natoaktual.cz

Dramatický týden NATO s Donaldem Trumpem. Putinovi neustoupil, ale na stůl se vrátilo téma protiraketové obrany

18. července 2018  11:51
Daniel Anýž, Hospodářské noviny
Severoatlantická aliance má za sebou dosud nejdobrodružnější týden s americkým prezidentem Donaldem Trumpem.  

NATO - Rusko. | foto: NATO Photos

Na své cestě po Evropě americký prezident stihl v jednom týdnu vyvolat chaos na summitu NATO v Bruselu, zkomplikovat domácí politické postavení britské premiérky Theresy Mayové a v Helsinkách, po svém prvním oficiálním dvoustranném jednání s Vladimirem Putinem pak dal Trump přednost ujištění ruského prezidenta, že Moskva nikdy nezasahovala a nezasahuje do vnitřních záležitostí cizích států, před jednoznačným závěrem amerických tajných služeb, že Rusko se pokusilo ovlivnit americké prezidentské volby v roce 2016.

Příloha natoaktual.cz

Pokud se ale věc pokusíme s odstupem pár dní zhodnotit střízlivě, můžeme konstatovat, že mohlo být ještě hůře. Zároveň je nicméně zřejmé, že mezi NATO a Ruskem se vrací do hry téma americké protiraketové obrany v Evropě.

Na summitu NATO přijala aliance po prvním jednacím dnu silné komuniké, které upevňuje a rozvíjí agendu, kterou Aliance ad hoc formulovala v reakci na válku na Ukrajině a na vývoj na Blízkém východě na předchozích dvou summitech, v září 2014 ve Walesu a v červenci 2016 ve Varšavě.

V Bruselu NATO potvrdilo silný postoj proti asertivní politice Ruska, „jehož agresivní akce, včetně hrozby silou a použití síly pro dosažení politických cílů, jsou výzvou pro Alianci a podrývají euro-atlantickou bezpečnost a na pravidlech založený mezinárodní pořádek“.

Ještě důležitější než slova je samozřejmě to, že NATO bude dále posilovat své odstrašující kapacity na východním křídle Aliance. Kromě jiného NATO potvrdilo plán „4 x 30“, tedy závazek mít do roku 2020 v pohotovosti 30 mechanizovaných praporů, 30 bojových letek a 30 bojových námořních lodí připravených zasáhnout do 30 dnů.

Zevnitř NATO sice znějí pochyby, zda to lze do roku 2020 stihnout, ale jde o důležitou iniciativu, která by měla doplnit schopnost Aliance okamžitě reagovat na nebezpečí či případný konflikt s Ruskem.

Ve věci výdajů na obranu, tedy v tématu, které je alfou a omegou Trumpova pohledu na NATO, Aliance po prvním dnu potvrdila závazek z Walesu, že členské země by se měly dostat na hranici 2 procent HDP do roku 2024. Vše se zdálo v pořádku, média po prvním dnu psala, že summit probíhá překvapivě klidně.

Interpretace následných událostí se v detailech liší, ale v zásadě se stalo následující: Donalda Trumpa na začátku druhého dne popudilo, jak smírně summit v médiích vyznívá, směrem k veřejnosti bez skutečně silného otisku jeho tlaku na vyšší výdaje.

Na jednání Aliance se zástupci Ukrajiny a Gruzie si tak vynutil změnu tématu, všichni nealianční účastníci museli ze sálu pryč a na „emergency meeting“ se strhla debata o výdajích, v jejímž průběhu měl Trump prohlásit, že pokud nejbohatší země (rozumějte především Německo) nezvednou výdaje na 2 procenta do ledna 2019, zařídí se Amerika po svém.

„Budeme si dělat své“ (we will do our own thing), měl znít doslova výrok, který ovšem ze sálu pronikl v interpretaci, že Donald Trump pohrozil odchodem USA z NATO. Ovšem nejen média tím dostala (full disclosure: i autor tohoto textu o tom ze summitu referoval pro web Aktualne.cz) svoji dávku adrenalinu, ale právě sám Donald Trump.

Na následné tiskové konferenci mohl vyhlásit za své „vítězství“, že členské státy podle něho urychlí navyšování výdajů k hranici 2 procent. Zároveň Trump potvrdil, že závazek USA vůči NATO je „velmi silný“. A spokojen, jak vylepšil svůj mediální obraz silného lídra, který Alianci zatlačil ke zdi, summit opustil.

Ve skutečnosti si ale žádné nové závazky, tedy nad rámec zmíněného komuniké, nevynutil. Jak následně kromě jiných potvrdili například francouzský prezident Emmanuel Macron či český premiér Andrej Babiš.

Dějství druhé: Trump v Helsinkách s Putinem

Po summitu v Bruselu, jakkoli nakonec skončil úspěšně, za sebou NATO ale stále mělo jen první dějství dramatu s Trumpem, neboť ještě velmi nervózně hledělo k jeho nadcházejícímu setkání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem v Helsinkách.

A obava, aby Trump v jednání mezi čtyřma očima s Putinem nedohodl nějaký „deal“, který by šel přímo proti zájmům Aliance, jen vzrostla po Trumpově zástavce v Británii u Theresy Mayové, která před americkým prezidentem rozvinula červený koberec, přivítala jej na recepci v Blenheinském paláci, v rodném sídle Winstona Churchilla.

Ve stejnou chvíli ovšem vyšel v anglickém tabloidu The Sun rozhovor, v kterém Trump britskou premiérku tvrdě kritizoval za její „měkký“ brexit, který podle něho zabíjí možnost dvoustranné obchodní dohody s USA. A naopak Trump vyslovil sympatie Borisu Johnsonovi. Tedy hlavnímu oponentovi Mayové, který jen pár dní před tím na protest s jejím způsobem brexitu rezignoval na post ministra zahraničí.

Americký prezident sice následně jako obvykle vše svedl na média, na „fake news“ novináře, kteří prý obsah jeho vyjádření v rozhovoru posunuli. Alianční spojenci ovšem při pohledu na to, do jak trapné situace dostal britskou premiérku, měli o důvod víc pochybovat, co se odehraje za zavřenými dveřmi s Putinem.

Veřejný výstup summitu Trump-Putin v Helsinkách, jak ho oba státníci prezentovali na společné tiskové konferenci, ale nakonec naštěstí nepotvrdil nic z toho, čeho se NATO obávalo.

Trump patrně neudělal žádný ústupek ohledně vojenských cvičení v Evropě. Na stole v tuto chvíli evidentně není ani možnost omezení aliančních či amerických konvenčních sil na evropském kontinentě. Protiruské sankce zůstanou v platnosti a i když to za Trumpa musel říct Putin, tak americký prezident ani neuznal anexi Krymu.

Těžká chyba, kdy se Donald Trump v rozporu se svými zpravodajskými službami ztotožnil s tvrzením Vladimira Putina, že Rusko nijak nezasahovalo do prezidentských voleb v USA v roce 2016, je jeho vnitropolitickým debaklem, mířícím na domácí americkou scénu.

Pro NATO to přímé dopady nemá, byť tím Trump popírá i zpravodajská zjištění spojenců, konkrétně zpravodajských služeb Velké Británie a Holandska, které s Američany na rozkrytí ruského vměšování do jejich volebního procesu spolupracovaly.

„Návrat“ tématu protiraketové obrany

Jedno důležité téma, které s NATO zásadně souvisí a které evidentně bylo součástí jednaní Trump-Putin, ale ruský prezident na tiskové konferenci veřejně zmínil. Když v souvislosti s agendou odzbrojovacích dohod poukázal na „nebezpečnou situaci s globálním systémem americké protiraketové obrany“.

Podle Tomáše Valáška, bývalého slovenského velvyslance v NATO a v současnosti ředitele think-tanku Carnegie Europe, je zřejmé, že jde právě i o americké systémy budované v rámci NATO v Evropě.

Zatím nevíme, jaké přesně dal Putin Trumpovi návrhy. „Ale nebyl bych překvapený, kdyby to i tentokrát znamenalo zastavení nebo zrušení základen protiraketové obrany v Rumunsku a v Polsku,” říká Tomáš Valášek.

V obou případech jde o raketové systémy Aegis, v Rumusku už v operačním stádiu, v Polsku by to mělo být v roce 2020.

„Putinovi v Evropě nejde o omezení konvenční vojenské přítomnosti USA. Ale co mu opravdu vadí, je protiraketová obrana. Ta má teď sice ještě poměrně omezenou kapacitu, ale Putin se bojí, že USA ji budou rozvíjet a že v budoucnu by mohla být účinná proti ruskému jadernému a raketovému arzenálu,“ míní Valášek.

Účinná alianční protiraketová obrana by pro Rusko mohla znamenat, že by přišlo o svůj největší trumf, který v geopolitice má, o statut jaderné supervelmoci, jediné vedle Spojených států. „A to Putin rozhodně nehodlá dopustit,“ upozorňuje Tomáš Valášek s tím, že NATO před sebou nejspíše má další souboj s Ruskem o protiraketovou obranu.

A otázkou je, zda se nyní, s Donaldem Trumpem, nemůže opakovat scénář z roku 2009. Kdy tehdejší americký prezident Barack Obama ruskému tlaku na omezení americké protiraketové obrany v Evropě ustoupil a zrušil projekt, jehož součástí měl být radar v Česku.

Daniel Anýž
autor je komentátorem Hodpodářských novin

natoaktual.cz
zpět na článek