Posun Švédska směrem k NATO zřejmě nelze očekávat
Jak zahraniční politiku, tak obranu dostali v nové vládě do rukou Umírnění, kteří jsou zdaleka nejsilnější složkou Aliance. Ministrem zahraničí se stal jeden z Reinfeldtových předchůdců a ikona Umírněných Carl Bildt, známý kromě angažmá ve švédské politice také působením jako mírový vyjednavač na Balkáně. Ministrem obrany pak trochu překvapivě ekonom Mikael Odenberg, s nímž se původně počítalo spíše jako s ministrem financí.

Změnu, kterou lze v zahraniční a bezpečnostní politice očekávat, lze shrnout jako „pokrok v mezích zákona“. Samotná výměna vlády ostatně nebyla projevem zásadní nespokojenosti Švédů se sociálně demokratickou politikou. Stát blahobytu vykazuje po ekonomické stránce solidní výsledky, Švédové spíše byli sociální demokracií, a Perssonem zvláště, unaveni. Nová vláda tak bude provádět jen úpravy současného stavu, což lze očekávat také od zahraničně politické oblasti. Ta ostatně nebyla v posledních letech tématem, na které by se názory politických stran radikálně profilovaly.

Základem zahraničně politické linie nové vlády je setrvání na dlouhodobé doktríně švédské neutrality. Přestože se před volbami objevily náznaky úvah o možném vstupu země do NATO, nezdají se být na pořadu dne. Zajímavá byla anketa ve druhém letošním čísle periodika Resurs, který vydává Úřad pro vojenskou službu (Pliktverket). Z dotázaných představitelů politických stran se pro vstup do NATO vyslovili jen šéf Umírněných Fredrik Reinsfledt a liberál Allan Widman. Zbylé strany, včetně zástupců dalších dvou subjektů Aliance (Strana středu a křesťanští demokraté), úvahy o vstupu poměrně jednoznačně odmítly.

Tradiční důraz na mírové mise, posilování vazby mezi Amerikou a Evropou
Programové prohlášení kabinetu, které premiér Reinfeldt přednesl před hlasováním o důvěře, se tak toliko vyslovuje za posílení vazby mezi Evropou a USA, v níž by Švédsko mělo hrát aktivní roli. Velký prostor je v prohlášení věnován zvýšení švédské angažovanosti v mezinárodních mírových misích. Právě na tomto poli bude nejspíše kvést švédské diplomacii nejvíce květů.

Důraz na mírové mise a větší zapojení Švédska do řešení konfliktů je ostatně logický, protože jím nelze nic zkazit. Alianci bylo dlouho před volbami vyčítáno, že nemá zkušené odborníky na zahraniční politiku, což Reinfeldt volbou Bildta jako ministra zahraničí tak trochu potvrdil. Z nouze ctností ovšem Bildtův návrat do švédské politiky až tak není. Bývalý premiér se svým angažmá na Balkáně stal uznávanou postavou mírové diplomacie a zcela jistě není vhodnější persony, která by mohla zvýšení švédské role v ní zajistit. Otázkou je, zda Bildt nezastíní samotného premiéra, který pár dnů po instalaci vlády musí přihlížet mediálnímu propírání prohřešků některých nových ministrů.

Nový švédský kabinet překvapení nepřinese
Ani ve vztahu k Evropské unii a její společné zahraniční a bezpečnostní politice nelze od nové vlády čekat zásadní posun ve švédské pozici. Ta by měla být aktivnější, do vojenských složek SZBP se ovšem Švédsko, v souladu s doktrínou neutrality, zapojit nehodlá. Aktivnější a vlivnější role v EU a SZBP, kterou slibuje programové prohlášení, tak bude mít svůj odraz především v nevojenských aspektech SZBP.
Hlavní úkol, který čeká ministra obrany, je reforma švédské armády. Z té by se měla stát moderní struktura, schopna zasahovat mezinárodně s důrazem na působení v mírových operacích. V budoucnu by tak mělo v zahraničí působit až 2000 příslušníků švédské armády a do roku 2009 by náklady na mírové mise měly narůst o 1,35 miliard švédských korun. Na domácím kolbišti visí ve vzduchu zrušení povinné prezenční služby, o kterém se před volbami rovněž diskutovalo. Vláda ani opozice nemají v tomto směru ucelené pozice, takže lze očekávat období diskusí.

Jak v zahraniční, tak v bezpečnostní politice nelze od nového švédského kabinetu čekat radikálně jiný kurz než od jeho sociálně demokratického předchůdce. Reinfeldtova vláda bude na zahraničním poli pravděpodobně aktivnější, důraznější a vstřícnější než Perssonova. Konzervativní revoluci od ní ovšem očekávat nelze.

Petr Kaniok
autor je asistentem na
Katedře mezinárodních vztahů a evropských studií
Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně