Podstatné je, že informaci potvrdily i zdroje blízké radikálnímu křídlu čečenských povstalců, jehož byl Basajev jedním z předáků a nezpochybnitelnou ikonou.

Rozdílné jsou verze, jak k jeho úmrtí došlo. Zatímco ruská strana tvrdí, že Basajev byl zlikvidován agenty FSB díky jejich precizní práci, čečenští radikálové prohlašují, že zahynul nešťastnou náhodou při výbuchu nákladního vozu přepravujícího munici. Ať je pravda jakákoliv, ruská strana na své verzi bude trvat za všech okolností, poněvadž propagandisticky je to pro ni výhodné. V předvečer setkání klubu G 8 v St. Petěrburgu se jedná o mediální plus, poněvadž summit v sobě nese riziko veřejné kritiky Ruska ohledně porušování lidských práv v souvislosti s čečenským konfliktem. Likvidace muže, kterého i západní země považují za teroristu, odvede pozornost jinam.

Zajímavá je událost i v kontextu toho, že Rusko již delší dobu vyjadřovalo obavy, že v době konání summitu G 8, který má (především v očích Rusů) potvrdit velmocenské postavení Ruska, hrozí teroristické útoky čečenských radikálů, které by zamýšlený dojem ze summitu zkalily. Rusko díky likvidaci Basajeva může dokladovat svůj postup proti terorismu jako úspěšný a podpořit tak i další novinku v této oblasti, kterou je prosazení cílené likvidace jedinců, které Rusko považuje za teroristy ohrožující jeho bezpečnost i mimo hranice Ruské federace. K přijetí této strategie došlo na základě zavraždění několika ruských diplomatů v irácké metropoli Bagdádu a nepochybně k ní přispěl i americký úspěch ohledně likvidace Abú Músy Zarkávího.

Basajevovo úmrtí přinese Rusku plody především propagandistické a mediální. Basajev je totiž především ikonou či symbolem čečenského odboje a v posledních letech získal na Západě nikoli neoprávněně pověst teroristy. V tomto ohledu se jeví být jeho likvidace mnohem méně problematickou než likvidace čečenského presidenta Aslana Maschadova loni v březnu, poněvadž ač Moskva jej systematicky vykreslovala jako vůdce teroristů, velká část světové veřejnosti a politických elit Maschadova správně vnímala jako politického vůdce čečenských secesionistů a nikoli jako teroristu islamistického ražení. V případě Basajeva je tomu jinak, byť jeho životní příběh je mnohem složitější.

Kdo byl Šamil Basajev?
Basajev se narodil v roce 1965 a vyrůstal v typicky sovětském duchu. Neprojevoval nikdy náboženské nadšení, studoval v Moskvě a byl členem Komsomolu. Když se rozpadal SSSR, nacházel se Basajev v Čečensku, kde se brzy přidal k Dudajevovu křídlu, a veškeré jeho protiruské postoje vycházely z etnické a nikoli náboženské sebeidentifikace, ostatně jako u naprosté většiny zastánců čečenské nezávislosti. Celá řada jeho aktivit v té době vykazuje nejasné pozadí a Basajev byl v té době ponejvíce představitelem řekněme tzv. warlordismu, popř. žoldnéřství. Údajně bojoval na ázerbájdžánské straně v konfliktu o Náhorní Karabach a prokazatelně na abcházské straně proti Gruzínům (ironií osudu je, že Gruzie pro něj a jeho muže později představovala jedno z mála útočišť a hlavně to, že bojem na abcházské straně sloužil de facto ruským zájmům). V tomto světle lze sice vypozorovat jistou rámcovou náboženskou identifikaci (Abcházci i Ázerbájdžánci jsou vesměs muslimského vyznání), ve skutečnosti se jednalo ale o žoldnéřské aktivity, byť posílené jistým ideovým souzněním. Jelikož dění postsovětském prostoru je do značné míry důsledkem sovětských, popř. ruských zpravodajských metod, nelze ignorovat ani občas se objevující podezření, že Basajev byl na výplatní listině ruských tajných služeb (nejsilněji byla tato varianta artikulována v roce 1999 při jeho do značné míry podivném vpádu do Dagestánu).

Na vzestupu
Když propukla v roce 1994 první čečenská válka, stal se Basajev poměrně rychle jedním z nejdůležitějších čečenských činitelů a mediálně vůbec nejznámějším. Proslavil se hlavně diverzní akcí v jihoruském městě Buďonnovsk, kde obsadil místní nemocnici a vynutil si přímá jednání s ruským premiérem Viktorem Černomyrdinem. Během první čečenské války lze Basajeva, upustíme-li od možnosti jeho spolupráce s FSB, považovat za guerillového válečníka užívající terorismus jako metodu ozbrojeného boje a nikoli za klasického teroristu.

Nicméně během první čečenské války došlo u Basajeva k znatelnému příklonu k islámskému radikalismu, což bylo mimo jiné i důsledkem jeho přátelství s islamistickým bojovníkem původem pravděpodobně z Jordánska Chabíbem Chattábem, který od poloviny 90. let v Čečensku působil. Díky jeho kontaktům získal Basajev vazby na světovou islamistickou síť, kterou ovšem zpočátku využíval především k finanční podpoře. Pod Basajevovým a Chattábovým vlivem přijala radikálně islámskou rétoriku jistá část čečenského odboje, což dalo Rusku do rukou cennou propagandistickou zbraň.

Čečenizace konfliktu – ruský úspěch
Basajev se díky svému počínání dostal do rozporu s nástupcem zabitého Dudajeva Maschadovem, který islámský radikalismus striktně odmítal, stejně jako výrazná část čečenských elit, které čerpaly ideje z čečenských zvykových tradic a místních variant islámu, který islámští radikálové z arabského prostředí zuřivě odmítali, poněvadž jejich jednotící ideou byl směr zvaný wahhábismus – a priori odmítající jakékoliv místní varianty islámské víry. Basajev se svými vazbami dostal do opozice významné části čečenských společenských elit a začal se opírat především o dobrovolníky z islámských zemí a část čečenské mládeže, která začala sympatizovat s wahhábistickými myšlenkami. Důležitá je tato štěpící linie v tom smyslu, že ta část čečenského odboje, která odmítá islámský radikalismus a artikuluje požadavky pouze etnoteritoriální, bojuje proti ruským silám vojensky guerillovým způsobem. Islámští radikálové pak mnohem více užívají metod teroristických útoků proti civilnímu obyvatelstvu.

Tento rozpor, který se označuje za čečenizaci konfliktu, lze považovat za ruský strategický úspěch. Připočteme-li k těmto dvěma křídlům ještě čečenskou proruskou správu, lze konstatovat, že v současné době se odehrává konflikt v Čečensku v režii těchto tří skupin, kdy ruské síly působí, řečeno s jistou nadsázkou, jako protektor proruského křídla a jako entita určená k terorizování místního obyvatelstva.

Co znamená smrt Šamila Basajeva?
Z čistě bezpečnostního hlediska nepředstavuje ale Basajevova likvidace zásadní úspěch či přelom, poněvadž jeho hodnota byla skutečně mnohem více virtuální než skutečná. Celá řada pozorovatelů zdůrazňovala již během první čečenské války, že Basajev nebyl z hlediska vojenského umění nijak zvláštním přínosem a že řada polních velitelů vykazovala v tomto ohledu mnohem lepší výsledky. Co ovšem vždy Basajev uměl, byla mediální sebeprezentace.
Basajevova smrt každopádně představuje pro Rusko a především pro Vladimira Putina, který „na Čečensku“ odstartoval svoji politickou kariéru, velký úspěch. Putinova administrativa se může chlubit svým rozhodným postupem proti terorismu jak na domácí tak na mezinárodní scéně a ukazovat strategii na severním Kavkaze jako úspěšnou. A to bez ohledu na to, jak Basajev zahynul a jako roli skutečně hrál.

Jisté je jedno – utrpení tisíců nevinných Čečenců bude pokračovat a Basajevova smrt způsobí ze střednědobého hlediska ještě větší propad zájmu světového společenství o dění v oblasti.

Tomáš Šmíd
autor přednáší na Katedře politologie
Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity