 |
Zkusme nahlédnout do nějakého relevantního zdroje, např. Oxfordského slovníku politického myšlení, Blackwellova politického slovníku nebo méně objemného, leč vlivného Slovníku politického myšlení Rogera Scrutona. Všechny tři byly sepsány a vydány na Západě, kde mají s dlouhodobým používáním pojmu atlantismus dostatek zkušeností, a přesto zde žádnou definici nenajdeme. Jediný „prostor“, kde bychom tuto definici našli, je internet. Nicméně v akademickém prostředí, kde působím, není z přirozených důvodů možné čerpat z takových informačních kanálů, jako je www.wikipeida.org, www.infoplease.com apod.
Existuje ještě jedna možnost. Jestliže používáme určitý termín, který nemá odbornou definici, a přesto je velmi rozšířen, musí to být zkrátka proto, že definice atlantismu není potřebná. Všichni jí implicitně rozumíme, a tak nepotřebujeme sepisovat definice. Přesně to samé se domnívá MUDr. Přemysl Sobotka, předseda Senátu ČR. Když jsem jej požádal o jeho definici atlantismu, odpověděl mi, že můj dotaz jej zaskočil a pak dodal: „Musím přiznat, že podobnými slovními hříčkami jsem se dosud nezabýval a používám termín euroatlantické vztahy, jehož češtinářský obsah je zcela jasný.“ Skutečně je ale obsah slova jasný?
Dovoluji si vyslovit nesouhlas. Odmítám, že hledání významu slova atlantismus je slovíčkaření. Ostatně v odpovědi pana předsedy můžeme nalézt jistý problém: jestliže si nestanovíme alespoň základní meze toho, co si pod pojmem atlantismus můžeme představit, vystavujeme se nebezpečí, že si jej bude každý vykládat po svém. Obávám se, že právě toho jsme svědky. Tvrdím, že atlantismus bývá v různých souvislostech účelově vykládán, přičemž jednotlivé interpretace si mnohdy protiřečí.
Doposud se například nikomu nepodařilo zjistit, kdy a kým byl tento termín poprvé použit. Není jasné, koho se atlantismus týká, kdo má nárok se označovat jako „atlantista“ (a kdo už ne). Někdy bývá atlantická vazba chápána jako opak euro-asianismu, jindy jako opak europeismu. Často také slýcháme o euro-atlantismu, jako kdyby se Atlantický oceán nějakým způsobem dotýkal celé Evropy. Jestliže může být „atlantická“ Itálie, Turecko či Řecko, které jsou primárně středomořskými velmocemi, může být atlantickou i Gruzie, která není ani v Evropě ani při Atlantiku?
Klíčová otázka, které nám může pomoci vysvětlit obsah tohoto slova, zní: co vytváří, resp. sjednocuje, tzv. atlantické partnery? Existují tři možné úhly pohledu, které vycházejí ze tří v současné době nejrozšířenějších teorií mezinárodních vztahů - (neo)realismu, (neo)liberalismu a konstruktivismu. V závislosti na nich formují atlantické partnerství buď a) společné (národní) zájmy, b) (mezinárodní) instituce nebo c) hodnoty a ideje.
Kritik by se možná zeptal: „Copak na tom záleží? Proč by atlantismus nemohl představovat všechny tři termíny současně?“ Inu, velmi na tom záleží, a to nejen z pohledu teorií mezinárodních vztahů. Toto není čistě akademický spor, který se týká imaginárního světa učenců. Teorie MV sice používají akademici, nicméně tyto teorie nám mimo jiné vysvětlují, jakým způsobem funguje mezinárodní systém, proč dochází k válkám, jak se řeší mezinárodní konflikty apod. Teorie MV nám umožňují vidět věci z různých úhlů pohledu, uchopit a interpretovat realitu. A hlavně, používají je všichni, i když o tom možná neví nebo jim nerozumí.
Realista by datoval vznik atlantismu do dubna 1949 a jeho existenci spojoval se založením vojenské aliance mezi Severní Americkou a Evropou (NATO). Nicméně aliance mají dle této teorie jen krátkého trvání: existují pouze tak dlouho, dokud existuje hrozba. Realista nemá důvod být optimista ani při 60. výročí tohoto obranného paktu, protože jeho rozpad chápe v dlouhodobém důsledku jako nevyhnutelný. Barack Obama – jakkoli oblíben v USA i v Evropě – tento trend nemůže zvrátit, naopak hospodářská krize a oslabení hegemona může konečný pád Aliance výrazně urychlit.
Ten, kdo atlantismus spojuje s institucionální vazbou Starého a Nového světa, bude inklinovat nejspíše k liberalismu. Liberálové vysvětlují existenci NATO poukazem na to, že transatlantické instituce nebyly pouhou projekcí americké moci a že jejich zrušení by se ukázalo daleko nákladnější, než jejich transformace v důsledku proměny světa po skončení studené války. Atlantická aliance funguje, protože byla postavena na multilaterálním principu, kde Spojené státy přistupovaly ke svým partnerům jako sobě rovným.
Multilateralismus omezil americkou moc, ale tím paradoxně rozptýlil obavy evropských spojenců, kteří dobrovolně nabídli své kapacity k dispozici. Výsledkem je, že všichni získali něco: západní Evropa americké bezpečnostní garance a USA evropské vojenské kapacity. Stručně řečeno: NATO může existovat dále, je však zapotřebí, aby její členové upustili od unilaterální politiky. Jak evropské mocnosti, tak USA s ní mají bohaté zkušenosti…
Konečně toho, kdo tvrdí, že atlantismus je především o sdílených hodnotách Západní civilizace (např. demokracie, vláda zákona, sekularismus, lidská práva aj.), můžeme označit za sociálního konstruktivistu. Právě v tomto duchu mi odpověděl pan ministr Schwarzenberg. Ten atlantismus chápe jako „postoj, který zdůrazňuje společné hodnoty, úkoly a dědictví Evropy a Ameriky“. Materiální zdroje nebo role (mezinárodních) institucí z tohoto úhlu pohledu nemají velkou vypovídací hodnotu, protože rozhodující je, jak tyto skutečnosti vnímáme. Dle konstruktivistů sice existuje „objektivní realita“, ale záleží na nás, jaký význam jí přidělíme. Věci kolem nás totiž nabývají svého významu teprve díky vzájemné interakci.
Takto definovaný atlantismus nevznikl díky komunismu nebo americké moci, ale protože jsme rozhodli vybudovat stavbu, jejíž základy tvoří společné tradice, náboženství, kultura apod. Atlantismus je pak sociální konstrukcí, která zanikne ve chvíli, kdy se sami rozhodneme – přesně tak, jako se Ronald Reagan a Michail Gorbačov rozhodli ukončit studenou válku.
Které z těchto termínu nejlépe vystihuje atlantismus? Existuje ještě atlantismus, nebo už nastala jeho „smrt“? Je třeba říci, že jsou to velmi generalizované interpretace. Každá z nich ale představuje určité základní předpoklady, s jejichž pomocí lze interpretovat euro-atlantické vztahy a vytvořit si vlastní názor. Vzhledem k tomu, že žádná jiná definice atlantismu neexistuje, věřím, že tato může být užitečná.
A na závěr ještě jedna věc: pan předseda Sobotka byl jediným politikem, který mi na můj dotaz odpověděl v rozmezí několika dnů. Pan ministr Schwarzenberg se ozval se zpožděním několika měsíců, ostatní neodpověděli vůbec. V každém případě oběma patří mé velké DÍKY!
Pavel Hlaváček
Autor je politilog,
působí na Západočeské univerzitě v Plzni
tisknout