Ruský vliv ve Visegrádské čtyřce: strategie šité na míru

Kreml ve svých vlivových aktivitách využívá zejména existujících nedostatků a problémů daných zemí. Vyšší potenciál zahýbat vnitropolitickým vývojem má proto v mladších demokraciích, které nemají tak vyvinutou politickou kulturu - zvláště pak v těch, které byly součástí východního bloku a pojí je s Ruskem bohatá historie vzájemných politických i ekonomických vztahů.

Mezi takové země patří právě státy Visegrádské čtyřky, které od ruské anexe Krymu a vypuknutí bojů na východě Ukrajiny zaznamenaly intenzivnější snahy Kremlu podrývat důvěru obyvatel v instituce, narušovat sociální jednotu a podporovat protizápadní a euroskeptické hlasy. V každé ze zemí V4 se objevily desítky webových portálů s nejasnou vlastnickou strukturou, jež šíří dezinformace a prokremelské narativy.

Kromě mediálního prostoru, jemuž bylo dosud věnováno nejvíce pozornosti, však lze pro-kremelské aktivity vystopovat v mnoha dalších oblastech - ve sféře kulturní a politické, mezi výzkumnými institucemi i extremistickými uskupeními včetně paramilitárních skupin, ale také v byznysu.

Právě snahy Kremlu ovlivňovat politické rozhodování skrze upevňování obchodních vazeb na osobnosti blízké klíčovým politikům se ve Visegrádských zemích, kde často dochází k nezdravému prorůstání byznysu a politiky, ukázaly jako efektivní nástroj.

O ruském zájmu o dění v zemích Visegrádu svědčí početné zastoupení ruských diplomatů na ambasádách, které je vzhledem k velikosti Ruska a ve srovnání s diplomatickými misemi našich západních spojenců nadproporční. Ruská velvyslanectví hrají v manipulativních činnostech Ruska klíčovou roli, protože poskytují platformu pro setkávání osob s názory blízkými Kremlu či ekonomickými vazbami na Rusko, podporují prokremelské skupiny v zemi a organizují množství kulturních akcí, jimiž dále šíří prokremelské narativy.

Vedle těchto aktivit jsou velvyslanectví také centry ruských zpravodajských služeb - podle odhadů českých bezpečnostních expertů mohou ruští zpravodajci představovat až třetinu zhruba stovky zaměstnanců ambasády.

Strategie šité na míru

Kremlem využívané strategie a nástroje nicméně i přes podobnost v základních aspektech nejsou jednotné, neboť do velké míry vycházejí ze specifik jednotlivých zemí a přizpůsobují se místním podmínkám. I mezi jednotlivými zeměmi Visegrádské čtyřky existují velké rozdíly, které vycházejí z odlišného obrazu Ruska, specifické politické situace a konstelace moci v dané zemi.

V České republice a na Slovensku je vzhledem ke slovanským kořenům a čtyřem desítkám let sovětské nadvlády v některých částech populace patrný pozitivní postoj vůči Rusku. Řada českých a slovenských nevládních a kulturních organizací zaujímá vůči Rusku kladný postoj a vědomě či nevědomě šíří dezinformace a další zkreslené narativy vytvářené nebo inspirované v Kremlu.

Ve většině případů je však těžké určit, zda s Moskvou sympatizují z přesvědčení či zda jde o výsledek strategie, kterou prosazují osoby s těsnými obchodními a osobními vazbami na Kreml. V obou zemích lze také nalézt osoby sympatizující s Kremlem napříč téměř celým politickým spektrem.

V České republice je patrná snaha Kremlu vytvářet si politické spojence skrze jejich napojení na ruský byznys a neprůhledné korupční prostředí. Například úzké vazby na ruské podnikatele i diplomaty, které má několik osob z blízkého okolí prezidenta Miloše Zemana včetně jeho hlavního poradce, dlouholetého přítele a sponzora jeho prezidentské kampaně, Martina Nejedlého, jsou bezpečnostními experty považovány za jeden z hlavních důvodů proruských postojů českého prezidenta.

Zeman se stal nejhlasitějším obhájcem kremelských zájmů v Česku a je tak pro Putina velmi užitečnou figurou - prosazuje politiku užší česko-ruské ekonomické spolupráce a v rozporu s oficiální pozicí české vlády a Evropské unie volá po zrušení sankcí proti Rusku.

Kritika sankcí a proklamování potřeby posílení vztahů s Ruskem zazněly i od slovenského premiéra Roberta Fica, který nicméně na oficiální úrovni podporuje politiku Evropské unie. Charakteristickými rysy slovenské politiky vůči Rusku se tak staly ambivalence a nekonzistentní strategie.

Slovensko (v menší míře i Česká republika) v posledních letech zažilo rostoucí vliv proruských polovojenských skupin. Některé z nich z Ruska dokonce přijaly ekonomickou podporu a Slovenští Branci jsou známí svou spoluprací s ruskou ultrakonzervativní a nacionalistickou organizací Narodny Sobor.

Vztahy s polovojenskými skupinami udržuje i extremistická a prokremelská strana Lidová strana Naše Slovensko vedená Marianem Kotlebou. Uniklé e-maily Alexandera Usovského, původem běloruského spisovatele a proruského ideologa, naznačují Kotlebovy vazby na ruské oligarchy a finanční podporu z Ruska.

Polsko je oproti prvním dvěma zmíněným zemím z hlediska náchylnosti podléhat kremelským nástrojům „měkké síly“ v jiné pozici. Navzdory tomu, že stejně jako ostatní státy V4 bylo během komunismu satelitem Moskvy, jeho specificky traumatická a negativní historická zkušenost s Ruskem sjednotila polskou politickou reprezentaci v přesvědčení, že závislost na Rusku je třeba eliminovat.

Ruský vliv je nejpatrnější v některých radikálních hnutích, které kromě odporu vůči establishmentu a západu sdílejí i nacionalistické nálady. Prokremelské kruhy se často snaží podněcovat existující napětí uvnitř Polska i v rámci vztahů s jeho sousedy, zejména s Ukrajinou a Litvou.

Na poli otevřeně proruských organizací hraje ústřední roli proruská strana Zmiana (Změna), jíž předsedá Mateusz Piskorski, který byl v roce 2016 zatčen v souvislosti s obviněním ze špionáže. Piskorski byl součástí mezinárodní sítě protizápadních a proruských aktivistů a účastnil se propagandistických akcí, jejichž cílem bylo legitimizovat politiku Kremlu včetně pozorovatelské činnosti při volbách na okupovaném Krymu.

Ve srovnání s ostatními zeměmi Visegrádu se povaha podvratných aktivit Kremlu liší také v Maďarsku, které jako jediné není slovanskou zemí a nemá významnou politickou tradici levice a komunismu. Zdola formované proruské organizace v tuto chvíli prakticky neexistují a proruský narativ v Maďarsku razí zejména mainstreamové strany.

Nejznámější pravicovou stranou s proruskou orientací je Jobbik, Hnutí za lepší Maďarsko, aktuálně druhá nejsilnější strana v zemi. Udržuje čilé vztahy s Ruskem a v minulosti odtamtud s pomocí Bely Kovacse, agenta ruské zpravodajské služby, získala finanční podporu.

V posledních několika měsících se však Rusko a Jobbik odcizily a místo relevantnějšího partnera pro ruské úřady nyní zaujímá vládnoucí strana Fidesz. Fidesz totiž v uplynulých sedmi letech prosazuje nový narativ - podporuje proruské organizace a k Rusku zaujímá vstřícnější postoj, zejména s ohledem na rusko-maďarské ekonomické vazby.

Ekonomická přítomnost Ruska v Maďarsku sice není příliš významná, ovšem s jednou zásadní výjimkou, kterou je projekt atomové elektrárny Paks 2. Investice do její výstavby představuje zhruba 10 % maďarského HDP a většinu nákladů nese ruská Vněšekonombank. Projekt zvýší maďarskou závislost na ruské atomové technologii a finanční podpoře, což se může přetavit v politický vliv.

Základem je ruské vlivy odhalit

Přes zmíněné rozdíly se aktivity Kremlu a prokremelských skupin či jednotlivců ve Visegrádských státech ukazují být destabilizujícím a polarizujícím elementem. Ať skrze přímé angažmá a finanční podporu, či nepřímé působení Kremlu došlo k radikalizaci několika extremistických skupin, posílily protizápadní a antisystémové názorové proudy a v několika případech prokremelský narativ vstoupil i do politického mainstreamu.

Aby bylo možné zabránit pronikání těchto vlivů, je třeba, aby společnost celkově byla vůči těmto ruským aktivitám pozornější a více se zabývala způsoby obrany proti nim. Sledování ruských aktivit v rámci Visegrádské čtyřky se přitom ukazuje jako značně přínosné, neboť pomáhá odhalovat mechanismy, jimiž Rusko využívá existující společenské problémy jednotlivých zemí.

Barbora Chrzová
autorka působí v Prague Security Studies Institute