nutné, letadla jsou na zemi,“ reaguje kapitán Firman na otázku po vytíženosti základny. Omezení letů je také dáno počtem hodin, po které může být jedna posádka v akci a po kterou letadlo vydrží ve vzduchu.
Nezbytnou dobu je také třeba věnovat údržbě letadel a jejich přípravě. Například na ochraně Olympiády v Aténách se podílelo hned pět letadel AWACS, a to i přes to, že jedno letadlo dokáže monitorovat oblast o rozloze 300 000 kilometrů čtverečních. "Je to proto, že posádka se musí střídat nejdéle po osmi hodinách a také proto, že motory letadel vydrží maximálně 20 hodin souvislého letu, a i k tomu už je nutné doplnit ve vzduchu palivo. Pak prostě musí přistát a projít časově náročnou údržbou," upřesňuje kapitán Firman.
Zatím největší operací, do níž se letouny AWACS zapojily, bylo střežení území USA po teroristických útocích z 11. září 2001, kdy byl poprvé aktivován článek 5 Severoatlantické smlouvy. "To byl historický moment jednak pro alianci a jednak pro letouny AWACS, to byla naše nejvýznamnější mise," říká kapitán Firman.
Česká veřejnost měla možnost si letoun AWACS prohlédnout loni v září na Dni NATO v Ostravě, kam NATO jeden letoun zapůjčilo. AWACS tehdy k příjemnému překvapení přihlížejících přistál na vteřinu přesně ve 14.00 hodin. "Ano, to bylo záměrné, je to věc kvalitního letového plánu," usmívá se kapitán Firman. více ZDE
tisknout