V plánu se nikde explicitně neuvádí, že Kosovo, které je od roku 1999 pod správou OSN, dostane nezávislost, ani že zůstane součástí Srbska. Podle většiny politických představitelů i analytiků se však v Ahtisaariho plánu nezávislost přece jen skrývá.

Kosovo by totiž mělo dostat možnost přijmout vlastní ústavu, vstupovat do mezinárodních organizací a mít právo na vlastní symboly a měnu. Nejvyšším zástupcem v Kosovu by i nadále byl představitel mezinárodního společenství a o bezpečnost by se – stejně jako dosud – staraly mezinárodní ozbrojené síly pod vedením NATO. V zemích západního Balkánu přitom panuje přesvědčení, že bude-li plán přijat, povede k výrazním změnám geostrategických vztahů v regionu.

Srbsko: „Nezávislost se skrývá v detailech“

Bělehrad na Ahtisaariho návrh reagoval nepříznivě. Hlava srbského státu Boris Tadić prohlásil, že plán otevírá možnost nezávislosti  Kosova, a že Srbsko a on, jakožto jeho prezident, něco takového nikdy nedopustí, protože nezávislost by představovala nebezpečný politický a právní precedens.

Premiér Vojislav Koštunica označil plán za „nelegitimní“ a v rozporu s Chartou OSN a mezinárodním právem. Ahtisaari podle něj překročil své pravomoci, protože – jak srbský předseda vlády konstatoval – „nemá mandát zasahovat do suverenity a teritoriální integrity Srbska, přerozdělovat jeho území a přepsat mezinárodně uznané hranice“. Navržený plán podle jeho názoru formálně ani obsahově nevyplývá z dosavadních rozhovorů o statusu Kosova.

V Srbsku se však ozývají i hlasy, které se „smířily s realitou“. Upozorňují, že je chybou prodlužovat politiku boje proti Západu někdejšího srbského prezidenta Slobodana Miloševiće. Tvrdí, že je třeba podpořit směr jednání, který Srbům přinese výhody, varují však před „fatalistickým“ chápáním situace, protože území podle nich dnes již přece nemají takovou cenu, jakou měla v 19. a 20. století.

Srbští představitelé vyslovili požadavek, aby se další jednání odložila, dokud se po nedávných volbách nezkonstituuje nová vláda. Ahtisaari však v rozhovoru pro BBC prohlásil, že proces vytváření srbského parlamentu a vlády nebude mít na jeho termíny vliv. Konečnou verzi svého návrhu o statusu Kosova představí Radě bezpečnosti koncem března, jak bylo plánováno. Naznačil, že půjde o návrh nezávislosti, kontrolované mezinárodním společenstvím.

Na otázku, proč předložil plán, který je pro Srby nepřijatelný, finský diplomat odpověděl: „Srbové nechtějí dát nezávislost Kosovu, zatímco kosovští Albánci , kteří činí 90 procent tamního obyvatelstva, si nepřejí nic jiného. Můj plán má za cíl vytvořit v Kosovu takovou společnost, ve které budou obě etnické skupiny žít důstojným životem. Podle mého názoru je tento plán dobré a kompromisní řešení pro obě strany.“  

V rozhovoru pro britský Guardian Ahtisaari uvedl, že ústupky ze srbské i z kosovskoalbánské strany jsou málo pravděpodobné, a pokud si přeje situaci vyřešit, mezinárodní společenství by mělo mít odvahu přijít s řešením statusu Kosova samo, když toho zúčastněné strany nejsou schopny. Pokud se tak nestane, mohlo by podle něj dojít ke zhoršení bezpečnostní situace v provincii. 

Kosovští Albánci: „Krok na cestě k nezávislému státu“

Soudě podle kosovskoalbánských médií a prohlášení jejich představitelů, i kosovští Albánci jsou toho názoru, že Ahtisaari navrhl „vytvoření nového státu v Evropě“. Na rozdíl od Srbska však tuto interpretaci přijali s nadšením. Podle nich s Ahtisaariho plánem vstupuje Kosovo do závěrečné fáze řešení svého statusu, na konci které je čeká nezávislost.  

Političtí představitelé kosovských Srbů návrh označili za „špatný a zaujatý“, protože zasahuje do suverenity Srbska a nevede ke kompromisnímu řešení. Pro ně je nezávislost nepřijatelná, přičemž by Bělehrad podle jejich názoru měl nyní být při jednáních mnohem aktivnější. Srbové z jižní části Kosova se obávají možnosti rozdělení provincie, což by Srbsko mohlo navrhnout jako kompromisní řešení. V tom případě by zůstali v albánské části provincie.

V Srbsku se v analytických kruzích spekuluje o tom, že dalším krokem srbského jednacího týmu bude právě návrh rozdělení Kosova – tzv. korekce hranic – i když srbské vládnoucí kruhy něco takového razantně popírají a trvají na nepřípustnosti změny hranic.

Bývalý šéf srbské diplomacie Goran Svilanović bez ohledu na oficiální rétoriku Bělehradu, že nezávislost Kosova v jakékoli formě je nepřijatelná, nevylučuje možnost, že srbští představitelé na korekci hranic nakonec přistoupí. Domnívá se však, že je na tuto variantu již pozdě.

Makedonie i Bosna a Hercegovina v obavách

V Bývalé jugoslávské republice Makedonii (FYROM) a v Bosně a Hercegovině (BaH) očekávali Ahtisaariho návrh se stejnou netrpělivostí jako v Srbsku a v Kosovu, a to kvůli možným implikacím nezávislosti Kosova na jejich státní zřízení.

Makedonie se obává eventuálního albánského požadavku na federalizaci FYROM, ve které žije něco přes půl milionu Albánců, zatímco Bosna a Hercegovina pozorně sleduje jednání světových mocností, Bělehradu a Prištiny o Kosovu vzhledem k častým prohlášením srbských politiků – v BaH i v Srbsku – že by se princip řešení statusu Kosova měl být spojen s principem statusu samosprávných jednotek v BaH (entit). Stručně řečeno, pokud může být nezávislé Kosovo, může se tudíž i bosenská Republika srbská oddělit do BaH. Upozorňují přitom, že by se to mohlo týkat i úsilí chorvatského národa o určitý druh širší autonomie v Bosně a Hercegovině.

Současný předseda kolektivního předsednictva BaH a zástupce bosenských Srbů Nebojša Radmanović prohlásil: „Nechtěl bych, aby jakýkoli precedens, včetně nezávislosti Kosova, vyvolal širší problémy v regionu. Nemůžu však vyloučit, že to nebude impulsem pro zahájení jednání o  statusu jiných částí nejen zemí v tomto regionu, ale v celé Evropě.“    

Naopak podle Tarika Sadoviće ze Strany demokratické akce (SDA), která hájí zájmy bosenských Muslimů, nelze problémy Kosova a Bosny a Hercegoviny spojovat:  „V Ahtisaariho plánu nebylo Kosovo uznáno za nezávislý stát. Existují určité náznaky, že by k tomu v budoucnosti mohlo dojít, formálně však Kosovo nebylo prohlášeno za nezávislé,  a proto nemůže být řeč o precedentu v mezinárodním právu. Tato interpretace je podle mě vynucena s cílem vyvinout nátlak na mezinárodní společenství, aby víc vyšlo vstříc Srbům.“

Chorvatský demokratický svaz (HDZ) v Bosně a Hercegovině upozorňuje, že by nezávislost Kosova nebyla prvním precedentem mezinárodního společenství v regionu. Vznik samotné Bosny a Hercegoviny byl rovněž mezinárodněprávním precedentem –  s jejími třemi konstitutivními národy a dvěma entitami.

Černá Hora – opět rozdělena

V Černé Hoře jsou veřejné mínění i politická scéna v souvislosti s reakcí na Ahtisaariho návrh rozděleny. Vládnoucí strana, která prosazovala vystoupení Černé Hory ze státní unie se Srbskem, symbolicky prohlašuje, že pro Kosovo je třeba takového řešení, které regionu otevře cestu k evropské budoucnosti a zabrání návratu do balkánské minulosti. Prosrbské strany v Černé Hoře naopak sdílejí názor svých kolegů v samotném v Srbsku, ale i mezi bosenskosrbskými politiky – není podle nich pochyb o tom, že Ahtisaariho plán preferuje nezávislost Kosova a že je jako takový nepřijatelný. Jak tvrdí, dovedou pochopit přání kosovských Albánců mít nezávislý stát, nedokáží však chápat Evropu, která si „přeje Srbsko v EU a přitom mu za odměnu nabízí amputaci 15 procent jeho území“. Je podle nich jasné, že jde o první krok k vytvoření tzv. Velké Albánie.

Chorvatsko není překvapeno

V Chorvatsku nejsou obsahem Ahtisaariho návrhu ani v nejmenším překvapeni. Tvrdí, že se takové řešení dalo čekat. Jde podle nich v podstatě o dobře vyvážený návrh, který sice povede k nezávislosti Kosova, ale nakonec i ke stabilitě v regionu. Varují, že status quo je pro Kosovo již neudržitelné a že je nejvyšší čas k rozseknutí tohoto posledního balkánského uzlu, protože současný stav nezatěžuje pouze Prištinu a Bělehrad, ale i celý region.

I podle chorvatských analytiků Ahtisaariho plán prakticky navrhuje nezávislost Kosova, jedinou otázkou zůstává, zda ji provincie získá rychlejším nebo pomalejším tempem. V každém případě však povede i ke konečné stabilizaci samotného Srbska. Vydání generála Ratka Mladiće, obviněného z válečných zločinů, a definitivní vyřešení kosovského problému – včetně nezávislosti – jsou podle nich dva finální kroky, které Srbsku otevřou cestu k normalizaci a stabilizaci.

Další vídenská jednání mezi Prištinou a Bělehradem by měla začít 21. února. Konečný návrh statusu Kosova Ahtisaari předloží Radě bezpečnosti OSN koncem března. Srbové doufají, že nezávislost Kosova v RB OSN zablokuje Rusko, to je však podle analytiků málo pravděpodobné. Prozatím tedy Bělehrad usiluje o odklad dalších jednání, aby měl víc času na přípravu další jednací strategie.

Pokud Kosovo skutečně dostane nezávislost, bude po určitou dobu i nadále mezinárodně kontrolováno. Nejistoty a výzvy nicméně zůstanou, protože proces vytváření státu není krátký. Nyní nadchází pro balkánské národy období testů, kdy nelze vyloučit ani radikální scénáře.

Tatjana Jakšičová

Autorka je doktorandkou na katedře mezinárodních vztahů

Institutu politologických studií FSV UK v Praze