NATO je na východě stále slabé. Putin proto vypadá silný

Vladimir Putin bude na konci března opět zvolen ruským prezidentem. O tom nepochybují ani jeho největší odpůrci. Ani jeho největší příznivci si ale nemyslí, že to bude ve svobodných a férových volbách. A ani oni ho nebudou volit proto, že by Rusko zažívalo nějaké zlaté časy, ty zřejmě definitivně skončily anexí a okupací Krymu a vojenským dobrodružstvím na východě Ukrajiny.

Jeho nechtěným, ale přesto výsledkem bylo mimo jiné sestřelení malajského boeingu s několika stovkami Holanďanů a lidí dalších národností, kteří v této válce zemřeli, aniž o ní možná vůbec měli tušení. O smrti desítky tisíc Ukrajinců na obou stranách fronty nemluvě.

Krym za všechny ruské peníze

Putin Krymem a agresí na Donbasu definitivně vyvolal konfrontaci se Západem. Ta se ale kvůli západním sankcím ukázala být pro Rusko tak drahá, že zastavila jeho do té doby závidění hodný hospodářský růst na v lepším případě stagnaci, pro mnoho Rusů však pád životní úrovně na úroveň nejchudších členských států Evropské unie, kdy průměrná mzda je v přepočtu na koruny kolem deseti tisíc.

Ruská federace by musela řešit obrovské množství ekonomických a sociálních problémů i bez krymského coming outu. Po něm ale, v důsledků sankční války se Západem, narostly do rozměrů, které nedovolují další rozvoj Ruska.

Rusové jsou však zatím stále ochotni za Putinovu expanzi na Krym platit svojí životní úrovní. I proto, že vůči Putinovi nevidí alternativu. Hlasů, které by dokázaly označit anexi dvoumilionového poloostrova za nesmysl, je minimálně, stejně jako těch, které by kritizovaly na Rusko obrovské výdaje na zbrojení a armádu.

Ty mají v realitě putinovského Ruska přednost před vším ostatním a dávají Rusům vcelku oprávněný pocit bezpečí a vůči zemím Evropy i převahy, která je pro mnoho z nich zdrojem jakési hrdosti na svůj současný stát. Stát, který se v mnohém podobá stalinskému Sovětskému svazu, ovšem bez masového vraždění a gulagů.

Ruská převaha trvá

Na expanzi Ruska na Ukrajinu, která vejde do učebnic vojenské historie jako zřejmě první „hybridní válka“ jedenadvacátého století, se NATO, které do té doby vlastně jen formálně bránilo své pobaltské a východoevropské členy, rozhodlo reagovat posílením svého východního křídla.

V Moskvě to vyvolalo obrovskou demagogickou vlnu, která se snažila aliační kroky vylíčit jako ohrožení Ruska. Jak však ukazuje porovnání současného stavu, NATO jen ze zcela bezbranného Pobaltí a východního Polska udělala alespoň trochu ubránitelný prostor.

Německý deník Frankfurter Allgemeine Zeitung otiskl v minulých dnech závěry analýzy renomované americké společnosti Rand Corporation, podle níž má Rusko na východním křídle NATO pro případ nenadálého konvenčního úroku stále obrovskou převahu. Zatímco Aliance by byla schopna přes nedávné vyslání jednotek členských zemí do Estonska, Litvy a Lotyšska zmobilizovat na ochranu Pobaltí asi 32 tisíc vojáků, Rusko by proti nim mohlo nasadit 78 tisíc vojáků.

Ještě drsněji vypadá porovnání počtů pozemní techniky, kdy by proti 757 ruským tankům stálo jen 129 tanků aliančních, v obrněných transportérech je pak poměr 280:1276, u samohybných děl je poměr 1:11 a u děl pak dokonce 1:270. Jedinou oblastí, kde by NATO mělo hned od počátku převahu, je letectvo, kde je převaha Aliance v podobě více než pěti tisíc bojových letounů NATO k tisícovce ruských, což však Moskva do jisté míry redukuje asi 600 poměrně sofistikovanými systémy země-vzduch.

Pověst Aliance trpí

Rand Corporation ve své analýze varuje, že Aliance přes svoji obrovskou celkovou převahu není schopna změnit poměr sil na východním křídle NATO, čímž snižuje své možnosti tlačit Rusko k bezpečnostním a politickým ústupkům a návratu k nekonfrontační politice vůči Západu.

Největší vojenská aliance světa si tak zahrává se svojí reputací, kdy svým pobaltským členským zemím (ani Polsku) nedokáže poskytnout pocit bezpečí a Rusko zcela odradit od pokusů v nějaké nové formě opakovat krymské dobrodružství.

A Putina NATO nechává v zápase o image silného vůdce zcela zbytečně vyhrávat na body v situaci, kdy má po všech stránkách převahu několika váhových kategorií. Ke škodě své a vlastně i Rusů, které tak nechává žít v bludu, že jsou znovu díky Putinovi světovou vojenskou velmocí schopnou konkurovat Západu.

Luboš Palata
autor je redaktorem MF DNES