"Přijedeme domů a čeká nás den přípravy. Pak začíná služba a lítání," komentuje povinnosti jeden ze závodníků čáslavského týmu, kapitán Jan Susekár.
Spolu s dvěma kolegy létají na nových strojích L-159 Alca a hned od pondělka je čeká běžná vojenská služba. "Lítáme čtyři i pět dní v týdnu, je to holt naše práce," dodává Susekár.
Krátká doba na odpočinek po týdnu vytrvalostních bojů uprostřed jesenických hor mu nevadí. Jeho tým patří mezi ty zkušené, které prošly náročnou armádní soutěží Winter Survival několikrát. "Jsme na enormní zátěž zvyklí. Winter Survival je však velmi náročný. Přijeli jsme sbírat další zkušenosti, protože bez těch nemá nikdo šanci uspět," hodnotí výkon svého týmu Susekár.
Během dvoudenní etapy závodu, který je považována na nejtěžší část závodu, musel jeho tým urazit šedesát kilometrů v nepřístupném terénu a splnit několik horolezeckých, střeleckých a záchranných úkolů a přenocovat uprostřed přírody ve sněhu. To vše s desítkami kilogramů výstroje na zádech. "Provázela nás smůla. Vyrazili jsme jako jedni z prvních, ve sněhu jsme vyšlapávali cestu ostatním týmům. Pak jsme zabloudili a bylo jasné, že se v pořadí propadneme," popisuje útrapy Susekár.
Jednoho ze členů jeho týmu navíc potkalo zranění. "Při sjezdu na lyžích do údolí si poranil při pádu koleno. Není to nic vážného, ale pokračovat nemohl. Proto jsme vzdali," vysvětlil.
Odstoupení ze soutěže však nebere on ani jeho týmové kolegové za žádnou ostudu. "Přijedeme za rok zase. Víte, piloti moc času na nějaký speciální trénink nemají. Kondičně závod zvládneme, musíme. Týden před soutěží pak vyzkoušíme třeba horolezecké techniky," říká Susekár.
S trochou nadhledu pak předpovídá, že v dalším ročníku Winter Survival by mohl být výsledek jeho týmu lepší. "Připravují se nové věci v rámci reformy armády. Jako piloti budeme více cvičit situace po případné katapultáži. Musíme si umět chovat i na zemi, aby nás neobjevili nepřátelé, jak přečkat noc v extrémních podmínkách nebo jak dát o sobě vědět záchrannému týmu," uzavírá Susekár.
tisknout