Už před volebními shromážděními v Iowě bylo jasné, že v New Hampshire u demokratů socialista Bernie Sanders zvítězí nad necharismatickou Hillary Clintonovou a u republikánů populista Donald Trump triumfuje nad všemi ostatními.

Jasná však nebyla situace v Iowě. Tam Sanders šlapal favoritce Clintonové na paty a Trump na poslední chvíli v průzkumech předstihl nejvýraznějšího konzervativce Teda Cruze.

Možností bylo: kdyby Trump porazil Cruze a pak vyhrál v New Hampshire, získal by takovou dynamiku, že ho už nic nezastaví a dle principu nabalující se sněhové koule bude vítězem republikánských primárek a nominaci získá velice brzo. A když Sanders porazí Clintovou – a pak opět ještě výrazněji zvítězí v New Hampshire - Clintonová bude v hlubokém maléru a její šance získat nominaci klesnou na polovinu.

Co se však v Iowě stalo? U demokratů Clintonová vyhrála nad Sandersem o chlup; prakticky ten stav byl remízou se znaménkem „plus“ pro Clintonovou. Clintonová tak přežila – o chlup.

A u republikánů Cruz porazil Trumpa, takže výsledek republikánského klání zůstává otevřený. Navíc Iowa vygenerovala třetího republikána v pořadí – byl jím Marco Rubio, konzervativní téměř stejně jako Cruz, avšak se vstřícnější a umírněnější rétorikou. To Rubiovi, kdyby v New Hampshire skončil za Trumpem druhý, zajišťovalo cestu k nominaci otevřenou.

Co se však stalo v New Hampshire? U demokratů dle očekávání zvítězil Sanders, ale mnohem větším poměrem, než se čekalo. A u republikánů stejně předvídatelně vyhrál Trump – a opět, výrazným způsobem; má více hlasů i procent, než další dva v pořadí za ním dohromady. Kdo to jsou?

New Hampshire rád volí outsidery. Druhým je John Kasich, guvernér státu Ohio, nejlevicovější z republikánských kandidátů (tj. v USA centrista). Nečeká se však, že by mohl ještě vyhrát kdekoli jinde. Třetí v pořadí je Cruz – což mu po vítězství v Iowě garantuje solidní pokračování v primárkách. Pak je čtvrtý Jeb Bush – a až pátý Rubio, který je tak největším poraženým v New Hampshire. O těch dalších už nemá smysl mluvit.

Takže dosavadní výsledek? U demokratů Clintonová i Sanders jedou dál a nad Clintonovou se zatahují mračna. U republikánů jedou dál Trump (stále favorit) a Cruz; velká mračna jsou nad Rubiem. Bush má hodně peněz na kampaň, takže určitou šanci stále ještě má.

Co můžeme čekat v dalším kole?

V druhé polovině února budou primárky ještě v důležité Jižní Karolíně a v málo lidnaté Nevadě. Poté, 1. března, nastane tzv. superúterý, tedy primárky v mnoha státech zároveň, především na americkém Jihu, ale nejen tam. V nich by dle dosavadních očekávání u demokratů měla triumfovat Clintonová nad Sandersem a u republikánů by se mělo ukázat, zda konzervativci vytěsní Trumpa, anebo zda jimi bude Trump vzat na milost.

Proč? Jižanské státy jsou v USA více konzervativní, proto tam v prezidentských volbách vyhrávají republikáni, ale zároveň mají početné černošské menšiny, které tvoří základnu tamních demokratů. A černoši - a obecně etnické menšiny, včetně Latinoameričanů - doposud výrazně preferují Clintonovou před Sandersem. Ona totiž o jejich hlasy, stejně jako o hlasy žen, usiluje cíleně, zatímco socialista Sanders tvrdí, že problém Ameriky není rasový, nýbrž sociální, a tudíž když bude pomáhat chudým, bude pomáhat i černochům a etnickým menšinám. Ale nikoli proto, že jsou černoši či menšiny, nýbrž proto, že jsou chudí. Jinými slovy, odmítá vynášet rasovou kartu a vznášet specificky rasové apely.

Jižanské státy milují kandidáty konzervativní, ale i kandidáty populistické. Někdy je to ten samý zároveň, někdy nikoli – což je případ letošní. Uvidíme, zda dají přednost populistovi Trumpovi, anebo konzervativci Cruzovi, či zda hodí záchranné lano Rubiovi, anebo do popředí posunou bohatého Bushe. O tom všem bude rozhodovat Jižní Karolína a superúterý 1. března.

V tomto momentu tudíž není nic jisté, Iowa a New Hampshire mnohé kandidáty vyloučily a peloton zúžily na čtyři lidi u republikánů stále s favoritem Trumpem a dva lidi u demokratů s velice pošramocenou favoritkou Clintonovou. Od ní coby od favoritky se čeká mnoho; pokud v Jižní Karolíně či v superúterý 1. března uspěje, nominaci má jistou. Pokud propadne, do kampaně vstoupí demokraté noví.

Navíc je stále ve hře problém s vyšetřováním aféry jejího emailu; coby ministryně zahraničí (2009-13) často používala pro vládní komunikaci vlastní, nedostatečně zabezpečený email a server, na který zřejmě vědomě obdržela i mnohé utajované či jinak klasifikované informace. Což může být federální trestní čin a potenciálně ji tak hrozí žaloba. Ta by jejím nadějím na prezidentství zasadila fatální ránu.

Trumpa lze ještě porazit, ale tak, že všichni kromě Cruze a jednoho dalšího, na kterém se ostatní kandidáti shodnou (Bush? Rubio?), odstoupí, a toho jednoho podpoří. Udělají to? Možná, ale to by nejdřív museli opanovat vlastní ego.

Podívejme se nyní na zahraničně-politickou orientaci kandidátů, kteří jsou ještě ve hře.

Bernie Sanders je levicový socialistický izolacionista v duchu senátora George McGoverna, který za demokraty kandidoval na prezidenta v roce 1972 (a neuspěl).

Hillary Clintonová by měla zahraniční politiku stejnou jako její manžel, prezident Bill Clinton (1993-2001), je tedy liberální internacionalistkou.

Marco Rubio je konzervativní internacionalista, který chce nejen aktivní roli USA ve světě, ale i podporu demokratizačních hnutí. Proto ho jeho odpůrci označují za neokonzervativce. Jeho zahraniční politika by byla zřejmě někde mezi tou Ronalda Reagana (1981-89) a tou George W. Bushe (2001-09).

Jeb (John Ellis) Bush je taky konzervativní internacionalista, byť méně elokventní; jeho zahraniční politika by mohla být na půl cestě mezi tou jeho otce George Bushe (1989-92) a tou jeho bratra George W. Bushe (2001-09).

Ted Cruz je konzervativec, který není ani izolacionistou (je např. silným podporovatelem státu Izrael), ale ani nechce šířit demokracii ve světě; je jestřábem, který když identifikuje nepřítele, například Islámský stát,chce ho porazit tvrdou akcí, ale nikoli nutně za účelem šíření demokratické formy vlády. Domnívá se, že v arabském světě jsou pro USA nejvýhodnější pro-západní diktatury.

Donald Trump je nepředvídatelný. Může se prokázat být konvenčním a celkem úspěšným prezidentem v zahraniční politice (jako byli např. George Bush starší a Bill Clinton), ale podle jeho volební rétoriky – která však může být jen zástěrkou, již samotný Trump nebere vážně a okamžitě opustí, když získá úřad – je asi nejblíž senátoru Cruzovi, byť více izolacionistický než Cruz; Trump hlásá tendenci nechat svět na pokoji, zasahovat do světa co nejméně, navíc se od něj izolovat protekcionistickou bariérou cel a tarifů, ale když někdo ve světě Ameriku napadne, zničit ho zdrcující silou.

Americký profesor Walter Russell Mead v eseji z přelomu tisíciletí popisoval čtyři údajně hlavní tradice v americké zahraniční politice: jeffersonovskou (izolacionismus, nezasahovat ve světě vojensky, jen s ním obchodovat), hamiltonovskou (aktivně ve světě prosazovat své zájmy), wilsonovskou (aktivně ve světě prosazovat své hodnoty, tj. šířit demokracii) a jacksonovskou (nechat svět na pokoji, ale v momentu, kdy nám někdo ublíží, nemilosrdně ho rozdrtit vojenskou silou).

Toto dělení nám necharakterizuje mnohé úspěšné prezidenty, kteří se mu vymykají nebo představují kombinaci vícero škol (Lincoln, Reagan), ale analyticky může být užitečné. Takže máme-li ho použít na současné kandidáty a jejich postoje k zahraniční politice, vychází nám:

Sanders je jeffersonián, Clintonová wilsoniánka, Rubio kombinací hamiltoniána a wilsoniána s důrazem na wilsoniána, Bush kombinací hamiltoniána a wilsoniána s důrazem na hamiltoniána, Cruz kombinací hamiltoniána a jacksoniána a Trump je jacksonián.

Prezidentem se však může stát jen jeden.

Roman Joch
autor je ředitelem Občanského institutu