Od konce loňského roku se do praxe uvádí celá řada změn fungování evropských institucí, které přinesla Lisabonská smlouva, přičemž zákulisní bitva se týká především ustavení zárodku evropského diplomatického sboru - Evropské služby pro vnější činnost.

Trochu mimo pozornost médií se tak ocitla důležitá témata, jimž se Společná bezpečnostní a obranná politika Evropské unie momentálně věnuje. Podobně přišli i Švédové do určité míry o důkladné hodnocení, jež se tradičně předsednické zemi EU dostává na konci její šestiměsíční "vlády" nad Unií. Tento nedostatek zkusíme v této analýze trochu napravit a věnovat se hlavním tématům, výsledkům i stylu švédského předsednictví v oblasti bezpečnosti a obrany.

Úvodem je potřeba připomenout, že švédské předsednictví bylo v této oblasti posledním plnohodnotným předsednictvím, protože Lisabonská smlouva rotující předsednictví v oblasti SZBP ruší. Švédové se v nelehké situace právních a institucionálních nejasností spojených s pravděpodobným dokončením ratifikace Lisabonské smlouvy během posledních měsíců loňského roku rozhodli věnovat důkladné přípravě a nakonec nikterak neoslabili svůj proaktivní přístup.

Přečtěte si na natoaktual.cz další materiály související s tímto tématem: J.Žižka: Evropská obrana s Lisabonem nemusí být k smíchu J.Žižka: Battle groups: EU není ani trpaslík, ani obr

Personální i intelektuální investice do přípravy předsednictví se projevila v několika prioritních tématech, reflektujících nicméně rámcový program předsednického tria Francie-České republiky-Švédska, který byl dohodnut na konci června 2008. Švédové měli také nepochybně tu výhodu, že oblasti SZBP a SBOP je v jejich zemi tradičně věnována výrazná pozornost a švédské ozbrojené síly a diplomacie uplatnily principy této politiky Evropské unie při zásadní transformaci švédské bezpečnostní politiky provedené v poslední dekádě.

Jedním z prostředků transformace švédských ozbrojených sil byl koncept taktického bojového úkolového uskupení Evropské unie - EU Battlegroup. Švédové se velmi aktivně podíleli na prvotním rozpracování tohoto konceptu v rámci EU, poté ho aplikovali na národní úrovni v kombinaci se spoluprací v rámci severských zemí (výsledkem byla výstavba "severské" EU Battlegroup pod vedením Švédska) a byli jednou z nejodhodlanějších členských zemí ochotných k jejímu nasazení v rámci půlroční pohotovosti.

Na základě reflexe problémů, které se vyskytly při omezených variantách jejího skutečného nasazení (závisejícího na konsenzu všech členských států EU), se Švédové rozhodli pracovat na rozšíření možností jejich nasazení. Kromě původního záměru nasazení ve scénářích rychlé reakce se rozvinula spolupráce na prohloubení koordinace a interoperability jednotlivých EU Battlegroup, včetně sdílení některých schopností a prostředků (včetně prostředků strategické i taktické přepravy).

Přečtěte si další původní materiály Radka Khola psané pro natoaktual.cz: Nová strategická koncepce NATO a vztahy EU-NATO Lisabonská smlouva a oblast bezpečnostní a obranné politiky - možnost lepší integrace Lisabonská smlouva a oblast vnějších vztahů EU – kontinuita, flexibilita a inovace Evropská bezpečnostní a obranná politika – kosovské a afghánské výzvy EBOP – výhled na francouzské a české předsednictví Rady EU

Druhým prioritním tématem švédského předsednictví, který vychází z praxe švédské bezpečnostní politiky je civilně-vojenská spolupráce. V této sféře se Švédsko zaměřilo jak na dimenzi rozvoje civilních i vojenských kapacit EU ke zvládání krizí, tak na praktické příklady koordinace aktivit v obou oblastech, včetně hledání synergií - ty se mohou týkat společného použití či rozvoje prostředků taktické přepravy, nových komunikačních systémů nebo ochrany proti improvizovaným nástražným výbušným zařízením. Zároveň je ovšem třeba mít na paměti odlišný charakter civilních a vojenských schopností EU ke zvládání krizí - v civilní dimenzi se především jedná o několik tisíc civilních expertů, zatímco ve vojenské se jedná především o výzbroj, výstroj a systémy pro řízení, velení a komunikaci. Pozornost byla věnována také výcviku civilního i vojenského personálu, který je při faktickém nasazení v operacích vystaven potřebě spolupracovat v rámci široké "EU rodiny" či v rámci mezinárodního aranžmá v konfliktní zóně a zde se tak setkává s činnosti celé řady civilních i vojenských entit a aktérů.

Stockholm věnoval svou pozornost také rozvoji civilní schopností EU ke zvládání krizí. Tyto schopnosti poskytují především samotné členské státy a proto se jedna z iniciativ zaměřila na národní strategie rozvoje civilních schopností, včetně výměny zkušeností z vybudování komplexních systémů výběru, přípravy a vysílání civilních expertů do civilních misí EU ke zvládání krizí. Legislativní postavení, otázky sociálního, zdravotního a rizikového pojištění se v rámci jednotlivých zemí Evropské unie liší, přičemž výsledkem by měl být unijní systém umožňující naplnit ambice, které EU má v této oblasti a deklarovala je v evropské bezpečnostní strategii z roku 2003.

Na jedné straně tak EU figuruje jako bezpečnostní aktér, na nějž se obrací stále častěji OSN, mezinárodní společenství či přímo konfliktem zasažené země s žádostí o vyslání civilní či vojenské mise a na druhé straně má v současnosti EU problém dostát svým závazkům v oblasti počtů disponibilního personálu pro udržení stávajících civilních misí EU ke zvládání krizí v místech jako je Kosovo či Afghánistán. Kromě dostatečných počtů je také důležité zajistit, aby civilní experti (policisté, soudci, vyšetřovatelé, celníci, vězeňská služba, civilní administrátoři, apod.) byli před vlastním vysláním do mise náležitě vycvičeni a vybaveni.

Také v této oblasti se podařilo na konci roku 2009 dosáhnout pokroku a schválit opatření, která by systém přípravy v členských zemích měla zlepšit a učinit systematičtějším.

Se švédským předsednictvím skončila do jisté míry jedna institucionální éra Společné bezpečnostní a obranné politiky, protože v této oblasti skončil mechanismus šestiměsíčního předsednictví. Švédové se se svojí rolí vyrovnali velmi dobře a byli schopni dosáhnout rozumného pokroku v prioritních oblastech, aniž by se pouštěli do kontroverznějších témat a grandiózních plánů jako Francouzi.

Kromě ministerských zasedání a deklarací je oblast Společné bezpečnostní a obranné politiky i nadále dynamickou aktivitou EU, v níž se členské země na základě konsenzu snaží o naplnění vize posílení mezinárodního míru a bezpečnosti. Důkazem je pak pokračování tuctu civilních a vojenských misí EU, přičemž nejčerstvější z nich - somálská výcviková mise EUTM Somalia - byla zahájena v první polovině dubna a doplní tak širokou škálu unijních aktivit v prostoru Afrického rohu, od námořní operace EUNAVFOR Atalanta, přes podporu afrických mírových sil AMISOM, až po humanitární a rozvojovou pomoc realizovanou skrze komunitární nástroje EU. Podobný široký záběr unijních aktivit při zvládání krizí je podstatnou komparativní výhodou a Unie bude mít nepochybně i do budoucna hodně příležitostí k jejímu uplatnění.

Radek Khol
autor je bezpečnostní analytik